|
Slovo "art" se významově spojuje s pojmenováním uměleckých směrů nebo stylů. "Bomba art" může být dvojí. V tom prvním významu spojen se současnými tendencemi v architektuře, kde je snaha šokovat něčím dosud nevídaným. Ten druhý smysl je zahrnut v tom prvním významu, ale specifikuje se záměrnými uměleckými inspiracemi zbořeništi staveb. - Vybuchla nálož a dům padl, úmyslem či zanedbáním povinnosti. A sledován byl jak vadl, otázkou však v jaké ctnosti. - Jen trosky po něm zůstaly, na videích a u fotografů. Tam kde dříve stěny stály, dnes jeřábí viděti žirafu. - Ale co zde také neviděti, různé zajímavé útvary. Hrají si tu i malé děti, a hledány umělecké dary. - Ano, foto jako dokument, pro inspiraci tvoření. Nejeden pak braný moment, jenž zanechalo boření. - Záhy vypučela nová stavba, v podobnosti zkázy této. To v přírodě se také stává, po zimě přichází léto. - Vytvořený další směr, nazvaný "art bomba". Kde stavební bývá poměr: hrouda, díra, plomba. - Vybuchla nálož a padl dům, otřásly se okolní. Taková realita proti snům, patra horní lehla v dolní. - Bum a je tu "bomba art", a architekt je slavný. Na vernisáži houslí part, jak ten předek dávný.  |
|
- Utichl zpěv ptačích hlásků, avšak ne tak docela. Zde poutník zanechává svoji lásku, krajině té, jak proměnlivá celá. - Těch hýřivých barev pastelových i temných lesních zákoutí. Tajemných příbytků sovích, jen bystřina neláká se zouti. - Tam nedaleko jakýsi pohyb, to srnka cestu přeběhla. V potoce viděti drobných ryb i sem tam nějaká ta houba jedlá. - A přichází na konec lesa, s výhledem do širých dálek. Tu srdce poutníkovo zaplesá, jaký balzám na duši a lék. - Poli, loukami a dalším lesem, cesta jeho vede dál. Krajinou přichází také sem, k té velké nádrži opodál. - Jezero přehrady zbudované, dnes již vrostlé přírodní. Vítr tu ze všech směrů vane a patrný všeliký život vodní. - I vzácných druhů ptáků, orel mořský přilétá. Až z těch zázraků poutník v ataku, proměn bohatějších léta. - Sady, lesy, pole, louky, jezera, roviny, kopce, žádná pomíjivá mezera. Krásnější podívaná to která?, toulky od rána až do šera. -
- |
|
- Tajemná byla ta černočerná noc, již protínaly ostré světelné paprsky. Ty pak všemu tu dodávaly čarovnou moc, čekajíce na sluneční příchod brzký. - Pomníčku starému oprýskanému, i těm stromům v okolí. Stejně jako ostatnímu zde danému, ozářeno cokoli. - A co bylo zdrojem záře této, snad koráb návštěvníků z vesmíru? Ano, takto vyjádřeno jen jednou větou, jak přiletěl, tak odletěl v míru. -
  Vlastní kresby z klášterní zahrady v Broumově v invertních barvách (1984).
