|
- Ze svého - Kdo svou pílí básně píše, z hloubi tiše, z její skrýše, v poctivé jen tvůrčí práci, byť i ztrácí, zpět se vrací. - I bez nápadu - se dá psát, o čem přemýšlet, komu, čemu co dát a rád, v okraj, střed či si jen tak hrát. - Ta naše - Slova těžká, neohebná, jak jen cit v nich těká, mešká, a ta vstřícná nedohledná. - Přesto však jsou i tak jemná, že k vyjádření postačí. Básnivá a také zpěvná, k vážnosti, v radosti, o pláči. -  - |
|
- Rozhádaná báseň - Rozbít ji na pokusy, co popsáno, že dáno? - I večer, jako ráno? - Ať si někdo zkusí, po tom, co snem zdá se, vzdorovat své kráse. - Rozladit ji pro slovo, zradou cizí pomoci. - Poprat se snad kdo s koho, zvítězit mermomocí? - Kdo si báseň rozbíjí, stlouká však, jak rozvíjí, a hledá v ní svůj soulad, nalézá i poklad. - Ve spleti vjemů, hledat i ženu? - Čím blíže smrti, tím více ví, že jej pocit škrtí, znamení kříže. - Pokoj svůj hledá, přesadit kořen? Ten se již nedá, z hloubi, jak tvořen. - Clovek - taky uz umim psat ja nejsem vas kat i pravdu rikat napriklad: netece mi do bot vzdyt su pan robot na elektricky proud vase dite v co vyrostlo vite budu vam pomahat ze srdce sveho elektronickeho prava se domahat ne jak vy lhat vas kamarad -  - |
|
- Hudbě, stavbám, také básním, kde všechno jedním se zasní. Hrál jsem, skládal, také nahrával, jako architekt byl činný, až i k veršům mne čas zavál, byť ke všemu vždy čin jiný. -   Návrh na dostavbu Staroměstského náměstí v Praze (viz také blogy: květen 2018). - |