Je opakem "maximalismu", tj. mnohosti či přemíry věcí. V umění jsou to směry, vyznačující se úsporností ve vyjadřovacích prostředcích, kde ale jejich redukce má za cíl dosažení nového obsahu a významu.

-

Minimal art je také start,

nač přílišných tu slov.

Hudební zředěný part,

nebo výtvarných osnov.

-

Avšak neznamená málo,

v obsahu také bývá dosti.

Jak by třeba někomu se zdálo,

nejsou to jen kosti.

-

I nového bývá vysloveno,

a vztaženo k dané věci.

K vyznění plnému vždy zvoleno,

o to jedná se tu přeci.

-

Minimal art - zředěný part,

kde i pauza notou jest.

Umělecký hazard?,

ne, i touto cestou nech se vést.

-

Návrh nového menšího křídla Staroměstské radnice v Praze.

Velká radniční budova (Nobileho křídlo z 1.poloviny 19.století), zničená na konci 2.světové války.

Zbytek radnice při gotické věži, ponechaný ze statických důvodů.

-

-

Z temnot noci a pekla,

na světlo denní boží.

V touze, aby ani krev netekla,

a aby to nebylo jen pouhé zboží.

-

-

Očarování nocí temnou mocí,

při hledání tom génia loci.

-

-

Svítání do nového dne,

a jeho vítání.

Nechť padne, co jeví se zde vadné,

byť zaplaceno vysokou daní.

-

-

I barvy se probouzejí,

z těch kouzel temné noci.

Pilní oráči své zrno sejí,

avšak i zlí tu hrozí soci.

-

-

V ranním oparu,

ve svém boji proti zmaru.

Nově, ale také postaru,

při silném napětí a žáru.

-

Staroměstské náměstí v Praze - vybouraná západní strana.

-

-

Rčení: "z ničeho nic" je jen nic,

avšak pouhé nic být nemůže.

Vždy se jedná o něco víc,

co ničemu k něčemu pomůže.

-

"Z ničeho, že by povstalo něco"?,

 toť také logický nesmysl.

 Jen slovní hříčky pro kdeco,

jež tak přicházejí na mysl.

-

Naproti tomu: "z něčeho něco",

jako náhle a z čista jasna.

To zní tu již jako co?,

jako logika spásná.

-

A nakonec "z něčeho nic",

jen tak do tohoto kompletu.

Třeba do slovních pranic,

pro nějakého popletu.

-

"Z ničeho nic" se stal zázrak,

že tma byla náhle tmoucí.

To lunu stříbrnou zahalil mrak,

v té neprostupné noci.

-

-

Rčení: "kde nic tu nic" je také nic,

ale ne tak doslova.

Vždy tam bývá i o něco víc,

ta přidaná hodnota slova.

-

Naopak: "kde něco tam něco",

znamená třeba mnohem více.

A nebývá to ledasco,

někdy i větší pozice.

-

"Kde nic tam něco" se neříká,

ale i to má svoji logiku.

Zde jen takto psaná rétorika,

a záleží vždy na zvyku.

-

"Kde něco tam nic",

toť řečnický nesmysl.

A co dodat ještě k tomu víc,

již nepřichází na mysl.

-

Psáti o ničem jako o něčem,

i jak se nám to prolíná.

Působit vlídným slovem či mečem,

jako zdravé dřevo nebo pilina.

-

-

Toto je úvaha, kterou uzavírá Karel Čapek jedno ze svých posledních literárních děl "Život a dílo skladatele Foltýna".

Co je mocí umění? Čistota, krása, osobitost a profesionalita dokonalého projevu. Sdělný a nadčasový obsah, vyjádřený přesvědčivou formou. Vše by mělo být dotažené a dokonalé. Jakékoliv nedodělávky, třeba i ponechané a obhajované jako záměrné, prozrazují více či méně neumětelství, diletantství nebo i paranoiu osobnosti tvůrce. Nejistoty u výtvarného díla (ale platí to o umění všeobecně) v námětu, motivu, kompozici formy, tvaru, stylizaci, v kresbě, barvě a celkově v ideovém obsahu srážejí hodnotu díla. Vážnější nedostatky zařazují takové umění do kategorie podřadnosti a diletantismu. Vytvořit umělecké dílo je skutečně náročná věc i pro talentovaného. Je to tvorba ze sebe, ale s cílem odpoutat dílo od sebe, očistit od svého subjektu a objektivizovat je. Člověk je plný různých sklonů a umělecká tvorba je očistným procesem zušlechtění sebe sama, s potlačením vlastních poklesků. Umělec tak vytváří nový tvar, jenž nese jeho subjektivní znaky, které však přenáší do objektivnější roviny. Ostraňováním nečistot v harmonické obsahové skladbě dosahuje výrazu krásna. To je jeho posláním, vytvářet krásu, posilující a povznášející duši člověka. Vše je zde také obsaženo, ale již víceméně skrytě. Vystupuje zde snaha o dosažení nového, samostatně existujícího živého obsahu díla. Čím je tvůrce duchem bohatější, pozitivně, ale i negativně, a čím harmoničtější a dokonalejší obsahové roviny dosahuje, tím závažnější a působivější dílo tvoří. Převažují zde konstruktivní energie nad destruktivními.