|
|
- Co se mi to jenom zdálo, o tom, že mnoho je vždy málo. Ve snu se vše násobí, a fantaskní zjevují osoby. - Splétají se sítě dějů, do neskutečných rovin. Vlastních i jako zlodějů, směs všelikých to novin. - Postavy zde pravdivé, také četné stvořené. Představení často divé, o přeludy snu opřené. - Za své osobní účasti, v nejrůznější situaci. Drama dělené i na části, herci vlídní nebo draci. - Veškeré pohádkové bytosti, a mnohé ještě další. Postavy lidské z masa, kostí, někdy pravdou, jindy falší. - Sny jsou velkou záhadou, ve spojení s naším bytím. Podvědomou náladou, my posíleni jimi, nebo biti. - Probuzení bývá spásné, a potom všechno jasné. Než naše svíce zhasne, pohádky i někdy krásné. -  Sebastiano a Marco Ricciové, Pomník vévody z Devonshiru, olej, 1725. - |
|
- Právě se rozednívalo, a sluneční záře zalila vše kolem. Co dosud temný šat svůj mívalo, zřetelné bylo lesem, polem. - Pohasla světla nočních měst, návratem k obrazu dennímu. Ve spletitých trasách jejich cest, k životu práce a hernímu. - Člověk probuzen tak k novým dějům, nadějím, také starostem. Ta krajina společný dům, v níž málokdo nezvaným hostem. - Každý obsazuje svoje místo, a rozvíjí další plány. Byť na žádné pozici není jisto, kde záleží na tom, jak věci jsou dány. - Lesy, obce, pole, města, obytná naše krajina. Života úděl i siesta, ve hvězdách se najde ještě jiná? -
Theódore Rousseau, Montmartreská nížina, olej, kolem 1835 (Umění 19. a 20.století, N.Lynton, Artia Praha, 1981) - |
|
- Umění velké rozbito, a trosky z něho zplaněly. I království jeho dobyto, kde múzy se mu klaněly. - Velikáni rádoby, velikány době naší? Vždyť do jaké to podoby, padli v jakous kaši. - Umělců tak přibylo, a kdekdo se jím cítí. Jen poctivosti ubylo, ta ocitla se v síti. - Co rozbito je dobyto, ale i nové vedou cesty. Úspěch, sláva, koryto?, i ty múzy musí kvésti. -   Leonardo da Vinci a Pablo Picasso. - |
|
- Ze snů dávných sen nový, po křivolaké stezce strmé. Snění či bdění to, kdo ví, a co všechno se tu shrne. -
Větry tu vanou všemi směry, i protisměry. Kde sotva udržet se bez opěry, pro každý stavební plán smělý. - Nyní tu panuje stav bezvětří, jako ticho před bouří. Ale někdo i něco větří, jaký plamen tu mýty boří. -
 Návrh dostavby Staroměstského náměstí v invertních barvách. - Zde již i mrazivé bílo, kde lidé již nejsou lidmi. Také takto se mi snilo, když pohled byl jen střídmý. - Dáte hřejivé teplo, a zimou se vám odmění. Co všechno tady se spletlo, v pouhém pustém hřmění. - |
|
- Já na něj,  a on na mě.  - Já na něj, a on na mě.  - Já na něj, a on na mě.  - Já na něj,  a on do stropu, do kouta či se mine.  "Tak, zase jednou na pamětnou měj, jak čas nám tady oběma plyne."  - Jeden pálí na druhého, a ten druhý sotva zpět.  "Tak dávám já ti ze soudku svého, jeden-dva-tři-čtyři-pět." - "No počkej a hlavně klid, jednou ti to vrátím. Co zasloužíš si, budeš mít, jen co svoji hru obrátím."  - "To jsem tedy ale zvědav, vždyť mezi námi rozdíl třídy. Jak si myslíš, tak se bav, já jsem ten, kdo naši hru řídí." - Slabší hráč se trénoval i jinde, a zdokonalil podání. Povzbuzen, že tentokrát to vyjde, dříve o tom ani zdání. - No, a potom se zase střetli, ten lepší a ten vylepšený. 1 : 1, jak vzájemně se smetli, v rovnováze ranami všemi.   - I zaskočen byl suverénní vítěz, jak náhle to od slabšího dostal zpět. Pak z odporu ho pojal děs, a již nespočítal 1-2-3-4-5.  - |
