-

Napsat tak krásný verš,

by linul se z tvých úst.

Ten, o nějž se pereš,

a nebo si dát půst.

-

Verše dobře tepati,

v rytmu slovem klepati.

Něžná slůvka šeptati,

jinými třeba reptati.

-

Verš ten, anebo ten,

slovo to, či ono.

Vyjádřit tak pocit jen,

i příběh unisono.

-

Větami popsat děj

a slovem stav věcí.

City v paměti měj,

nebuď poután klecí.

-

Hra se slůvky, větami veršů,

s pocity, city a ideou.

Také schémata si porušuj,

ale hledej vždy, jak k sobě jdou.

-

-

Nápad:

žádný

Tabula rasa,

idea spásná.

Dopad:

kladný

---------

Nápad:

zima

Tabula rasa,

idea krásná.

Dopad:

rýma

---------

Nápad:

láska

Tabula rasa,

idea hlásá.

Dopad:

sázka

---------

Nápad:

žádný, zima a láska

Tabula rasa,

idea jásá.

Dopad:

mlaská

----------

-

Co jsi dostal k vánocům? Ptá se hloupý Honza chytrého Franty.

Já? Své k svému přece, ten nejchytřejší mobil, jaký existuje.

A ty? Ptá se chytrý Franta hloupého Honzy.

Já jsem dostal pohádku od Boženy Němcové O hloupém Honzovi.

No, také své k svému, směje se Franta.

Tak, tak, ale ta pohádka mně dopomohla k bohatství, usmívá se Honza.

Ale ty ji nečti, ty máš jen ten svůj chytrý mobil.

-

Ano, pracuje na tom, na svém zastoupení člověkem geneticky upraveným nebo i přímo elektronickým.

-

Ještě ale není robot,

ten Čapkův člověk umělý.

Stále mu tu teče do bot,

ale již i velmi smělý.

-

Poznav sílu elektřiny,

k prospěchu svému využití.

Pohled ne tak ještě přímý,

v mysli duše a jejího žití.

-

Vývoj ale spěje vpřed,

výzkum a směry myšlení.

Souladný a nebo střet,

ten, co pomáhá i plení.

-

V programu bioroboti,

i neživí elektroničtí.

A kdo to tady hodnotí,

no lidé vědní, i cyničtí.

-

Ale takový je přece člověk,

ten nezdrží se před ničím.

V proudu času tento věk,

vždy nové směry vyklíčí.

-

I lidské věci smyslů, citů,

třeba i svatých myšlenek.

Hlubších hodnot, také hitů,

ve vývoji od plenek.

-

Krásné bytí a v něm žití,

stále taktéž k použití.

Hladoví tu, nejen sytí,

i pro žízeň se najde pití.

-

Sapiens homo erectus,

a erectus homo robotus.

Jaký má kdo vlastní vkus,

stojí to vždy za pokus.

-

Počítač nám pomáhá,

dnes již také vládne.

Ať se kdo jak namáhá,

 argumenty pádné.

-

-

Toť odvěkou pravdou jest, že větší ryby požírají menší. A bývá tomu tak i v lidské společnosti. To znamená, že větší, silnější či mocnější lidé kořistí na menších a slabších.

-

Velká ryba polkne menší,

a tu zase ještě větší.

Ale i té největší se obzor ztenčí,

neb chytrostí ji rybář předčí.

-

Boj a koloběh to života,

práva, také bezpráví.

A ten, kdo se pak tu chichotá,

zdá se být ten pravý.

-

Avšak na každého dojde řada,

i padne ryba veliká.

Nad zlato je dobrá rada,

ta pravá, žádná replika.

-

Dravá ryba ulovena,

menší pak se radují.

Pravda bývá obnovena,

a nové větry zadují.

-

Větší ryby loví menší,

i menší uloví větší.

Udičkou, byť jen tenčí,

rybář chytrostí je předčí.

-

Člověče ty usiluj,

ale nechtěj příliš mnoho.

Pokoru, skromnost miluj,

přídělu dostaneš z toho.

-

P.Brueghel, Velké ryby požírají malé, 1556

-

-

Ale co, a jak?

