-

Korektně proč?

-

Konkrétně proto, že

tón o tom nejen lže

pěkně zřen, ale je i

dalek změn náhle.

-

Co se zrodí, jde pro

či proti, v touze hrou

sen hrotí, zrozen tmou

jen, zdrojem své pnouti.

-

O čem tón je?

-

O všem možném,

dobrém i zlém.

No ovšem,

o svém množném,

co problém smyslem.

Oděn z nouze snem,

do ozvěn písmen.

-

Špachtlí, štětcem

-

Špachtlí malbu i hrubější,

chtít tah pro hru, šalbu vnější,

však ctít vztah k dobru umnější.

-

Štětcem lazur, s citem k věcem,

ze snah nitrem, v čistém světce,

tak ve snách tlak snít, hlas i stvůr.

- 

-

Dvoje

-

Nejkrásnější je to,

co je nejvlastnější.

-

Vnitřní svoje, dojem hezčí

jitří, vnější větou zlehčí

to, co do souboje zvenčí.

-

Ve vznětu touhou oboje,

ke vzletu hrou tou pro zdroje

tmou jasnější.

-

To dvoje, vjem nitrem veden

vně a jen s filtrem změn zve den.

-

Letní

-

Obloha blankytně světlomodrá

od boha, se skvělou září tou hra.

-

Slunce v její půlce v ráži vůdce,

naskytne klam a stráží své prudce.

-

Paprsky z dáli, hřejí až pálí,

avšak brzký atak přejí náhlý.

-

S nocí bouře letí k dohře mocí,

ve změti třeští vichrem v dešti.

-

Ráno pak tichem zváno v den skvoucí,

chladno změn, s pomocí strůjce věští.

-

-

Oblaka

-

Plují temná oblaka,

bují celou oblohou.

-

Jemná, oblá, dál jaká,

zjevná smělou polohou.

-

Plná kapek ve zmatek,

vlna zkratek v poznatek.

-

Bílá nesou z obrátek,

ta zbylá nejsou stratég.

-

Co se spěšně čekalo,

pouze deštěm lekalo.

-

Bouře

-

Blesky se křižovaly 

nebesky,

že s lesky dnes kříž povalí.

-

Jen hromy a třesky,

sem tam stromy se ozvaly.

-

Padly v oběť větru z dáli,

z ran těch střetů odpověď.

-

Pak spěch kapek v prudký liják,

z dávek půtky, a ví i jak.

-

Vláha v dohře, dar zní zpráva,

snaha bouře, zmar s ní hrává.

-

-

Zvláštní věci

-

I ty obyčejné zvláštními,

jež obličej mají s vlastními

tvary a hájí to své běžné.

-

Skryty tají sen, v prostém bytí

jen, v němž hostem ten, kdo změn vidí.

-

Ti svědci jimi básní přeci,

kteří věří ve zvláštní věci,

svými dary se s nimi zasní.

-

Dnem

-

Na pořadu dne byl

jen ten jeden den,

však pozadu v něm předem

sen změn středem.

Vzhledem k obřadu snil zlem,

tak v plen změněn.

-

Báseň

-

Bázeň a kázeň

z nich vztah opora

vznik snah co shora.

-

Fáze ve snaze

hráze v odvaze

draze o váze.

-

Forma to strohá

tou dohra skrovná

formát dorovná.

-

-

Linka

-

Na blankytně modré obloze,

vzdorem zde bílá linka dlouze.

Ta výjimka zve, naskytne klam,

pouze jak čilá, tak zbylá tam.

-

V postupu vpřed a odzadu hned

jí pak ubývá z odstupu vzhled.

K odhadu ukrývá i svůj let,

vzorem jsi teď a v moudrém si pluj.

-

Všechno v pravý čas

-

Odpovědí na otázky,

kdy a jak se tmou zrodí jas.

-

Veden svazky, hrou nadsázky,

tou tvou hledí i vydá hlas.

-

Vše dnem zváno ve správný čas,

odpoví předem zprávy část.

-

Vdechnout pak tím dáno snáz či

obnoví stín a hlídá ráz.