|
Stojí v lese u křižovatky cest (dnes silnic) na Trutnov, Pilníkov a Vlčice již od roku 1718. Také tudy prochází železnice ČD se zastávkou Vlčice. - Ten pomníček zde maličký, v křížení tří cest. A jméno panny matičky, tu v uctívání jest. - Tudy chodili kdys na panské, lidé z celičkého okolí. Jen v roli trpké poddanské, z toho srdce ještě zabolí. - I zastavili se vždy svojí cestou, pomodlit a pro posilu. Tu pokleknout i přesto, byť nebylo kde nabrat sílu. - Pomníček tu v lese chátral, ale dočkal se své obnovy. I v představě své tvůrce pátral, pro "květ růže" zase nový. -
  Původní stav a po obnově (foto rekonstrukce: J.Blažek, Pilníkov). - |
|
- Fasáda umná opět chátrá, římsa padá a vlhkost vzlíná. A jak po ní jen oko pátrá, mele se tu z božího mlýna. - Oprýskané přízemí, a velká otlučená vrata. Kontakt přímý se zemí, kde voda stoupá natotata. - Špatný okap a bez podřezu, pak marná tu práce štuková. Jak jen do domu toho vlezu, východ ostruhy mi uková. - Kdopak tam bydlí, co já vím, duchové, i lidé snad. Možná i nějaký ten mim, a hraje se tak o mat. - Neděláno, co se mělo, strašení ale předčasné. Ještě to tu něco chtělo, římsa padá, to je jasné. - Izolace domu žádná, voda s omítkou si hraje. Také mnohá práce kladná, v pokusu o kouzlo ráje. - První, a to druhé poschodí, stále zdobné ve zdi plošné. Pro každého, kdo kolem chodí, poutavé i ty hermy sošné. -
Realizovaná obnova a berevné řešení fasády domu (1999). - |
|
- Udělám z krychle kouli, a z koule zase šišku. Někde se to i boulí, hranol na výšku či šířku. - Také v různých kombinacích, a složitějších útvarech. I v iluzívních náznacích, nebo přesných párech. - Já vzletnou krásu zde, pak v těch tvarech hledám. By vyznění bylo prosté, bez boje to nikdy nedám. - Své inspirace odevšud, i fantazii svou přidám. By nepoléval duši stud, maximum ze sebe vydám. - Poctivost a radost k tomu, i bolesti tu bývá dost. Ovšem, jak to přijde komu, jako takový sdělný most. -
 Studie chrámové architektury. - |
|
-  Píši si veršíky různého obsahu. Vážného, duchovního, lyrického, epického, filosofického, fantaskního, politického, také humorného, pro dospělé i děti. Život má velkou sílu a prostupuje celým vesmírem. Není-li celý vesmír, jenž je jako celek pro nás nepoznatelný, živým organismem. Jen zdánlivě se nám tak nejeví, neboť pozorujeme jen jeho malou část, v jejímž funkčním zařazení vnímáme pouze nižší formy života pozemského.  - |
|
- Noc plná roztodivných snů, směsi prožitého i fantaskního. Já vždy probouzím se a opět usnu, ty neskutečných dějů kniho. - Ráno vstanu a chystám se do práce, dnes delší to cesta bude. Tento příběh zde píši jen tak krátce, měřit zámek, jak to v mrazu půjde. - Bývalé sídlo šlechtické, jež nyní povstává z temnot. Zpustlé a znevážené celičké, byť vzácných historických hodnot. - Přijíždím a již jsem v zámku, kde nyní pracuji v poschodích. I zamykám za sebou branku, a procházím se s měřidly v nich. - Pohybem se zahřívám, pro provádění zákresů. Také smíšené pocity mívám, kdy nevyhnu se ani stresu. - Bourané zdivo a některé stropy, kde nutno dávat velký pozor. Sem tam i spadne něco a hluk ztropí, já sám si tu dělám dozor. - Pak skončím svou denní práci, již s jinými pocity. Dobrá nálada se mi vrací, neboť den byl smysluplně prožitý. -  Současný stav  Návrh nového řešení průčelí |
|
