|
- Trpíte vyšším krevním tlakem? Výborným a navíc přírodním prostředkem na snížení tlaku, kromě jiných pozitivních vlastností, které má, je čerstvá cibule. Ráno vstanete a necítíte se nejlíp. Určitá malátnost a těžkopádnost může signalizovat vyšší tlak. Uděláte si dobrou snídani, třeba čaj nebo kávu, sladký koláč a pod. Potom si ukrojíte kousek čerstvé cibule a po kouskách sníte (můžete i před snídaní). Jen tak, bez ničeho. A během chvilky pocítíte úlevu - klesne vám tlak. Po obědě opět cítíte těžkost a malátnost. Cibulovou léčbu si případně ještě zopakujete. Cibule vám jen prospěje, nemá žádné negativní vedlejší účinky, a navíc můžete pít i alkoholické nápoje. Má také tu výhodu, že má i docela příjemnou chuť. -  - Cibuličko, ty sladká, jaképak máš vlastnosti. Žádná, nejsi pohádka, úžasné tvé přednosti. - Čistíš cévy, snížíš tlak, vracíš pocit svěžesti. To pak není, lék jen tak, příroda, se tu nemstí. - Jezte čerstvou cibuli, a utužujte zdraví. Také, i svoji vůli, dobrá zkušenost praví. - |
|
Oslava máje, ve stínu virové pandemie. I. (15.5) Letí po nebi mráček, a závodí s ním ptáček. I ukáže se sluníčko, dnas však jen tak maličko. - Božský, to májový klid, v němž obavou skrytý lid. Žádný průvod, ohňostroj, nový vidět stejnokroj. - Lesy, háje, lučiny, halí se v šat účinný. V zelený, i květů oděv, pestřejší o ptačí zjev. - Hrdlička, kos, pěnice, prozpěvují velice. Méně vidět člověka, jenž čehosi se leká. - Letí po nebi mráčky, i ptáci do zatáčky. A již svítí sluníčko, na to naše políčko. - Máj tak v plném rozpuku, životu, dává ruku. V tichosti a naději, píseň svou lidé pějí. - II. (20.5.) Chlad jeho první půle, "zmrzlými", ruce ztuhlé. V druhé, již slunce hřeje, jak, i srdce pookřeje. - Rozdává své pozdravy, a podepírá zdraví. Paprsky, tak v naději, s vetřelcem boj svádějí. - A opět, ochlazení, i varovná znamení. Jak to chodíš poutníče, práská se ještě bičem! - Brzy budeš svoboden, a pověsti své hoden. Máj, ten měsíc života, veselá, zpěvná nota. - Jen tak pro radost (III.část, 22.5.) S radostí píši svojí, k níž i svátost se pojí. V útulku svém přebývám, a verše, si v něm zpívám. - Zářivý, slunečný den, nemůže být promarněn. Utíkej si den po dni, pro nás, kdo jsme svobodní. - S obdivem k ptákům v letu, i k tomu, co září v květu. Májový den slavnostní, prosycený radostí. - Deštík májový (IV.část, 23.5.) A dnes opět střídání, svítání, v dešti ranní. Drobně prší, v bezvětří, jak, sluší se a patří. - To jsou kapky pro krásu, ve znění ptačích hlasů. Hrdlička, kos a rorýs, svůj i vlastní mají rys. - Nyní deštík ustává, úroda v plod povstává. Oblaka, plují nízko, ztrácejí své ohnisko. - Sedím, do okna hledím, ve snu jen, a opět bdím. Další, to májový den, tajemstvím svým opředen. - Pozdní máj (V.část, 27.5.) Zářivě oblačný den, sluncem k naději sveden. Vrcholí měsíc jara, a uplyne, jako pára. - Více vidět člověka, jenž méně se již leká. Rorýs se tu prohání, jen pokřikem den haní. - Máj, dva tisíce dvacet, chutná hořce, i sladce. Spěchá tak, v teplé léto, by, nebylo prokleto. - (28.5.) A dnes opět déšť i chlad, pořádků přírody lad. Co stát se má, se stane, vše, dopředu nám dané. - (29.5.) Jak noc a den se střídá, to, či ono si přidá. Živly, v lítém souboji, i jeden v druhý se pojí. - (31.5.) A již tu samý závěr, máje, i sňatků pověr. Ten, letošní však jiný, z nečekané příčiny. -  Jacob Ruysdael, Lesnatá krajina, kolem 1660. - |
|
- On: Ach, jak jsi krásná, jemná, řízná a spásná. - Jakou barvu máš a vůni, ty lásko má, v bezedné tůni. - Jak mne opájíš, i hlavu motáš, a v objetí vždy spoutáš. - Ona: Ach, jak vábná tvá slova, tak podmanivá a snová. - Jakou silou na mne hrají, i srdce mé, jak v ráji. - Také ty, mne opájíš, hlavu motáš, když svádíš. -  - On: Skládám verše pro tebe, ze sedmerého nebe. - Z citu svého pro radost, hřejivá opravdovost. - Ty však jsi jen víla snů, nad jejíž něhou žasnu. - Ona: Netruchli ty básníku, nad* šalbou mého vzniku. - Já jsem jen snová bytost, tvá pomíjivá lítost. - Vysněný tvůj ideál, jejž nikdy život nedal. - |
|
