Ta druhá substance představuje schopnost převedení vlastní hmotné existence do existence duševní. Člověk tak pozbývá pro někoho do jisté míry fyzické viditelnosti ve prospěch svého ducha. A naopak zase zpětná schopnost, tj. zhmotnění psychické substance.
-
-
No to jsou mi ale novinky,
pravil jeden vědec druhému.
Dosud o tom žádné zmínky,
nedolehlo k uchu mému.
-
Já to také slyším prvně
a kdože tohle tady šíří?
Koho slyšet a neviděti vně,
co jen prach po sobě víří?
-
Jak je toto možné,
nehmotným se státi?
Asi pouhé přání zbožné,
něco jako sníh roztáti.
-
Patrně bude více umět,
že okem my ho nevidíme.
Nějaký ten prostorový průmět
či spíme a přitom bdíme?
-
Ne, pane vědný kolego,
něco nám tady uniká.
Nejspíš to bude klamné ego
a naše mělká nika.
-
Umění v kontrastu s vědou,
věda múzám nezbytná.
Jakou další nápovědou,
když idea tu nedobytná?
-
Jsou mi to ale noviny,
pravil vědec vědci.
Všichni jsme tu nevinní
a tajemné se dějí věci.
-
Umělec a vědec tvoří,
každý ve svém oboru.
I spoluprací někdy hoří,
v uměno-vědném souboru.
-
-