Jiristratil | Moje architektura

-

Bod, práh, hrana

-

Mezní stavy,

jež zastaví,

a pak nutí,

k rozhodnutí.

-

Bod, jako plod,

i z cesty svod,

volby další,

směnou dražší.

-

Mezník, ten práh,

a za ním strach.

Staví meze,

dogma, teze.

-

Hrana, strana,

jedna marná,

nebo obě,

zlomem k době.

-

Pokoj

-

Kolikrát hrou zazní šach,

tolikrát i hrozí krach.

-

Kolikrát tak míval strach,

nemohl-li přes svůj práh.

-

Pomyslil si, že je prach,

vždyť se ztratí, v dohrách.

-

Hygiena

-

Pečovat o mysl v křeči,

svíranou tak z mnohých ztečí.

-

Dát jí smysl, jenž i léčí,

volnost v duši, plodné řeči.

-

Bdění, snění, citů znění,

jak však snadno pří se změní.

-

Čistá mysl, na ní lpění,

to je to, životní jmění.

-

Mít se líp

-

Život lidský, celý svět,

rozvitý z poupěte květ,

a ten pak zrající v plod,

přidělených hodnot.

-

Plyne, jak voda v řece,

přetéká i vysychá.

Z vlastní nemůže klece,

a nad osudem vzdychá.

-

Žije jen svůj mikrosvět,

byť i akademik věd.

Rozpíná se do nebes,

kde na Zemi též hoří les.

-

Právo na klid, mít se líp,

po zásluze cenného.

K tomu třeba dávat slib,

ze života směnného.

--------------------------

-

Co vše nemůže se stát,

to jen v právu snů tak zdát.

-

A co vše stát se může,

to v právu, kdo co zmůže.

-

-

Proč asi

-

Výkyvy ty v počasí,

zprávy straší, co hlásí,

člověk své hledá krásy,

kousek sebe i spásy.

-

Marně touží po ráji,

zde vězněn lidskou stájí,

kde bojí se a tají,

i dobývané hájí.

-

Uzavřen sám tam kdesi,

mezi zemí, nebesy,

nakonec pak řekne si:

vždyť jsi tím, že jsi!

-

Do skal volá: proč asi...

asi...asi...asi...

Co ozvěna mu vrací,

v ptačím zpěvu se ztrácí.

-

Básnění

-

Jako chůze vpřed i vzad,

vpravo, vlevo protiklad.

Vzorem, stylem moderním,

niterním či jen herním.

-

S obsahem se forma pře,

jedno, s druhým podepře.

Verš se vine plynule,

v souvislost na minulé.

-

Ať již smích, a nebo pláč,

otázkou vždy, proč a nač.

Básnění jak znamení,

také v boji, klanění.

-

Vede, svede i kouzlí,

hlavou boží či kozlí.

Co chce říci, že jde vstříc,

záleží, co rub a líc.

-

S ní i o ní

-

S láskou psát, není totéž,

jak to o lásce pění...

Každá jiné má znění,

s ní je pravda, bez ní lež.

-

Ta pravá, s díky ráda,

když se o ní nepíše.

Nesnáší totiž klišé,

a ta druhá zrada.

-

Obchod života

-

Mnoho toho směnného,

dáti má, dal, daroval.

Kolikpak i sněného,

jež jakoby čas odvál...

-

A chtělo být směněno,

přáním, touhou, v oběti.

Ceněním pak změněno,

v "pravomocné" odnětí.

-

Běžný obchod, s návnadou,

s příměsí i cenného,

kde snění bývá vadou,

ve stupnici ctěného.

-

Čas, jenž sám se odvál,

vše neodnáší navždy.

Vybírá si, co kdo dal,

a posouzen tak každý.

-

Vrací pak něco nazpět,

až platným se může stát.

By s díky mohlo zapět,

a směnný vzdor ustát.

-

Užití pravdy

-

Tam, kde není třeba lži,

která se popře, mlží,

neboť obojí škodí,

záleží, co se hodí.

-

Život si rozdá karty,

s nimi pak slova na rty,

co dostaneš, s tím hraješ,

pravdu díš i lžeš, v manéž.

-

-

Značková

-

Básnění je zasnění,

kdy ozvěnou se změní,

obraz kouzlení.

-

Básnění je mazlení,

se slovy i větami.

S něhou jejich zaznění,

souběžnými cestami.

-

Básnění je myšlení,

co tím chtěl básník říci...

Že víc, než pocit není,

nad nástroje bicí.

-

Uměnovědná

-

Být modernější,

jak moderna,

a mravokárný k tomu.

-

I otevřený ke zlomu,

jako sázková herna.

-

Sny mít skromnější,

zaznívá věta.

Mravokárnější,

jak ruleta.

-

Koktejl

-

Alko s nealko,

v příchuti, hořko,

sladko-kyselé.

-

Vnutí i horko,

s doplňky cele,

ledem chlazené.

-

Barman života,

sadou házené,

rozbalí, smotá,

vše dá hrazené.

-

Před spánkem

-

Ponížil se nad těmi divy,

ať jakkoli zaměřil pohled.

Cožpak lze něčemu rozumět,

vnímat podnět, s tolika vlivy?

-

Vždyť je vším, tajemstvím vesmíru,

a ten vidět, není dáno smět.

Každý má sen, jen na svou míru,

okýnko v rámu a z něho zpět.

-

Ponížil se nad všemi divy,

kde nespatřil...počátků...konce.

Neví i ten, kdo jasnozřivý,

než si pak usnul tichounce.

-

-

Náhrobek

-

Ptačí zob stačí,

kámen tlačí hrob,

za ním pak plůtek,

ztlumí smutek, znak.

-

A na něm květy,

i ty věty snem.

To slovo svaté,

zlaté tak smlouvou.

-

Krčí se v rohu,

prohru svou mlčí.

Skrývá tu koho,

touhou, co zbývá?

-

Stále o ní

-

Život mě vybavil husí kůží.

Snad jen tou naší lidskou, ne?

Ale, co ta v něm i zkusí,

pane,

pichlavé, podobná růži!

-

Růže květu, vůně, trnu,

jakým vším ta přirovnáním.

Pro květ s vůní se jí klaním,

bolestí vlastnosti shrnu.

-

Kůže jí i může vonět,

a mládím se podobat,

její zbraní pobodat,

patří jí za to ódu pět.

-

-

Složnokvětá

-

Z mnoha drobných kvítků, v jednom lůžku,

kde jeden vedle druhého sedí.

V květenství zvaném úbor, tu snůšku,

promění pak ve chmýr bílý v šedi.

-

Ten rozvane vítr, všemi směry,

semínka, jak z prachového peří.

Každé jinam, pro svůj význam, který,

kdekoli snad i klíčivost změří.

-

Proměna květu, ze zlato-žluta,

do bělavé kuličky padáčků.

Po opylení jen krátká lhůta,

pro tento zázrak, jakoby z mráčků.

--------------------------------------

-

Vlny

-

Jako úder do prázdna,

či síla smysluplná,

bolest dohry bezuzdná,

a souhra cituplná.

-

Valí se i vracejí,

pravdou sporu svědectví.

Pomíjejí, ztrácejí,

v jiném vždy spojenectví.

-

Vlny proudů života,

v nárazech na pevnou zem.

Prohra, výhra, čistota,

i ten naplněný sen.

-