-

Trojjediným

-

Každým dnem o kousek dál,

bys byl a někým se stal.

Sluhou, jemuž jsi i král,

v roli šaška opodál.

-

Král ti káže, sluha s ním,

šašek spíše jako mim.

Trojjediným jsi tak svým,

vládcem, také poddaným.

-

Křišťálová

-

průsvitná, průhledná

matná v světle třpytu

s odleskem ze skrytu

jak krystal úhledná

-

uvnitř i tajemstvím

zrodu, bytí, pádu

hlídá svoji vadu

úzkostným hájemstvím

-

čistota a síla

křišťál zraku sluší

oživením v duši

i jiskru zasílá

-

-

Quartz - Brasil

Creative Commons,

licence 4.0 Mezinárodní (CC BY-SA 4.0)

Autor foto: Didier Descouens

(zde část foto)

-

-

Přání

-

Každý den vítán,

v ranní naději.

Pozván i k ději,

jemuž sen vydán.

-

Co s čím se sejde,

tušit lze stěží.

Únavné, svěží,

právo že vzejde?

-

A dáván i slib,

číhá vždy hrozba,

zase pak prosba,

ten sen se mít líp.

-

On a ona

-

Kam se točí tvoje oči,

uhýbají a klopí se.

Kam i tvoje kroky vkročí,

na čem lpí všem, odvislé.

-

Hledají tak podobnosti,

doplňkem ke znění svému.

Cítěné i v podrobnosti,

směrem k cíli vysněnému.

-

Ten však jen pouhou iluzí,

a pomyslnou sestavou.

Spíše klamy, pak ti druzí,

též s odolností svéhlavou.

-----------------------------

-

Kreonka

-

Leží mi papír na stole,

a na něm tak stará tužka.

Kreonka, ještě z dob dětství,

ta má věrná, dobrá služka.

-

Jaká byla její role,

co vše psala i kreslila.

Těch záznamů a svědectví,

již starožitná přesila.

-

Nyní píši tuto báseň,

tužkou touto, s novou tuhou.

Pak ji přepíši v počítač,

tu mou lepší možnost druhou.

-

Snad až tady více zdá se,

jakoby tak vlastní poutač.

Kreonka se vrací zase,

do první role: proč a nač.

-

-

-

Vysoko nad hlavou,

spatřil káni hravou.

Jen pouhý vjem mysli,

na něm i závislý.

-

Na modré obloze,

vznášela se dlouze,

kroužíc v letu káně,

k pohledu tak zvaně.

-

Rozepjatá křídla,

znají svá pravidla.

Křivky a spirály,

jakoby si hrály.

-

Zahleděn jsa výše,

naslouchal i tiše,

křiklavému hlasu,

ostrého tu jasu.

-

Buzzard (káně)

autor foto: Andreas Trepte

Creative commons,

licence 2.5 Generic (CC BY-SA 2.5)

-

-

Nemám tušení

-

Co, jak v určení,

pro co či koho,

i bude z toho,

a co k rušení.

-

Vím jen to jedno,

vše, čím tu zraje,

není snem z ráje,

barvy tím blednou.

-

Tajné přání

-

Na rozhraní,

kde pak zmizí,

touha ryzí,

jako zdání.

-

Skryté v slunci,

křehké vzorem,

v boji vzdorem,

jen tonoucí.

-

Heslovitka

-

Víš-li proč

se otoč

-

Pro svou tvář

jsi i lhář

-

Hledej se

v adrese

-

Zadej tam

že jsi sám

-

Každý tak

tvoří znak

-

Život svůj

stůj co stůj

-

Ve vzdoru

i sporu

-

K podpoře

pro hoře

-

V radosti

se hostí

-

Pomíjivost

-

Jít proti a dojít kam?

Mávat tu odnaproti,

pro co tak, jen jiný klam?

-

Ale proč ne, vše lačné,

takové i opačné.

Přeje si být nový skvost,

pro radost a pak jí dost.

-

-

Proniká ji zářivým svitem,

v okolí plynule slábnoucím.

V mlze té však i dosti skrytém,

nevidět kontury planoucí.

-

Takto rozlévá se do všech stran,

z ostré své záře, po jasnou šeď.

Obloha kalná tu nezná hran,

v rozptylu světla i jako změť.

-

Mlha se v ústupu rozpouští,

a bílé již vidět obláčky.

Slunce žhnoucí tou mlžnou houští,

v pohybu též, zemské otáčky.

-

-

Pohlazení

-

Jaké to v té chvíli jmění,

oslovení, dotek něhy.

Slyšet jeho vlídné znění,

jak se mění v příběhy.

-

Ke ztišení i bolesti,

úzkostí, z mála jistoty.

Také sen, okamžik štěstí,

to pohlazení čistoty.

-

Získané či darované,

zahřeje i jedním slovem.

Jako jen vánek provane,

více tak o zdání novém.

-

Jinými slovy

-

K čemu mi sláva,

žil jsem vždy z mála,

z drobných těch věcí,

to jsou mí svědci.

-

S citem lovce

-

Cestou si šlapu blátem,

loužemi i asfaltem.

Kam tak vkročím,

vždy se točím,

bych popřál více očím.

-

Zkoumám, pátrám, hodnotím,

co je čím, a nebo tím.

Hledím vzhůru,

také k zemi,

bystřím vjemy,

pro svou mozkovou kůru.

-

Srovnávám se s prostředím,

a zájmy pak ho zředím.

Co tu pro mne,

ještě scedím,

jako náměty skromné.

-

-

Tolika...

