-

Jaro si tu již tančí v kroji,

i ptačí píseň pěje svoji.

Úklady zima stále strojí,

ve střetu, kdo s koho v tom boji.

-

Jarní, zimní, aktéři vlivní,

v projevech svých též často divní,

více či méně atraktivní,

avšak slunce sílí v aktivní.

-

Občas ještě i mrazík ranní,

co je třeba, se před ním chrání,

aprílový to přechod zrání,

místo sněhu kvítek v stráni.

-

-

Zlý sen

-

Co vše člověk ve snu vidí

a také zažije.

Lidí, kteří po něm slídí,

jako i vlastní pašije.

-

Jsou to však jeho pouhé sny,

v reakcích na bdělý stav.

Očistný jen spánek běsný,

maják v bouři pro přístav.

-

Probouzí se ze snu zlého,

do bdělého času svého...

-

Na lidovou notečku

-

Kdo se směje naposled,

ten se směje nejlépe.

Kdo jen hloupě na pohled,

oči mívá slepé.

-

Na rande

-

Pro pána krále!

Pro koho?

Tak proboha!

Pro koho?

Tak pro tebe!

Cožé?

Tak pro sebe.

Já si jdu dále,

má touha,

ty jdi na lože!

-

-

Ze svého

-

Kdo svou pílí básně píše,

z hloubi tiše, z její skrýše,

v poctivé jen tvůrčí práci,

byť i ztrácí, zpět se vrací.

-

I bez nápadu

-

se dá psát, o čem přemýšlet,

komu, čemu co dát a rád,

v okraj, střed či si jen tak hrát.

-

Ta naše

-

Slova těžká, neohebná,

jak jen cit v nich těká, mešká,

a ta vstřícná nedohledná.

-

Přesto však jsou i tak jemná,

že k vyjádření postačí.

Básnivá a také zpěvná,

k vážnosti, v radosti, o pláči.

-

-

-

Rozhádaná báseň

-

Rozbít ji na pokusy,

co popsáno, že dáno?

-

I večer, jako ráno?

-

Ať si někdo zkusí,

po tom, co snem zdá se,

vzdorovat své kráse.

-

Rozladit ji pro slovo,

zradou cizí pomoci.

-

Poprat se snad kdo s koho,

zvítězit mermomocí?

-

Kdo si báseň rozbíjí,

stlouká však, jak rozvíjí,

a hledá v ní svůj soulad,

nalézá i poklad.

-

Ve spleti vjemů, hledat i ženu?

-

Čím blíže smrti,

tím více ví, že

jej pocit škrtí,

znamení kříže.

-

Pokoj svůj hledá,

přesadit kořen?

Ten se již nedá,

z hloubi, jak tvořen.

-

Clovek

-

taky uz umim psat

ja nejsem vas kat

i pravdu rikat

napriklad:

netece mi do bot

vzdyt su pan robot

na elektricky proud

vase dite

v co vyrostlo vite

budu vam pomahat

ze srdce sveho

elektronickeho

prava se domahat

ne jak vy lhat

vas kamarad

-

-

-

Hudbě, stavbám, také básním,

kde všechno jedním se zasní.

Hrál jsem, skládal, také nahrával,

jako architekt byl činný,

až i k veršům mne čas zavál,

byť ke všemu vždy čin jiný.

-

Návrh na dostavbu Staroměstského náměstí v Praze

(viz také blogy: květen 2018).

-

-

Naděje

-

Co máš na tomto světě nejraději?

Nebudeš mi věřit, ale naději.

-

Byť i v bolestech mne tu svírá pocit,

či ve strachu a tísni musím prosit,

v srdci mi ještě má naděje zbývá,

ta víra, jež životní sílu skrývá.

-

Takto odpoví radou na otázky:

-

Bez trestu tě nenechám, avšak z lásky,

ti pomohu a v poučení nechám,

i sděluji, že kráčet dále je kam...

--------------------------------------

-

V krajním případě se i klaním

-

Avšak při rozcvičce ranní,

deset dřepů, předklon, úklon,

záklon, kroužení pažemi,

se skláním, jak tělo káže mi.

-

-

Ztrácí se

-

Ve sledu dnešních všedností,

prožitků, vjemů i pojmů,

z nichž se stávají přednosti,

ze všech těch nabytých dojmů.

-

Pod nimi svou cenu zvedá,

v pojmech, v nichž se neztrácí.

Ve snaze však činům běda,

v roli jen spíše hledací.

-

K prasknutí

-

To tvá struna napjatá,

jak z neladu zní laděná.

By souzněla hlava, pata,

a k souboji i sváděná.

-

Umělá inteligence

-

Smíšené myšlenky, překotné,

jak ve víru se k sobě pojí,

jedna druhou i střetem protne,

o své místo ve volbě stojí.

-

Jen ta silná, svým smyslem jistá,

co sjednává si více místa,

vítězí a hloubkou získá,

prožitek i pravdu čísla.

-

-

M+-Ž

-

Běda mužům,

kterým žena vládne!

-

Běda ženám,

kterým vládne muž!

-

Bez vlády však není rady,

křivdy, zrady, také pravdy.

-

Naivní

-

Naivně všichni i divní,

spřádající pavučinky,

sítě pro vlastní účinky

a zkoušejí, jak jsou vlivní.

-

Milost

-

Ten vítaný náš host,

slyšící na lítost,

jenž bolest mění v radost

a hřích i ve ctnost.

-

V lidové notě

-

Vyšívat si luční kvítí,

do bělostného ubrousku.

Pestrou bavlněnou nití,

se zpěvem, kousek po kousku.

-

V touze již po jeho květu,

ze zimy tak málo bílé.

Také i po teplém létu,

vyšívat si kvítky milé.

-

-

Ach ta...

-

Těžké napsat slova křehká,

a s nimi se i osmělit.

Dát jim zpěvu, byť ne v písni,

tichou mluvou básní sdělit.

-

Nechat zaznít, jen tak zlehka,

k jejich jmění být však přísný.

Jako nádech a pak výdech,

směnou vzduchu ve svých zdech.

-

Jak jen vybrat slova česká,

vložit duši a hold jim vzdát.

Do souznění přidat lpění,

by se mohla vším tím stát.

-

Byť tak zvaně, jako směska,

psaná s citem v rozechvění,

byla snad i něčím hezká,

z temné noci rozedněním.

-

Pravda a cena

-

Každý má svou vlastní pravdu,

malou, větší, ještě větší.

Mýlí se však pro tu vadu,

pokud jiného tak svědčí.

-

Každý má svou vlastní cenu,

malou, větší, ještě větší.

Takto i pak drahou měnu,

jíž prohrává, nebo předčí.

-

-

Tolik věcí

-

Vzpírajícíh se duši v kleci,

sněných představ i proměn znění,

spících citů a bdících přeci,

prožitých vždy v rozechvění.

-

Z hloubi nitra na povrch střetů,

a opět do své schránky zpět.

Těch klamů, zdání, z nich pak vznětů,

vstup ideálům na tenký led.

-

Epidemie

-

Bije či si i ruce myje

a chystá se smíchy k útoku.

S mutanty sčítá hříchy kroků,

a pak, co nejvíce se skryje.

-

Radosti

-

Byť jen ty drobné ctnosti

či i vlídné danosti

každodennosti.

-