|
- Jak tvořily se hvězdy, planety, tak vznikal i tajemný život. Původ nesou támhle ty, a nebo ty?, pak přibývalo novot. - Rozvíjet se mohl tam, kde dány mu byly podmínky. Na Zemi a zavát ještě kam?, zatím není zmínky. - Jistě na mnohých dalších podobných, že by jenom na jedné? Z dálky třpytivých a zdobných, té, co více září, či té co bledne? - Život na Zemi i na nebi, pestré rozvíjí formy. V podobném vždy podnebí, člověk zavádí své normy. - Nikde bytí ideální, a proč by také mělo být? Každý tvor, i ten dálný, si cestu musí dobýt. - Hledá se signální spojení, s tím tam kdesi nahoře. To náš další osud změní, k radosti, nebo v hoře? - Kdopak ví, nikdo nic, jen se pátrá o to víc. Po přátelství, spolupráci, odkud signály se vrací. - Země vydala své sémě, zdalipak i jiná? Sestup hvězdičko ty ke mně, jakápak tvá krajina? - Nesestoupím človíčku, zůstanu jen ve zdání tvém. V tajemství o neodkrytém víčku, takto k srdci si mě vem. - A tak jedni bádají, hledají, a jiní sní. A odpověď hvězdy nedají, jen svou čarovnou básní. -  Václav Rabas, Země a nebe, 1956 |
|
Zima je proto, aby si příroda odpočinula a načerpala nových sil do aktivit v novém roce. Ovšem člověk a řada dalších tvorů se chovají nerozumně a plýtvají svými silami i v zimě.  - Toto období se vyznačuje nižšími teplotami, které špatně snášíme, a musíme jim nějakým způsobem uměle čelit.  - Napadne-li sníh, divoká zvířata v lese, na polích a v lidských sídlech, která neuléhají k zimnímu spánku, trpí nedostatkem potravy a člověk je musí přikrmovat.  - Sníh napadne často jen proto, aby hned zase roztál.  - V zimě se nám provoz zdražuje, jak rozumně to má vyřešené medvěd.  - Na náledí přibývá bouraček a úrazů chodců, sůl zde nad zlato.  - Při vyúčtování nákladů za dálkový otop se někdy prohneme, medvěd má na to vlastní kožich.  - Laviny a lyžaři, někdy se jim nedaří.  - Sněhové závěje, srdce se nám zachvěje.  - Rampouch z okapu, do hlavy ranou zkapu.  - Ale i zimní radovánky, brusle, lyže, sáňky.  - Mráz nám kreslí plno květů, na okenní sklo. Aby se nám po jaru a létu, ani nestýsklo. -  Petr Brueghel, Lovci v zasněžené krajině (detail), 1565. - |
  A toto zase žlutá, jako pampeliška v květu. Ten jarní skřítek filuta, co všude se má k světu.  A taková je barva modrá, jako nebe bez mráčku. Ta klenba z pohádky obra, již pro trojbarevnou hračku.  Sluneční červánky, a červená líčka. A máme tu již malovánky, pro radost dětí odmalička.  Oranžová je meruňka, a meruňkový táč. Na bříšku i žabka kuňka, nebo sladký pomeranč.  Tady je ještě zelená, jako luční trávy. Když vyroste po kolena, nebo vodníkův šos pravý.  A také růžová, té královky květin růže. Ale kdo se k ní dobře nechová, tomu i zranění způsobit může.  A fialka fialová, co i krásně voní. Ta malá kytička snová, vždy zjara kvete jako vloni.  Medvídek hnědý, také hlína na zahrádce. I černoušek snědý, v říkance jen tak krátce.  Toto je barva šedá, taková ta černá bledá. Ta, co se nikdy nedá, a svoje místo všude hledá.  |
|
Číselník pro děti: Jednička 1 je šipečka i bičík, dvojka 2 husička. Trojka 3 si tu do kulata cvičí, čtyřka 4 ostré hrany hýčká. Pětka 5 je kulatá i ostrá, šestka 6 se jen točí. Dále to pak opět zostra, i do kulatých očí. Sedmička 7 ta kosička, a osmička 8 smyčka. Lomítko i oblá klička, taková to slovní hříčka. Devítka 9 jen obrácená šestka, a dvojciferná desítka 10. Kde jednička se s nulou setká, a již tu stojí čísel zídka. 1,2,3,4,5,6,7,8,9,10 Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm, devět, a jedna je deset. |
|