Dokonalý umělecký portrét

(Leonardo da Vinci, Mona Lisa zvaná Gioconda, 1503).

Dokonalý umělecký portrét

(Petr Jan Brandl, patrně podobizna J.S.Bacha, kolem r.1730).

Dokonalý stylizovaný umělecký portrét

(Jan Zrzavý, Sedící dívka, 1945).

Mistrovský figurální obraz

(Rembrandt van Rijn, Noční hlídka, 1642).

Zahledění se do vlastních představ svého subjektu, bez snahy o všestrannou dokonalost a širší objektivizaci díla.

Picasso: "jako dítě jsem chtěl malovat jako dospělý a jako dospělý jako dítě"

(Pablo Picasso, Slečny z Avignonu, 1907).

-

Tentokrát jsem strávil svůj pracovní den ve sklepeních zámku ve Stárkově. Byla tam velká tma a denní světlo pronikalo jen nepatrně malými otvory. Sestup do prostoru vybourané kotelny předchozího domova důchodců, bývalé středověké hladomorny byl, vzhledem k nezajištěnému plechovému ochozu bez zábradlí, i s baterkou dosti nebezpečný. Jediné zaváhání na úzkých protipředpisových plechových schodech by mohlo znamenat pád do dosti hluboké zaklenuté místnosti hladomorny. Svou nynější měřičskou práci s laserovým dálkoměrem jsem ale zvládl bez problémů a ze středověké "jámy hrůzy" vyvázl živ a bez zranění (viz zákresy půdorysů). 

Půdorys přízemí zámku.

Půdorys podzemního podlaží.

Návrhy na nové řešení průčelí zámku.

-

Šlechta byla šlechta a pro vysoce postaveného pána bylo někdy ponižující, aby vyšlapal pěšky pár schodů i ve svém zámku. Prostě schody do pater musely být takové, aby po nich vyjel a zase sjel kůň se svým pánem. Tak se také jezdilo do poschodí v panském zámeckém sídle ve Stárkově (městečko poblíž Broumova ve východních Čechách). Zámek byl postaven v první polovině 16.století a od 2.poloviny 17.století byl majitelem zámku a stárkovského panství německý šlechtický rod Kaiseršteinů, který v Čechách vlastnil, kromě několika dalších panství, také palác na Malostranském náměstí v Praze. Stárkovské panství bylo majetkem Kaiseršteinů v letech 1673 - 1923, kdy je prodali bratrům Pejskarovým z Police nad Metují. 

Nyní zámek a celý zámecký areál prochází postupnou obnovou po devastaci předchozími majiteli a uživateli, zejména za socialismu i v 21.století. Kulturní památka byla velmi znehodnocela přestavbami na MNV a domov důchodců a využitím pro podnikatelský velkochov papoušků.

Kaiseršteinský palác na Malostranském náměstí, autor: Kaiseršteinský palác, creative commons, International (CC BY-SA 4.0).

Kaiseršteinský palác - erb, foto: VitVit, creative commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported (CC BY-SA 3.0).

Zámek Stárkov, foto: Ewwwa, creative commons, Unported (CC BY-SA 3.0).

Varianta nového hlavního průčelí zámku.

Půdorys 1.NP (současný stav).

Půdorys 2.NP.

Půdorys 3.NP.

Byl to den k oslavě žen, který se dnes již tak neslaví. Každopádně to byla také příležitost pro mužské se "zmrskat", aniž by jim to mohly jejich ženy vyčítat. Slavilo se to na zábavách, kde se "zmrskaly" i ony. A všechno to potom táhlo domů v bujaré náladě. Ženy zavěšené do svých či jiných opor, se ale na těchto návratných cestách na pevné opory rozhodně spoléhat nemohly. Taktéž docházelo k zápletkám žen s jinými muži a mužů s jinými ženami, dokonce i v nadnárodní úrovni. Prostě slavil se Mezinárodní den žen.

