-

Modlící

-

Kéž bys kvetla touhou vroucí,

jako ta louka kvetoucí.

Četnými kvítky se skvoucí,

snad všech barev, nocí spící.

-

Kéž bys hřála, něco dala,

by tak duše pookřála.

Vydala i něco z mála,

a jen si jakoby hrála.

-

Kéž bys byla ku pomoci,

ty básničko snem znavená.

Nesměla ke svému konci,

veškerých sil zbavená.

-

Za obzorem

-

Tam, kdesi v dáli za tím vším,

kam již dohlédnout se nedá.

V rozměru svém stále menším,

až pak za obzor si sedá.

-

Klam a vjem, dojem, s ním i stesk,

vzdalující se vzpomínky.

Jak tak blednou, ztrácejí lesk,

o mnohých jen matné zmínky.

-

Pohled z vršku současného,

do té hloubi, do daleka.

Z nového všeho, jasného,

co i těší, hřeší, leká.

-

-

Jednou větou

-

Napsat sloku jednou větou,

verši v rýmech,

jež i vzlétnou,

jako k tanci, ve svých rytmech.

-

Dát jim volnost kázní letu,

v němž se pohyb,

brání střetu,

a každý si hlídá ohyb.

-

Takto i k básni doletět,

zde o básni,

o níž vědět,

jak se snad a čím tu zasní.

-

Jednou větou každou sloku,

tou rozvitou,

letem v kroku,

pohyby však vzdorovitou.

-

Touha po moci

-

Na vlásku, provázku, laně,

nebo také provázaně.

-

Co ji čeká, visí, leká,

jistoty ani zdaleka.

-

Přání, zdání, lží i klamy,

skrytý sen jen bez reklamy.

-

Zájmy, tlaky, cílem úspěch,

být ten první, v ústech všech.

-

V mlze

-

Jasné obrysy těch blízkých věcí,

a dále je rozeznat jen stěží.

Vše, ale v běžném tempu přeci,

neb se žije tím, co kolem střeží.

-

O něco málo a pomaleji,

v husté mlze i o život běží.

Více pozornosti, v té aleji,

kde vidět méně do soutěží.

-

Krajinou tou, jíž sedají mlhy,

stupnicí nejjemnějších přechodů,

nejeden citlivý pohled zvlhlý,

vstupuje souhrou, v přerodní shodu.

-

-

Odsouzený

-

Svou vinou se nenarodil,

učit musel a něčím stát,

i zapojit do lidských řad,

sloužit hrané parodii.

-

Tam se mnohdy provinil,

ale již z vlastní příčiny.

Rozepsal si popis stinný,

byť to vše i jinak mínil.

-

Potrestán byl a odsouzen,

za to, že tak se narodil.

Žádný tu již jiný podíl,

vinou všeho jen rodná zem.

------------------------------

-

Sebe nepřečteš

-

Co vše se ve snu zjeví,

nepřekvapí spícího,

nýbrž téhož bdícího,

jenž o něm předem neví.

-

Bdělý a z něj spící stav,

surreal i různý mrav.

-

Dle všech žitých, snových práv,

bez možností úprav.

-

Ve snu žije skutečnost,

neslušnost, a nebo ctnost.

-

Ztřeštěný děj, horrory,

v hrané roli kdokoli.

-

Nebo také směnný zlom,

o vysněném přání tom.

--------------------------

-

Pavouček na vlákně

-

Visí mi u dveří,

a houpe se na něm.

Takový maličký,

tu zvolil si nájem.

-

A nejspíš tak věří,

že vzdušné hříčky,

z babího léta,

i mušku mu svěří,

ten popleta.

-

Hlídá mi u vchodu,

zavěšen na vlákně,

tiše a taktně,

když vyjdu do schodů.

-

-

Kráčel stezkou, loukami, poli,

také lesem, podél rybníku.

Krajinou, za níž hory, doly,

s pocitem spjatosti i vzniku.

-

V skrytém slunci a přítmí lesním,

znaven si sedl do trávníku.

Avšak šťasten, že někdo tu s ním,

naslouchal sojčímu křiku.

-

Dále pak kráčel cestou známou,

v polích, loukách a opět lesy.

Zpět se již vracel ne tou samou,

v západu slunce, snad tam kdesi.

-

Pěšinou jej lákalo ticho,

jen zpěvy ptáků či bzukot včel.

Jejich koncert však se vší pýchou,

nad jeho hlavou i kolem zněl.

-

A když se potom vrátil domů,

vzpomínal na to, co tam prožil.

V slunci, pod korunami stromů,

opěvnou báseň k tomu složil.

-

-

-

Srdce

-

Základ rytmů srdcem daný,

v pravidelném mírném tempu.

Tlukoucí směr - život zvaný,

arytmií někdy střepů.

