-

Pokoj

-

Kolikrát hrou zazní šach,

tolikrát i hrozí krach.

-

Kolikrát tak míval strach,

nemohl-li přes svůj práh.

-

Pomyslil si, že je prach,

vždyť se ztratí, v dohrách.

-

Přednost samoty

-

Byť tíží, trápí, skličuje,

avšak v zázemí svobody.

Tak se rozdělí i body,

toho, kdo jim vyučuje.

-

Být svým pánem nebo paní,

nade vše snad pomyšlení.

Pro jiného ve smíšení,

k opěrnému díku vzdání.

-

Dotyky

-

Dotyky a jejich triky,

zevní, vnitřní metodiky.

-

Ústa, ruce, tlukot srdce,

znění citů i to trpce.

-

Pohled hladí nebo svádí,

zkoumá, radí, kárá, zradí.

-

Dotyky tepla, světla, tmy,

či zvuku, tónů přednostmi.

-

Vůní, pachů, vjemů chuti,

k čemu všemu to i nutí.

-

V souhrnu to nazývá se,

život a touha po kráse.

-

Nevíš

-

Nevíš nikdy,

co tě potká,

a čím protká,

co ví i kdy.

-

-

Bod, práh, hrana

-

Mezní stavy,

jež zastaví,

a pak nutí,

k rozhodnutí.

-

Bod, jako plod,

i z cesty svod,

volby další,

směnou dražší.

-

Mezník, ten práh,

a za ním strach.

Staví meze,

dogma, teze.

-

Hrana, strana,

jedna marná,

nebo obě,

zlomem k době.

-

Pokoj

-

Kolikrát hrou zazní šach,

tolikrát i hrozí krach.

-

Kolikrát tak míval strach,

nemohl-li přes svůj práh.

-

Pomyslil si, že je prach,

vždyť se ztratí, v dohrách.

-

Hygiena

-

Pečovat o mysl v křeči,

svíranou tak z mnohých ztečí.

-

Dát jí smysl, jenž i léčí,

volnost v duši, plodné řeči.

-

Bdění, snění, citů znění,

jak však snadno pří se změní.

-

Čistá mysl, na ní lpění,

to je to, životní jmění.

-

Mít se líp

-

Život lidský, celý svět,

rozvitý z poupěte květ,

a ten pak zrající v plod,

přidělených hodnot.

-

Plyne, jak voda v řece,

přetéká i vysychá.

Z vlastní nemůže klece,

a nad osudem vzdychá.

-

Žije jen svůj mikrosvět,

byť i akademik věd.

Rozpíná se do nebes,

kde na Zemi též hoří les.

-

Právo na klid, mít se líp,

po zásluze cenného.

K tomu třeba dávat slib,

ze života směnného.

--------------------------

-

Co vše nemůže se stát,

to jen v právu snů tak zdát.

-

A co vše stát se může,

to v právu, kdo co zmůže.

-

-

Vše od hvězd

-

Slova hezká,

ano, proč ne,

ale co,

za nimi tleská?

No co,

život tvůj,

stůj co stůj,

v roli otočné.

-

Skrývá se,

otevírá,

jaká i víra,

zní po hlase.

-

O kráse,

ale kde ta,

zakletá,

jen zdá se?

-

Zdá i nezdá,

mění barvy,

jako hvězda,

jejíž dary ví...

-

Upír - aneb nejen sladce

-

O tom, jak z krve dárce,

upíří se stal zrádce.

-

Piješ mi krev,

zaúpěl hněv!

-

Byla tou zvanou, co laská,

spíše jen hrou, slibovanou.

-

Jako oheň, jenž se vzňal,

avšak prudký vítr vál.

-

Sfoukl ji v chlad a popel,

písní vzor pěvec dopěl.

-

Krvavá to byla láska,

když pouta její praskla.

-

Místo darů, vzala krev,

a zpěv, proměnila v řev.

-

Žil, byl,

jeden upír,

jenž krví se upil.

-

Pošta

-

Bol, tíhu vzdechů,

i tvrdost kašle,

vám život zašle.

-

Polibky na rtech,

bolestné rány,

štěstí, obrat v pech,

úřad tak zvaný.

-

Doručí se sám,

co komu má dát.

Pravdu, zdání, klam,

někomu i mat.

-

Ta živá pošta,

ten poštovský pán,

vždy ví, a proč ta?,

všemocně nadán.

