Moje architektura

Kromě toho

Vládnout soudně, opakovaně

si s odvahou.

Po tmě touhou,

vnadnou shodně, v oblak takzvaně

i s obavou.

Proč jen to

Procento vidíš,

když sen těch změn na sto.

Ve svém se ty divíš,

vždyť víš, co k tobě blíž.

Tmou to snové k chloubě,

ve stém síť i k zhoubě.

Krátce

A zase jen tak ve snaze

k té otázce, co a jak zní

vratce či pevněji kázní.

V básni se mění i zdá se,

ve znění myšlenky přední,

kde výhled na led tenký s ní.

Hrou zve výlet, touhou vzlet,

co však mate, ztrácí, vrací

i svaté v akci prohrou zpět.

Zůstat stát

Ustát ústa pustá,

tu spoustu ostud,

hru o postup v ústup

a odtud i k půstu.

Stesky

S odlesky dětsky mocného štěstí,

na vědecky (ne)mocné rozcestí.

Obojí k umu bdělé plus zřivé,

v souboji umělé-versus živé.

Jedno i druhé pomocí tlačí,

vzhlédnout z tuhé moci či k poutači.

Co zdobí muže a ženu

Muže zdobí rozum,

vzor a projev chlouby.

Ženu jeho názor

na zjev, objev, p(r)ózu.

Může jít o změnu

něhou i to k zlému.

+ _ =

Tahle ta sexualita

+ _

versus duchovní kvalita

realita.

Staletá seč, dualita

+ _

individualita

i s divy tu ulitá

her kus, úrovní parita

střetá, sčítá.

Opakovat se

Ano, stále se opakovat,

avšak v klad i tak dále jinak.

Atak, příznak či schovat opak

a jak dáno, vydat své na tlak.

Slova si zdál a přát sen znova,

pak jen tvar hřát, celek vyzní v lad.

Ta snová, dle svých délek pouhá,

dar v nich snad i mít rád, sní touha.

---------------------------------------

Čas dnem tiká,

jen utíká

i den co den

snem vzniká zas.

------------------

To ryzí

Co tak snadno v klam mizí, jak

se ztrácí pro vizi zrádnou,

avšak tam i vrací na dno.

Kde své křísí k nové misi,

ocení ve snovém zření

i souznění to poučné:

co tou krizí a tmou už ne.

----------------------------

Sejdou se dva staří básníci

Jé, ty ještě jsi?

Jen se štěstím.

A ty jakpak?

Já i padák však.

Vejdeš se dobře,

vedeš k souhře,

píšeš verše?

Spíše rešerše.

Zdám si k nim sny

a sám sním v tísni.

Jde nám to stále,

znění verše

spění křeše,

zde má namále.

Pud

Každý z lidí vždy

prostor si třídí.

Cítí, vidí, slyší,

váží i smýšlí

sil, rozpor v bytí.

Hledá, zvedá se,

střeží své, co nedá.

Měří i prozradí,

kdo a jak mu ladí.

K tomu tlak v pozadí,

sedá zde v čase.

Zkrátka

Slova strohá, zas a pouhá,

jen v ten ráz i jejich souhra.

Báseň krátká, z knih zní dlouhá,

kázeň vratká, v předstih dohra.

O čem, že ta sloka vztažná?

O tom, jak v nich touha snažná,

když se v den tak stlouká po svém,

s níž znak pro to vyzní poutem.

---

Odlesky vzpomínek se stesky,

v proměnách času a podmínek.

Přesto i v odměnách na jasu

lépe snést to, co dětsky slepé.

Svoji

Pozvali se na jeviště,

ale i v to dvojí hřiště,

a poznali své zpovzdálí,

příště hráli notou svojí.

A(ch)tak

Kdo s čím zachází,

s tím také vzchází.

Říká se schází.

To až pak po tom,

co, jaké vzejde,

sčítá své nad to,

jak příkaz ztrátou.

Sen motto vně jde,

zkazí se v pouto,

tak ten tlak sejde.

Poslední slovo

Ty musíš vždy mít poslední slovo,

byť jen tou svou odpovědí strohou.

Já? Nemusím!

Vidíš, jak rušíš známé přísloví,

znějící touhou "mlčeti zlato"

a vyslovíš se s důrazem nad to.

Ne!

Nešlo by to i bez této změny

a raději být na konci němý?

Šlo, nebýt vždy té tvé dohry ztrátou.

Podzimka obecná

Smetanku nahradila podzimka

a opět plno žluta v trávníku.

Ta nová pampeliška prostiná,

jíž teplé léto dává vzniku.

Zlaté úbory na tenkém stonku,

v té posečené trávě záhonku.

Pokvetou dlouho až do podzimku,

mění se také ve chmýr do snímku.

Bleskovky

Každý chvilku

tahá mýlku.

Někdo déle,

ten, kdo tak vždy,

stává v čele.

Lidé bděte,

ale k-lidem,

neblbněte

dále.

Kupředu levá

i pravá.

Ta či ta dravá,

zažitá sleva

u středu.

V lásce se brzy

zdrží slzy

v masce.

Jez do polo-syta,

pij do polo-pita,

ne do opita.

Spěchem

Zdává se vám o čertech?

A co andělé?

Ti jen bděle v žertech.

A sen, klam o lidech?

Vjem, jako nádech, výdech,

běh života se mihotá.

Hlava dálkou znavená

i pokrčená ramena,

duše v pouta vkročená.

K výhodám vzdor růže,

kde se plete rostlé, mleté,

osten s květem v poruše

a spěch zde spor střetem.

On-line

Co tu dnes rituální

zítra de facto staré.

Pro hru směs virtuální

vítá se takto zmarem.

Chvat a spěch on-line

závod o cíle nové.

Start, běh, hon na fajn

návod pro chvíle mnohé.

Květný sad

si zdát

i svázat

v lad větný.

Vzletný klad

nazvat

a znát

ze tmy.

Hvězdných dat

si přát,

rad

zvěstných.

Se sny spát

a zvát

své

bezelstný.

------------

Útržky

Ty akční svršky z duše naší,

z povrchové snůšky,

se jednoduše krášlí s mašlí,

jednou zdobí či hyzdí,

jak své skloubí i čistí

a v poruchové jistí.

Svědomí.

Co vnímá, duši naši snoubí

z hloubi dvou vědomí,

se však lomí, snímá stíny

a tmou s nimi i tlak viny.

---------------------------

Básníkova

Tichá voda břehy mele

a ta prudká strhává...

...čte si tiše, co v ní píše.

Co to zase meleš z ticha,

ozve se zprudka pleticha.

Pýcha něhy hlodá cele...

...jak si dál ta slova hravá,

smlouvá v práva i v nich klišé.

Zve své směle, z nouze stroze,

proto zdá se, nával spíše.

Tak zní zpráva, k básni nová.

novější článkystarší články

vypnout mobilní verzi

Jiristratil | Moje architektura