Co je to první a co je to druhé? Někdy je to jasně oddělitelné, někdy méně jasně, neboť dobro může být také zlem a naopak zlo dobrem.

-

Hádalo se dobro se zlem,

koho je nám více třeba.

Ten okřídlený anděl s kozlem,

kdo svatý jest, kdo dareba.

-

Já jsem přející a ušlechtilé,

hájilo se dobro.

Ano, to všem bývá jistě milé,

někdy uštknutí jak kobrou.

-

Já věci zase rovnám,

by dobra příliš nebylo.

To také dáno nám,

neb smyslu by pak ubylo.

-

I já přece věci rovnám,

by zla tu příliš nebylo.

Také píši o tom román,

vše, aby se skloubilo.

-

Dobra i zla je potřeba,

tak dáno z vůle vyšší.

A jedno druhé vstřebává,

ač vzájemně se liší.

-

Ničeho však tu příliš,

zla, ale ani dobra.

Člověče, ty se mýlíš,

zde nutností je souhra.

-

Tak dobro se zlem bojuje,

až do skonání světa.

Vždy to i ono boduje,

praví románová věta.

-

Básnička o zvířecích zážitcích z venkovských selských dvorů a zahrad, v pracovním úsilí projektanta na nich něco změnit k lepšímu. Majitel - zákazník na to mívá většinou jiný názor jako jeho domácí zvířata.

-

Návštěvy pracovní zdejší,

rozličný mívají charaktar.

Srážky větší, jindy bleší,

dle toho, jaký objeví se aktér.

-

Jednou malý pes mě nakous,

nebo se jen snažil strašit.

Já vetřelec byl pro něj morous,

i z boudy "boudu začal šít".

-

Také vlčák na mě startoval,

ale zarazil se před mým nosem.

Kamenný pohled kvitoval

a sklapnul před ním na zem.

-

Na jiném dvoře zase kohout,

no, ten měl ale kuráž!

A chtěl se do mě "obout",

já však připraven byl jako stráž.

-

Jinde zase prase hrozilo,

že hladovět v chlívku nebude.

Rozbije ho, což bude jeho dílo,

až celé z toho bylo rudé.

-

I přišel záhy hospodář

a utišil ten rámus.

Poručil hrnečku vař

a z prasátka zas větší kus.

-

I rohatý chlupáč přidupal,

ale zůstal jako beran.

Já mu jen svůj pozdrav dal

a žádných nepocítil ran.

-

Já jsem totiž také "beran"

a stál tu jak "přibitý".

Pohledem skopec pokárán

a přešel ho boj lítý.

-

Kravku si hned ochočím,

když zabučí, tak také bučím.

Čím to může býti, čím?,

nejspíš tím trikem mým.

-

I zasyčel též houser,

jenom jako pouhý strašák.

Hele, ty se ne...er,

já pomyslel si tak.

-

Kdo nám tady ještě zbývá?,

kočka utíká a ječí.

Koník někdy hlavou kývá

 a koza ráda mečí.

-

Husy, kachny, holubi,

králíci a perličky.

I páv se někdy pochlubí

a slepice běhají kličky.

-

Hmyzí havěť problém bývá,

včely, vosy, ovádi.

Co na závěr mi ještě zbývá?,

 i ti komáři na nás dovádí.

-

-

Žil a byl jeden architekt,

jenž třel celý život bídu.

Ten stranil se pak různých sekt,

a nedopřál si nikdy klidu.

-

Pracoval usilovně na svém díle,

v němž nacházel sílu pravdy.

I kam, že dovedla ho jeho píle,

k potupě, snad ne navždy.

-

Nevzdával se a kráčel dál,

nehledě na překážky.

Také nevnímal, odkud vítr vál,

a na kterou stranu se kloní vážky.

-

Věděl kudy kráčí a o co mu jde,

žádné módní vlnobití.

Šel, dokud mu to půjde,

i když to téměř nebylo k žití.

-

Věřil si, opřen o tvůrce svého,

v němž nalézal podporu.

Ve jménu dobra i všeho zlého,

při výstupu na tu vysokou horu.

-

Vyšel z domu na chodník a přejel ho cyklisla, neboť chodník byl dosti široký a silnice plná aut. No a ze zvyku, že na silnici se jezdí vpravo, jel ten cyklista podél domu a srazil chodce, vycházejícího z domu. Cyklista se potom velmi rozčiloval, že prý si chodec měl dát větší pozor.

Auto zahradilo na vjezdu do domu napříč celý chodník a stálo tam již více jak hodinu. Maminky s kočárky musely auto objíždět po silnici. To auto bylo cizinců, kteří provozovali v tomto domě bistro. A do tohoto bistra jezdili na jídlo také příslušníci městské policie. Ti si takto zaparkovaných aut příliš nevšímali. Když byli nespokojenými občany upozorňováni na toto stání aut na chodníku, reagovali jen odpovědí, že na vjezdu do domu může stát auto zásobování 15 minut.

