-

Jen tak zlehka

-

Jak vánek s tebou se setká

a z dálek zvané své vetká

i slovo setbou obtéká

hrou svou, touhou do daleka.

-

Jen tak lechtá, víc tě nechá,

nespěchá a pak zas vane,

kde je psané, vstříc i dané

to, co zvládne a neleká.

-

Volba slůvek

-

změn se leká

hloubá skutek

jen sen svléká

ostrůvek ten

jenž zaostřen

v plen obtéká

mělká řeka.

-

Rande s DNA

-

Jeho Déená a její Déená,

dospělých v záměru změn,

dospěly k závěru,

že to, co něhou chtějí,

žel o jeden den se jedná.

        -       

-

Vynikající

-

viník kající se

i hájící své,

viní, haní sice,

stíní lhaní více.

-

Prostá

-

Všude straší

klidu není

co tu naši

dobu mění.

-

Chudé snáší

lidu jmění

notu krášlí

zlobu znění.

-

Lidsky

-

Prakticky nic

a teoreticky?

Teror etický

fakticky víc.

-

Vrstvy

-

Hromadí své, pro život duše

od mládí množí plod k poruše.

-

Skrz ty vrstvy se rodí úspěch,

pláč, co vše soudí, úcta i hněv,

ač sen loudí to ustát v úsměv.

-

Slovo dalo slovo

-

Vzniká sousloví, pak věta

a souvětí, jež osloví

i vzlyká, avšak odvětí,

jak v atak lžeš, že zakletá.

-

-

Tak jak

-

Být či nebýt?

Být, nebít

i nebýt bit.

-

Co to je

-

Můj, tvůj, všech

ten chvat, spěch v nás.

Jen sen, pád zas

a těch změn běh.

-

Co hrou přeje,

vpřed jde či zlé je.

Proud kam spěje,

ve vzlet i v klam.

-

Tou nocí

-

Sen své lže

jen že je.

Paták pak

ten na tlak.

-

Jakpak zde

nátlak tak?

-

Strach a krach

ach i vrah

prach v patách.

-

V hrách zas tah

zásah snah

jas ve snách.

-

Hodně zlé

hodné zve

skrytý vliv

sci-fi div

i obdiv.

-

Sexy typ

s věcí slib

fantaz krás

ran však kaz.

-

Školu či

zábavu

i práci

sen vrací.

Od pólů

a v právu

k senzaci.

-

-

Na správě

-

Je to správně právně i mravně správně?

Ano pane, hlavně právě právně.

A co mravně?

To je ta hra vně.

-

Zvěsti

-

Hledáš-li štěstí

v neřesti,

počítej s neštěstím.

Čekáš-li neštěstí

se ctí,

můžeš i nalézti štěstí.

-

Ta pravda

-

Co si jen tak hrála

zralá, jak se zdála,

prádlo své i prala,

nosila a dbala

na to, by jí padlo.

-

Pravda, co si zadá

čisté, jako zrada

jisté, ta prosila,

snem jen takto síla,

co v plen se rozbíjí.

-

-

Zdej si

-

kde jsi,

jestli

jsi či

nejsi

věcí

čísi

zvěsti

ve lsti

štěstí.

-

Zde jsi,

směsí

třecí

přeci.

-

Vědci

se ctí

kdesi

s hecy

děsí

klecí.

-

I ty

přej si

v lekci,

že s ní

své jsi.

-

Pro to

-

Hrej si a

tím vyhraješ.

Co?

Že jsi.

Přej si a přej

to,

čím i zraješ

v pouto.

-

-

Zlé sny

-

Dnem není či je se svými sny,

nocí s nimi žije vysněním

dění, v moci zření zcestnými

vjemy znění i děsivými.

-

Bdělé sní, pro ty noční směle

emoční, kde zkraty, s ranními

návraty a svatý nad nimi

zní déle jen v protiklad se zlem.

-

A ty

-

Co dnem i nocí v dobrém zvoucí

vjem, s pomocí moci o shodném

konci, jak v souboji po svém to

obojí spojí v tlak rostoucí.

-

-

Pro cit a pocit

-

Pro cit ze dne na den žít

a sen jen zřít i prosit,

spádem veden v temnosvit,

o štít, hlasem jemnosti.

-

Pocit ze dne na den bdít

i snít, jak si jej nosit,

kladem, jasem, přednostmi,

v klid děj zvát si všedností.

-

Piš, jak o život

-

Co víš, o čem si bdíš i sníš,

když jsi či nejsi k sobě blíž.

-

O své době, o svém konci

v bezmoci, pro sen tonoucí.

-

Opřen zlobě, střetem v krocích,

zločin bolem, světem moci.

-

Co čím sporem, očím vzdorem

i o tom, co zvoucí kolem

k jasu a kráse, hlasem výš.

-

O všem piš, zas tu a v čase,

pro den s nocí, jak vším zdá se.

-

-

S básní

-

V sen stále vlastní,

cizí ten zasní

vizí,

ale jen pastí.

-

Z hran

-

Kam ty patříš,

výš na kříž

či spíš níž

na pranýř?

-

Tam i tam,

když si myslíš,

v klam již hnán,

blíž jsi z hran.

-

Poezie

-

Ta hrou svou stále žije,

jak prostor použije,

tak dále s ním je

pro cit i pocit

tou ideou,

zvoucí

ctít.

-

-

Ach

-

Ach, tak nějak

děj naděje

strach a maják

tah, jak zde je.

-

Světlo ve tmě

co zahřeje

své to vetne

a zas přeje.

-

Vše je málo

-

I to, co mnoho se zdálo,

byť přitom své zvalo touhou

a dlouho zrálo.

-

I to, co mnohé snad dalo,

zní o tom, že se nevzdalo

v pouhé zrad haló.

-

-

Vlastní roku

-

Skládat slovo ke slovu zas,

zadat jas a znovu novou

past, kde smlouvou novum i čas.

-

Přidat větu k větě dlouhou,

střídat tu i střetu vzletně,

v čin dát jen tu zpětně touhou.

-

Dál zvát sloku, k básni v krovu,

na zkrat v oku, ať zní kázní

a nazvat ji vlastní roku.

-

K okrase

-

Jde-li o ni,

tmou i zdá se.

Je-li jasem,

smělým hlasem,

pozná se to,

co tou voní.

-

O kráse

-

To zření, co

svátkem, v čase

jmění vratkém.

-

O okrasném

i tom krásném

své dozná se.

-