- A dnes opět střídání, svítání, v dešti ranní. Drobně prší, v bezvětří, jak, sluší se a patří. - To jsou kapky pro krásu, ve znění ptačích hlasů. Hrdlička, kos a rorýs, svůj i vlastní mají rys. - Nyní deštík ustává, úroda v plod povstává. Oblaka, plují nízko, ztrácejí své ohnisko. - Sedím, do okna hledím, ve snu jen, a opět bdím. Další, to májový den, tajemstvím svým opředen. -  |
|
- S radostí píši svojí, k níž i svátost se pojí. V útulku svém přebývám, a verše, si v něm zpívám. - Zářivý, slunečný den, nemůže být promarněn. Utíkej si den po dni, pro nás, kdo jsme svobodní. - S obdivem k ptákům v letu, i k tomu, co září v květu. Májový den slavnostní, prosycený radostí. -  |
|
- Ale vždy je o čem, tak, například o všem. Také i o ničem, nebo, jak být zničen. - A jak se radovat, či způsobně chovat. Někdy i šachovat, rovnat, v úkryt schovat. - Život je též o tom, jaký kdo má bontón. Vypráví, co kde jest, kam vstoupit či nelézt. -  Dělníci moře, V. Hugo, ilustrace E. A. Duez, 19. stol. |
|
- I. Letí po nebi mráček, a závodí s ním ptáček. I ukáže se sluníčko, dnes však jen tak maličko. - Božský, to májový klid, v němž obavou skrytý lid. Žádný průvod, ohňostroj, nový vidět stejnokroj. - Lesy, háje, lučiny, halí se v šat účinný. V zelený, i květů oděv, zpestřený o ptačí zjev. - Hrdlička, kos, pěnice, prozpěvují velice. Méně vidět člověka, jenž čehosi se leká. - Letí po nebi mráčky, i ptáci do zatáčky. A již svítí sluníčko, na to naše políčko. - Máj tak v plném rozpuku, životu, dává ruku. V tichosti a naději, píseň svou lidé pějí. - II. Chlad jeho první půle, "zmrzlými", ruce ztuhlé. V druhé, již slunce hřeje, jak, i srdce pookřeje. - Rozdává své pozdravy, a podepírá zdraví. Paprsky, tak v naději, s vetřelcem boj svádějí. - A opět, ochlazení, i varovná znamení. Jak to chodíš poutníče, práská se ještě bičem! - Brzy budeš svoboden, a pověsti své hoden. Máj, ten měsíc života, veselá, zpěvná nota. - Jacob Ruysdael, Lesnatá krajina, kolem 1660. - (o koronavirové pandemii; I.část vložená 16.5., II.část 20.5.2020) |
|
- Rorýs letí za muškou, jak, vystřelený puškou. Dělají však i kličky, a dokonce i smyčky. - Muško, muško, už tě mám, žádnou šanci ti nedám. Neb jsi moje potrava, tak výživou mi zdravá. - I prosí muška rorýse, dej mi život velkoryse. Já jsem ta muška zlatá, od štěstí, ne od bláta. - Sezob ji jak malinu, a nepocítil vinu. Místo, aby se postil, ostříž mladé pohostil. -  - |
|
- Se slůvky, jen si tak hrát, a v radosti spojovat. I tvořit větný smysl, jak přichází na mysl. - Slovo, naváže slovo, a další hrou nanovo. Rým, pohrává si s rýmem, v sousedství verše přímém. - Partie, rozehraná, již svitem slunce zrána. Ta hra, má svá pravidla, jež rozpínají křídla. - Dávají slovům vzletu, a míchají paletu. V odstínu svých barev, i do vět proudící krev. - Přívod má i svůj vývod, jak naplněný život. Se slůvky, něco si přát, a radost v srdci hřát. -  - |
|
Jísti zdravě, míti se hravě. Vždy záleží i na stravě. - Jaga vaří lektvar, podivný to vývar. Hoř ohýnku hoř, zlé duše umoř. - Něco v kotli kvílí, ve varné té chvíli. Hoř ohýnku hoř, zlé duše umoř. - Jaga vaří lektvar, a z kotle cítit ovar. Ovarové koleno, poslední již poleno. - Potom ovar krájí, a rozděluje všem. Ti, jak ve svém ráji, se solí a pepřem. - S hořčicí a křenem, duše, tak krmí dnem. Pokrm, ten nezdravý, Jaga v duchu si praví. -  Francisco Goya, detail z malířské výzdoby v "Quinta del sordo", 1819-23. |
|
- Pohledu, doteku, slova, ideje, ve znění písně. Snová podoba ohledu, tísně zbaveného děje. - Pohladí, také poradí, posílí a podepře. Nahradí dokonce mládí, pře, vyléčí úsměv milý. - Něha, svou vlídnou nosí tvář, šlechetností se honosí. Zář čistoty ji obléhá, a nosí služebníci prostí. -  Rembrandt, Portrét matky, 1630 -
|
|
- Žádný anděl z nebe, člověk z masa a kostí. Často, slabosti hostí, a myslí na sebe. - Nežít ve lži ! Co na srdci leží, nevědí kněží. - Mýliti se je lidské, mysliti nelidské. - Pud není rozum, ovládaný um. - Každý strůjcem svého sudu, avšak život beze studu. - Boj se sebou samým, s (ne)přítelem daným. -
E.Delacroix, Jákob zápasící s andělem, detail, 1861 |
