Jiristratil | Moje architektura

-

Letní

-

Běda tomu,

kde síla hledá.

Běda tomu,

kdo spílá hromu,

blesku do stromu,

a zlomit se nedá.

-

Chvála tomu,

co léčí, zvedá.

Chvála tomu,

kdo vděčí hromu

i blesku zlomu,

avšak sám se nedá.

-

Ta tvá

-

Přičíst, nebo odečíst,

přidat snad či ubrat list,

tím si není nikdy jist.

-

Co je to ta neznámá,

tvá nejistota samá,

pravda a její fáma.

-

Větev se svými listy

i samotná jen místy,

v rozponu, v tlaku písty.

-

Chce být také kvetoucí,

k plodu silnou, vedoucí,

mocí ve dne, snem v noci.

-

-

A jak si sám prozpěvuje,

tam, kdesi v koruně stromu.

-

Ba ne, to je´ta´pěnice,

co si tak troufá velice.

-

Ze stromu se odstěhuje

i zahanbí kosa k tomu.

-

Tak silný má on (ona) hlas,

ta pěnice černohlavá.

-

To jen však její sameček,

samičku láká v páreček.

-

Ostrý a flétnový má jas,

do dáli zní jeho zpráva.

---------------------------

-

Sylvia atricapilla (Pěnice černohlavá)

autor foto: Tony Smith

Wikimedia Creative Commons

2.0 Generic (CC BY 2.0)

-

-

Letím

-

Pololetím,

vstříc tak k novým spletím,

s pročištěným hledím,

co si zvolit předtím.

-

S počítačem novým,

poutačem svým povím,

a nenechat se zmást,

ve Windows 11.

-

Radost a hoře

-

Ta první,

v sladkosti chuti

a druhé,

k hořkosti nutí.

-

Radosti méně, než jí dost,

pak hoře hledá v pokoře.

-

Přicházejí často náhle,

čekaně i nenadále.

V plánu svém učinit zadost,

a tak stále o krok dále.

-

V letu se pletu

-

Vstříc tak hněvu ke střetu,

v překotném spěchu, chvatu

i nehledě na ztrátu,

takto si říci o víc?

-

A co je ten krok navíc,

snad překročení hranic?

Inspirace ztraceným,

v kterém tom směru cenným?

-

Až tak to není směnným,

hledáš-li svou oporu.

Staré s novým ve sporu

i nové zní jak atak.

-

-

-

Vždyť,

-

o nic nejde

jen o všechno

a co to všechno je?

Nic.

-

Něco i navíc

co se kam vejde

všemu tak vstříc

přesto vdechnout.

-

Rýmovačka

-

Nepsat dlouze nebo z nouze,

také krátce pouze, stroze,

zahleděn jsa i k obloze,

v klamné touze namnoze.

-

Napsat zručně, smysl stručně,

z duše tiše, avšak zvučně,

něčím svým snad, ne poučně,

nebo také výlučně.

-

Jestli tak těch rýmů mnoho,

v zaznění tu, jak pro koho,

třeba s nimi nebýt dlouho,

pro mne jen na chvíli pouhou.

-

Volby

-

Ty má člověk každý den,

co si jak zvolit i zbylý sen.

Mnohé z toho z cizího světa,

s čím se setká, sblíží a střetá.

-

Zájmy mění, s náhodou denní,

také své plány k doladění.

Postaven zdáním i v dilema,

co snad dřive či dělat nemá.

-

Rozum a cit, odmění pocit,

nouze nutí o pomoc prosit.

Krize pak hnutí k rozhodnutí,

volit nově sílu pnutí.

-

-

Ano i ne

-

Ano, ve dne i v noci,

a snad je jí již méně,

touhy snivé horoucí,

čím bližší zdá se země.

-

Ano i ne, vzdorem sil,

soubojem s její tíhou.

Kso s ní strávil mnohých chvil,

stal se vlastně knihou.

-

Ano i ne

ráno, ve dne

v dojmech noci

horoucí.

-

Tam i zpět

-

Dvo kroky vpřed,

jeden i vzad,

pohled na střet,

za snadných rad.

-

Bez nich sen spát,

sněním svého.

Něco však snad,

zdání s něhou.

+/-

Krok do světla,

jako do tmy,

když se spletla

pravda, kam smí.

-

Úsečná

-

Pokrok světa

ta známá věta

točí se země

od léta do léta

kolem slunce

pekelné sémě

myjí se ruce.

-