-

Hledat slovem zář slova,

z prázdna jeho obnova.

Snová a křišťálová,

alespoň v novém pro dva.

-

Světlo, plamínek tepla,

i zahrada rozkvetlá.

Než je slovo popleta,

vrátí a zas odlétá.

-

Takto zaznívá krátce,

plaše, v rychlé obrátce.

Někdy i jako splátce,

zněním spíše sladce.

-

Jak jen to slovo napsat,

by bylo podle zásad:

Necílený adresát,

podepřít a neklesat.

-

-

K čemu básně?

-

Ve znění polohlasně,

dotekem, co jen zdá se,

o pomíjivé kráse.

-

Ve snaze uchopit ji,

jak se do duše vpíjí.

A otevírá v květu,

i k citovému vznětu.

-

Alespoň na tu chvíli,

kdy slůvkem posílí.

K radosti tiché zřivé,

na okamžik zářivé.

-

Tak..

-

Nejsem tu jen pro sebe,

jako sen, padlý z nebe.

A také ne k potřebě,

pomazánka na chlebě.

-

Však přesto rád i vzlétám,

jako snivý popleta.

A k zemi pak se vracím,

na níž se snad ztrácím.

-

Našeptávač

-

Rozbij svoji báseň,

zkus ji napsat jinak.

Dej i jiný příznak,

v jejím znělém hlase.

-

A jak ji rozbít mám,

stloukal jsem ji dlouho.

Stavebnin tu mnoho,

znám každý její trám.

-

Však i na to přijdeš,

znáš-li váhy přítěž.

-

Ty, nech si svoji lež,

vždyť kam, že mě to zveš?

---------------------

Drobky na stole,

také rozlito.

-

Jako myšlenky

a jejich síto,

tam kdesi dole,

-

kde v pasti holé,

boj o led tenký.

-

-

Malá meditace

-

Pomíjivé, co pomine,

také ve vzpomínce živé.

Slábnoucí a proměnlivé,

ústupem v srdci pro jiné...

pomíjivé, co pomine,

nebo živé trvanlivé.

To radostné, bolem tklivé,

co potom život promine.

-

Vše i smyslem datováno,

vsazením do míry času.

Spojitostí dle ohlasů,

každému tak darováno.

-

Jaký?

-

Těžký jako kámen,

tak k zemi tlačen.

I tekoucí pramen,

a v něm smáčen.

-

Lehký jako vánek,

jímž roznášen.

Mnoho těch stránek,

také oheň hašen.

-

V tichosti i vášni,

klidu či rozepři.

Signál ten poplašný,

kdy lépe se opřít.

-

Něžný jako kvítek,

na pevném stonku.

Bere si servítek,

však bez poklonků.

-

Kolotoč lidský

-

Duševní i fyzický,

dynamický, stoický.

-

Uzavřený, sevřený,

ke své točně upřený.

-

Stočený jako v kruhu,

se otevírá dluhu.

-

Přijímá hrany nové,

prožité i ty snové.

-

A opět tak dokola,

sváří se, než je zdolá.

-

V proměnách

-

Nahradit se sám sebou,

obnovou funkcí těla.

Jako i svou potřebou,

by duše dál dospěla.

-

Co vše ta jen ukrývá,

jak málo o ní víme.

Každá proměna zřivá,

vždy i něco stavíme.

-

Člověk sobě tajemstvím,

vězněn vlastním příbytkem.

Ale také bohatstvím,

s odpadem a zbytkem.

-

V touze žít stále více,

a překonat sám sebe.

Říká jeho pozice,

o tom, co chybí z nebe.

-

Uleť

-

Uleť myšlenko,

i ty vzpomínko,

jako ve větru.

-

Na nich písmenko,

se zmínkou,

že mnoho metrů.

-

Pak, že se vrátí,

po této trati.

S příkrovem času,

změnou ve hlasu.

