-

Až do krajnosti

-

Až do samé krajnosti jsem byl

a nosil svůj kříž.

I kalich hořkosti často pil,

spoutaný tak v mříž.

-

Jen pro svou věc jsem žil

a někomu byl na obtíž.

I o lásce velké snil,

k cíli svému stále blíž.

-

V srdci nosil vysněný cíl

a mnohému byl na posměch.

I pracoval pro něj ze všech sil,

nedbaje řečí těch.

-

Poraženým nebyl, ani vítězem,

potupeným ani knězem.

Nakonec vítězí smírná zem,

a zůstává jen dojem.

-

Kdo však setrvává ve své víře,

neprohrává v temné díře.

Neboť vážil ve správné míře

a povznese jej i zemská tíže.

-

Až do samé krajnosti jsem žil

i kalich sladkostí někdy pil.

Ruce v klín nikdy nesložil

a v plod proměnil svůj pyl.

-

Kam smrt nemůže

-

Narodil se, žil a umřel,

ale ne jen tak sám pro sebe.

Pracoval, i se přel,

až nakonec vzalo si ho nebe.

-

Avšak neztichl tak docela,

neb po sobě něco zanechal.

Najevo pravda vyšla celá,

na niž on sám marně spěchal.

-

Zažehnut mu plamen nový,

do dalšího života.

Staré odepnuty okovy

a oslavena novota.

-

Přišli hledat i náhrobek,

jenž mu kdosi postavil.

Také maličký schodek,

u nějž se občas někdo stavil.

-

Náhrobek byl velmi prostý

a již i časem zašlý.

Vždyť nečekal takové hosty,

jak roky za sebou tu šly.

-

Objevily se i květy úcty

a vyjádřeno uznání.

Takové projevy pocty,

po těch dlouhých letech zrání.

-

Kam, že ta smrt nemůže?,

tam, kde kvetou růže.

Tam, kde boží vůle pomůže,

kde pevné budují se výztuže.

-

V čem spočívá krása růže?,

v jejím květu, v bolestném trnu.

Také v krvi zraněné kůže,

jež zanechává živou skvrnu.

-

Proč ne, vždyť se nemusíme stále jen předhánět a dohánět, mezi sebou bojovat, poučovat, urážet či porážet.

-

Bylo ticho a teplo,

a nic se nepletlo.

-

Byl klid a mír,

neb ustal vír.

-

Vstoupila radost,

a učinila zadost.

-

Soulad těla s duší,

nic neruší.

-

Chvíle odpočinku,

nezvedáme činku.

-

Nemáme hlad a žízeň,

dobrá byla sklizeň.

-

Není úzkost a stres,

a žádný děs.

-

Nikdo nevolá a nepíše,

 a nekručí v břiše.

-

Posvátný čas pokoje,

než půjde zase...

do "hnoje".

-

Tento návrh je originální tím, že ho opravdu ještě nikdo nespatřil. Má jednu zvláštnost, a proto také velkou výhodu.

-

Je totiž neviditelný,

ale přesto je.

Naopak velmi zřetelný,

v leže, kleče i ve stoje.

-

V představě tvůrce jeho,

fantazii květnaté.

Oproštěn tak od jazyka zlého,

neb nikoho nic tu nemate.

-

Jen tvůrčí čisté zrození,

bez komentářů publika.

Krásnějšího pocitu snad není,

když světlo věčné zabliká.

-

Ten dům ještě nikdo nikdy neviděl,

proto jej očekává každý.

Vždyť tvůrce může být i anděl,

jenž krásu všem přinese navždy.

-

Super technologie vývojová,

s množstvím volitelných variant.

Kultura stará i jakákoliv nová,

dle přání zvolených dat.

-

Ten neviditelný dům,

vždy konkrétních nabude tvarů.

Splní přání i snům,

ochráněn tak před hrozbou zmaru.

-

Všem, že má se líbit,

aby tu mohl stát.

Ale jak jej architekt má tříbit,

snad stokrát, tisíckrát?

-

-

-

To je ta naše sousedka,

s věčným inspiračním kouzlem.

Ten, kdo s ní se jednou setká,

nevšední atmosféru vnímá kolem.

-

Ženskou podobu jí umělci dali,

jako "spící", "zrození Venuše".

