-

Zdej si

-

kde jsi,

jestli

jsi či

nejsi

věcí

čísi

zvěsti

ve lsti

štěstí.

-

Zde jsi,

směsí

třecí

přeci.

-

Vědci

se ctí

kdesi

s hecy

děsí

klecí.

-

I ty

přej si

v lekci,

že s ní

své jsi.

-

Pro to

-

Hrej si a

tím vyhraješ.

Co?

Že jsi.

Přej si a přej

to,

čím i zraješ

v pouto.

-

-

Zlé sny

-

Dnem není či je se svými sny,

nocí s nimi žije vysněním

dění, v moci zření zcestnými

vjemy znění i děsivými.

-

Bdělé sní, pro ty noční směle

emoční, kde zkraty, s ranními

návraty a svatý nad nimi

zní déle jen v protiklad se zlem.

-

A ty

-

Co dnem i nocí v dobrém zvoucí

vjem, s pomocí moci o shodném

konci, jak v souboji po svém to

obojí spojí v tlak rostoucí.

-

-

Pro cit a pocit

-

Pro cit ze dne na den žít

a sen jen zřít i prosit,

spádem veden v temnosvit,

o štít, hlasem jemnosti.

-

Pocit ze dne na den bdít

i snít, jak si jej nosit,

kladem, jasem, přednostmi,

v klid děj zvát si všedností.

-

Piš, jak o život

-

Co víš, o čem si bdíš i sníš,

když jsi či nejsi k sobě blíž.

-

O své době, o svém konci

v bezmoci, pro sen tonoucí.

-

Opřen zlobě, střetem v krocích,

zločin bolem, světem moci.

-

Co čím sporem, očím vzdorem

i o tom, co zvoucí kolem

k jasu a kráse, hlasem výš.

-

O všem piš, zas tu a v čase,

pro den s nocí, jak vším zdá se.

-

-

S básní

-

V sen stále vlastní,

cizí ten zasní

vizí,

ale jen pastí.

-

Z hran

-

Kam ty patříš,

výš na kříž

či spíš níž

na pranýř?

-

Tam i tam,

když si myslíš,

v klam již hnán,

blíž jsi z hran.

-

Poezie

-

Ta hrou svou stále žije,

jak prostor použije,

tak dále s ním je

pro cit i pocit

tou ideou,

zvoucí

ctít.

-

-

Ach

-

Ach, tak nějak

děj naděje

strach a maják

tah, jak zde je.

-

Světlo ve tmě

co zahřeje

své to vetne

a zas přeje.

-

Vše je málo

-

I to, co mnoho se zdálo,

byť přitom své zvalo touhou

a dlouho zrálo.

-

I to, co mnohé snad dalo,

zní o tom, že se nevzdalo

v pouhé zrad haló.

-

-

Vlastní roku

-

Skládat slovo ke slovu zas,

zadat jas a znovu novou

past, kde smlouvou novum i čas.

-

Přidat větu k větě dlouhou,

střídat tu i střetu vzletně,

v čin dát jen tu zpětně touhou.

-

Dál zvát sloku, k básni v krovu,

na zkrat v oku, ať zní kázní

a nazvat ji vlastní roku.

-

K okrase

-

Jde-li o ni,

tmou i zdá se.

Je-li jasem,

smělým hlasem,

pozná se to,

co tou voní.

-

O kráse

-

To zření, co

svátkem, v čase

jmění vratkém.

-

O okrasném

i tom krásném

své dozná se.

-

-

O tom

-

Zpívat si píseň pro tisíce

a s ní i splývat modlící se,

s básní snít sen nad tím sice,

zjasnit svícen či zlatit svíce?

-

Bývat tísněn, však prosít si své

a s tím i zpívat pocit čistě,

vlastní kázní o to přít se,

jak písně zbásnit z opozice.

-

Ta existence

-

Hlas zní tence, s věcí křehce

a přece s ním v nás svědci krás.

I těch všedních vzdorem z klece,

vzhlédni kolem, jak spěch sní zas.

-

Vánoce a vánoce

-

Jak ty slavíš Vánoce?

Já, na mši Jé.Jé.Ryby

naší i kam zván v roce

v chrám, kde jen pocit libý,

sám však víš, pro cit otce.

-

Jak ty slavíš Vánoce?

Svátky strávím zraky výš,

zdravíme své planouce,

bavíme se na zdraví

a najíme tak příliš.

-

-

O ní

-

Přednosti něžnosti

zpěvnosti hostí.

-

V písni něhy zní i

příběhy všedností,

věrností ctnosti.

-

Hlasem jejím zazní

báseň a zdá se,

chvěním v jase,

i tíseň jistě.

-

Zněním v kázni

ve zření čistém,

tak ozývá se.

-

I když

-

I když víš, co k tobě kde blíž,

a v tom vzdáleném vidíš mříž,

dále jen sen v tvorbě vzhlížíš

spíš, v něm zde atom k době již.

-

-

Sen z ráje

-

Zdá-li se jako bdělý i má-li své celý,

kde duše s tělem se tmelí a zcelí

zde jednoduše, bděle i zmůže

jednou vše dát z výztuže,

sen pro ženu a muže,

ozvěnu jak z ráje,

ten tak uhraje

jen z báje

údaje.

-

Chichi

-

Zasměj se.

Čemu?

Době.

A proč?

-

Zas se měj

k svému

sněnému

a pouč je,

oč jde

tobě.

-

Hříchy?

-

Chichi smíchy,

nedbej jen

o pletichy.

Hledej sen,

nadhled tichý

nad led pýchy.

-

-

Obrazárna

-

Obraz noční zdarma,

jen se světly do tmy

a pak krás pln z rána.

-

Dnem světy emoční,

těch skvrn zas jas, co smí

v něm své, obraz denní.

-

Odraz dění start má,

obrazárna znění.

Spěch zve, mění oči

a k setmění stočí.

-

Pohon

-

Nevíš, co tě čeká,

přesto však i tušíš

blíž, co tvé leká.

-

Ta cesta odvěká,

již si stále rušíš

spíš, zdáním člověka.

-

Zvěst tou a siesta,

za ní tlak, dále lest

tmou tě vést, žít, nestát.

-