Jiristratil | Moje architektura

-

Zlatá střední

-

Klekne před ní

řekne: všední

vzhlédni, přepni!

-

Jaký okov

koňských podkov

plod loňských slov.

-

Vzepne koně

vzletně, skromně

zpětně v domě.

-

Vzdor razí spor

o vzor, obzor

kazí prostor.

-

Zlatá střední

snad ta přední

ztráta ke dni.

-

On a ona

-

Vzkázala mi,

buďme známí...

se slzami.

-

Nejsme zváni,

dost již hraní

na rozhraní.

-

Vzkázal jsem jí,

blíže k zemi,

těžko je mi.

-

Když jen známí,

tak i sami

bez ustání.

-

Nemohu již,

být tobě blíž,

o čem ty sníš.

-

Ach můj bože,

sen, protože...

a jen to vše?

-

Je mi líto,

jak i vzít to

dvouhry síto.

-

Cesty vedly,

touhy svedly,

strop si zvedly.

-

-

V trní jehličí

-

Vzpomínky, jež v hlavě klíčí

a bodají vždy potají.

Myšlenky, co právě křičí

či ve skutky se odlíčí.

-

Svědomím pak pravdou ztichnou,

však v návratech i hlodají.

Vyprahlé zas zradou zpychnou,

v trn jehličí se prodají.

-

Volič kritický:

-

Prakticky nic

a teoreticky?

Všemu vstříc.

-

Kážete bludy,

jít se má kudy,

bych nebyl chudý?

Tudy!

Ach moje údy,

do hrobní půdy.

-

-

-

Chatka

-

Tam v dáli, na tom úbočí,

ve stráni kopce u lesa,

jenž níže k potoku klesá

a v údolí potom vkročí.

-

Krčí se chatka dřevěná,

s krásným výhledem do dálky.

Stojí tu snad již od války,

stále ta samá, neměnná.

-

Chodíval jsem i kolem ní,

té roubenky tam na kopci.

Vzdálen obci, dnem, za noci,

na toulce své též polední.

-

Páv

-

Krásný je jen projev z hloubi,

okrasný, jak oděv zhouby.

-

Krása se i s chloubou snoubí,

avšak ne, když pýchou zdobí.

-

Páv svou krásou pyšné chlouby,

však mýty hříšné nehloubí.

-

-

Máj

-

Byl pozdní večer - první máj -

večerní máj - byl lásky čas.

Hrdliččin zval ku lásce hlas,

kde borový zaváněl háj.

O lásce šeptal tichý mech;

kvetoucí strom lhal lásky žel,

svou lásku slavík růži pěl,

růžinu jevil vonný vzdech.

Jezero hladké v křovích stinných

zvučelo temně tajný bol,

břeh je objímal kol a kol;

a slunce jasná světů jiných

bloudila blankytnými pásky,

planoucí tam co slzy lásky.

-

Máj

(vlastní inspirace)

-

Slunce ke spánku se klonilo,

v oblacích kouzel a červánků.

Byl první máj, večer snů, plánků,

kdy již i o lásce vše snilo.

-

Hrdlička, slavík zpěvem touhy,

ve vonném háji, v květech stromů.

Voláním svým po sletech domů,

máj tak vítal jménem mnohý.

-

I v bolu pláč tu slyšen tichý,

kde jezera šum, v křovích stinných.

Z jakých vidin, poví, že z vinných,

pro sen lásky, ztišen hříchy.

-

-

Ustát

-

zůstat, ne stát,

jen ne ustat

a sen si zdát,

ten nespat.

-

Vklad je uznat

den ve zkrat,

znát i poklad.

-

Rozdávat,

zase se smát,

hrát o mat či pat

a nevzdávat.

-

Tam kamsi

-

Adresa na velká nebesa,

tam, odkud to všechno pochází.

Za světa malého tělesa,

kde svým vývojem i prochází.

-

Rodí se, tvoří, pak zaniká,

splní tak úkol a odchází.

Někdy též v tichu bomba tiká,

vzniká panika, původ kazí.

-

Jak však adresa tam kamsi zní,

jež v seznamu tu nikde k mání.

Na zemi prosí, kdo o ní sní,

vizí své touhy, jako zdání.

-

A přece cítit její dotek,

jímž vše řídí i vede mocí.

Nahlíží vždy v každý koutek,

ve věcech zdraví či nemocí.

-

Rozdává, bere, pravdu učí,

v milosti, trestu, vyšší mírou.

Za skutky ty si také ručí,

v nouzi i obdaruje vírou.

-

-