-

Zabijačková

-

Co se to tam jenom stalo,

prase kozu potrkalo?

Ale kdepak,

řezníka učilo rogalo!

No a pak?

Ten se schoval za plotem,

tak promočený potem.

Že prý na ně půjde s kosou,

potrkat ho za kozou.

-----------------------------

Staří manželé se ráno probudí a ona hned spustí:

Zdálo se mi, že jsme se pomilovali!

Vážně? I mně se zdálo, že jsme se pomilovali.

No aspoň tak, a teď si uvaříme kafíčko.

-------------------------------------------

Máma povídá synovi:

Ožeň se už konečně!

A po kom?

No, po tátovi.

Ale proč, on se ohnal po tobě?

----------------------------------

Jakou ženu bys chtěl mít?

Jaká není.

Tak to mnoho naděje nemáš.

Proč, chci být pohřben vedle mé bývalé ženy.

--------------------------------------------------

Dej si panáka, povídá vedoucí zaměstnanci.

Ale šéfe, jak to, diví se zaměstnanec a z kapsy saka vytáhne plácačku rumu.

Říkal jsem, dej si padáka!

-----------------------------

Kecat, žvanit, blábolit, drbat, plkat.

Kolik hanlivých obdob má výraz "mluvit"!

Proč?

Protože kecáme, žvaníme, blábolíme, drbeme či plkáme více, než mluvíme.

------------------------------------------------------------------------------------

Na příslušném úřadě si vyslechl kdo a co je:

Jste prase.

Prosím?

Pracující senior.

Promiňte, my tady, v rámci urychlování naší práce, zavádíme zjednodušenou, zkratkovou komunikaci s občany.

-------------------------------------------------------------------------------------------

Se svatbou je to jinak:

Ženy se žení,

a muži vzmuží.

-----------------

Hele přišla ti obsílka od soudu.

A čeho se to týká?

Tak, to si rozbal sám, já už jsem to četla a zase zabalila.

A proč mi to otevíráš?

Protože se mě to netýká.

----------------------------

Taťuldo, mám tu kaluž přebrodit nabo obejít?

Samozřejmě obejít, jak se sluší na řádně vychovaného syna.

Tak jo, já ji přebrodím.

No tohle, a proč Hurvajs?

Protože z jedné strany je plot a z druhé sedíš na židli ty, mezi kaluží a naším domem.

------------------------------------------------------------------------------------------------

Ten, kdo nemá nic, závidí tomu, kdo má něco.

Ten, kdo má něco, závidí tomu, kdo má víc.

Ten, kdo má víc, závidí tomu, kdo má mnoho.

Ten, kdo má mnoho, závidí tomu, kdo má nejvíc.

A ten, kdo má nejvíc, se bojí toho, co nemá nic.

-------------------------------------------------------

Povídá jeden starouš druhému:

Hele, ty už jsi jen takových pár odpadků.

Có?

Že je ti už pár pátků.

No jó!

------------------------

Za socialismu bylo heslo: "Buď práci čest".

Nyní je trošku pozměněno: "Buď v práci v šest".

------------------------------------------------------

Nevíte, proč ten pán při chůzi tak kličkuje?

Nedivte se, to je bývalý předseda vlády.

---------------------------------------------

Potkají se dva kamarádi:

Ahoj, už jsem tě dlouho neviděl, jak se máš?

Ten vytáhne sluchátka z uší a nechá si zopakovat otázku.

Potom na mobilu vyhledá svoje záznamy a čte:

občasná srdeční arytmie

vysoký tlak

problémy s dýcháním

vyšší hladina choresterolu

bolesti hlavy

nespavost

závratě

Proboha, co mi to čteš z mobilu, bývals docela dobrej kluk!

-----------------------------------------------------------------

Matka kárá syna:

Co pořád kopeš do těch plechovek a plastových lahví?!

Tady nejsi na hřišti!

A kde?

Mezi lidmi!

-

-

Kostrbatá

-

Řád a plynulé verše psát,

smýkán, strkán do všech stran,

člověk tak, jako akrobat,

zraňován vším ostřím hran.

-

Takto voda v řece teče,

vine se a naráží,

ohýbá, snáz neuteče,

překážky jí na stráži.

-

Vítr vane, fučí, bije,

pohladí i osvěží.

Slunce svítí, prší, lije,

hřeje, pálí, také sněží.

-

Kostrbatý celý život,

proměnou se sklonem daným.

Ten pak ústí ve svůj vývod,

vzdorem překážkám zrádným.

-

Tanec života

-

Vpravo, vlevo, vpřed i vzad,

kolem osy se točí.

Vzhůru, dolů někdy pád,

bičem, jak práská kočí.

-

Hledá si směr úniku,

změnou rytmu tance,

tlumením role křiku,

s obratem na stránce.

-

Tanec hry a pokoje,

cíl ideálů zření.

Uchopit se ve stoje,

dát pocítit své znění.

-

Spící

-

S úsměvem v líci,

o čem tak snící,

o kompak zdá si,

s výrazem krásy?

-

Pozměněn výraz,

a nový pak zas,

jak se jen mění,

dějem i snění.