Budovu MŠ vzorně opravili, obložili zateplením a krásně omítli. Sokl domu však opatřili světlou omítkou, které se říká marmolit. Ta má drsný povrch, tvořený drobnou kamennou drtí, rozmíchanou v akrylátové pryskyřici. Omítka je proto mnohem hůře omyvatelná a čistitelná jako hladký keramický obklad. A co se očekávalo, to se hned druhý den po dokončení stavby začalo naplňovat. Okamžitě se zde začali uplatňovat také psí graffiti jdoucí kolem a omítku, která se jim tako nelíbila, hned zkrášlovali svými "výpustky". Za několik dní byl sokl touto produkcí tak oživený, že se z toho citlivějšímu kolemjdoucímu dělalo nanic. Zanedlouho však přišli situaci zachránit a sokl dodatečně obložili hladkými, tmavými keramickými obkládačkami. Takže neušetřili.

I natřeli velmi rozměrnou ryze technickou postranní fasádu velké tovární budovy v plochách, kombinovaných ze tří barev: šedé, sytě modré a sytě červené! Dokonce tak byly natřeny i trubky technických zařízení a svody dešťové vody. Úplně nejlepším řešením by zde byl jednotný nátěr tou šedou barvou, a nedělat z toho něco, čím to není. Na fasádu tohoto druhu takové "výtvarné kreace" vůbec nepatří. Ale architekt měl jiný názor (i finanční) a budovu chtěl zkrášlit.

Proč nás nenechají spát? protože mají noční směnu a pracují jako ve den. Jedna hodina po půlnoci a náhle odnaproti ze dvora továrny velké rámusení. Tahání plechových ručních vozíků, přejíždění motorových dopravních vozíků atd. Volání z okna, nebo dovolávání se respektu nočního klidu v obytné zóně na odpovědných místech závodu? Nápravy bylo dosaženo až po řadě let. 

V návaznosti na předchozí články na toto téma (s tímto titulkem) zde přikládám další varianty a části řešené rekonstrukce průčelí zámku ve Stárkově (Broumovsko). Pro krátké zopakování historie: zámek byl postaven v 1.polovině 16.století; dále pak přestavěn do raně barokní a pozdně barokní podoby; upravován i v 19.století a zejména pak ve 20.-30.letech 20.století, kdy byl do značné míry setřen jeho barokní charakter; destruktivní architektonický vývoj završila přestavba v 50.letech na MNV a domov důchodců; po roce 2001 jej dále devastovalo nekulturní využití k podnikatelskému chovu papoušků; současný majitel nyní usiluje o obnovu zámku a celého zámeckého areálu, s novým důstojným využitím.

Současná podoba původně renesančního zámku ve Stárkově je dílem pozdějších přestaveb

a zejména pak dílem úprav ve 20.století.

Rekonstrukce severního průčelí s ponecháním všech stávajících oken (nad vstupem umístěn erb

šlechtického rodu Keisersteinů, kteří zámek vlastnili od 16.století do roku 1927).

II. varianta:  náhrada tří oken v I. patře lodžiovými výklenky.

III. varianta:  lodžiové výklenky prosklené, s dřevěnou konstrukcí vstupu (původní výklenky v přízemí

již nejsou uvažovány).

Renesančně-barokní průčelí (veduta z r.1750, detail).

Obnova jižního průčelí zámku.

Západní průčelí.

Zvláštností jsou zde podpěrné kovové konzoly okapu po celém obvodu budovy.

(Zámek Stárkov, Stárkov 1, autor foto Ewwwa (detail), Creative Commons, licence 3.0

Unported /CC BY - SA 3.0/).

-

-

Sám, jako ten kůl v plotě,

já protloukám se životem.

 A často také s dírou v botě,

i v srdci zabodnutým hrotem.

-

Cestou kamenitou, zaprášenou,

také zrádnou a blátivou.

Chvílemi byl i s bližší ženou,

skromnější či chtivou.

-

Valím kámen do kopce,

jak ten trestaný Sisyfos.

V úsilí pro města a obce,

to je ten můj životní los.

-

Avšak v nezlomné vůli, naději a víře,

já šlapu svou cestu dál.

Vše založeno na té či oné míře

a na směru, odkud vítr vál.

-

Sám, jako ten kůl v plotě,

hledám další kůly podobné.

A často také s dírou v botě,

vždy s vírou, do roka a do dne.

-

-

Prase kozu potrkalo, v zimě kvetou květiny, v květnu mrzne a sněží. Co se to tu jenom děje, pochopit lze stěží.

-

-

Tento pohled známý,

Staroměstské radnice.

