Jiristratil | Moje architektura

-

Změna, s pocity různými,

nadějnými i slibnými.

Ta směna, jak jen složitý

den, s jemnými či nuznými

všemi děními a s lidmi.

-

Tak se mění jeho cena,

vjemy roste, hledá prosté.

Zněním chtěná, něhou směnná,

tlak své nedá, není hostem,

až to denní spění mostem.

-----------------------------

Tato báseň není založená na klasických schématech koncových rýmů ve verších, jako jsou rýmy střídavé ABAB, sdružené AABB, obkročné ABBA, přerývané ABCB. Rýmování je tu smíšené, nepravidelné, čelní (rýmují se první slova veršů), vnitřní (rýmují se vnitřní slova veršů) a koncové (rýmují se poslední slova veršů). Také naše pocity, myšlenky a vše v našem životě je často smíšené.

-

Mnoho věcí

-

Na jednu tvou hlavu v kleci

stavu, za nimi se vléci,

jež chce být i zvednutou.

-

Jen málo z nich tobě patří,

tvé době a vjemy spatří,

co dnem či snem se ti zdálo.

-

Mnoho věcí cizích je mi,

mizících, přibitý k zemi,

jimi skrytý touhou třecí.

-

Poezie

-

Žije, jako kdykoli žila,

tam, kde v žilách její proudí krev.

Probouzí den, čas ji neskolí,

kde síla se rodí i objev.

-

Vypráví děje, kouzlí, pěje,

také ideje své rozdává.

Smysl vážný, lehčí či hravý,

hřeje se a neprodává.

-

Pocit vztažný i cit v ní pravý,

neprosí, nebere, rád dává.

Poezie žije, miluje,

pluje si, nevěrné nenosí.

-

-

Noční světla rozesetá,

ve stráni výše nad městem,

jako by tu ze tmy kvetla

ta oční zdání i zvěstem.

-

V přivřených víčkách rozpitá,

do paprsčitých hvězdiček,

zřených, jak sklíčka rozbitá,

co těch svazčitých cestiček.

-

Sdělných barev, velikostí

a tvarů  svého významu.

Záře, jev, jenž velí, hostí

z darů i vysněných klamů.

-

Tato báseň se vyznačuje smíšenými rýmy, které jednak ukončují verše ve schématu ABAB, ale prorůstají také různým způsobem napříč veršů. Je to metoda co největší prorýmovanosti básně, při vyjádření smysluplného a logického dějového obsahu, při dodržení zde osmislabičného verše. Takové sestavování rýmů ve verších klade vysoké nároky i na technickou obratnost s českým jazykem.

-

Doma v prachu

-

Nad stíny ve sluneční záři

sem tam i jiskřičky létají.

Klesají, hříčky své netají,

zastíní se, neční a zmaří.

-

Ty body v letu, s leskem třpytu,

jež pak na zemi již nevidět

či vzlet, než se mi však zjeví zpět,

z této shody tu, ve svém svitu.

-

Odložené věci

-

Spící, jakoby v kleci,

tito vzpomínek svědci,

stále však živí přeci.

-

Stojí si stranou kdesi

i na hřebík se věsí

či skryté již ve směsi.

-

Po dlouhém čase snovém

se představují v novém.

-

Bývají i objevem

svým nevídaným zjevem.

-

Ty odložené věci,

těch dávných časů letci,

jež zkoumají pak vědci.

-

-

Bílé linky po nebi

-

Jedna se píše tím směrem,

druhá míří zase jiným.

Každá tak z výše svým perem

a dál pak míří zázemím.

-

Jedna linka, dvě i čtyři,

tu vzdušný prostor křižují.

Vzdalují se či přiblíží,

rozpouští a rozšiřují.

-

V závěsu za svými zdroji,

na blankytně modrém nebi.

Letícími těmi stroji,

za cílem dálné potřeby.

-

Ty bílé linky v obloze,

souběžné, směry křížené.

Kreslí si v dané rozloze,

v obrazce někdy sblížené.

-

Dále psát

-

O čem ještě rád

a co si tak přát,

o tom i o všem.

Klíčem k tomu vjem,

jen snem oděn.

Snímat zem, jako sen

a nebe v něm.

Ve slunci, za deště,

blesky hromů vnímat.

Ve funkci stesky,

či radostí lesky,

o kom

i o ničem.

-