-

Z mála

-

Kde ta slova jsou,

ne, s tou okrasou,

co i sdělí víc,

než zní rub a líc.

-

Vždyť nemohou vše,

tvoří hru verše,

co mají říci,

slupkou spíš krycí.

-

City, jen pár slov,

základ, zeď a krov.

Kolik odstínů,

zmnoží rovinu.

-

Snad i z těch mála,

slovíčka zralá.

Kratičká, čistá,

z políčka místa.

-

Z více

-

Slov, jejich obratů a spojení,

větou jen rozvitou či v souvětí,

v daném tom významu i pojetí,

proměnit v básnění spoje znění.

-

Psaní krátce pouze, nebo dlouze,

jak co více a lépe se hodí.

K myšlence, pocitu, jež ty zplodí,

v každé té veršované poloze.

-

Jemnými ostíny vázaných vzpěr,

i s přidáním výrazů do ozdob.

Ztvárněním souladu z těchto podob,

dospět a dozrát pro hledaný směr.

-

-

Zbraň

-

Každý ji má, tu svoji,

podobou žitých roků.

K obraně či k útoku,

s níž i svou pravdu hojí.

-

Tou hájí se, též vadí,

střetává nebo snáší,

ústupem někdo radši,

a bojem soutěž zradí.

-

Zbraní i zhloubi city,

odzbrojí a povýší.

Obranu tak odliší,

jen prožitek spojitý.

-

Pilulka

-

Všechno mizí

ve své krizi

i obchází

starou vizi.

-

Jak se kazí

v zašlé fázi

vždy narazí.

-

Avšak ryzí

není cizí

tak nemizí

na víc sází.

-

Ptáš se

-

Kdo, co, jaký, který, čí

kolik a čím se příčí

prospívá nebo ničí

i kde tvůj život vzklíčí.

-

Odpovědí jen on sám

z ošklivosti ke krásám

rozdává sen adresám

tak podpisy jeho znám.

-

-

Přání

-

Co vy si přejete,

koleje vyjeté.

-

Co nejméně vzruchu,

pro oči či k sluchu.

-

Co pohodu tvoří,

ve shodu se koří.

-

Co rozdává jasu,

smyslem pro krásu.

-

Co ohledy žije,

ale i ví, čí je.

------------------

-

Jen tak lehce

-

Pro jemnou souhru barev

nanášených odstínů,

dotekem vlasů štětce,

kde světel zrod a stínů.

-

Do nichž teče teplá krev,

jež rozlévá snů věštce.

V zahledění do dálek,

na něž ten však nezná lék.

-

Jemnou souhrou valérů,

v kontrastu světla, stínů,

směnnou hrou i v závěru,

odstínem světa splínů.

-

Claude Monet

-

-

Den

-

ode dne ke dni,

od noci k noci,

svou pomocí.

-

Co zdá se přední,

řadí si rychlost

a svou zvyklost.

-

Sen

-

ode snu ke snu,

ve dne i nocí

své bezmoci,

jen zkousnu.

-----------------

-

Přidej se

-

Nabádají hlasy...

-

Ne, to jsi v lese,

šiška jakási.

Varuje hlas,

tvůj vlastní tě zas.

-

Jen se inspiruj,

zůstaň si svůj,

byť jsi i sám,

vstříc tak krásám.

-

Nedbej cizích rad,

pro jiný nápad.

Přidej ze sebe,

co však nezebe.

--------------------

V boji

-

Ve větru mu vlasy vlají,

mrazivém též z protisměru.

Staví jemu svoji vzpěru,

kráčí a ptají se hlasy:

-

Kdo jsi, kdo jsme, kam my jdeme?

Za cíli svými, každý jiným,

světlými tak vzdorem stinným,

sny, za něž se i bijeme.

----------------------------------

Trest

-

Stane-li se nám něco zlého,

škoda, úraz, bolest...

oslabí to i čest,

vlivem činu podlého,

třeba vidět též vinu vlastní.

-

Pokorou přijat trest,

a očekávat zvěst,

jež tak ohlásí nám, zkrásni.

-

-

Klid

-

To ticho před bouří,

a svíravý pocit,

nejistoty...

-

Duše má, jsi to ty?

Vždyť i cit se má žít,

nejen v tíseň nořit.

-

Vyhlídka

-

Mezi zdmi s průhledem ven,

na zalesněný kopec.

Kam až tu sahá obec,

já oknem vždy zahleděn.

-

Zde lesy nad loukami,

se stromy i podél cest.

S domky, též k hotýlku vjezd,

dálkový výhled samý.

-

Hotel s názvem "Vyhlídka",

na tom kopci pod lesem.

Směřuji svůj pohled sem,

kde nezní moje výtka.

-

Zima

-

Mráz a slunce

jinovatka.

Zase prudce

jiná zkratka.

-

Mínus čtyři

tu v bezvětří.

Chlad se šíří

i stupněm tři.

-

Vyšší je tlak

to ovzduší.

