-
Pro jedno kvítí...
-
Jsi-li v depresi
z toho, co tě děsí,
sám vzpomeň si
tam kdesi, že jsi
byl touhou sil milý.
-
Kde slunce svítí,
kvete i kvítí.
-
Kde létem vadí,
prudce zde pálí
či zradí, má-li.
-
Tak proč ne?
-
A proč ano?
-
Navzájem v nebesích
i snem děsí každý.
-
Takto se hádali,
zkratkou ptali, jak navždy
si sebe zadali.
-
Psáno na točné.
-
Dík
-
Za každý okamžik úlevy,
jak vždy poutá vzlyk a um jeví.
-
Za maják ten, jenž zřen s úsměvy,
i zázrak změn, kde jen sen své ví.
-
Říkali si: "asi"
-
Příklad:
Zdali si cení i vad krásy
bez výhrad, v části: "čest zas vyhrát".
-
Vyznění:
Znali se jen snad, ne však v praxi,
z dáli sen "nad" v akci: "vést, lest, past".
-
-
Poezie
-
Kniha přání a stížností.
Co ta jistě dále hostí?
Radostí či zlostí žije,
tíha ale prosí stále,
city nosí a pocity,
do dálek, výšek
hledí, zří šedí,
co příště je i
s výpovědí.
Tiše spíše
se postí
a řadí
čí je.
-
Tíseň
-
Coti tak zdá se?
Protiklad v čase,
s kazem na kráse,
vzkazem žádá své,
hrotí znak draze.
Ptá se ve snaze
i po odvaze,
zadá fáze
zrádce.
-
Mysli si čím jsi,
vyčisti rysy
i obrysy
v krizi,
obrácen
písní v tísni.
-
Rozchod
-
Řeč čilá to v plen vratká,
řešila jen pozlátka.
Obrátka, co ze zlata,
přesila změn vratká.
-
Partneři se tak svěří,
své však střeží v zátěži.
Páteří práh naměří,
jak vztah běží v zádveří.
-
Akrobatická
-
Takto hra lidská,
řečnicko-taktická
faktografická,
nadto epická
pantomimická.
-
Zato ta etická,
řeší svou zblízka
lež, jež se blýská.
Vzato tak křehčí
anatomická.
-
Touhou tvoříme
-
Tou k potřebě hovoříme,
co pokoříme pro sebe.
-
Stále však se rozhlížíme,
málem tlak zřen rozlišíme,
mnoho z toho v prosbě své.
-
-
Dokola
-
zvolí
si plodnou
z pout i cokoli
s koulí prohnout
a prosít, soudnou
rolí, co boulí ohyb,
povolí pohyb pojit,
zaznít, mít či najít
cit, jak snít a být
v zázemí skryt,
žít na zemi
volný
-
Hlava
-
Jak se namáhá
hlasem v kráse,
praxe váhavá.
-
Práce práva,
akce, zpráva
masce nahrává.
-
Hlava tápavá,
tak zve kazem
lhavá fráze.
-
Dobou svou
-
To, co hrou odešlo, i to,
co jde zde složitou poštou,
odezvou žitou, se spoustou
odbytou, co nezve síto.
-
Dobovou podobou, skrytou
tmou i mnohou s ní hodnotou
zrodem, odnášenou proudem
z pout, ohlášenou s novou plout.
-
Liják
-
Tikot budíku, déšť na střeše
tu po vzniku, než nařeže své.
-
Ticho a pak záblesk, hrom sveden,
příchod, zlom, jak za trest z nebe.
-
A již lije i tlakem bije,
aniž ví, že pří je svým znakem.
-
Časem
-
Báseň, jak zdá se jasem,
tak hlasem jásej, já jsem.
-
Sražen však na zem, zrazen
v kázeň, ve snaze draze
mít se blaze, snít s kazem.
-
-
Tichá voda
-
Padla kosa na kámen,
rozbila ho na ámen.
Potoka to jen pramen,
břehy mele, spousta změn.
-
denní znění není
ráno obranou
večer kleče
mocí noci
zrádnou
na dno
zteče
ráno
ano
ranou
obranou.
-
Letní zvrat
-
Zatáhlo se na obloze,
s náhlou snahou změna dlouze.
-
Déšť vjem pustil slabě, prudce,
ztřeštěn hustý, sladěn v půlce.
-
Z teplot tropů vane chladem,
tempo skoku zrádně pádem.
-
Letní zvrat to ze dne na den,
jedinkrát své takto zvedne.
-
-
Z osy
-
Kdo si jak hraje na hloubku,
nosí zrak, znaje drobků.
-
Zlouší tlak a je na schodku,
ožít tak z báje spodků.
-
Stoupá, padá, žádná rada,
stopa snadná, ta zrádná.
-
Kde to jsem
-
Dnem veden jen snem v prostém,
vězněn po svém větou změn.
-
V něm zřen vjem jeden posté,
pletou se i ty hostem.
-
Mýty jmen ve spoustě stěn
či bytí v kvítí k pomstě.
-
My lidé
-
Musíme stále jíst a pít.
A pročpak prosím vás, ptá se Al.
My zůstáváme lidmi dál,
ústa máme i s nimi klid.
-
Zkusíme ale v kráse snít
a pro stín jas si vymyslit.
Vstáváme živí, my lidé,
prostí, zřiví či mylní zde.
-
Lepším
-
V předsevzetí, kde své si světí
předem zněti, ne tím, čím předtím.
