|
- Temná zákoutí, jejich pasti, kde varovných hlasů neslyšet. Souhrou přehlížených daností, my sami k nim vstřícní vzhlížet. - Klam polospánku krizí spěje, k újmě, pádům a v procitnutí. I v kapky krve, slz krůpěje, jež pak z místa k pohybu nutí. - Zde jsou ty ostrovy bdělosti, prozření, také v proměnění. Probuzení i ke smělosti, kde v nové významy se mění. - A zas, jak šaty se obnosí, zevšední, hledají si cestu. Tu opět se oko zarosí, po nečekaném, náhlém trestu. -  - |
|
- Moře a bouře - Plují lodi oceánem, nad nimi i letí ptáci. Mlhou svítá klidným ránem, námořníci ve své práci. - Nad nimi též bílé linky, letadel se křižujících. Kam že letí, není zmínky, přesné trasy pilujících. - Však zpátky zase do moře, co se to tam jenom děje. Žralok vlny ploutví oře, nad hlavou se racek směje. - Lodi se tu kolébají, v mocných vlnách oceánu. Námořníci holedbají, a netuší, že půjdou ke dnu. - Vítr sílí hurikánu, a jednu z nich si vybírá. Kapitán se budí k ránu, ze zého snu tak probírá. -  J.M.W.Turner, Parník ve sněhové bouři, (1841-42) - Drobky - jen v tichu, hluku, a hluku ticha, vidět záruku. - Co život nese, vše i míchá se, zraje, pospíchá. - A rozplyne se, v ticho či hluk, také bez záruk. - Něco zůstává, svou stopou vzdoru. Znamením práva, na podporu. - |
|
- Z tíže v lehkost k tíži - Napsat zlehka, co duši tíží, a odlehčit jí bez obtíží. Těžkost touhou, by radost byla, také, jak si ji i vysnila. - Osvěživým ovíván vánkem, v pocitu ne snad ledajakém. Pozvedán v proudech, jeho vlnách, kde jen ve vůni se mění pach. - Proměněn v lehkost jako vzduch, z něhož tíži té, rozvinul kruh. Avšak nezbaven těch obtíží, vždyť psát tak, do oblak se vzhlíží. - A pak vše opět se vrací zpět, tak či onak i pravdou vyznět. Vánek slábne, a nebo sílí, věčným právem pro danou chvíli. - Tajemný - Kódovaně nečitelný, ve skrytých znacích, náznacích. V šifrách, heslech, necitelný, computer bází hracích. - Elektronické povahy, i takový vydává hlas. Jen robotické odvahy, a dál již samá nesnáz. - Ale přece něco i tu, náhlé probuzení citů. Kde tik, píp mění se ve zpěv, a otáčí svou korouhev. - Ve vyznání citů něhy, laskání, projev bezbřehý. Kdy computer se porouchá, a umlká hrou do ucha. - Pavučinka - Z nejjemnějších utkaná vláken, v tak důmyslné síti spojů. Hedvábím, plným malých oken, s krajkami i lidových krojů. - Pak z rána se do ní zavěsí, a vyšperkují její vzory. Ty třpytivé kapičky rosy, kde tvůrčí plán pavoučí sporý. - Vprostřed sítě stavitel sedí, na zádech kříž, svůj symbol díla. Odpočívá, po muškách hledí, avšak ta pavučinka milá. -  - |