To, co v tobě vězí.

To nejde napsat jen tak,

jako zpověď knězi.

-

Napiš to!

-

Ale co, a jak?

No přece to, co v tobě vězí a nenachází slov.

To se ale nedá vyjádřit jen tak,

to není voda, vzduch, a nebo kov.

-

Nejsou to jen mělčiny o lásce a štěstí,

a bludném jejich scestí.

Kde do stolu se buší pěstí

a šíří neradostné zvěsti.

-

Tam, kde se rozprostírá širá zem,

a nekonečné nebe nad ní.

Tam vždy přítomný bývá vjem,

jak běží tu den po dni.

-

V plnosti a rovnováze věcí těch,

jako součásti všeho bytí.

Také těch, co berou dech,

souladných i těch, kde nutno se příti.

-

Slovo zde pak selhává,

v kusém, nevýstižném výrazu.

A podáním svým nalhává,

při každém takovém dotazu.

-

Je to ale o maličkostech,

z nichž povstávají věci větší.

Přeneseně, jako o kostech,

a všem tom, čím je organismus předčí.

-

Umberto Boccioni, Síly ulice, olej, 1911.

-

Stromy a keře v různém květu,

zeleň vegetace blahodárná.

Tak těžko k tomu napsat větu

i nejlepší naše snaha marná.

-

Podzim ji ukládá ke spánku,

barví a odstrojuje šat.

Však nemá takto na kahánku,

mrazivé větry mohou vát.

-

V zimě se obléká do bílé,

dvojím odlišným způsobem.

Sníh i jinovatka krášlí mile,

zejména slunečním nebem.

-

Bílá přechází do stříbra,

v zářivém tom slunce svitu.

Těch odstínů, jen si vybrat,

pohádek kouzel a mýtů.

-

Jaké to střídání barev,

z jara, v létě a na podzim.

I v zimě nám rozproudí krev,

jak jsme podníceni k vizím.

-

-

(upraveno 2.5.2024)

-

Dobrý den,

jsem ten a ten.

Cože, vy jste dva?

Ne, jen jeden,

totožnost má pravá.

-

Osoba dvojjediná?

Ne, pouze jediná.

Takže jste jen ten,

a ne ten a ten.

-

Já jsem ten a ten,

osoba jediná,

já a můj sen.

Tak, to je věc jiná.

-

-

Kam jdeš?

Já? Tam.

A ty?

Já, zase tam.

A proč tam jdeš?

Abych nestál, unikám.

A ty?

Abych nestonal, vznikám.

Jeden uvázat si mašli,

druhý pro lék proti kašli.

-

Jiní dva

-

Kam jdeš?

Já? Nikam.

A to je kam?

No, přece tam.

A ty?

Také nikam.

A to je kam?

No tam, jako ty.

-

Další dva

-

Kam jdeš?

Na procházku.

A ty?

Podat sázku.

-

A ještě dva

-

Jak se máš?

No, nestojí to za nic.

A ty?

Není to o nic víc.

-

A ještě

-

Čau, jak to jde?

No, musí.

A tobě?

Život se mi hnusí.

-

Závěrem

-

Ahoj, dlouho jsem tě neviděl.

Já tebe také ne.

Jak se vede?

Kdo maže, ten jede.

A tobě?

Dobře, v každé době.

-

-

Den, má moc

Noc, jen sen

Den, má moc

Noc, jen sen

Den, má moc

Noc, jen sen

-

Nemoc

-

Den, jdem ven

Noc, spát jen

Den, jdem ven

Noc, spát jen

Den, jdem ven

Noc, spát jen

-

Pomoc

-

Den, náš vjem

Noc, jen dojem

Den, náš vjem

Noc, jen dojem

Den, náš vjem

Noc, jen dojem

-

Pojem

-

Den a sen

Sen a den

Den a sen

Sen a den

Den a sen

Sen a den

-

Hrajem

-

Den se střídá s nocí,

a noc vždy se dnem.

Tak člověku ku pomoci,

ve vodách nade dnem.

-

-

Již tam nad obzorem svítá,

 prostor se plní paprsky.