Nelétá pták

kdo, co tuší?

-

Že přijde sníh

a nižší tlak.

Pro zimní hřích

neb zmizí pak.

-

-

Kudy kam

-

V touze ve svůj cit se noříš,

hledáš kolem pro co hoříš,

spoléháš nač, pak i zklamán,

nejistoty cítíš závan.

-

V mnohém dění toho snění,

život plyne, jak vše mění.

Co v něm dáno, to vždy vzchází,

také střetem, když se srazí.

-

A nevidíš-li kudy kam,

co je tvoje či zněním klam,

bojem jsi sám, byť nevíš proč,

podle své osy se spíš toč.

-

V trojverší

-

Nevím, píši co chci,

a snad si i slevím,

v nižším odstavci.

-

Snažit se tak vzhlédnout,

myšlenky své zvážit,

na kterou spolehnout.

-

Nevím, o čem chci psát,

s citem pravým, levým,

či si jen v básni hrát.

-

Však je i o něčem,

trojverší, jako znak,

tu myšlenky terčem.

-

-

Trojjediným

-

Každým dnem o kousek dál,

bys byl a někým se stal.

Sluhou, jemuž jsi i král,

v roli šaška opodál.

-

Král ti káže, sluha s ním,

šašek spíše jako mim.

Trojjediným jsi tak svým,

vládcem, také poddaným.

-

Křišťálová

-

průsvitná, průhledná

matná v světle třpytu

s odleskem ze skrytu

jak krystal úhledná

-

uvnitř i tajemstvím

zrodu, bytí, pádu

hlídá svoji vadu

úzkostným hájemstvím

-

čistota a síla

křišťál zraku sluší

oživením v duši

i jiskru zasílá

-

-

Quartz - Brasil

Creative Commons,

licence 4.0 Mezinárodní (CC BY-SA 4.0)

Autor foto: Didier Descouens

(zde část foto)

-

-

Přání

-

Každý den vítán,

v ranní naději.

Pozván i k ději,

jemuž sen vydán.

-

Co s čím se sejde,

tušit lze stěží.

Únavné, svěží,

právo že vzejde?

-

A dáván i slib,

číhá vždy hrozba,

zase pak prosba,

ten sen se mít líp.

-

On a ona

-

Kam se točí tvoje oči,

uhýbají a klopí se.

Kam i tvoje kroky vkročí,

na čem lpí všem, odvislé.

-

Hledají tak podobnosti,

doplňkem ke znění svému.

Cítěné i v podrobnosti,

směrem k cíli vysněnému.

-

Ten však jen pouhou iluzí,

a pomyslnou sestavou.

Spíše klamy, pak ti druzí,

též s odolností svéhlavou.

-----------------------------

-

Kreonka

-

Leží mi papír na stole,

a na něm tak stará tužka.

Kreonka, ještě z dob dětství,

ta má věrná, dobrá služka.

-

Jaká byla její role,

co vše psala i kreslila.

Těch záznamů a svědectví,

již starožitná přesila.

-

Nyní píši tuto báseň,

tužkou touto, s novou tuhou.

Pak ji přepíši v počítač,

tu mou lepší možnost druhou.

-

Snad až tady více zdá se,

jakoby tak vlastní poutač.

Kreonka se vrací zase,

do první role: proč a nač.

-

-

-

Vysoko nad hlavou,

spatřil káni hravou.

Jen pouhý vjem mysli,

na něm i závislý.

-

Na modré obloze,

vznášela se dlouze,

kroužíc v letu káně,

k pohledu tak zvaně.

-

Rozepjatá křídla,

znají svá pravidla.

Křivky a spirály,

jakoby si hrály.

-

Zahleděn jsa výše,

naslouchal i tiše,

křiklavému hlasu,

ostrého tu jasu.

-

Buzzard (káně)

autor foto: Andreas Trepte

Creative commons,

licence 2.5 Generic (CC BY-SA 2.5)

-

-

Nemám tušení

-

Co, jak v určení,

pro co či koho,

i bude z toho,

a co k rušení.

-

Vím jen to jedno,

vše, čím tu zraje,

není snem z ráje,

barvy tím blednou.

-

Tajné přání

-

Na rozhraní,

kde pak zmizí,

touha ryzí,

jako zdání.

-

Skryté v slunci,

křehké vzorem,

v boji vzdorem,

jen tonoucí.

-

Heslovitka

-

Víš-li proč

se otoč

-

Pro svou tvář

jsi i lhář

-

Hledej se

v adrese

-

Zadej tam

že jsi sám

-

Každý tak

tvoří znak

-

Život svůj

stůj co stůj

-

Ve vzdoru

i sporu

-

K podpoře

pro hoře

-

V radosti

se hostí

-

Pomíjivost

-

Jít proti a dojít kam?

Mávat tu odnaproti,

pro co tak, jen jiný klam?

-

Ale proč ne, vše lačné,

takové i opačné.

Přeje si být nový skvost,

pro radost a pak jí dost.

-