Tomu světýlku na nebi v dáli,

ve vyjádření tvůrčí duše.

-

Již od dob dávných antických,

až po umění doby dnešní.

Předmětem forem etických,

v posvátném rituálu mešním.

-

Na nebi vyšla hvězdička,

však hvězda to není, planeta.

Ta poutavá přírody hříčka,

co jiskru kolem sebe metá.

-

Před úsvitem "jitřenka"

a po soumraku "večernice".

Vždy ta samá podobenka,

 jiskřivé té rozvernice.

-

Sandro Boticelli, Zrození Venuše, kolem 1485 (Posters.cz)

-

Země placatá či kulatá,

toť odvěký byl spor.

Tak shromažďovala se data,

a zdokonalován i monitor.

-

Také s hvězdami byl problém,

zda Slunce kolem Země,

či Země kolem Slunce.

Šla z toho až hlava kolem,

a církevní si myli ruce.

-

Ano, byly tu i oběti,

a pro pravdu se umíralo.

V kacířském též objetí,

dál poznání se ubíralo.

-

Dnes již víme více,

stále však jen maličko.

Z rubu strany nebo líce,

jen ze Země, má matičko.

-

Avšak sondy též i jinde,

u vzdálenějších planet.

Průzkum tak či onak přijde,

jako vítr odkud vane.

-

I nové teze vznikají,

třeba, že všechno je tu živé.

Kam až síly vnikají,

neživé, když se jeví živě.

-

Systém posloupnosti života,

ode tvorů vyšších k nižším.

Co na nebesích blikotá,

až k pozemským myším.

-

Vesmír je jen součástí,

vyspělého systému.

Z proměnlivých různých částí,

stoupá k řádu jistému.

-

Necyklopedie, soubor

placatazeme. jpeg

(uživatel: Robert-Antonio)

-

-

Hlava sťatá,

na nemilost tu vzatá.

Takováto odplata,

od krutého kata.

-

Velká a hranatá,

padla do ohně a bláta.

Toť čistá pravda svatá,

hdysi i velmi bohatá.

-

Shořel v ní velký poklad,

národního písemnictví.

Obrácena v protiklad,

i pošlapáno lidství.

-

Vlastní fotograf (1990)

Návrh nového, menšího radničního křídla.

-

Jsem svobodný umělec, který není spoutaný dobovými klišé současné kultury. Čerpám ze své fantazie, z moderního umění i z historie kteréhokoliv období.

Proč bychom se měli omezovat nějakou ohraničenou soudobostí, když je kolem nás tolik zajímavostí a krás ze všech kulturních epoch naší civilizace. Proč bychom nemohli i dnes sáhnout pro inspiraci kamkoliv, kam nás naše srdce zanese. Třeba znovu do baroka, gotiky nebo i do orientu. Samozřejmě z pohledu již dnešní doby, tudíž v umělecké transformaci. Mám rád poezii, magii, vznešenost, romantiku a duchovní čistotu, poctivost a pravdivost.

-

Byl jednou jeden myslitel,

a ten opravdu něco vymyslel.

I dobrý to byl velitel,

a plevelné pole plel.

-

Také něco vytvořil,

a půdu zdejší zúrodnil.

I pýchu zpupnou pokořil,

jak o plánech těchto snil.

-

Avšak zůstal se vším sám,

tak se od něj odtáhli.

A co já pak z toho mám,

upadl v smutek náhlý.

-

Vytvořil tu dobrou věc,

ale zájem se o ni nekonal.

Jak nespravedlivé to přec,

až málem z toho stonal.

-

I odkudsi se ozval hlas,

ale vždyť ty nejsi sám.

A ozýval se potom zas,

já odměnu ti za to dám.

-

Vytrvej a nermuť se,

já věrný jsem tvůj ochránce.

A do ničeho také nenuť se,

zpívej a dej se do tance.

-

Přijdou tvoje velké dny,

a práce bude odměněna.

Myšlenky jen jsou to jedny,

i v radost hoře proměněna.

-

Zbavím tě tvých nepřátel,

a ukážu ti cestu.

Ty také budeš kazatel,

a půjdeš k svému městu.

-

Byl jednou jeden myslitel...

