Jiristratil | Moje architektura

-

Tam...

-

Na hraně či na vlásku,

kde úzkost srdce svírá.

Ubude všech oblázků,

jen se sčítá přemíra.

-

Misky vah se kývají,

na tu či onu stranu.

Až nakonec vyzrají,

pro "orla", nebo "pannu".

-

Čemu tak více přáno,

v nakloněné rovině.

To má pak spor vyhráno,

a cítí se i nevinně.

-

Život v klidu, v duši mír,

není místa pro hádku.

Zde se rád utváří vír,

a hromadí svou skládku.

-

Tam na hraně, na vlásku,

i přicházejí prohry.

Kde odkrývají masku,

a rozdmýchají spory.

-

V kruhu

-

Točí se, stále točí,

konec pojí počátek.

Navazuje zůstatek,

a v nové zas vykročí.

-

Přebírá si štafetu,

do dalšího kruhu.

Ke splácení dluhu,

v pravidelném doletu.

-

Vždy tu i něco končí,

a právě se začíná.

K cílenému upíná,

ne, jak na kolotoči.

-

Život stále dokola,

avšak v malých posunech.

Dnem, i nocí ve snech,

voláním shora, zdola.

-

Někdy z osy vybočí,

z oběžné své dráhy.

Nechybí-li rozvahy,

opět se v kruh stočí.

-

----------------------

-

Každý něco ví,

jen pár vět,

třeba mu napovědět.

-

Něco umí,

co naučil se,

ve znalosti kusé.

-

Povyšuje,

i se tlumí,

a něčím odlišuje.

-

V souhrnu, co smí,

jeho jmění,

i v přestavění.

-

-

K vyjádření cítěného,

vždy prchlivého, směnného.

To se dotkne, hned i ztrácí,

a rozplyne jak v oblacích.

-

Ta slova, vždy pro někoho,

lehká pírka či olovo.

Označují, popisují,

milují i se vyzují.

-

Dávají mnoho významů,

obsahem pravdy a klamů.

Vyjádřit všechny odstíny,

zde terén však nehostinný.

-

Slova, věty, tvary znění,

i pro básníkovo jmění.

Jenž pak tupí jejich hrany,

a tvoří svoje zábrany.

-

-

Jako polibek, pohlazení,

a dotek přejícího slova.

Radost mileneckých líbánků,

pocity, nad něž více není.

-

I jako svěží dotek vánku,

či vlídnost, jež se vřele chová.

Prožitky krásy, tepla citu,

pocit bezpečného úkrytu.

-

Psaná, jak skromná lítost něžná,

ta ostýchavá a bezmezná.

I osvobození od hříchu,

báseň, libující si v tichu.

-

-

Jak pole orané a smýkané,

úhor, plevel i setá plodina.

Také slza vzlyku z oka kane,

bohatě tak prostřená hostina.

-

Ten zázraků stůl se svou nabídkou,

z něhož duše bere, co jí patří.

Prožitky hloubky se směsí plýtkou,

ceny všech darů i trestů spatří.

-

V souhře, ve vzájemné symbióze,

jedno, jako podpůrce druhého.

Nestálé vjemy ve své poloze,

stavu výměnného pouhého.

-

Neklidná duše touhy horoucí,

plovoucí, kotvená v zemi pevné.

Povstává, uléhá, dnem i nocí,

pro sepětí štěstí a úlevné.

-

-

Povstal a rozsvítil si,

k prožitku bdělého dne.

Shledal, co povedené,

a o co duše prosí.

-

Opět střetům vystaven,

v mysli, se svými cíli.

Oddechem jen na chvíli,

k večeru sil je zbaven.

-

Pak ulehl ve svůj sen,

k druhému dějství noci.

Jež i bývá pomocí,

očistnou dohrou veden.

-

Život ten, ze dne na den,

vždy pln očekávání.

S nadějí novou ranní,

v noci pak i vydán v plen.

-

Po letech se opět vracím ke svému návrhu na dostavbu Staroměstského náměstí v Praze. Zde byla ne konci války zničena velká radniční budova a její zbytky odstraněny. Ponechán byl jen její článek, přiléhající k věži, ze statických důvodů. Náměstí není ucelené, parčíková úprava je jen provizorní. Bylo zde vyzkoušeno mnoho nových řešení dostavby, historizujících i moderních, včetně záměru obnovit některou z historických podob této strany náměstí, ale realizováno z toho nebylo nic.

Tento návrh vychází ohleduplně ze zástavby ostatních stran náměstí, po stránce urbanistické i architektonické, a vnáší do ní i nové, moderní stylové pojetí. Dostavba nestísňuje kostel sv.Mikuláše a harmonicky přiléhá i ke gotické radniční věži. Stavebně nepřetěžuje proluku, dává variabilní možnosti využití a ponechává i prostor pro zeleň, kde je umístěno odpočívadlo s občerstvením.

Domy vhodně doplňují a ucelují historickou zástavbu Staroměstského náměstí.