-

Vlastní roku

-

Skládat slovo ke slovu zas,

zadat jas a znovu novou

past, kde smlouvou novum i čas.

-

Přidat větu k větě dlouhou,

střídat tu i střetu vzletně,

v čin dát jen tu zpětně touhou.

-

Dál zvát sloku, k básni v krovu,

na zkrat v oku, ať zní kázní

a nazvat ji vlastní roku.

-

K okrase

-

Jde-li o ni,

tmou i zdá se.

Je-li jasem,

smělým hlasem,

pozná se to,

co tou voní.

-

O kráse

-

To zření, co

svátkem, v čase

jmění vratkém.

-

O okrasném

i tom krásném

své dozná se.

-

-

O tom

-

Zpívat si píseň pro tisíce

a s ní i splývat modlící se,

s básní snít sen nad tím sice,

zjasnit svícen či zlatit svíce?

-

Bývat tísněn, však prosít si své

a s tím i zpívat pocit čistě,

vlastní kázní o to přít se,

jak písně zbásnit z opozice.

-

Ta existence

-

Hlas zní tence, s věcí křehce

a přece s ním v nás svědci krás.

I těch všedních vzdorem z klece,

vzhlédni kolem, jak spěch sní zas.

-

Vánoce a vánoce

-

Jak ty slavíš Vánoce?

Já, na mši Jé.Jé.Ryby

naší i kam zván v roce

v chrám, kde jen pocit libý,

sám však víš, pro cit otce.

-

Jak ty slavíš Vánoce?

Svátky strávím zraky výš,

zdravíme své planouce,

bavíme se na zdraví

a najíme tak příliš.

-

-

O ní

-

Přednosti něžnosti

zpěvnosti hostí.

-

V písni něhy zní i

příběhy všedností,

věrností ctnosti.

-

Hlasem jejím zazní

báseň a zdá se,

chvěním v jase,

i tíseň jistě.

-

Zněním v kázni

ve zření čistém,

tak ozývá se.

-

I když

-

I když víš, co k tobě kde blíž,

a v tom vzdáleném vidíš mříž,

dále jen sen v tvorbě vzhlížíš

spíš, v něm zde atom k době již.

-

-

Sen z ráje

-

Zdá-li se jako bdělý i má-li své celý,

kde duše s tělem se tmelí a zcelí

zde jednoduše, bděle i zmůže

jednou vše dát z výztuže,

sen pro ženu a muže,

ozvěnu jak z ráje,

ten tak uhraje

jen z báje

údaje.

-

Chichi

-

Zasměj se.

Čemu?

Době.

A proč?

-

Zas se měj

k svému

sněnému

a pouč je,

oč jde

tobě.

-

Hříchy?

-

Chichi smíchy,

nedbej jen

o pletichy.

Hledej sen,

nadhled tichý

nad led pýchy.

-

-

Obrazárna

-

Obraz noční zdarma,

jen se světly do tmy

a pak krás pln z rána.

-

Dnem světy emoční,

těch skvrn zas jas, co smí

v něm své, obraz denní.

-

Odraz dění start má,

obrazárna znění.

Spěch zve, mění oči

a k setmění stočí.

-

Pohon

-

Nevíš, co tě čeká,

přesto však i tušíš

blíž, co tvé leká.

-

Ta cesta odvěká,

již si stále rušíš

spíš, zdáním člověka.

-

Zvěst tou a siesta,

za ní tlak, dále lest

tmou tě vést, žít, nestát.

-

-

Natotata

-

A jé, kdo tam?

Hádej.

To ta,

a ne.

No, ta

nota...

také ne,

na to chvátá.

Tak se podám.

V patách co,

ale i kdo,

tvá

anekdota.

-

Demonstrant I

-

Hráčem, že své získá,

nadšen, vše zve jiskra.

Hlášen, hrozí bystrá

vášeň, v nouzi jistá.

-

Demonstrant II

-

Skáče, jak se píská,

tlačen tak i zblízka,

pláče, když se blýská,

rváčem kříž nezíská.

-

-

Malé formy

-

Pro rozsah slovní skromný,

obsah i dosah si rovný.

-

Tvořit stále po svém

neopakovaně.

Prozřít náhle v prostém,

ne tak v opak zvaně.

-

Zdát si se

-

Ať jsi jaksi hlasy jasný,

zkrať si v básni práci a sni.