-

společných věcí,

však nadto přeci,

jak dalecí si...

-

Mnohý hlas z lidu,

i každý střet sám.

Zazní snad v klidu,

podoben hrám?

-

Tolika mála,

v každém tom znění.

Víc jen se zdála,

smyšlenka lpění.

-

S láskou

-

Plej zahrádku,

dokud plodí,

piš i zkratku,

jak se hodí.

-

Mysli na věc,

na svůj tanec,

a nech se svést,

hrou o čest.

-

Lesk a bída,

jen ten potlesk.

Co tak vydá,

pláč a stesk.

-

Krásné světy

-

Sen ojetý,

skrytý hříchy,

vjem jen lichý.

-

Co si dáme,

viny známe,

jež ten zhatí,

a to platí.

-

Přispíváme,

každý po svém,

a zpíváme,

kde je ta zem.

-

Plánujeme,

velké oči,

vzdory směnné,

co se stočí.

-

Přitom víme,

že jen sníme,

proti sobě,

i své době.

-

Jaké dění,

mamon jmění,

mít se lépe,

cíle slepé.

-

V krásném světě,

štěstí pěti,

i v odvetě,

více směti.

-

I žhavé

-

Slovo, jako jehla či nůž,

kusem dřeva nebo kámen.

Bodne, řízne, ztupí, láme,

proniká a drtí výztuž.

-

K obraně, k volbě útoku,

dohodě, změně, k podpoře.

S pýchou nebo i v pokoře,

čistá, kalná voda toku.

-

Slovo i nástrojem směnným,

výměnou projevů citů,

s náznakem také v skrytu,

přáním, výrazem tím sněným.

-

Co dál tu přidat ke slovu,

není dřevo, kámen, z kovu,

ani moře, řeka, pramen,

jak tak působí svým "ámen".

-

-

Modlící

-

Kéž bys kvetla touhou vroucí,

jako ta louka kvetoucí.

Četnými kvítky se skvoucí,

snad všech barev, nocí spící.

-

Kéž bys hřála, něco dala,

by tak duše pookřála.

Vydala i něco z mála,

a jen si jakoby hrála.

-

Kéž bys byla ku pomoci,

ty básničko snem znavená.

Nesměla ke svému konci,

veškerých sil zbavená.

-

Za obzorem

-

Tam, kdesi v dáli za tím vším,

kam již dohlédnout se nedá.

V rozměru svém stále menším,

až pak za obzor si sedá.

-

Klam a vjem, dojem, s ním i stesk,

vzdalující se vzpomínky.

Jak tak blednou, ztrácejí lesk,

o mnohých jen matné zmínky.

-

Pohled z vršku současného,

do té hloubi, do daleka.

Z nového všeho, jasného,

co i těší, hřeší, leká.

-

-

Jednou větou

-

Napsat sloku jednou větou,

verši v rýmech,

jež i vzlétnou,

jako k tanci, ve svých rytmech.

-

Dát jim volnost kázní letu,

v němž se pohyb,

brání střetu,

a každý si hlídá ohyb.

-

Takto i k básni doletět,

zde o básni,

o níž vědět,

jak se snad a čím tu zasní.

-

Jednou větou každou sloku,

tou rozvitou,

letem v kroku,

pohyby však vzdorovitou.

-

Touha po moci

-

Na vlásku, provázku, laně,

nebo také provázaně.

-

Co ji čeká, visí, leká,

jistoty ani zdaleka.

-

Přání, zdání, lží i klamy,

skrytý sen jen bez reklamy.

-

Zájmy, tlaky, cílem úspěch,

být ten první, v ústech všech.

-

V mlze

-

Jasné obrysy těch blízkých věcí,

a dále je rozeznat jen stěží.

Vše, ale v běžném tempu přeci,

neb se žije tím, co kolem střeží.

-

O něco málo a pomaleji,

v husté mlze i o život běží.

Více pozornosti, v té aleji,

kde vidět méně do soutěží.

-

Krajinou tou, jíž sedají mlhy,

stupnicí nejjemnějších přechodů,

nejeden citlivý pohled zvlhlý,

vstupuje souhrou, v přerodní shodu.

-

-

Odsouzený

-

Svou vinou se nenarodil,

učit musel a něčím stát,

i zapojit do lidských řad,

sloužit hrané parodii.

-

Tam se mnohdy provinil,

ale již z vlastní příčiny.

Rozepsal si popis stinný,

byť to vše i jinak mínil.

-

Potrestán byl a odsouzen,

za to, že tak se narodil.

Žádný tu již jiný podíl,

vinou všeho jen rodná zem.

------------------------------

-

Sebe nepřečteš

-

Co vše se ve snu zjeví,

nepřekvapí spícího,

nýbrž téhož bdícího,

jenž o něm předem neví.

-

Bdělý a z něj spící stav,

surreal i různý mrav.

-

Dle všech žitých, snových práv,

bez možností úprav.

-

Ve snu žije skutečnost,

neslušnost, a nebo ctnost.

-

Ztřeštěný děj, horrory,

v hrané roli kdokoli.

-

Nebo také směnný zlom,

o vysněném přání tom.

--------------------------

-

Pavouček na vlákně

-

Visí mi u dveří,

a houpe se na něm.

Takový maličký,

tu zvolil si nájem.

-

A nejspíš tak věří,

že vzdušné hříčky,

z babího léta,

i mušku mu svěří,

ten popleta.

-

Hlídá mi u vchodu,

zavěšen na vlákně,

tiše a taktně,

když vyjdu do schodů.

-