Ta druhá substance představuje schopnost převedení vlastní hmotné existence do existence duševní. Člověk tak pozbývá pro někoho do jisté míry fyzické viditelnosti ve prospěch svého ducha. A naopak zase zpětná schopnost, tj. zhmotnění psychické substance. -  - No to jsou mi ale novinky, pravil jeden vědec druhému. Dosud o tom žádné zmínky, nedolehlo k uchu mému. - Já to také slyším prvně a kdože tohle tady šíří? Koho slyšet a neviděti vně, co jen prach po sobě víří? - Jak je toto možné, nehmotným se státi? Asi pouhé přání zbožné, něco jako sníh roztáti. - Patrně bude více umět, že okem my ho nevidíme. Nějaký ten prostorový průmět či spíme a přitom bdíme? - Ne, pane vědný kolego, něco nám tady uniká. Nejspíš to bude klamné ego a naše mělká nika. - Umění v kontrastu s vědou, věda múzám nezbytná. Jakou další nápovědou, když idea tu nedobytná? - Jsou mi to ale noviny, pravil vědec vědci. Všichni jsme tu nevinní a tajemné se dějí věci. - Umělec a vědec tvoří, každý ve svém oboru. I spoluprací někdy hoří, v uměno-vědném souboru. -  - |
|
S odkázáním na předchozí články na toto téma, zde představuji ještě návrh na rekonstrukci jižního průčelí zámku ve Stárkově, s terasou a sestupem do zámeckého parku. Pro krátké zopakování uvádím, že renesanční zámek byl postaven v 16.století a několikrát v historii přestavován: do raně a pozdně barokní podoby, upravován dále pak v 19. a 20.století, se stíráním historického charakteru, až k architektonické devastaci v 50.letech, kdy byl přestavěn na MNV a potom na domov důchodců. Upadal i po roce 2000, kdy byl pronajat k nekulturnímu podnikatelskému využití.   
 |
|
S odkazem na předchozí články tohoto titulku zde přikládám ještě další variantu řešení rekonstrukce severního průčelí zámku ve Stárkově. Požadavkem je určitý návrat k historické podobě budovy, i s přínosem doby naší. Každý sloh vnášel do přestaveb svoji kulturu.
 Veduta z r.1750.  Původně renesanční zámek ze 16.století prošel raně a pozdně barokní přestavbou, dále pak úpravami v 19. a 20.století.  Nejprve byly zazděny a okny nahrazeny lodžie v I.patře (patrně z nedostatku světla).   Současný stav architektury je dílem přestavby z 20.-30.let a z 50.let 20.století.  Návrh rekonstrukce severního průčelí zámku č.I. (nad vstupem je umístěn erb šlechtického rodu Keisersteinů, kteří zámek vlastnili od 17.století do roku 1927).
 Návrh č.II.  Návrh č.III a IV s návratem lodžií v I.patře a s ponecháním historizujících konzol okapu.  Nové řešení prosklených lodžií vnáší do architektury i moderní prvky. - |
|
Asi obojí dohromady, neboť toto místo nemá klidu ani po 700 letech stavebních proměn, až nakonec zůstává prázdné. A nemají klidu ani současní tvůrci, kteří stále hledají řešení konečné stavební podoby západní strany Staroměstského náměstí v Praze. Říká se, že kdo hledá najde, ale v tomto případě je hledání asi marné a platí zde spíše to prokletí místa, neboť tady není nikdy nic tak dobré, aby přesvědčilo, že by mohlo být postaveno. Snaživče, ať uděláš cokoli, neuděláš nic takového, co by si zasloužilo odměnu uznání a realizace tvé práce. Vždy se zvedne vlna odporu, že nebudeš mít naději. To je to prokletí a zakletí, ta věštba nedotknutelnosti. Jen životy a čas nám letí, a nic víc, než zpřerážené kosti. - Kdo hledá i může něco najít, avšak sítem tímto neprojde. Až potom v hrobě najde klid, věz ty pošetilý, že to nejde. - I ten si nedal nikdy říci, a svou cestou kráčel dál. Kvítky svazoval si v kytici, jakoby si jenom hrál. - Stavební současnost:  Kytice nových květů:  - |