ŽIVOT V ULICI

Tuto básničku jsem napsal v dubnu 2016, tak mi promiňte to roční období.

-

Toho rána pohlédl jsem z okna,

kde vše v běžném probíhalo pořádku.

Obloha s mráčky samá lokna,

srovnaných do četných řádků.

-

Sluníčko ještě neviděti,

ale již světla dosti.

Po ulici dospělí i děti,

já protáhl si svoje kosti.

-

I v protější továrně,

obvyklý panoval ruch.

Po novinkách pátral marně,

jen ten továrenský puch.

-

Na silnici sem tam rámus,

auto, moto, čtyřkolka.

Kolem kontejnerů hnus,

a cíl pro děti místní školka.

-

Nezbytné psí venčení,

slyšeti jejich štěkání.

Také motorové ječení,

to jsou motorkáři páni.

-

Stromy zabarvují zelení,

své děti mámy konejší.

A komu se zde nelení,

otevírá krámek zdejší.

-

Ptáci stěhovaví přilétají,

přibývá četných hlasů.

Svůj příchod jaro neutají,

vždyť tvoří květy do dívčích vlasů.

-

Vyšel jsem pak na ulici,

naproti koupit snídani.

I podpořit tuto směsici,

v poklidu a jiném podání.

-

Kouknu vlevo, kouknu vpravo,

a na chodníku hledím na to.

Porušený předpis, právo,

přes chodník jak stojí auto.

-

Neukáznění ti řidiči,

i povolenou překračují rychlost.

Avšak příroda již pučící,

aby přešla nás ta zlost.

-

Jednou se tak radujeme,

jindy zase rmoutíme.

Podle toho pějeme,

pozvedáme či se hroutíme.

-

Naproti dobré koláče,

ty umí zlepšit i náladu.

Ranní ptáče dál doskáče,

a dalších v ulici kladů.

-