- Ti veleještěři a ptakoještěři, vymřelí na konci druhohor. Zařazením spíše praptáci, kteří již pro další vývoj nebyli vzor. - Postihla je katastrofa, v podobě tělesa z vesmíru. A v doplnění pak tato strofa: jakoby dáno bylo na míru. - Dnes je pánem země člověk i podobný těmto předchůdcům. Jenž tu buduje svůj novověk, v důvěře svým silným vůdcům. - A příroda stále vymírá, jak ustupuje dobyvateli. Kde, že je ta správná věcí míra, mezi pozemskými obyvateli? - Tu však nikdo nehledá, neboť zahleděn je do svých zájmů. Běda tak člověku, běda, pro neplacení dlužných nájmů? - Ti pánovití druhohorní obři, menším ustoupili formám. Neboť tak v mnohém nebyli dobří a ve vývoji již pouhý klam. -  Veleještěři (porovnání velikostí s člověkem podle Ch. A. Knighta)  - |
|
- Člověkem stvořen pro práci a zábavu, jako věrný jeho kolega. Ten i jako anonym v nesčetném davu, často a nečekaně poleká. - Kdo si začne s počítači, propadává jejich kouzlu. Avšak, jak jen málo tady stačí, a odolává i jejich zlu. - Každý je také počítačem, ovšem jiným, živým. Pak záleží to tady na čem?, no na tom, co všechno o tom vím. - Znečištění, fragmentace, viry, pravidelná údržba a ochrana. Znalosti až do té míry, by blokována byla každá rána. - Internet, ta do celého světa brána, nám nesčetné dává možnosti. A my, často otevíráme jej zrána, ale někdy i bývá k zlosti. - Programy, umožňují práci, a stránky informace. Na otázky odpověď pak vrací, vždy aktuální formace. - Počítač přítel i nepřítel, někdy i škodí na zdraví. Ten moderní doby šiřitel, jak nejeden uživatel praví. -  |
|
- Městu Libuše tu slávu věští, na lunetovém výjevu. Praze v slunci, také v dešti, a ve vývoji četných jevů. - Malíř vyjádřil svou vzletnou vizi, a jiný do mozaiky přenesl. Jak v dáli věštby slova mizí, a na perutích vánek nesl. - V nové radnici též takovýto obraz, na čelné stěně býti může. Jaký zde jen zpodobniti odkaz, snad proroctví trnité růže? - Výjev dobový a dnešní, scény civilní, avšak důstojné. Také modlitby ideje mešní, čeho zvoliti tak, a čeho ne. -  Návrh dostavby Staroměstské radnice, svislý příčný řez - žlutě stěna v přízemí pro mozaikový obraz:  Půdorys přízemí:  |
|
Bílá a černá, muž a žena, den a noc, anděl a ďábel, pravda a lež, země a nebe, voda a led, život a smrt, umění a umění. - Bílá a černá, ty protipólné sestry barev, obě čisté a jasné. Mezi nimi proudící krev, a další mnohé barvy krásné. - Muž doplňuje ženu a obráceně, tvoří tak pár člověka. Ten v rozmanité bývá ceně, měna tvrdá nebo měkká. - Den vždy střídá temnou noc, v pravidelném rytmu času. Toť kouzelná přírodní moc, a tiše zcela, bez slyšení hlasu. - I anděl s ďáblem se doplňují, jak tvoří si své frakce. Svoje role pak naplňují, v pořádku: akce a reakce. - Pravda soutěžívá se lží, ve velmi častém střetu. Lež vždy pravdu mlží, možno opačně též napsat větu. - Na zemi a také na nebi, odvíjí se život náš. Ty četné úsměvy a škleby, někdo odříkává "otčenáš". - Voda zmrzne v led, ten roztaje zase zpět. Žádný zájmový tu střet, zbytečných dalších vět. - Život je naše vědomí, smrt si ho pak zpátky vezme. Aby stavěl veliké domy, a ta z nich vysvobodí vězně. - Avšak umění a umění, co že to je za duel. Jedno duchem, jiné jmění, hořká pachuť či sladký cumel. -  |
|