-

Slaď si, co ti hlásí asi,

vrať se zase po své trase.

-

Od nebes

-

Tam kdesi, kam smí sen s lesy,

kde neděsí změn stresy

ve směsi třecí, klam věcí.

-

Mám svou lásku, bez hvězd nářků

ze závazků i s krásou kvést.

-

Já znám tam jistou, jasnou zvěst,

zde pouto, místo od nebes.

-

-

Přesýpací

-

Hrej si s herci

dokud jsi

odtud

věcí

i

cti

osud

pro stud

kde jsi kdesi.

-

Základ

-

Na čistý list napsat nápad

nejistý i číst jej tak snad.

Zadat pak si čistěji znak

z nálad a zahnat v praxi hlad.

-

Zvát si

-

V básni se zasnít a zdát si,

jak ji zkrásnit v pasti vlastní.

-

Přát si, co předat a hřát svým

snad v řád, a pro to vše i zvát.

-

Poklad

-

Co vydá tvůj sad čistoty,

plody jeho jistoty snad,

co přidá i zve životy,

ódy něhou a ve svůj řád.

-

Dobrý den

-

V poklidném

a oblíbeném

teple rodinném,

kde zve se v souhry změn

a zlé své si prominem.

-

-

Skrýš

-

Být až ten poslední, není

zas tak nejhorší postavení

pro modlení a kouzlení.

-

Vídáš sen, jenž nátlak zkouší,

to své lpění, co jen hoří.

-

Neztrácíš se v ponoření

i hledíš stále ze dna výš.

Nesnažíš se o dvoření,

věříš dále, že předá skrýš.

-

Tip

-

Napsat báseň

jak dobrý vtip

nebo vtip

jak dobrou báseň.

-

Nápad zdá se

tak prohry typ

jen to slib

a dohrou bázeň.

-

Jakpak zase

tlak souhry čip

jde to líp

znak s dobou kázeň.

-

Přešlapy

-

Jdeš a ani nevíš sám

kam hledíš i vpleteš lež,

jíž se ve zdání klaníš,

aniž jí své vzepřeš.

-

Jdeš a víš i jak jsi sám

veden v klam, co v něm si zveš,

když již předem vjem stavíš

jen též či ohněm v přítěž.

-

Malá modlitba

-

Co všechno tvůj život znamená,

pokleknout, jak hlava znavená

i poslechnout, co tak dává vhod

z těch příhod, stůj o kontakt hodnot.

-

Třecí

-

Milenci se na sebe těší,

ti v kleci po svobodě touží,

věřící v kráse rádi hřeší,

střežící se radí, souží

a lekci svou v bodě dá nebe.

-

Oční

-

Kam se točí

tvoje oči

z podobočí,

v klam boje?

-

A začíná zas jiná

ta vidina

a příčina

pří v nás činná.

-

Oči jen stočí,

v sen si vkročí,

ve své věci žité

i okamžité.

A co v klam skončí

přeci skryté.

-

-

O čem

-

O lásce nebo o počasí

či vzpomínat na staré časy?

-

K té otázce pak sčítat hlasy,

kde i s darem vítat a zdát si.

-

Ano ovšem, o všem tom tak dál,

jak jsi to v básni veršem nazval.

-

A nejen o tom, o kom, o čem,

ale také notou v prostém

snímat hrou tou, co vše je hostem.

-

Znakem setbou, v jakém jen to,

tlakem s tebou i sen tvou kletbou.

-

No prostě

-

Co je prosté ke ctnostem,

projev hostem

i mostem

k radostem.

-

To tvé posté k starostem,

hlasem zdá se

i testem

k bolestem.

-

S ohledem k okolnostem,

sveden předem

i k spoustě

no prostě...

-

Já nic

-

Kdo či co je víc,

já, anebo nic?

Já, vždyť jsem i vjem

a v něm, byť snem.

-

Ale co jen to nic,

není to právě to nejvíc

a to snění v hlavě

pouhou změnou

dvouhrou směnnou?

-

Kdo tou hrou víc,

já, anebo nic?

Já svou touhou

a to nejvíc mnohou

tvorbou novou.

-

To dá

-

Co dá rozum

sjedná pózu,

jedna shoda.

-

Co dá s city,

vjem nabitý

a v něm škoda.

-

Souhra vznítí

pouto k žití,

notou dvouhra.

-