UMĚLEC, KÝČAŘ, KRITIK A SNOB

-

Kýčař pravil umělci:

ty jsi jako co, dobrý jsem tady já.

Chválíc se tak, jak jsou velcí,

a že kdekdo se k němu zná.

-

Umělec se pousmál, řka:

jako ponocný ty troubíš.

Um tvůj dožije se zítřka,

hloupě se jen zdobíš.

-

Moje práce pohrdaná,

propadává sítem dnešním.

Jiná věc tu ale daná,

svěcená i vínem mešním.

-

Do hovoru vstoupil kritik,

a rozdělil tak oběma.

Neskrývaje v líci tik,

spíše zmaten a ústa němá.

-

I na řadu přišel také snob,

a v pokloncích se představil:

kumšt má přece mnoho podob,

tak rozdávaje úsměv tavil.

-

Pak umělec hovor ukončil,

podaje všem ruku.

Zbytečných zde promarněných chvil,

a prázdného toho hluku.

-