|
- Za oknem proletěla vločka, ve snaze stihnout svůj zbylý čas. Ale čeho, ta se jen dočká, přesto, že padá si zas a zas. - Již ji střídají kapky deště, jež obojí se pak odmlčí. A po nich i sluníčko vzešlé, prudce mi svítící do očí. - Za oknem proletěla vločka, ale sotva země se dotkla. Tak, ve své síle tu slaboučká, dopadla, jako kapka zmoklá. -  Free fotobanka (PxHere), obraz je propuštěn bez autorských práv, Creativa Commons CCO. - |
|
- Jíst a pít, těšit se a radovat. Přemýšlet a snít, i z pádů vzdouvat. - Verše psát, pracovat, a o právo se prát. I jako dítě si hrát, či v šachu dávat mat. - Ale také... umět prohrávat. -  František Horčička, Ikaros - |
|
- Vzduch a duch - Vzduchem zkaženým, vzduch čerstvý vane. A duchem zkaženým, jen slovo lhané. - Po vzduchu čerstvém, duch vždy prahne. A duchu zkaženém, jen zem se slehne. --------------------- Křížek - Nahoru a dolů, nachází se bolu. Dopředu a vzad, poslouchej svých rad. ------------------------ Mladým až do smrti. - To velký bývá dar, možná i ten největší. A nemusí tvořit ani pár, co, život svobody předčí? - Lásky plná náruč, jíž obdarovává. Duše, ty se nemuč, a buď stále hravá. -------------------- Být či nebýt - Umění, to bohatství a jmění, jež celého člověka si žádá. Zrádcem svým ten, kdo je mění, a falešné hodnoty zakládá. -------------------------------- Cíl - Velký jest ten, kdo velký má cíl. A silný ten, kdo v malý nezměnil. -  - |
|
- Kam by přišel, kdyby slyšel? - A kam by přišel, kdyby neslyšel? - Poslouchat víc sebe sama, a méně již pak cizí drama. - Neposlouchat jen sama sebe, a poslouchat víc také tebe. - Kdo a koho? Tak, to je již otázek mnoho. -  - |
|
- Je ta naše, beze slov, vjem, dojem, pocit a sen. I bez těch cizích osnov, jen prožitá noc a den. - Avšak bez popisných slov, žádného nám sdělení. Kde zapotřebí osnov, rámu, a také prosklení. - Nejkrásnější básnička, bývá často maličká. Neunaví pohled předem, a znít může i krédem. -  Kresba mojí maminky. |
|
- Prší, vzpomínky se vrší, neb blýsklo se i zahřmělo. Léto, připomnět se chtělo, ač od zimy, tak se liší. - A pro změnu zase sněží, však sníh, udrží se stěží. Náhle pak i slunce svítí, i zimními paprsky sytí. -  - Prší, prší, jen se leje, kam koníčky pojedeme... Aneb, únor vodný, pole plodný. - A toto je snížek a toto sněhulák, ukazuje maminka svému dítěti ilustrace k pohádce "Zimní radovánky". - Mamí, jak vypadal led a sníh? Ale, vždyť je máme stále, podívej se do mrazáku, a dopřej svému zraku. - |
|
- Každý tajemství své ukrývá, jehož bytostným je zřením. Tajů na povrch pak ubývá, se světem vnějším, třením. - Ta komnata našeho bytí, tak střežená i otevřená. Duše naší, našeho krytí, i úzkostí někdy sevřená. - To je ta naše hloubka pravá, to nitro nejzranitelnější. Ta, jež životu smyslu dává, balená třecí zónou vnější. - Svět přirozený, subjektivní, jenž v objektivní se tak hněte. A po celý život aktivní, nakonec i koleje vyjeté. -  - |