Jiristratil | VESELE JEN VESELE, ALE POZOR NA TO TELE

Básnička o zvířecích zážitcích z venkovských selských dvorů a zahrad, v pracovním úsilí projektanta na nich něco změnit k lepšímu. Majitel - zákazník na to mívá většinou jiný názor jako jeho domácí zvířata.

-

Návštěvy pracovní zdejší,

rozličný mívají charaktar.

Srážky větší, jindy bleší,

dle toho, jaký objeví se aktér.

-

Jednou malý pes mě nakous,

nebo se jen snažil strašit.

Já vetřelec byl pro něj morous,

i z boudy "boudu začal šít".

-

Také vlčák na mě startoval,

ale zarazil se před mým nosem.

Kamenný pohled kvitoval

a sklapnul před ním na zem.

-

Na jiném dvoře zase kohout,

no, ten měl ale kuráž!

A chtěl se do mě "obout",

já však připraven byl jako stráž.

-

Jinde zase prase hrozilo,

že hladovět v chlívku nebude.

Rozbije ho, což bude jeho dílo,

až celé z toho bylo rudé.

-

I přišel záhy hospodář

a utišil ten rámus.

Poručil hrnečku vař

a z prasátka zas větší kus.

-

I rohatý chlupáč přidupal,

ale zůstal jako beran.

Já mu jen svůj pozdrav dal

a žádných nepocítil ran.

-

Já jsem totiž také "beran"

a stál tu jak "přibitý".

Pohledem skopec pokárán

a přešel ho boj lítý.

-

Kravku si hned ochočím,

když zabučí, tak také bučím.

Čím to může býti, čím?,

nejspíš tím trikem mým.

-

I zasyčel též houser,

jenom jako pouhý strašák.

Hele, ty se ne...er,

já pomyslel si tak.

-

Kdo nám tady ještě zbývá?,

kočka utíká a ječí.

Koník někdy hlavou kývá

 a koza ráda mečí.

-

Husy, kachny, holubi,

králíci a perličky.

I páv se někdy pochlubí

a slepice běhají kličky.

-

Hmyzí havěť problém bývá,

včely, vosy, ovádi.

Co na závěr mi ještě zbývá?,

 i ti komáři na nás dovádí.

-