-

Chvat

-

Kam to běžíš?

Ále támhle,

Mária-Ježíš.

-

A copak tam je,

štěstí zraje?

-

Věci slevou,

tak se modlím.

Pravou, levou,

ve spěchu k nim.

-

-

Sladkosti o lásce,

v převlecích a masce?

-

Či milostnou hříčku,

o hvězdách, měsíčku,

i té noci skvoucí,

tajemné svou mocí?

-

Jak z bolu k radosti,

nebo i ke štěstí...,

nezlámat si kosti,

pohádky, pověsti?

-

Příběhy života,

kdejaká ta slota...,

myšlenky rozumu,

citu, slovem umu?

-

O zemi a nebi,

ve slunci, oblacích,

v přírodních svých znacích,

s úsměvy se škleby?

-

Ne, jen si tak napsat,

o tom všem a jiném.

Jak se rodí nápad,

s nadějí i splínem.

-

-

Čtení pro chtění

-

A ten verš, ztečný terč,

i s náustkem svým přes.

S křížkem též á la kněz,

kde řeč přechází v křeč.

-

A ten verš, zjevný leč,

v melodickém chvění.

Jenž se tónem mění,

ve chvalozpěvnou zteč.

-

Pro znění citu přec,

a uvolnění z pout.

By se i dalo hnout,

básnička není klec.

-

Souboj

-

Ubránit se korozi,

jež ti i právem hrozí.

Chemií času tvého,

z pohledu též letmého.

-

Vzepřít se tak soupeři,

jenž jeho délku měří.

Vyzvat jej vždy na souboj,

oděn v statečnou zbroj.

-

Ten čas, zrající tu kvas,

by i vidět bylo snáz.

Bystří oko průhledů,

větší míru ohledů.

-

-

Kapka

-

Zasni se básní,

dopřej si radost.

Duši rozjasni,

na vlastní žádost.

-

Usínání

-

Lehce, jako dotek spánku,

jenž se mi úlevou stává.

Napsat tak i tuto stránku,

ale ne, jak sen se zdává.

-

Milosrdné usínání...,

snové děje, probouzení!

Zmatená vždy ulpívání,

a neladná souznění.

-

To blahodárné ztišení,

zklidňování, rozplynutí.

Zde i slůvka odlišení,

pro harmonické přijmutí.

-

Každodenní

-

Pomodlím se svými slovy,

v upřímnosti prosbou vroucí.

Jen myšlenkou, bez osnovy,

pokorou se k výši pnoucí.

-

Snad i stačí si pomyslet,

v lítosti dospět k pravosti.

A také tak zmírnit pohled,

pro učinění zadosti.

-

Pomodlím se svými slovy,

a probírám své svědomí.

Stavem duševní obnovy,

kde pevný kmen se nezlomí.

-

-

Prázdný list

-

Zářil bělostí a čistotou,

ale také jen svou prázdnotou.

I zachtělo se mi jej popsat,

nevěda však, v co text poutat.

-

Jakou myšlenku psaním sdělit,

a ve verších smyslem stmelit.

Těch básní bylo již mnoho,

tvořících si cestu dlouhou.

-

V prachu, stopami pokrytou,

a také její půdou zrytou.

Co všechno i v nich zaznělo,

propadlo, či snad se zachvělo.

-

Ten prázdný bílý a čistý list,

co jen takto se dával číst.

Musí již snášet tíhu psanou,

tu písničku slov odehranou.

-

Špehýrka

-

Jak okamžik pravdy,

v působišti lží.

Kde jejich návnady,

zdrojem potíží.

-

To okýnko do tmy,

vězněné duše.

Za ochrannými zdmi,

směrem k poruše.

-

Vždy té pravdy vlastní,

svého zázemí.

Čelící hrám pasti,

stavem: blaze mi.

-

-

-

Jako kámen

-

Mnohé vyslovené ámen,

svou tíhou, ve znění známém.