- 

-

Snová

-

Stále cosi hrozí

ve snech noci,

kde spěch emocí.

-

Jednou žalem prosí

kdosi v nouzi,

jindy málem kosí

mnozí bozi.

-

I jiný vzedmou vjem,

z moci vlídný sen,

jen ten zhlédnout.

-

Duch se vzpouzí horoucí

a probouzí vzduch z noci.

-

Vratce

-

I básně psát lze jasně,

z bázně krátce nehlasně,

o kráse snad, co vlastně.

-

V tichosti své bytosti,

jen s milostí změn hostit

verš, jenž nezveš lež, k zlosti.

-

A zase, jak ztracen v den

i sen jeden, že se přeš,

tak vratce veden strážcem.

-

Pád zrad

-

Jakpak vztah chápat?

Ach ták, tlak a pak

v snách lapat nápad.

-

Jak chvátá na krach

i pach v těch zradách,

tak pře spěch zadá

a přepadá strach.

-

V lad

-

Dokud myslíme, buďme,

pokud si nejsme jisti,

vzbuďme lež, než zjistíme,

že jsme čistí i bludně.

-

-

Z hran

-

Není jednoduché

býti jednou duchem,

andělem z ran tělem,

jíti směle zněním

a směrem v klam jedním.

-

To se mění v prosté

chtění bdělé, v rostlém

zření, lpěním k ctnostem.

-

Z pout

-

Co život dá a upoutá,

na to z výhod dbá snů nota.

-

V opasku těch snových hlasů,

spěch času oslovit masku.

-

Z pout tou poznat zrod v souhlasu,

snad tmou postát pro svit jasu.

-

Dvě básničky o máji. První je inspirovaná první částí Máje K.H.Máchy (z 1.8.2023). Druhá je současná.

-

Máj

-

Slunce ke spánku se klonilo,

v oblacích kouzel a červánků.

Byl první máj, večer snů, plánků,

kdy již o lásce vše snilo.

-

Hrdlička, slavík zpěvem touhy,

ve vonném háji, v květech stromů.

Voláním svým po sletech domů,

máj tak vítal jménem mnohý.

-

I v bolu pláč tu slyšen tichý,

kde jezera šum, v křovích stinných.

Z jakých vidin, poví, že z vinných,

pro sen lásky, ztišen hříchy.

-

Májová

-

Májová nová snová hodnota,

co ta nota smlouvá v chod, to poutá.

-

Píseň tiše spíše slyšet z výše,

svůdce slunce, strůjce, vůdce říše.

-

Po roce porce, emoce světů

v letu či květů v louce, co jen tu.

-

V háji se mladí tají, jak v ráji,

máj tak mají rádi, sen i hrají.

-

-

Popřen

-

Tak pokořen,

avšak opřen

o kořen,

zrak doostřen,

znak podpopřen,

protože

pohřben prozřen.

-

Život

-

Příchod, chod, východ,

zrod pout od příhod,

proud výhod, podvod.

-

Mnoho pří, dohod,

touhou zřít obvod,

hrou tou klid, od-do.

-

Prestiž

-

Přibliž se jen blíž,

nejsi-li slepýš.

Nevíš-li, nepiš,

když si slevíš níž.

-

Ten tok

-

Co je to pokrok?

Tmou sen rok

sun krok

hrou o rozum.

-

Nová

-

Touha, věčná dohra

dlouhá.

Mnohá, pouhá prohra

vděčná.

-

-

Denně

-

Co se to děje

něco zve, pěje

a jiné pláče.

-

Leccos i přeje

vlídné či stinné.

-

Nesou své hráče

osvětou rváče.

-

Co naplat

-

To napsat

do zásad:

-

Opásat

odhad dat.

-

Obchvat dát

ovázat.

-

Dodat spád

tou zvát rád.

-

Planou

-

Vídáno

slýcháno.

Přidáno

pří danou.

Smícháno

smích hanou.

Vydáno

v lid ano.

-

Plodnou

-

Svobodnou

svou rodnou.

Obrodnou

tou s touhou.

Z toho zrod

plod prohrou.

Dohodou

tmou dlouhou.

-