-

Jak bezhlavá

-

Sličná, vábná, smyslná,

zjevem svého vzezření.

Slovem dobromyslná,

i také bezprostřední.

-

Přesto však zůstal chladným,

v hranicích vlastních zábran.

Nepřístupným, nesnadným,

v odstupu, jenž srdcem dám.

-

Tělesné vnady málem,

duchem znepřístupněny.

Spoután na prahu stálém,

sám, bez citové změny.

-

Tobě

-

Slovem, jako skutkem,

v něž víru svou opřít.

Malým tím ostrůvkem,

více, z darů prozřít.

-

By dík byl vroucnější,

za věrnost a štědrost.

I pocit mocnější,

jak z života radost.

-

J.F.Millet,

Žena šijící při světle lampy,

19.století

-

-

Do samoobslužného obchodu s textilním zbožím vstoupí pán, s černou kuklou přes celou hlavu, jen oči mu z ní koukaly. Zděšená prodavačka zůstala v prodejně sama, neboť všichni zákazníci se rychle vytratili. Prohlížel si vystavené zboží a nic neříkal.

Po chvíli prodavačka ze sebe vykoktala: přeejeetee si?

Prosím vás, máte roušky?

Bohužel, jsou již vyprodané.

No, co se dá dělat. Tak budu chodit do obchodů s textilem dál v motorkářské kukle, abyste neměli takový odbyt.

-

Proč se směješ?

Abych neplakal.

Ale, když je něco k pláči, tak to není k smíchu.

Jakpak by ne!

Směji se tomu, co je tu k pláči.

A proč?

Protože je to k smíchu.

A co je tady k smíchu?

To, co je k pláči.

Například?

Léto se mračí a zima vrací.

Ale to není k pláči ani k smíchu.

Jakpak by ne!

Stýská se mi po létě a těším se na zimu.

-

-

O sobě, o tobě,

o nás i o vás zas?

Či prožité době,

mýtem sněných krás?

-

Psát o kom a o čem,

nebo, jak plyne čas?

I hrát si jen po svém,

kde nesnáz, a co kaz?

-

Ano ovšem, o všem,

podat svou žádost.

Tak, jako o ničem,

což, vždy něčeho dost.

-

-

-

Stoupal vzhůru, tak stále výš,

až se již ztrácel v nebesích.

Kde, jakoby našel svou skrýš,

odpoután od poměrů psích.

-

Co to blábolíš, zavrčí na něho žena.

Neslyšíš, skládám báseň.

Ale toho se nenajíš, já vařím oběd.

Nejen chlebem živ jest člověk,

ale i nebem, vždy opět.

Promiň, dělala jsem si legraci,

oběd vařím pro sebe.

Ty jdi si pro chleba, v akci.

-

Není ten člověk nějak zvláštní?

-

Muži se ženami a proti nim,

i ženy s muži a proti nim!

-

Co je na tom zvláštního?

-

Kdyby muži byli jen se ženami,

a ne i proti nim,

nebyli by ani sami.

-

A ženy, kdyby byly jen s muži,

a ne i proti nim,

nedostaly by ani růži.

-

-

Ta drobná, něžná kytička,

a četnými, modrými kvítky.

Jak ta i oko mé hýčká,

pocit nikdy není plytký.

-

Název od slova vzpomínka,

pamatuj, pomni, vzpomeň si.

Také, jako tichá zmínka,

kdo jsi byl a snad již nejsi.

-

Ode dneška

-

Nic prý nezmešká!

Poučen včerejškem,

i předvčerejškem,

hop, jako bleška!

-

A opět zaspal,

do práce pozdě.

Řeči na vodě,

věren sobě dál.

-

Ta předsevzetí,

proti zvyklostem?

Pouhým jen mostem,

nanebevzetí.

-

-

-

Co je něha, a co hrubost?

Něha, i skrývaná hrubost,

zatímco hrubost upřímnost.

-

A co je to láska?

Láska je něha,

jež v hrubost se mění.

-

Něha, pohlazení,

hrubost jako facka.

-

Láska však i laská,

v trvalém souznění.

