DVĚ KLENBY

-

Seděl na lavičce před kostelem,

pod tou klenbou nebeskou.

V tom rozepnutí božím celém,

jen s myšlenkou svou hezkou.

-

A potom seděl na lavici v chrámu,

pod tou klenbou iluzí.

Zde si hojil svoji ránu,

kajícně tak, jak v pokoře i druzí.

-

Spojení to symbolické,

k odpočinku duše.

I duchovní potřebě lidské,

vyjádřeno prostě a jednoduše.

-

Sezení na lavičce v zeleni,

a potom v přítmí chrámovém.

V tom odlišném shůry velení,

a rozjímání novém.

-

Pod tou obojí klenbou nebeskou,

podobného symbolu.

Prožít chviličku hezkou,

 i pro odlehčení bolu.

-