-

-

Ti věrní souputníci dějinami slavného Města, kteří stáli na samém jeho počátku, a do dnešních dnů tvořící jeho nejcennější části.

-

To je ten zdejší zlatý poklad,

z temného vesmíru.

Ten zářivý protiklad,

v místě tak ušitý na míru.

-

Obě části vždy patřily k sobě,

ve vzájemném vztahu.

V každé té historické době,

jako základ pro město Prahu.

-

Staré Město a Pražský Hrad,

to níže a ten výše položený.

Jaký to kompoziční soulad,

k sobě takto vložený.

-

Praga Caput Regni,

Praha hlava království.

Psáno tak ke každému dni,

zde trvale se skví.

-

Praga Caput Regni

Nápis nad renesančním oknem jednoho z domů Staroměstské radnice.

(Srdce města, URM Praha 2008)

- 

-

Magie a kouzla,

ve jménu dobra i zla.

Však ne tak, jen hra a její dohra.

Magie a kouzla,

pro anděla i kozla.

-

Z černé bílou

a z bílé černou.

Jako políbení s milou,

avšak nevěrnou.

-

Zhaslo světlo

a černá nastala tma.

Vše do cesty se pletlo,

s nohama i rukama.

-

Vřítil vlak se do tunelu

a hřmotivá nastala tma.

I pozor na tu melu,

vždyť zloděj šanci má.

-

Černý má rád blond

a kontrasty se přitahují.

Člověče ty nebuď bloud,

jeden druhému chleba ují.

-

Tma je tmoucí

a světlo skvoucí.

Den střídá se s nocí,

svou čarovnou mocí.

-

Udělám z černé bílou

a z bílé zase černou.

Jak s roztančenou vílou,

tou kouzelnou a věrnou.

-

-

Cesta tato je dlouhá a velmi náročná.

Naplněná těžkou prací, mnohým zklamáním a nepochopením.

Kdopak ví, co na toto místo patří?

Ale téměř každý ví, co sem nepatří, totiž všechno, co se tady udělá.

Ale proč?

Protože čeká na zázrak, byť sám o něm nemá žádnou konkrétní představu.

A vše, co pro něj není zázrakem, totiž úplně všechno, co zde vidí nového, je špatné.

Třebaže se to k té gotické věži a před ten barokní kostel hodí.

Kolikpak lidí je schopno zde ještě normálně myslet a chápat?

Kolik asi tak z tisíce, aby bylo možno tento problém nějak řešit?

Nežijeme již v nějaké kulturní nenormalitě, která zde nedovolí cokoli postavit?

Něco jako trvalé a bezvýchodné tabu?

Člověče kam že to kráčíš?

Ani se neptej, nevím a dej s tím už pokoj.

Ale proč, vždyť je to dobré, ne?

Není.

A proč?

Protože to není zázrak.

A Staroměstské náměstí je snad zázrak?

Nevím, asi není.

Tak své k svému, ne?

Ano, ale jinak, jako zázrak.

-

Proluka po vybourané velké radniční budově, zničené nacisty v květnu 1945.

Praha-Staroměstské náměstí, foto: Ben Skála, CC-BY-SA,2.5,2.0,1.0.

Návrh na dostavbu nových domů.

-

-

Prašný, dlážděný nebo asfaltový,

aby dalo se po něm chodit.

Zvolit který, kdopak to ví?,

i v pohodlí zde pejska vodit.

-

Všechny ty tři psané druhy,

dle odborného posouzení.

Pro chodníkové různé pruhy,

a v kombinaci se zelení.

-

Dobrý architekt vždy poradí,

co lépe se kam hodí.

A v jakém to rovnat pořadí,

 fantazie také zplodí.

-

Správný poměr ploch,

by funkci dobře sloužily.

I s ostatními plány úloh,

tu dlouhodobě žily.

-

Chodník a trávník s údržbou,

dva nerozluční kamarádi.

V parku chybou ale hrubou,

i zanedbání další parády.

-

Tou jsou stromy, keře a květy,

také ve správném rozmyslu.

Aby s přibývajícími léty,

dávaly úpravě smyslu.

-

Patří sem i drobné stavby,

kašny, sochy, lavičky.

I všelijaké nadstavby,

pro pány, děti a paničky.

-

-