-

K ránu tvář v líci,

spíše již bdící,

mrzutá citem,

v programu žitém.

-

-

Rehek domácí

-

Za oknem svou skřípe rehek,

poslouchám ty ptáčky všední.

Každý z nich i něčím svědek,

ale také zpěvem přední.

-

Tmavý, s rezavým ocáskem,

potřásá, pak hbitě létá.

Skřípe a směje se hláskem,

ten nejdéle tu od léta.

-

Stěhování volí pozdní,

říjen i někdy listopad,

kdy hlas jeho písně dozní,

a odlétá na každý pád.

-

Říkají mu kominíček,

že černo-šedě-rezavý.

Živý však, jako ohníček,

šustot z hrdélka řezavý.

-

Tolik básní

-

Myšlenek a obrazů,

hledání i odkazů,

jak by báseň měla znít,

o čem smýšlet, čím si snít.

-

V inspiraci životem,

kolem vším, co upoutá,

třeba z kouta do kouta,

příroda častým mottem.

-

Jen tak si psát a žít snad,

s citem střídmosti v duši.

Vírou stále něco přát,

podle srdce, jak buší.

-

-

Kurzor

-

Ten kurzor odměřuje,

po vteřinách a čeká.

Od všeho mne odvléká,

nevím, co ověřuje.

-

Rád bych i něco napsal,

veršem jemu oddaný.

Ne král, jako poddaný,

vděčný jeho vazal.

-

Za vším slovem a větou,

ta vteřinová čárka.

Stále velí a láká,

však myšlenky se pletou.

-

Co mi tak tu sděluje,

abych míru v nich hledal,

v nouzi pak se nevzdal,

měří a odděluje.

-

-------------------------

Ratolesti štěstí

-

Cestu svou si klestí,

tak i jejich zvěsti,

tlumící bolesti.

-

Nečekat jich mnoho,

maličkostmi skryté,

s úlevou pak žité,

naplněnou touhou.

-

Vždyť to každé málo,

co i vzdoru stálo.

Velké štěstí pěstí,

zlomí ratolesti.

-

-

Ve smuteční síni

-

Hluboké tu vládlo ticho,

občasné jen zakašlání,

hlady jak i kručí břicho,

každý se pak rakvi klaní.

-

Na konečné

-

A v ten den, kdy kráčí průvod,

za vyhrávání dechovky,

k pláči má i mnohý důvod,

ostatní stažené krovky.

-

Kondolence

-

Upřímnou přijměte soustrast,

v hlubokém mém zármutku.

Škoda jeho, však neměl krást,

stal se obětí svých skutků.

-

Jen si dej

-

Po pohřbu pak i hostina,

ta tradicí na venkově.

Nechť pomine, chmura stinná,

vyhlídky své vidět nově.

-

Náhrobek

-

Ten žulový a honosný,

se sochařskou výzdobou.

Jak nákladný, tak i skvostný,

vždyť neboštík kráčel s dobou.

-

-

I bylo jich tam mnoho,

v květináči na okně.

Červeně, kvetly dlouho,

po sobě, avšak pěkně.

-

Časem jich bylo méně,

až zůstal jen jeden květ.

V přípravě ke své změně,

kdy k spánku se vrací zpět.

-

Obklopen jen listovím,

v jeho svěží zeleni.

A to vždy i poví jim,

jaké příští kouzlení.

-

Po jistém klidu zimním,

ve stavu polospánku,

sestřihu, jenž patří k nim,

výkvět nových červánků.

-

-

Pokoj

-

Kolikrát hrou zazní šach,

tolikrát i hrozí krach.

-

Kolikrát tak míval strach,

nemohl-li přes svůj práh.

-

Pomyslil si, že je prach,

vždyť se ztratí, v dohrách.

-

Přednost samoty

-

Byť tíží, trápí, skličuje,

avšak v zázemí svobody.

Tak se rozdělí i body,

toho, kdo jim vyučuje.

-

Být svým pánem nebo paní,

nade vše snad pomyšlení.

Pro jiného ve smíšení,

k opěrnému díku vzdání.

-

Dotyky

-

Dotyky a jejich triky,

zevní, vnitřní metodiky.

-

Ústa, ruce, tlukot srdce,

znění citů i to trpce.

-

Pohled hladí nebo svádí,

zkoumá, radí, kárá, zradí.

-

Dotyky tepla, světla, tmy,

či zvuku, tónů přednostmi.

-

Vůní, pachů, vjemů chuti,

k čemu všemu to i nutí.

-

V souhrnu to nazývá se,

život a touha po kráse.

-

Nevíš

-

Nevíš nikdy,

co tě potká,

a čím protká,

co ví i kdy.

-

-

Bod, práh, hrana

-

Mezní stavy,

jež zastaví,

a pak nutí,

k rozhodnutí.

-

Bod, jako plod,

i z cesty svod,

volby další,

směnou dražší.

-

Mezník, ten práh,

a za ním strach.

Staví meze,

dogma, teze.

-

Hrana, strana,

jedna marná,

nebo obě,

zlomem k době.

-

Pokoj

-

Kolikrát hrou zazní šach,

tolikrát i hrozí krach.

