Jiristratil | Moje architektura

-

Pyramidky

-

My

myslí 

myslící

myslící si

v mysli své

i myslící sebe

smysly mýlící se.

-

My

bdící

či spící

nemyslící

i ve zvycích

svých bydlící.

-

My

snící

jedinci

měnící si

k dispozici

i jméno krycí

a závisící na líci.

-

Počasí

-

Se kazí v mracích

a vrací zase

či spíš to zdá se,

jak hlásí znalci

již takto s časy.

-

Zvrat pak v parno, kde

neradno až být,

a opět chladno

zpět dát žít náš klid.

-

S tropy rázem střet,

slunce, mraky, déšť

i s mrazem zde též,

kroupy prudce v let,

toť vratný přehled.

-

Jemný déšť

-

Ten, co ochladí i pohladí,

osvěží, zem svlaží, doladí.

-

Den tou vnadí, nepraží slunce 

v ráži, nehrozí bozi bouří

a nesnaží se takto prudce.

-

Svou si měří i klid v soutěži,

bdít, snít střeží, faktor směnný též.

-

Ze světla do tmy

-

Zahleděn do okna v slunečním svitu,

oslněn, oslepen, tak sveden zří tu.

S pohledem tmou oka, v srdečním rytmu,

světlem zrak v prosbě jen, k věčným snům mýtů.

-

-

Kam chvátáš?

-

Otázka náhle tatáž.

-

Bych unikl svým patám,

sám sebe se tím ptám.

-

Těm neunikneš,

ty jsou stále tytéž.

-

A co láska z nebe snem?

-

Smích jen, ta má namále.

-

Tak svou mízou dále chvátám,

ale v klam až zván.

-

Z pout

-

Tvoje jmění, to pro mě není,

zdroje promění v modlení

a sen okouzlení změní.

-

Tmou jen svou, hrou jak nelení,

dojem však vede k prozření,

vzhledem k prodlení souznění.

-

Co hlásí?

-

Proč asi to počasí.

-

Proč asi i zlé časy.

-

Proč asi krize krásy.

-

Pro co se ztrácí,

obrací i v oblacích.

-

Co hlásí a souhlasí?

-

Má manéž

-

Nápadem je napsat verš.

O kom o čem, to se přeš.

-

O svém hostem, co nazveš

či o všem posté totéž.

-

O svatém sen tápat zveš,

páté přes deváté lež.

-

Tak tím pádem kampak jdeš?

jen nazvat verš má manéž.

-

-

Pro cit

-

Vlastní tmou a slepotou,

zasnít se svou hmotou pout.

-

Zhasni, posviť, jak zdá se,

v básni pro cit nad časem.

-

Odlehčit v něm od lekcí

vnějších věcí, směn třecích.

-

Básní

-

Ať si věří kdo chce v co chce,

v celém roce, po vánoce.

Ať si čeří v těle peří,

v akci smělé i bděle střeží.

-

Ať si píše kdo chce co chce,

to, co měří, jak žít, přežít.

Ze své porce hrou emoce,

přece však tou řečí tiše.

-

-

Dvoje

-

Nejkrásnější je to,

co je nejvlastnější.

-

Vnitřní svoje, dojem hezčí

jitří, vnější větou zlehčí

to, co do souboje zvenčí.

-

Ve vznětu touhou oboje,

ke vzletu hrou tou pro zdroje

tmou jasnější.

-

To dvoje, vjem nitrem veden

vně a jen s filtrem změn zve den.

-

Letní

-

Obloha blankytně světlomodrá

od boha, se skvělou září tou hra.

-

Slunce v její půlce v ráži vůdce,

naskytne klam a stráží své prudce.

-

Paprsky z dáli, hřejí až pálí,

avšak brzký atak přejí náhlý.

-

S nocí bouře letí k dohře mocí,

ve změti třeští vichrem v dešti.

-

Ráno pak tichem zváno v den skvoucí,

chladno změn, s pomocí strůjce věští.

-

-

Zvláštní věci

-

I ty obyčejné zvláštními,

jež obličej mají s vlastními

tvary a hájí to své běžné.

-

Skryty tají sen, v prostém bytí

jen, v němž hostem ten, kdo změn vidí.

-

Ti svědci jimi básní přeci,

kteří věří ve zvláštní věci,

svými dary se s nimi zasní.

-

Dnem

-

Na pořadu dne byl

jen ten jeden den,

však pozadu v něm předem

sen změn středem.

Vzhledem k obřadu snil zlem,

tak v plen změněn.

-

Báseň

-

Bázeň a kázeň

z nich vztah opora

vznik snah co shora.

-

Fáze ve snaze

hráze v odvaze

draze o váze.

-

Forma to strohá

tou dohra skrovná

formát dorovná.

-