Dnes je opět 8.března a ženy by měly dostat kytkou, pardon kytku.

Ženu ani květinou neuhoníš, co to zase pletu, neuhodíš.

V ten den se halily hašteřivé spory mezi obojím pohlavím, ale ne - ladily.

Kytkou a pěkným slovem poctěné dívky a ženy byly upřímně poděšeny klamem tohoto ustanoveného svátečního dne. Oprava: potěšeny.

9.března se vše zase rovnalo do normálních pořádků.

Omlouvám se ženám za přebrepty a přeji jim hodně dalších sil do boje se svými druhými, pardon drahými společníky na cestě životem. A tam, kde se takové věci nedějí a žije se ve vzájemném porozumění, přeji, aby to vydrželo po celý život.

-

-

-

Citu se musí svítit rozumem,

a rozum uplatňovat s citem.

V souhře pak stávají se i umem,

vytříbeným společným sítem.

-

Logika, city, pocity,

a skutek pravdivě prožitý.

Rozum říká: ano nebo ne,

cit a pocit: může to být i jiné.

-

Vykročil pravou nohou,

a levou nechal stát.

Neboť spolu tak kráčet nemohou,

či vpřed není čelem vzad.

-

Dále pak pokračoval levou nohou,

a pravá stála za ní.

Neboť obě tak kráčet nemohou,

jak praví logika kázání.

-

Rozum tvoří naše kroky,

a pocit ovlivňuje jejich směr.

Do toho se přidávají roky,

konstrukci nestavíme bez opěr.

-

I ty city nás mohou klamat,

proto svítíme jim na cestu.

A také nohy můžeme si zlámat,

jen při pomyšlení na siestu.

-

-

Vruboun posvátný (Scarabaeus sacer) je brouk, žijící v polopouštní krajině severní Afriky a ve starém Egyptě se těšil mimořádné úctě, neboť se stal s několika zde dalšími žijícími podobnými druhy posvátným broukem. Co k tomu Egypťany vedlo? Vrubouni (i mnohé další příbuzné druhy) mají zajímavý životní vývojový cyklus, který probíhá skrytě v podzemních komůrkách. Dospělý brouk a potom i larva se živí trusem (např. dobytka v období dešťů), kdy se zazelená příroda a stáda jsou hnána na pastvu. Z trusu si uválí kuličku, kterou pak dostrká ke své podzemní komůrce a zatáhne ji do ní pro sebe, nebo v době rozmnožování pro budoucí larvu. Staří Egypťané neznali jejich skrytý způsob života, proto, když se brouk náhle vynořil z mrtvé země, věřili, že povstal sám z písku. Stal se tak pro ně symbolem znovuzrození, neboť se objevoval stále ve stejné době. Byl zhotovován z různého materiálu, z kamene, pálené hlíny a ze dřeva jako talisman, přinášející také štěstí. Patřil rovněž mezi posvátné symboly egyptských faraónů, vkládali jej i do hrobů a pyramid k zemřelým, aby zajistil jejich znovuzrození, v něž věřili.

Skarabeus

Arkýř s atikovým štítem z návrhu na dostavbu Staroměstské radnice v Praze - v invertních barvách.

-

Povstaň z prachu radničko bědná,

povstaň opět z mrtvých.

Vždyť ty jsi tu jen jedna,

jako následovník předků tvých.

-

A staň se také posvátnou,

symbolem věčnosti.

Naplň mnohou představu matnou,

a dočkáš se i vděčnosti.

-

Pranostiky již téměř neplatí a počasí si dělá, co se mu zlíbí. 

-

ZIMA

-

Kdypak to tady nasněžilo?

Před čtrnácti dny a roztálo.

V zimě se přece jinak žilo...,

na silvestra kytky kvetou, no to je ale haló!

-

JARO

-

S oteplením se střídá zima,

občas i skoro mráz.

Ještě v červnu samá rýma,

jaké to jen zvraty naráz.

-

LÉTO

-

Trošku, že se ohřejem,

a náhle bác, extrémní vedra!

Co, že my si ve zmatku přejem,

aby příroda byla moudrá?

-

PODZIM

-

Po chladném a horkém létě,

přichází jakési zklidnění.

Pravdy tu však v žádné větě,

počasí i zde se náhle mění.

-

ZIMA

-

Na horách sejou hrách,

ale kdepak, ty sněhem zaváté.

Vždy jinak překročený práh,

jak jen ta příroda nás mate.

-

Napsáno 28.10.2016.

Josef Lada, Zima, 1949.