-

Avšak i tím zdrojem citů,

v přeneseném významu.

Otevřeně nebo v skrytu,

Sloužící snům, lásce, klamu.

-

Srdce, jako motor těla,

také vjemů rozechvělých,

kde jejich slova zazněla,

i v rytmu tepů smělých.

-

Hřeje, bolí, ladí duši,

tak či onak vždy se ozve.

Překryje stav nebo zruší,

k vyvážené poloze své.

-

Kapičky

-

Co je hřích,

pláč i smích,

kdo čím zpych,

v očích svých.

-

Co je pláč,

bol i trest,

proti rváč,

hříchů rest.

-

Co je smích,

výsměch též,

radost, lež,

i oddych.

-

Nesmrtelná

-

Ta, co životem se probouzí,

a úmrtím jen usíná.

V mnoha nových podobách vzpouzí,

které v nelad i soulad spíná.

-

Ta diktuje si vůli činů,

na váhách tíhy zdatností.

A rozliší i jejich vinu,

tlak, s učiněním zadosti.

-

To je ta, co tu jen prochází,

všeho živého kotelna,

a pak, když síla odchází,

vžy nad vším, nesmrtelná.

-

Kam smí

-

Kam smí jen sen,

nocí i dnem,

vstoupit předem.

-

Dotknout se krás,

těch svých, tak snáz.

-

A kouzelných,

v nichž nezní hřích.

-

Vjemů čistých,

tak nejistých.

-

Kam smí jen sen,

tam i zrozen.

-

-

Zabijačková

-

Co se to tam jenom stalo,

prase kozu potrkalo?

Ale kdepak,

řezníka učilo rogalo!

No a pak?

Ten se schoval za plotem,

tak promočený potem.

Že prý na ně půjde s kosou,

potrkat ho za kozou.

-----------------------------

Staří manželé se ráno probudí a ona hned spustí:

Zdálo se mi, že jsme se pomilovali!

Vážně? I mně se zdálo, že jsme se pomilovali.

No aspoň tak, a teď si uvaříme kafíčko.

-------------------------------------------

Máma povídá synovi:

Ožeň se už konečně!

A po kom?

No, po tátovi.

Ale proč, on se ohnal po tobě?

----------------------------------

Jakou ženu bys chtěl mít?

Jaká není.

Tak to mnoho naděje nemáš.

Proč, chci být pohřben vedle mé bývalé ženy.

--------------------------------------------------

Dej si panáka, povídá vedoucí zaměstnanci.

Ale šéfe, jak to, diví se zaměstnanec a z kapsy saka vytáhne plácačku rumu.

Říkal jsem, dej si padáka!

-----------------------------

Kecat, žvanit, blábolit, drbat, plkat.

Kolik hanlivých obdob má výraz "mluvit"!

Proč?

Protože kecáme, žvaníme, blábolíme, drbeme či plkáme více, než mluvíme.

------------------------------------------------------------------------------------

Na příslušném úřadě si vyslechl kdo a co je:

Jste prase.

Prosím?

Pracující senior.

Promiňte, my tady, v rámci urychlování naší práce, zavádíme zjednodušenou, zkratkovou komunikaci s občany.

-------------------------------------------------------------------------------------------

Se svatbou je to jinak:

Ženy se žení,

a muži vzmuží.

-----------------

Hele přišla ti obsílka od soudu.

A čeho se to týká?

Tak, to si rozbal sám, já už jsem to četla a zase zabalila.

A proč mi to otevíráš?

Protože se mě to netýká.

----------------------------

Taťuldo, mám tu kaluž přebrodit nabo obejít?

Samozřejmě obejít, jak se sluší na řádně vychovaného syna.

Tak jo, já ji přebrodím.

No tohle, a proč Hurvajs?

Protože z jedné strany je plot a z druhé sedíš na židli ty, mezi kaluží a naším domem.

------------------------------------------------------------------------------------------------

Ten, kdo nemá nic, závidí tomu, kdo má něco.

Ten, kdo má něco, závidí tomu, kdo má víc.

Ten, kdo má víc, závidí tomu, kdo má mnoho.

Ten, kdo má mnoho, závidí tomu, kdo má nejvíc.

A ten, kdo má nejvíc, se bojí toho, co nemá nic.

-------------------------------------------------------

Povídá jeden starouš druhému:

Hele, ty už jsi jen takových pár odpadků.

Có?

Že je ti už pár pátků.

No jó!

------------------------

Za socialismu bylo heslo: "Buď práci čest".

Nyní je trošku pozměněno: "Buď v práci v šest".

------------------------------------------------------

Nevíte, proč ten pán při chůzi tak kličkuje?

Nedivte se, to je bývalý předseda vlády.

---------------------------------------------

Potkají se dva kamarádi:

Ahoj, už jsem tě dlouho neviděl, jak se máš?