Avšak zlé pryč a pán bůh s námi,

cožpak chmel urodí vinice?

-

Kam se jen ten orloj poděl,

kde na místě jeho kaple?

A jak se jen ten rynek oděl,

vždyť vše tu jinak naplé !!!

-

I domy staré radniční,

jsou přece zcela jinak.

Převrácené koryto řiční,

jako zjevení a přízrak?

-

Mikulášský kostel vlevo,

ten tam také není.

Přehodíme, pravou nohu s levou,

svět naruby se mění?

-

Neplatí známé pranostiky,

počasí si dělá co chce.

I mezinárodní naše styky,

příležitost pro kdejakého lovce.

-

Bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře,

a dnes již nebejvá?

Ale ano, jen to všude vře,

jak se na různé strany kejvá.

-

Doba změn i radikálních,

také obracení pořádků.

Ve vodách čirých nebo kalných,

rovnání do nových řádků.

-

Co vpravo bylo, bude vlevo,

co nahoře, pak dole.

S připuštěnou někdy slevou,

v novém tanečním kole.

-

Pražské Staroměstské náměstí,

však obráceno nebude.

Historickou pravdou, opředenou pověstí,

dál ve šlépějích svých půjde.

-

-

Kdo se čerta bojí, tak ať...

Umělci mívají různé vize, inspirace i duševní stavy. Při jejich senzibilitě je to přirozené, pokud jejich depresívní stavy mají vratnou cestu k rovnováze. Zde jsem vybral několik děsivých vyobrazení od slavných i méně známých umělců.

-

Hořkosti života i dary milosti,

každému naměřeny jinak.

Člověk pak užije si jich dosti,

nesouc tak svůj symbolický znak.

-

Hrůzy ve snu viděti,

není žádné prokletí.

To jen mozek odklízí své smetí,

které probuzením odletí.

-

Michelangelo, Hlava zatracence, detail z Posledního soudu

v Sixtinské kapli, Vatikán, 1533-41.

M. Grünewald, Pokušení sv. Antonína (detail), kolem 1513-15.

F. Goya, detaily z malířské výzdoby ve vile "Quinta del Sordo",

Andalusie, Španělsko, 1819-23.

Obraz malovaný žákem F. Goy, Kolos (Panika), před 1812.

F. Goya, Čarodějnice, kolem 1794-95.

Henry Fuseli, Noční můra, 1782.

Pierre Puget, Medusina hlava, 17. století.

M. Grünewald, Posmívání se Kristu, 1503.

-

-

Každý dobrý a poctivý umělec ví, jak je obtížné překonat hranici podřadnosti a vyvést svoje dílo do roviny ušlechtilosti, obecnější sdělnosti a krásy. 

-

Vždy bojuje sám se sebou, s nástrahami svých myšlenek a pocitů i s cizími vlivy, které mu našeptávají věci nečisté.

-

Pokud je ale obdarován větší silou a vyšším cílem, nachází cestu k dosažení čistoty.

-

Překonává zcestné rady i svoji pohodlnost a strach.

-

Cítí v sobě jistotu, která mu dodává odvahu bojovat a vytrvat.

-

Nehledí na závistivou kritiku a pomluvy, jde svou cestou dál a pracuje.

-

Vlastně již od počátku díla ví, že dokáže to, do čeho se pouští.

-

Síla mu dává víru, nadhled a nezlomnou vytrvalost.

-

Není pro něj cesty zpět, ví, že je podporován a chráněn někým vyšším a nezastaví ho žádná překážka.

-

Překonává stále se vkrádající pochybnosti, odmítá bludy nevědomých, neznalých, neschopných a nechápavých, drží se své pravdy.

-

Opravuje svoje dílčí výsledky a nedostatky v průběhu práce a usiluje o dokonalost.

-

Stále studuje, konzultuje, porovnává s dobrými vzory a přijímá (byť ve vzdoru) i kritiku a odsudky.

-

Nezůstává v nějaké nedopracovanosti a falešné obhajobě záměru, je posunován stále dál ve snaze o dotažení práce po všech stránkách.

-

Nehledí ani na čas a prohry, nenechá se odradit nepřátelskými postoji a hledá i cesty pro prosazení svého díla.

-

Každou porážkou naopak sílí a upevňuje svoje přesvědčení o správnosti názoru.

-

Nakonec porazí tápající kritiku, která neví to, co ví on.

-

Dostává se do skutečného a objektivního nadhledu nad věcí.

-

F.Tichý, Paganini, 1942

-

Bez bolesti nejsou zvěsti,

ale i pozdvižené pěsti.

Ten, kdo dobrou si cestu klestí,

vychází vždy se ctí.

