-

Pln mladistvé svěžesti,

a také vzpurného vzdoru.

V myšlenkách svodů neřestí,

na vysokou stoupá horu.

-

Hledí vlevo, hledí vpravo,

vzhůru vzhlíží, shlíží dolů.

Hledá cestu, jež tou pravou,

v prachu svém, potu i bolu.

-

Pln prozíravé hravosti,

a průzkumu lidských duší.

Co koho a jak jej hostí,

co váhy vyšší a co muší.

-

Překonává překážky,

jež nepřízeň před něj klade.

Snáší tak i četné srážky,

byť ty starší, nebo mladé.

-

Hledá půdu svého vzrůstu,

květenství vlastního plodu.

Darovat či získat úctu,

v rozlišení klamných svodů.

-

To, je ta cesta za světlem,

za tím smysluplným bytím.

Takový zrození betlém,

očistného duše mytí.

-

-

Za oknem proletěla vločka,

ve snaze stihnout svůj zbylý čas.

Ale čeho, ta se jen dočká,

přesto, že padá si zas a zas.

-

Již ji střídají kapky deště,

jež obojí se pak odmlčí.

A po nich i sluníčko vzešlé,

prudce mi svítící do očí.

-

Za oknem proletěla vločka,

ale sotva země se dotkla.

Tak, ve své síle tu slaboučká,

dopadla, jako kapka zmoklá.

-

Free fotobanka (PxHere), obraz je propuštěn bez autorských práv,

Creativa Commons CCO.

-

-

Jíst a pít,

těšit se a radovat.

Přemýšlet a snít,

i z pádů vzdouvat.

-

Verše psát, pracovat,

a o právo se prát.

I jako dítě si hrát,

či v šachu dávat mat.

-

Ale také...

umět prohrávat.

-

František Horčička, Ikaros

-

-

Vzduch a duch

-

Vzduchem zkaženým,

vzduch čerstvý vane.

A duchem zkaženým,

jen slovo lhané.

-

Po vzduchu čerstvém,

duch vždy prahne.

A duchu zkaženém,

jen zem se slehne.

---------------------

Křížek

-

Nahoru a dolů,

nachází se bolu.

Dopředu a vzad,

poslouchej svých rad.

------------------------

Mladým až do smrti.

-

To velký bývá dar,

možná i ten největší.

A nemusí tvořit ani pár,

co, život svobody předčí?

-

Lásky plná náruč,

jíž obdarovává.

Duše, ty se nemuč,

a buď stále hravá.

--------------------

Být či nebýt

-

Umění, to bohatství a jmění,

jež celého člověka si žádá.

Zrádcem svým ten, kdo je mění,

a falešné hodnoty zakládá.

--------------------------------

Cíl

-

Velký jest ten,

kdo velký má cíl.

A silný ten,

kdo v malý nezměnil.

-

-

-

Myslet na sebe,

za sebe,

 před sebe,

pod sebe,

nad sebe,

i na tebe.

-

Hledat sebe,

 i své nebe,

vždyť na zemi zebe.

-

Lidská opora ta vratká,

otevírá k pádu vrátka.

-

Vstupuj i tam,

kam tě nezvou,

abys poznal sám,

vlastní cenu svou.

-

Rozdávej i ber,

a užívej si her.

Ale vyhýbej se opěr,

zvaž bezpečí svých děr.

-

-

Kam by přišel,

kdyby slyšel?

-

A kam by přišel,

kdyby neslyšel?

-

Poslouchat víc sebe sama,

a méně již pak cizí drama.

-

Neposlouchat jen sama sebe,

a poslouchat víc také tebe.

-

Kdo a koho?

Tak, to je již otázek mnoho.

-

-

-

Je ta naše, beze slov,

vjem, dojem, pocit a sen.

I bez těch cizích osnov,

jen prožitá noc a den.

-

Avšak bez popisných slov,

žádného nám sdělení.

Kde zapotřebí osnov,

rámu, a také prosklení.

-

Nejkrásnější básnička,

bývá často maličká.

Neunaví pohled předem,

a znít může i krédem.

-

Kresba mojí maminky.

-

Nejsme nic,

a přece něco.

Co vlastně jsme,

nebo kdo, že to?

-

Jaký náš rub,

a jaká je líc?

Co dělá víc,

a co jde na vrub?

-

Já jsem já,

ty jsi ty,

a on je on,

jiný tón.

Tenor,

bas,

či baryton.

-

A ona zase ona,

soprán, alt,

i skoků salt.

-

Tak si všichni zpíváme,

každý svým jiným hlasem.

Rádi i neradi se míváme,

s běžícím tím časem.

-

-

Prší, vzpomínky se vrší,

neb blýsklo se i zahřmělo.

Léto, připomnět se chtělo,

ač od zimy, tak se liší.

-

A pro změnu zase sněží,

však sníh, udrží se stěží.

Náhle pak i slunce svítí,

i zimními paprsky sytí.

-

-

Prší, prší, jen se leje,

kam koníčky pojedeme...

Aneb, únor vodný,

pole plodný.

-

A toto je snížek a toto sněhulák,

ukazuje maminka svému dítěti ilustrace k pohádce

"Zimní radovánky".

-

Mamí, jak vypadal led a sníh?

Ale, vždyť je máme stále,

podívej se do mrazáku,

a dopřej svému zraku.

-

-

Každý tajemství své ukrývá,

jehož bytostným je zřením.

Tajů na povrch pak ubývá,

se světem vnějším, třením.

-

Ta komnata našeho bytí,

tak střežená i otevřená.

Duše naší, našeho krytí,

i úzkostí někdy sevřená.

-

To je ta naše hloubka pravá,

to nitro nejzranitelnější.

Ta, jež životu smyslu dává,

balená třecí zónou vnější.

-

Svět přirozený, subjektivní,

jenž v objektivní se tak hněte.

A po celý život aktivní,

nakonec i koleje vyjeté.

-

-

-

Jak nejistý i jistý,

jak nečistý i čistý.

-

Určitý i neurčitý,

tak naplněný city.

-

Jak ty pak do slov přenést,

rozvinout i nechat kvést?

-

Cit, pocit, rozum, slovo,

dřevo, a nebo kovo.

-

Smysluplný napsat verš,

o nějž stále se pereš.

-

Obsahem, neurčitý,

avšak i plně žitý.

-

Vyjádřit krásu, něhu,

pocit života běhu.

-

Také víry a naděje,

toho, co vše se děje.

-

Plný, a přesto prázdný,

po celé ty krátké dny.

-

-

Při výkopu základů,

díla velkých nákladů,

dělníci, vykopali truhlici.

Truhlu plnou zlaťáků,

a nezbylo již parťáků.

-

Poprali se velice,

všech rozbité líce.

A potom ta truhlice?

Bezcenné jen mince.

-

Při výkopu základů,

díla velkých nákladů,

dělníci, vykopali munici.

Truhlu plnou granátů,

zlata nula karátů.

-