Tak nový den nás tu vítá,

byť slunce čas ještě brzký.

-

Věci stále zřetelnější,

jak pevný jim dáván tvar.

Pro vnitřní stavy a vnější,

toť nezbytný sluneční dar.

-

A hle, slunce již vychází,

ohnivý kotouč záře.

Nové děje si cestu razí,

a probouzí ze snáře.

-

Obloha zalitá zlatem

i svým stříbrem dohromady.

Těžko psát, jakým karátem,

tady žádné není rady.

-

Je to ale zimní slunce,

které tepla dá jen málo.

Nezahřeje proto ruce,

co se mi to v noci zdálo?

-

Toto je jedno z napomenutí, kterých se mi dostává, když si namátkově otevírám stránky Starého Zákona Bible, kde hledám duševní posilu. A tak jsem napsal tuto básničku:

-

"Tvá smlouva se smrtí,

všechno v pravý čas".

Nic se ti nebortí,

vždyť dozrát musí klas.

-

Ano pane můj, já to vím,

ale naděje moje chřadne.

Tak, nejspíš to bude tím,

že tvá víra občas vadne.

-

Ano, děkuji ti pane můj,

za pozvednutí na duši.

Usiluji o ni, stůj co stůj,

i když stále něco ruší.

-

Já jsem jen pouhý člověk,

a ty můj stvořitel.

Ty znáš na mou slabost lék,

jako ochránce a přítel.

-

Drž se mých rad a přikázání,

důvěřuj a buď beze strachu.

Vždyť pochybnost bývá svázání,

a obavy jen z krachu.

-

"Smlouva se smrtí,

všechno v pravý čas".

Selhání pak drtí,

a víra přináší jas.

-

-

Za oknem zrána první sníh,

vločky létají sem a tam.

Kteroupak já si chytím z nich,

 natáhnu ruku, už ji mám.

-

Avšak ta se bránit umí

a rychle z ruky mizí.

Mé potěšení v mžiku tlumí,

výmluvným svým:

tvoje nejsem, já jsem cizí.

-

Malá kapička však zůstala,

v proměněném skupenství.

Jaká záhadná věc se stala

i zvláštní podobenství.

-

Úžasná jiskřička bílá,

zářivé krásy ornament.

Každá jako snová víla,

tak prchavý je to moment.

-

Za oknem padá první sníh,

neklamný symbol zimy.

Ani zdání o lyžích a saních,

s vločkami tajícími mokrými.

-

-

(upraveno 1.5.2024)

-

Země víže

k sobě poutá

a staví kříže

do svého kouta.

-

Duše vzlétá

nemá pouta

vírou vzkvétá

její nota.

-

Létá si

a opět sedá

zlomek krásy

lapit se nedá.

-

Země víže

k sobě poutá

a vždy ví, že

duši smotá.

-

Byť se vzpírá

zemí spjata

i její víra

do síta jatá.

-

Ta si létá

a opět sedá

i prokletá

lapit se nedá.

-

Avšak vize

co věčnost hledá

tak psáno v knize

duši předá.

-

-

(upraveno 1.5.2024)

-

Mnoho schodů k vrcholu,

i pádů z nich.

Nehledě na studovanou školu,

potrestaný každý hřích.

-

Odkud se k němu vydati,

by cesta nejschůdnější byla?

I v jakém poměru: "dal, má dáti",

kde ta nejúčinnější síla?

-

Přemožitelé Everestu ji našli,

ale i v obětech mnohých jiných.

Tak vytrvale za svým cílem šli,

bojovníci charakterů přímých.

-

Již více jak 100 let čekání,

na dostavění rynku Staroměstského.

Marného hledání i pokání,

kde zatím nevyšlo nic hezkého.

-

Z které strany se k vrcholu vydat,

a po jakých schodech vystoupat?

Z jakého pak "soudku" brát,

by správný byl konečný dopad?

-

Vybouraná západní strana Staroměstského náměstí v Praze

(Srdce města, URM Praha 2008).

Mount Everest Staroměstského náměstí - jeho dostavba.

-