Ten vytáhne sluchátka z uší a nechá si zopakovat otázku.

Potom na mobilu vyhledá svoje záznamy a čte:

občasná srdeční arytmie

vysoký tlak

problémy s dýcháním

vyšší hladina choresterolu

bolesti hlavy

nespavost

závratě

Proboha, co mi to čteš z mobilu, bývals docela dobrej kluk!

-----------------------------------------------------------------

Matka kárá syna:

Co pořád kopeš do těch plechovek a plastových lahví?!

Tady nejsi na hřišti!

A kde?

Mezi lidmi!

-

-

Kostrbatá

-

Řád a plynulé verše psát,

smýkán, strkán do všech stran,

člověk tak, jako akrobat,

zraňován vším ostřím hran.

-

Takto voda v řece teče,

vine se a naráží,

ohýbá, snáz neuteče,

překážky jí na stráži.

-

Vítr vane, fučí, bije,

pohladí i osvěží.

Slunce svítí, prší, lije,

hřeje, pálí, také sněží.

-

Kostrbatý celý život,

proměnou se sklonem daným.

Ten pak ústí ve svůj vývod,

vzdorem překážkám zrádným.

-

Tanec života

-

Vpravo, vlevo, vpřed i vzad,

kolem osy se točí.

Vzhůru, dolů někdy pád,

bičem, jak práská kočí.

-

Hledá si směr úniku,

změnou rytmu tance,

tlumením role křiku,

s obratem na stránce.

-

Tanec hry a pokoje,

cíl ideálů zření.

Uchopit se ve stoje,

dát pocítit své znění.

-

Spící

-

S úsměvem v líci,

o čem tak snící,

o kompak zdá si,

s výrazem krásy?

-

Pozměněn výraz,

a nový pak zas,

jak se jen mění,

dějem i snění.

-

K ránu tvář v líci,

spíše již bdící,

mrzutá citem,

v programu žitém.

-

-

Rehek domácí

-

Za oknem svou skřípe rehek,

poslouchám ty ptáčky všední.

Každý z nich i něčím svědek,

ale také zpěvem přední.

-

Tmavý, s rezavým ocáskem,

potřásá, pak hbitě létá.

Skřípe a směje se hláskem,

ten nejdéle tu od léta.

-

Stěhování volí pozdní,

říjen i někdy listopad,

kdy hlas jeho písně dozní,

a odlétá na každý pád.

-

Říkají mu kominíček,

že černo-šedě-rezavý.

Živý však, jako ohníček,

šustot z hrdélka řezavý.

-

Tolik básní

-

Myšlenek a obrazů,

hledání i odkazů,

jak by báseň měla znít,

o čem smýšlet, čím si snít.

-

V inspiraci životem,

kolem vším, co upoutá,

třeba z kouta do kouta,

příroda častým mottem.

-

Jen tak si psát a žít snad,

s citem střídmosti v duši.

Vírou stále něco přát,

podle srdce, jak buší.

-

-

Kurzor

-

Ten kurzor odměřuje,

po vteřinách a čeká.

Od všeho mne odvléká,

nevím, co ověřuje.

-

Rád bych i něco napsal,

veršem jemu oddaný.

Ne král, jako poddaný,

vděčný jeho vazal.

-

Za vším slovem a větou,

ta vteřinová čárka.

Stále velí a láká,

však myšlenky se pletou.

-

Co mi tak tu sděluje,

abych míru v nich hledal,

v nouzi pak se nevzdal,

měří a odděluje.

-

-------------------------

Ratolesti štěstí

-

Cestu svou si klestí,

tak i jejich zvěsti,

tlumící bolesti.

-

Nečekat jich mnoho,

maličkostmi skryté,

s úlevou pak žité,

naplněnou touhou.

-

Vždyť to každé málo,

co i vzdoru stálo.

Velké štěstí pěstí,

zlomí ratolesti.

-

-

Ve smuteční síni

-

Hluboké tu vládlo ticho,

občasné jen zakašlání,

hlady jak i kručí břicho,

každý se pak rakvi klaní.

-

Na konečné

-

A v ten den, kdy kráčí průvod,

za vyhrávání dechovky,

k pláči má i mnohý důvod,

ostatní stažené krovky.

-

Kondolence

-

Upřímnou přijměte soustrast,

v hlubokém mém zármutku.

Škoda jeho, však neměl krást,

stal se obětí svých skutků.

-

Jen si dej

-

Po pohřbu pak i hostina,

ta tradicí na venkově.

Nechť pomine, chmura stinná,

vyhlídky své vidět nově.

-

Náhrobek

-

Ten žulový a honosný,

se sochařskou výzdobou.

Jak nákladný, tak i skvostný,

vždyť neboštík kráčel s dobou.

-