-

Kolikrát tak míval strach,

nemohl-li přes svůj práh.

-

Pomyslil si, že je prach,

vždyť se ztratí, v dohrách.

-

Hygiena

-

Pečovat o mysl v křeči,

svíranou tak z mnohých ztečí.

-

Dát jí smysl, jenž i léčí,

volnost v duši, plodné řeči.

-

Bdění, snění, citů znění,

jak však snadno pří se změní.

-

Čistá mysl, na ní lpění,

to je to, životní jmění.

-

Mít se líp

-

Život lidský, celý svět,

rozvitý z poupěte květ,

a ten pak zrající v plod,

přidělených hodnot.

-

Plyne, jak voda v řece,

přetéká i vysychá.

Z vlastní nemůže klece,

a nad osudem vzdychá.

-

Žije jen svůj mikrosvět,

byť i akademik věd.

Rozpíná se do nebes,

kde na Zemi též hoří les.

-

Právo na klid, mít se líp,

po zásluze cenného.

K tomu třeba dávat slib,

ze života směnného.

--------------------------

-

Co vše nemůže se stát,

to jen v právu snů tak zdát.

-

A co vše stát se může,

to v právu, kdo co zmůže.

-

-

Vše od hvězd

-

Slova hezká,

ano, proč ne,

ale co,

za nimi tleská?

No co,

život tvůj,

stůj co stůj,

v roli otočné.

-

Skrývá se,

otevírá,

jaká i víra,

zní po hlase.

-

O kráse,

ale kde ta,

zakletá,

jen zdá se?

-

Zdá i nezdá,

mění barvy,

jako hvězda,

jejíž dary ví...

-

Upír - aneb nejen sladce

-

O tom, jak z krve dárce,

upíří se stal zrádce.

-

Piješ mi krev,

zaúpěl hněv!

-

Byla tou zvanou, co laská,

spíše jen hrou, slibovanou.

-

Jako oheň, jenž se vzňal,

avšak prudký vítr vál.

-

Sfoukl ji v chlad a popel,

písní vzor pěvec dopěl.

-

Krvavá to byla láska,

když pouta její praskla.

-

Místo darů, vzala krev,

a zpěv, proměnila v řev.

-

Žil, byl,

jeden upír,

jenž krví se upil.

-

Pošta

-

Bol, tíhu vzdechů,

i tvrdost kašle,

vám život zašle.

-

Polibky na rtech,

bolestné rány,

štěstí, obrat v pech,

úřad tak zvaný.

-

Doručí se sám,

co komu má dát.

Pravdu, zdání, klam,

někomu i mat.

-

Ta živá pošta,

ten poštovský pán,

vždy ví, a proč ta?,

všemocně nadán.

-

-

Proč asi

-

Výkyvy ty v počasí,

zprávy straší, co hlásí,

člověk své hledá krásy,

kousek sebe i spásy.

-

Marně touží po ráji,

zde vězněn lidskou stájí,

kde bojí se a tají,

i dobývané hájí.

-

Uzavřen sám tam kdesi,

mezi zemí, nebesy,

nakonec pak řekne si:

vždyť jsi tím, že jsi!

-

Do skal volá: proč asi...

asi...asi...asi...

Co ozvěna mu vrací,

v ptačím zpěvu se ztrácí.

-

Básnění

-

Jako chůze vpřed i vzad,

vpravo, vlevo protiklad.

Vzorem, stylem moderním,

niterním či jen herním.

-

S obsahem se forma pře,

jedno, s druhým podepře.

Verš se vine plynule,

v souvislost na minulé.

-

Ať již smích, a nebo pláč,

otázkou vždy, proč a nač.

Básnění jak znamení,

také v boji, klanění.

-

Vede, svede i kouzlí,

hlavou boží či kozlí.

Co chce říci, že jde vstříc,

záleží, co rub a líc.

-

S ní i o ní

-

S láskou psát, není totéž,

jak to o lásce pění...

Každá jiné má znění,

s ní je pravda, bez ní lež.

-

Ta pravá, s díky ráda,

když se o ní nepíše.

Nesnáší totiž klišé,

a ta druhá zrada.

-

Obchod života

-

Mnoho toho směnného,

dáti má, dal, daroval.

Kolikpak i sněného,

jež jakoby čas odvál...

-

A chtělo být směněno,

přáním, touhou, v oběti.

Ceněním pak změněno,

v "pravomocné" odnětí.

-

Běžný obchod, s návnadou,

s příměsí i cenného,

kde snění bývá vadou,

ve stupnici ctěného.

-

Čas, jenž sám se odvál,

vše neodnáší navždy.

Vybírá si, co kdo dal,

a posouzen tak každý.

-

Vrací pak něco nazpět,

až platným se může stát.

By s díky mohlo zapět,

a směnný vzdor ustát.

-

Užití pravdy

-

Tam, kde není třeba lži,

která se popře, mlží,

neboť obojí škodí,

záleží, co se hodí.

-

Život si rozdá karty,

s nimi pak slova na rty,

co dostaneš, s tím hraješ,

pravdu díš i lžeš, v manéž.

-