Tuto básničku jsem napsal v únoru před dvěma lety. Je o drobné něžné květince, která je symbolem již probouzejícího se jara. Předvánoční doba sice ještě není jejich dobou, ale pro mne svou svátečností, ve smyslu obsahu básničky, s ní související.
-
Povstal kvítek z temné země,
a oslavil se něžnou krásou.
Tak oblažil i nitro ve mně,
svou symbolickou spásou.
-
Vždy rozkvétají dobou tou,
a bývá jich tu mnoho.
Těch zářících svou čistotou,
i v souboji kdo s koho.
-
Zrození, symbol života,
ale i velké síly vzdoru.
V třpytném svitu se mihotá,
v lesním tom přítmí boru.
-
Bledule, také sněženky,
nevšední kvítky sváteční.
Avšak vstup to na led tenký,
nebuďme, v ráji neteční.
-
Povstal kvítek z temné země,
a oblažil i nitro ve mně.
-
-