-

-

Proč asi

-

Výkyvy ty v počasí,

zprávy straší, co hlásí,

člověk své hledá krásy,

kousek sebe i spásy.

-

Marně touží po ráji,

zde vězněn lidskou stájí,

kde bojí se a tají,

i dobývané hájí.

-

Uzavřen sám tam kdesi,

mezi zemí, nebesy,

nakonec pak řekne si:

vždyť jsi tím, že jsi!

-

Do skal volá: proč asi...

asi...asi...asi...

Co ozvěna mu vrací,

v ptačím zpěvu se ztrácí.

-

Básnění

-

Jako chůze vpřed i vzad,

vpravo, vlevo protiklad.

Vzorem, stylem moderním,

niterním či jen herním.

-

S obsahem se forma pře,

jedno, s druhým podepře.

Verš se vine plynule,

v souvislost na minulé.

-

Ať již smích, a nebo pláč,

otázkou vždy, proč a nač.

Básnění jak znamení,

také v boji, klanění.

-

Vede, svede i kouzlí,

hlavou boží či kozlí.

Co chce říci, že jde vstříc,

záleží, co rub a líc.

-

S ní i o ní

-

S láskou psát, není totéž,

jak to o lásce pění...

Každá jiné má znění,

s ní je pravda, bez ní lež.

-

Ta pravá, s díky ráda,

když se o ní nepíše.

Nesnáší totiž klišé,

a ta druhá zrada.

-

Obchod života

-

Mnoho toho směnného,

dáti má, dal, daroval.

Kolikpak i sněného,

jež jakoby čas odvál...

-

A chtělo být směněno,

přáním, touhou, v oběti.

Ceněním pak změněno,

v "pravomocné" odnětí.

-

Běžný obchod, s návnadou,

s příměsí i cenného,

kde snění bývá vadou,

ve stupnici ctěného.

-

Čas, jenž sám se odvál,

vše neodnáší navždy.

Vybírá si, co kdo dal,

a posouzen tak každý.

-

Vrací pak něco nazpět,

až platným se může stát.

By s díky mohlo zapět,

a směnný vzdor ustát.

-

Užití pravdy

-

Tam, kde není třeba lži,

která se popře, mlží,

neboť obojí škodí,

záleží, co se hodí.

-

Život si rozdá karty,

s nimi pak slova na rty,

co dostaneš, s tím hraješ,

pravdu díš i lžeš, v manéž.

-

-

Letní

-

Je léto, hůř se dýchá,

příliš teplo, si vzdychá.

Někde se něco spletlo?,

ne, to jen jeho pýcha.

-

V léto i led děj vmíchá,

krupobitím do ticha.

A zas se něco střetlo?,

ne, jen zima pospíchá.

-

Léto, předpověď lichá,

nyní se ozón čichá.

Duhu pak cosi smetlo,

co však květů již kvetlo.

-

Je léto, kdekdo kýchá,

alergií pleticha.

Co, to do okna vlétlo,

vosa, žihadlem píchá.

-

Je léto, líp se dýchá,

kolik i vůní smíchá.

Vždyť to pravé, tohle to,

barev, plnou paletou.

-

Touleň "Chameleon"

-

Znáte ji, tu kytku pestrou,

co upoutá více listem?

Jak nápadný barev systém,

s drobným květem, i přesto.

-

Listy však větší, zelené,

červeno-žlutě měněné.

Listeny bílé, též cenné,

s kvítky v klasech odděleně.

-

Nezhlíží se v žádných vzorech,

i do plochy se rozrůstá.

Nižší jen a také hustá,

k slunci ta, v zahradních dvorech.

-

-

Značková

-

Básnění je zasnění,

kdy ozvěnou se změní,

obraz kouzlení.

-

Básnění je mazlení,

se slovy i větami.

S něhou jejich zaznění,

souběžnými cestami.

-

Básnění je myšlení,

co tím chtěl básník říci...

Že víc, než pocit není,

nad nástroje bicí.

-

Uměnovědná

-

Být modernější,

jak moderna,

a mravokárný k tomu.

-

I otevřený ke zlomu,

jako sázková herna.

-

Sny mít skromnější,

zaznívá věta.

Mravokárnější,

jak ruleta.

-

Koktejl

-

Alko s nealko,

v příchuti, hořko,

sladko-kyselé.

-

Vnutí i horko,

s doplňky cele,

ledem chlazené.