Milujte se bratři a sestry:

A až se domilujete,

tak se ušetřete.

Na každém něco k smíchu,

nebo také k pláči.

I stopy vidět hříchů,

v očích právo se zračí.

Nechrochtej, probudí ho.

To jsem jako prase?

No, to si nemyslím, ale nechrochtej.

Potkají se dva známí:

Jé, zrovna ti píšu zprávu a ty to nebereš.

Zkus to asi tak za 20 minut, to už budu doma.

Kalamajka mik, mik, mik,

oženil se kominík.

Vzal si ženu jeptišku,

v roztrhaném kožíšku.

-

Tu, co prchla z kláštera,

v doprovodu pátera.

Uviděl ji kominík,

mrkal na ni tik, tik, tik.

Plivnu sem a plivnu tam,

tykám, vykám, onikám.

Kývnu sem a kývnu tam,

prázdná slova polykám.

-

Složité jednoduše pěje,

či s jednoduchým se hádá.

O to, co v souboji uspěje,

svou pravdou, a co ve lži padá.

-

Střety, kdo s kým, a proti komu,

pro rozepnutí prostoru.

Získat i více místa z domu,

toť důvody těch věčných sporů.

-

Svázaně snahou se odvázat,

a navázat k sobě dalšího.

Pak v písni libé jemu kázat,

dělbou lepšího od horšího.

-

Stran stále více i koalic,

odpojení, v mnohá spojení.

Nově promíšených v rub a líc,

zřetelnějších i mlžných znění.

-

-

-

Byli si rovni, pravdou slovní,

ta jemnost paní i jemnost pán.

Stavem duší - ne již venkovní,

cíle dva, spojeny v jeden plán.

-

Příliš toho nepovídali,

neboť více měli z očí svých.

Cestou společnou se vydali,

i splynutím duší v jeden hřích.

-

Nebyli, jeden jako druhý,

vždyť kontrasty se doplňují.

Přesto však měli život tuhý,

vlny přec, na hladině plují.

-

Ta jemnost paní a jemnost pán,

co oba společný měli plán.

A ty nenaříkej, jsi-li sám,

vždy dopřáno máš, co není klam.

-

-

Vteřinu po vteřině,

téměř, jak v rytmu srdce.

V rozladu malém, líně,

ten časový můj vůdce.

-

Budíček na baterku,

starý již, po mamince.

V obytném mém prostůrku,

na knihovní skříňce.

-

Tik tak, tik tak, zase tak,

nastavením probouzí.

Pohledem zbystřuje zrak,

také spěchem zahrozí.

-

Ten můj malý budíček,

jen si tak tiše tiká.

Strážce času i honiček,

těch vteřin, co spolyká.

-

-

-

Hraji si, dokud živ jsem tu,

na tichou hlásnou trumpetu.

Kdo kam patří i zvěstuje,

píseň o tom si notuje.

-

Běží den po dni, a my s ním,

směrem k novým hraným písním.

Vzdorem svým se předvádíme,

ladíme, i jak hrát vadíme.

-

Po celý ten život hráči,

smíchem, vážností, či k pláči.

Hraji si, dokud živ jsem tu,

píseň k písni do kompletu.

-

Plnotoč

-

Toč se toč, tancuj, zpívej,

bděle hleď, i vždy otoč.

Všímej si a prohlížej,

doplňuj svůj plnotoč.

-

Též jako mladý si hraj,

bys dříve nezestár.

V očích svých jen po okraj,

života, tak odměň dar.

-

-

Ráno nové naděje,

probuzení k milosti.

Vše, jak touhou se chvěje,

neskrývanou radostí.

-

Pocit vyrovnanosti,

i nové síly vzletu.

S vírou a oddaností,

hrou rozvitého květu.

-

Žádného chvatu, spěchu,

v plánech těch ustavičných.

Vzácná chvíle oddechu,

bez rozporů příčných.

-

Ráno snivé naděje,

odpočinkem z večera.

Den, pak již dále spěje,

ve svém světle do šera.

-

-

-

Na každém něco k smíchu,

nebo i také k pláči.

A stopy vidět hříchů,

v očích právo se zračí.