-

Současná proluka v západní straně Staroměstského náměstí v Praze,

po odstranění Nobileho radnice,

zničené na konci 2. sv. války (menší domy za prolukou).

Dostavba SN (mimosoutěžní návrh).

-

-

Tuto básničku jsem napsal v únoru před dvěma lety. Je o drobné něžné květince, která je symbolem již probouzejícího se jara. Předvánoční doba sice ještě není jejich dobou, ale pro mne svou svátečností, ve smyslu obsahu básničky, s ní související. 

-

Povstal kvítek z temné země,

a oslavil se něžnou krásou.

Tak oblažil i nitro ve mně,

svou symbolickou spásou.

-

Vždy rozkvétají dobou tou,

a bývá jich tu mnoho.

Těch zářících svou čistotou,

i v souboji kdo s koho.

-

Zrození, symbol života,

ale i velké síly vzdoru.

V třpytném svitu se mihotá,

v lesním tom přítmí boru.

-

Bledule, také sněženky,

 nevšední kvítky sváteční.

Avšak vstup to na led tenký,

nebuďme, v ráji neteční.

-

Povstal kvítek z temné země,

a oblažil i nitro ve mně.

-

-

Hádej hádej hádači, kdopak asi toto je? Nevím nevím kdo to je, ale nedá mi to pokoje. Básnička lidová.

-

Na starém kole cyklista,

nebo stará motokára?

Odpověď tu není jistá,

či ten, komu ubývá již pára?

-

Zedník s kolečkem,

také koník a vozík s hnojem?

Nestačí kuk jedním očkem,

na mysli je jiný pojem.

-

Opilý jedoucí z cesty,

a poblázněný ztřeštěnec?

Či vyšinutý každý stý,

no, to je ale spletenec.

-

Jede jede s kopečka,

a vrzají mu kolečka.

Hádej hádej hádači,

kdopak asi toto je?

Na nebi se mráčky mračí,

a mně to nedá pokoje.

-

Oráč se svým pluhem v poli,

žebřiňák tažený voly?

Nebo ten, co si příliš solí,

a koho to již brzy skolí?

-

Toto vše by také býti mohlo,

leč tady je to o jiném.

Kdopak ví, co by pomohlo,

opojejí vínem?

-

Ale kdepak, ne ne ne,

kam my se to ženeme?

Nešťastný ty člověče,

do bot ti brzy poteče.

-

Okno

-

V šalebnosti svitu světla,

zvenčí taj a zevnitř jas.

Toť otázkou jest tato věta,

jak zpodobniti těchto krás.

-

K výměně též slouží vzduchu,

k výhledu i pro parádu.

A ke ztišení zvenčí ruchu,

tak žádají nás o radu.

-

A vyzdobiti okno v domě,

dávajíc tak celku smysl.

Jak mnohému, i těm skromně,

přicházívá na mysl.

-

-

Socha ve výklenku

-

Stojí důstojně si ve svém rámu,

dílo umělcovy tvůrčí hry.

Co však architekt tu zadává mu,

úvod sochařovy dohry.

-

Na domě i také v něm,

své uplatnění nachází.

Měšťanském i chrámovém,

znak s plastickými obrazy.

-

Oba umělci tak k sobě patří,

a společná svá díla tvoří.

A jako nerozluční bratři,

pro vzletnou práci hoří.

-

-

Balkón

-

Dveře z domu ve vysokém patře,

 to je on, venkovní balkón.

Jak se ztvární a jak se natře,

to také bývá výkon.

-

Ohrádka zděná, dřevěná, kovová,

a vhodně zdobená.

Vždy zkouší se, jak se co chová,

i celá fasáda oděná.

-

-

Ano i dnes existují pranýřovaní "kacíři", kteří se svým myšlením v něčem vzpírají poznanému a uznávanému. V umění i ve vědě. Pokud se takový "kacíř" prezentuje pouze svými protichůdnými názory, bez konkrétních důkazných skutků, potvrzujících jeho ideje, může být zařazen do těchto kategorií:

bludař

ignorant

provokatér

konspirátor

slavomam

psychopat

blázen

i vizionář

Pokud ale třeba svoje umělecké ideje dokládá také konkrétními pracovními výkony, jde již o závažnější případ "kacířství", kde může být připojeno k těmto titulům také označení:

nesebekritický domýšlivec

nepohodlný rušitel

případně i

tvůrce

Původní zástavba západní strany Staroměstského náměstí

v Praze (pseudogotická radnice z 19.století).

Současná proluka po vybouraném velkém radničním křídle,

zničeném na konci 2.sv.války (menší domy před kostelem

sv. Mikuláše jsou za prolukou).

 Návrh na novou dostavbu čtyřmi domy v historicko - soudobém stylu,

který je pro toto místo nejvhodnější

(prověřeno v devíti architektonických soutěžích během

20. století).