-

Barman života,

sadou házené,

rozbalí, smotá,

vše dá hrazené.

-

Před spánkem

-

Ponížil se nad těmi divy,

ať jakkoli zaměřil pohled.

Cožpak lze něčemu rozumět,

vnímat podnět, s tolika vlivy?

-

Vždyť je vším, tajemstvím vesmíru,

a ten vidět, není dáno smět.

Každý má sen, jen na svou míru,

okýnko v rámu a z něho zpět.

-

Ponížil se nad všemi divy,

kde nespatřil...počátků...konce.

Neví i ten, kdo jasnozřivý,

než si pak usnul tichounce.

-

-

Zásah

-

Padá šindel ze střechy,

také trámy zhroucené.

Vzpomínky, pocit křehký,

na to, co víc než cenné.

-

I zeď tu již v sutinách,

hnízdo tepla života.

V očích slzy, hnutí, strach,

jen bolestí zní nota.

-

Útoky koho, čeho,

cizích sporů neznámých.

Zmarem sídla prostého,

dovedných rukou samých.

-

Stojí mtka s dítětem,

a hledí na ty trosky.

Zpráva ta, letí světem,

byť to nebyl sloh dórský.

-

O kráse jiné

-

Té tvé, či jeho,

naší, vaší, všech?

Zde spíše jen vzdech,

nad zmarem všeho.

-

Neboť v tom, co je,

a potom není,

pro jiná znění,

dar i pokoje.

-

V radosti, bolu,

spatřit lze krásu,

i bez souhlasu,

úlevou sporu.

-

-

Náhrobek

-

Ptačí zob stačí,

kámen tlačí hrob,

za ním pak plůtek,

ztlumí smutek, znak.

-

A na něm květy,

i ty věty snem.

To slovo svaté,

zlaté tak smlouvou.

-

Krčí se v rohu,

prohru svou mlčí.

Skrývá tu koho,

touhou, co zbývá?

-

Stále o ní

-

Život mě vybavil husí kůží.

Snad jen tou naší lidskou, ne?

Ale, co ta v něm i zkusí,

pane,

pichlavé, podobná růži!

-

Růže květu, vůně, trnu,

jakým vším ta přirovnáním.

Pro květ s vůní se jí klaním,

bolestí vlastnosti shrnu.

-

Kůže jí i může vonět,

a mládím se podobat,

její zbraní pobodat,

patří jí za to ódu pět.

-

-

K sobě blíž

-

Mnoho toho, pouhou touhou,

všeho málo, čeho mého.

-

Zdání, pro to díku vzdání,

tyto triky, dar veliký.

-

Vždyť i málo, jak je mnoho,

to co touhou, smysl prohrou.

-

Sklenice do kontejneru

-

Ostrý úder do bubínku,

nenechat tak uchu zaznít,

nebo v moment, kdy tu sklínku,

pustím v břinku, dlaní zakrýt.

-

A pak druhá, třetí, čtvrtá,

tříští se samy o sebe.

To je moje, malá črta,

zahleděn jsa do nebe.

-

V druhé půli

-

Je léto, ty poeto,

tak napiš to i větou.

-

A popsat znaky jeho,

jaký, jaká, jakého?

-

Slunce, teplo, bouřky blesk,

co tě svedlo, v hořký stesk?

-

Svěžest a mládí jara,

vadí mi zvěst, ta stará.

-

-

Složnokvětá

-

Z mnoha drobných kvítků, v jednom lůžku,

kde jeden vedle druhého sedí.

V květenství zvaném úbor, tu snůšku,

promění pak ve chmýr bílý v šedi.

-

Ten rozvane vítr, všemi směry,

semínka, jak z prachového peří.

Každé jinam, pro svůj význam, který,

kdekoli snad i klíčivost změří.

-

Proměna květu, ze zlato-žluta,

do bělavé kuličky padáčků.

Po opylení jen krátká lhůta,

pro tento zázrak, jakoby z mráčků.

--------------------------------------

-

Vlny

-

Jako úder do prázdna,

či síla smysluplná,

bolest dohry bezuzdná,

a souhra cituplná.

-

Valí se i vracejí,

pravdou sporu svědectví.

Pomíjejí, ztrácejí,

v jiném vždy spojenectví.

-

Vlny proudů života,

v nárazech na pevnou zem.

Prohra, výhra, čistota,

i ten naplněný sen.

-