-

Proměny

-

Jak proměnlivým tvorem člověk,

od počátku, ke konci svému.

Mnohému tomu vždy patří vděk,

zdravému stavu rostlému.

-

Zraje tělem i plodem ducha,

srovnává, hodnotí a tříbí.

Zkoumá, co pravdou, co porucha,

hledá svůj vlastní pocit libý.

-

Přesto však něčím stále týž,

jímž proměnám tak nepodléhá.

A to, je to stálé jeho když,

jej poznáváš, víš i jak běhá.

-

-

Ve spleti živých snů,

režií fantaskní.

Věčnosti se dotknu,

otevřeností k ní.

-

Směsicí žitého,

a neskutečného.

Dramatu lítého,

avšak i vděčného.

-

Toť surrealismus,

pojmem uměleckým.

Znak mínus nebo plus,

pád, boj a opět prim.

-

Pomatené děje,

plodem fantazie.

Nejrůznější reje,

vlídnosti, razie.

-

Jaký den, vždy i sen,

jenž vjemy překládá.

Nový jím předurčen,

přetížení padá.

-

Prožitky vypere,

nečistot je zbaví.

Povzbudivým směrem,

vědomí ozdraví.

-

-

V náruč otevřenou uzavřen,

snad rotací a tíží zemskou.

Tou dostředivou silou opřen,

i odstředivou arabeskou.

-

V stejnokroji, mnohý šat strojí,

tvary hledá a barvy míchá.

V umnou souhru pojí, obojí,

i modlitba tu zazní tichá.

-

Pouhému odlesku jen vzdálen,

do hloubi pátrá zemské tíže.

Jejím tajemstvím však zahalen,

žel klamu svému stále blíže.

-

Co prýští tak ze skrytu duše,

jak výbuch sopky z nitra země?

Ve složitostech, jednoduše,

zmar života, a jeho sémě.

-

-

-

To je zajímavé!

A copak?

Že všechno umlkne, dřív nebo později.

Tak proč tolik toho rámusu,

a bodlinek kaktusu?

Aby to neumlklo dřív než později.

-

Domlouvají si mobilem rande:

Přesně v pět, tam na rohu té ulice, pod tou starou lampou.

Tak fajn.

Je tam přesně v pět a čeká půl hodiny, hodinu.

Náhle ona přichází, zavěšená do jiného.

Pžekvapeně se jí ptá:

Ale vždyť jme byli domluveni spolu, na pět hodin?

To je možné, mně se ten záznamník v mobilu už trošku plete.

-

Cos to zas udělal, rozčiluje se matka nad svým dítětem.

Neumíš sedět na nočníku?

Ááááááááááááááá, začne brečet dítě.

Bééééééééééééé, začne bečet matka.

Cé, dé, é, ef, gé, á, há, cé, píseň dokončí otec.

-

V restauraci:

Prosil bych volské oko.

Bohužel pane, z vola tady nemáme nic.

Tak mi udělejte míchaná vajíčka.

-

Muž informuje ženu a děti:

Přijede k nám strýček z Ameriky.

Jé a co nám přiveze?

Raduje se žena i děti.

Nic, zkoušel tam podnikat, nešlo mu to, zkrachoval a teď se s "holým zadkem" vrací domů.

Nemá nic, ani kde bydlet, tak bude bydlet u nás.

-

Potkají se dvě pospíchající ženy na nákupech.

Jedna běží tam a druhá zase opačným směrem.

Kam běžíš, volá jedna na druhou.

Slyšela jsem, že tam v tom krámě mají máslo o korunu levnější, tak spěchám, aby ho nevyprodali.

A kam běžíš ty?

Právě odtamtud, protože tam to máslo už nemají, tak zase zpátky sem, aby ho nevyprodali i tady.

-

Cvičení z jazyka českého, na procvičení mluvidel a psaní "i a y":

-

Nemoci se domoci pravomoci moci v nemoci.

Byli-li by se byli nebili, nebyli by debily.

Nesnese se se sestrou.

Nesnese se sám se sebou v lese.

Dojemně jemně a omamně mně oněměla v domě.

-