Nadlehčit je, vtisknout duši,

souzněními, jež ji sluší.

-

Oblohou si letí ptáci,

jen tak, pro inspiraci.

Jak lehce ti se vznášejí,

i v hejnech spolu snášejí.

-

Také slovo lehkým zdá se,

zazní-li též ve své kráse.

Spojeními v libém zvuku,

bez všech tíhy přízvuků.

-

Tak povznést je a nadýchnout,

to ámen, ze sevření pout.

I posílat tam namnoze,

za těmi ptáky, k obloze.

-

Se ctí ve lsti

-

Jak uchovat si čest,

ve svodech zrad a lstí.

Kde i svíraná pěst,

se bouří, někdy mstí.

-

Život četných nástrah,

střetů, hrozeb, pastí.

A často z něj jde strach,

přináší-li strasti.

-

Zkoušky odolnosti,

jak v nich obstát zdárně.

Pevností svých ctností,

přitom však i tvárně.

-

Páteří nezlomnou,

v souboji s neřestí.

Taktikou též klamnou,

či zaťatou pěstí.

-

Se ctí dojít ke cti,

ve hře oboustranné.

Ta dává hodnosti,

na straně té správné.

-

Bez náhod

-

Kam to jen vkročil,

s přivřením očí!

A koho si vzal,

bděl, či spíše spal?

-

To bylo tenkrát,

něco, jako zkrat.

Řízením vyšším,

osudem příštím.

-

Vše plánováno,

dopředu dáno.

By tak stalo se,

v životní trase.

-

A každé dění,

nové stavění.

Pro zdárný vývoj,

kde i nutný boj.

-

Vír

-

Ten zvířený prach,

jenž pak usedá.

Avšak v ozvěnách,

stále se zvedá.

-

Skutků svéhlavých,

sporů vznícených.

Směrů neblahých,

či osvícených.

-

Kolem vznětů vír,

a stáčí se v dál.

Přináší i smír,

když hrozbu odvál.

-

Přístav

-

Každý má přístav milosti,

to malé svoje zázemí.

Pro bolesti a v lítosti,

i oddechne si: blaze mi.

-

Kde síla vzdorem pramení,

a nabytí rovnováhy.

To vlastní, tak křehké jmění,

jako vzácný poklad drahý.

-

Vždyť život vírem ve vlnách,

nemnoho tu břehů pevných.

Často nucen, překročit práh,

kde však není jistot zjevných.

-

Z toho přístavu milosti,

jenž je i jeho zázemím.

Zdrojem pocitu plnosti,

a neříká jen, zdá se mi.

-

Jedna báseň

-

Byla jedna báseň,

snad to jen nezdá se.

A chtěla se i zdát,

cele, sobě oddat.

-

Hrát si i být vážná,

Také něco sdělit,

a o to se podělit.

-

Být tu jako hříčka,

taková slovíčka.

Též jak jedna báseň,

o přírodní kráse.

-

O hrdinném kvítku,

v podzimním zbytku.

Či o tom ptáčkovi,

slovníček takový.

-

O barevném lístku,

pro zimní pojistku.

I o tom měsíci,

k úplňku svítícím.

-

-

Vroucí

-

Nemusí být dlouhá,

stačí pár řádků,

slůvek na památku,

jen chvilička pouhá.

-

Zpětné vyznání

-

Jak měla jsem tě ráda

a byla tvá ozdoba.

Dlouhá uběhla doba,

já tehdy byla mladá.

-

Jak i ty jsi měl mě rád

a říkal něžná slůvka.

Až téměř jako mluvka,

ale čas vše chtěl odvát.

-

Čas

-

Co bylo tankrát,

nemůže být zas.

Je tu jiných krás,

také moudrých rad.

-

V kolejích

-

Život, jak jedoucí vlak,

s mnoha zastávkami.

Vždy nový pohled samý,

krajinou i do oblak.

-