MOJE ZÁŽITKY Z VENKOVSKÝCH DVORŮ A PŘÍRODY

Jako architekt zahrad a staveb jezdím tam, kam mě zvou na práci, to je hlavně na venkov. A tady za ta léta člověk prožije různých zajímavostí, někdy i napínavých chvil. Většinou je to normální pracovní záležitost, dohoda se zákazníkem, zaměření upravovaného pozemku s podrobnostmi na něm nebo staveb pro vypracování návrhu, předběžná konzultace a nakonec předání práce proti úhradě. Mnoho různých situací a potřeb, mnoho podmínek všeho druhu i problémů se zákazníky. Ne vždy jsme se dohodli, ne vždy to dopadlo čestně. Občas si zde prožiji i něco dramatičtějšího a dobrodružnějšího.

Třeba na mě vyběhl neuvázaný vlčák a než ho domácí stačili zastavit, měl jsem ho před nosem. Ovšem vůbec mě nepolekal, zůstal jsem stát jako socha a hleděl na něj bez záchvěvu strachu. To na psa zapůsobilo, zastavil se mi opravdu těsně před nosem a potom sklapl a odplížil se. Samozřejmě za hlasitého okřikování a nadávání jeho pána.

Nebo jinde, jak jsem vstoupil na pozemek, hlídaný zde nejdůležitějším tvorem dvora - jezevčíkem, ten najednou vystartoval a zakousl se mi do nohy. Bylo to ale jen povrchové kousnutí a samozřejmě také za rámusu jeho majitele.

Jinde to byl zase agresívní kohout, ten taky dovede pěkně zaútočit, i na hlavu. Ale než doběhl ke mně, měl jsem v ruce klacek a mávhutím kohouta zahnal.

Prase se zajímá jen o žrádlo, a když je hladové a již odrostlé, může i docela postrašit. To jsem zaměřoval něco vedle pozemku, kde měli chlívek s vepříkem. Ještě nedostal nažrat, ale jak ten vyváděl! Toho chrochtání, kvičení a rámusu, že se chlívek otřásal, div, že se nerozpadl. Potom přišel krmič, praseti dal nažrat a byl klid. Komentoval to tím, že ho to brzy přejde.

Zažil jsem i berana, jen se přiblížil a stál, nic neudělal. Ale i ten umí být nebezpečný, když se rozběhne proti člověku.

I s krávami si umím popovídat jejich řečí. Když zabučela, zabučel jsem také, jen na mě tupě hleděla a byla z toho úplně blbá.

A krocan jak hudroval, ale zmohl se jen na hudrování. Pohrozil bych mu klackem a hned by ho to přešlo.

Slepice jsou často jen k politování, neboť, když jsou stále zavřené v malé ohradě, tak tam vyzobou všechnu trávu a dělají se jim i holé zadky.

Také jsem pracoval, respektive chtěl pracovat, u jednoho lesa s mokřinami, kde se přemnožili ovádi. Jak jsem tam vstoupil, hned jsem byl jimi obsypaný a začali štípat. Co jsou ti velcí domácí tvorové proti takovému malému hovadu, když je ve velké přesile. Mazal jsem odtamtud, jen se za mnou po poli prášilo. 

No, těch zážitků s domácími i divokými zvířaty bylo již mnoho. Jednu dobu jsem chodil pozorovat ptáky na vodní nádrž Rozkoš u České Skalice. Občas tam zavítá i orel mořský a loví ryby. Je to velký pták, vyvolávající respekt (rozpětí křídel až 2,4 m). Jednou jsem tam stál na břehu a náhle uviděl se vznášet nad vodou orla. Koukal jsem na něj a on se dokonce vydal v letu ke mně a téměř na mě učinil nálet. Nějak jsem ho přitahoval. V docela těsné blízkosti se ale vzpamatoval a vybral to zase do výšky. Jestli mě považoval za nějakou kořist, nebo jen tak ze zvědavosti, to nedovedu posoudit. Každopádně já se opět projevil hrdinně, ani okem nemrkl a necouvl, což orla upozornilo, že asi nebudu vhodnou kořistí pro něj. Ucítit jeho pařáty bych ale nechtěl.