-
Při nejbližší příležitosti,
pří se stěží ztiší ve zlosti.
-
Dietní
-
Co tak si dát hlad.
No to je nápad,
notou touto hrát,
jak kručí v břiše
a mučí spíše
rád, letní salát.
-
Ke dni
-
Den za dnem zní ode zdí,
ten poslední je přední.
-
Byť jen všední pohled s ním,
viděn i v kladném zření.
-
Snadném spíš v tom, co ohled,
řádném, když to vadné zlým.
-
Odpolední odezní
a s ránem tón se změní.
-
-
Plno prázdna
-
Jeho záznam
vlnou mdlého
nazván, slehlou.
-
Plno jasna
-
Jeho záznam
vlnou svého
nazvám, čeho?
-
Plno krásna
-
Jeho záznam
vlnou všeho
nazván, s něhou.
-
Zapadákov
-
Kde klam své zvládá ctěných slov,
tam i cenný zavadá kov.
-
Zde sláva, vřava, směnný nov,
ta splavná řada znění v houf.
-
Jasnozření vada jmění,
vlastnost lpění k zapomnění.
-
Cirry
-
Řasy, ta jemná bílá vlákna
na bleděmodré obloze.
Ty vlasy a pásy, síla
krásy zjevná láká.
I zdám si, hledě
v moudré časy,
jen tak pouze
o touze já si.
-
-
V misi
-
Býti obyčejně bystrý
a ne až si tak nejistý.
-
Zříti ohníček, z něj jiskry,
nesnaž se říkat nesmysly.
-
Proč ne, vždyť jsme tu jen místy,
na točně v letu, byť misí.
-
Tou
-
Veď vjem světlo, veď ve tmě,
jen to, co se spletlo v něm
i zpětně, změň tmou v ose.
-
Změť jít vpřed, zde je ten střed,
kde svit předem ve zření
let, zněním v klid, pouto své.
-
O něm
-
Problém spočíval v tom
že žádný nebyl,
proto se musel domyslet,
aby bylo co odmyslet.
-
Pro den spočítal to,
kde vadným jevil
své pouto a uzel smyslem,
lže vnadným, což skrylo jisté.
-
Náraz
-
ráz
náplast
snová báseň
hrou slova v čase
rovná se fáze
obrazce
jak
i zdá se
sen o odvaze
napsat si obrázek
nápad otázek
zase tak
tlak
pří však
atak pro zrak
spěch zásad i běh
na sráz a pád
tou hlas
snáz.
-
-
Pyramidky
-
My
myslí
myslící
myslící si
v mysli své
i myslící sebe
smysly mýlící se.
-
My
bdící
či spící
nemyslící
i ve zvycích
svých bydlící.
-
My
snící
jedinci
měnící si
k dispozici
i jméno krycí
a závisící na líci.
-
Počasí
-
Se kazí v mracích
a vrací zase
či spíš to zdá se,
jak hlásí znalci
již takto s časy.
-
Zvrat pak v parno, kde
neradno až být,
a opět chladno
zpět dát žít náš klid.
-
S tropy rázem střet,
slunce, mraky, déšť
i s mrazem zde též,
kroupy prudce v let,
toť vratný přehled.
-
Jemný déšť
-
Ten, co ochladí i pohladí,
osvěží, zem svlaží, doladí.
-
Den tou vnadí, nepraží slunce
v ráži, nehrozí bozi bouří
a nesnaží se takto prudce.
-
Svou si měří i klid v soutěži,
bdít, snít střeží, faktor směnný též.
-
Ze světla do tmy
-
Zahleděn do okna v slunečním svitu,
oslněn, oslepen, tak sveden zří tu.
S pohledem tmou oka, v srdečním rytmu,
světlem zrak v prosbě jen, k věčným snům mýtů.
-
-
Šplh
-
Šplhat se dá různě,
po laně a podobně,
oddaně i podvodně
lhát nuzně.
-
Pro to
-
Pakliže ví,
že je spíše blíže
k tíži
bez prestiže,
ztiší
běs, jestliže
tak i lže.
-
Potíže rmoutí,
protože v protihře
tou hrotí do kříže.
-
Ale
-
Dbale nedbale
znale neznale
zrale nezrale
kale nekale
ale namále.
-
A hle co náhle
tím pádem
ze dne na den
i málem:
-
Dbale
znale
zrale
kale
se zvedne
dále.
-
-
Kam chvátáš?
-
Otázka náhle tatáž.
-
Bych unikl svým patám,
sám sebe se tím ptám.
-
Těm neunikneš,
ty jsou stále tytéž.
-
A co láska z nebe snem?
-
Smích jen, ta má namále.
-
Tak svou mízou dále chvátám,
ale v klam až zván.
-
Z pout
-
Tvoje jmění, to pro mě není,
zdroje promění v modlení
a sen okouzlení změní.
-
Tmou jen svou, hrou jak nelení,
dojem však vede k prozření,
vzhledem k prodlení souznění.
-
Co hlásí?
-
Proč asi to počasí.
-
Proč asi i zlé časy.
-
Proč asi krize krásy.
-
Pro co se ztrácí,
obrací i v oblacích.
-
Co hlásí a souhlasí?
-
Má manéž
-
Nápadem je napsat verš.
O kom o čem, to se přeš.
-
O svém hostem, co nazveš
či o všem posté totéž.
-
O svatém sen tápat zveš,
páté přes deváté lež.
-
Tak tím pádem kampak jdeš?
jen nazvat verš má manéž.
-