- Ošklivost se vzepřela kráse, a sama povýšila na krásu. Někdo jiný tu tahá pilku zase, jíž temnotám dodává jasu. - Také krása vzepřela se ošklivosti, a pozvedla z ponížení. By učiněno bylo zadosti, kde pochybení v klamu není. - Ošklivost a vzletná krása, těch již bylo dosti? Jedno nad druhým vždy zajásá, jak zvaně či nezvaně se hostí. - V boji pak nikdy není vítěze, jak každý tu chvilku tahá pilku. A různé střídají se teze, mající jedna druhou za mýlku. - Ošklivost se vzepřela kráse, a krása zase ošklivosti. Jak to, či ono komu tady zdá se, někdy i všeho bývá dosti. -  Michelangelo da Caravaggio, David s hlavou Goliášovou, kolem 1605. - |
|
- Nebylo mu dobře, neboť přijal vyšší dávku záření. Neměl tam chodit a stát na té hoře, přesto však šel a utrpěl zranění. - Lákaly ho, táhly a sváděly, svým nebeským zpěvem. Ale ta dálka, co jej od nich dělí, a také, zda na břehu pravém či levém. - Nedbal toho ve svém omámení, rozhodnut přijat cokoli. I dostával neklamná znamení, že cestou jej nic neskolí. - Ty sirény nebesky lákavé, stejně tak i zrádné. Ve stálých pochybách vrtkavé, kde pevnější jistoty žádné. - Přesto šel a nebylo mu přitom dobře, neboť přijal vyšší dávku záření. Na té vysoké hoře, neklamného prozření. - Sirény umlkly, ale poutník se nezastavil. Nesouc spor ten dávný vleklý, do dalších dějství, pravil. -  Staře jako "kostel" + přilehlé domy,
a nově jako radnice + přilehlé domy. - |
|
- Přišel básník do Neumětel, a velice se podivil. I nebral na to zřetel, jakých podivných tu spatřil vil. - Také nelitoval zdejších chvil, a pustil se hned do práce. Pilně zobrazoval o čem snil, v kresbách svých i v básních krátce. - Kam jen se poděl ten umětel, když stavěl tyto domy? Těch roztodivných bliku světel, jen sem tam nějaké ty stromy? - Kreslil, rýsoval i básnil si, divil se a pracoval. Také žízeň přitom hasil si, a ze svých cílů necouval. - O Šemíkových Neumětelích, to tady ale není. Zde ocital se v "jeteli", hledaje vysvobození. - V marnosti všeho počínání, pak ustal ve svém boji. Neb paprsek sluneční ranní, v probuzení ze snu hojí. - Poučení: Nebojuj s větrnými mlýny, a dělej jen co zmůžeš. Také nevrážej své klíny, kde ti řeknou - lžeš. -  - |
|
 - Te je ale majestát, jak hrdě tyčí se a rozkládá. Úplný suverénní stát, tak znamenitě prostor ovládá. - Sám je živou bytostí, a jiným život dává. Co tvorů v koruně své hostí, a na pozdrav větvemi ve větru mává. - Zjara se vždy ošatí, pak i do červena barví. Mohutní a košatí, pro ptáky, lezce a hmyzí larvy. - Buk červenolistý v plné kráse, důstojnost sama, také něha. I spokojený býti zdá se, čeho všeho ve větvích mu běhá. - Na zimu vždy se odstrojí, a zastaví proudící mízu. Upoutává i v zimním kroji, jímž letnímu dává remízu. -  - Dům jest dílem člověka, a ten jej pak také živí. Ve tvaru pevném, nebo do měkka, by vlídný byl, ne hněvivý. - Stavitel postaví konstrukci, potom ji ošatí a vybaví. A po všeodborné instrukci, něčeho přidá a jiného se zbaví. - Dům rovněž vítá četných hostí, jimž poskytuje svoje služby. K radosti i někdy k zlosti, plní či neplní jejich tužby. - Strom a dům, ty dva nerozlučné příbytky. Každý si žádá vlastní um, nikdy ne však plytký. - |
|
- Cit, pocit, vjem a sen, čekání, naděje, zklamání. Radost, ale i bolest den co den, také nového vždy něco k mání. - Střety, smlouvy, dohody, úskoky a klam. Občas i nějaké ty výhody, v účtech těch má dáti - dám. - Boj, vzdor či smír, časté chyby a sliby. Naše hlava samý vír, kolem nich i hbité ryby. - Kráčíme stále vpřed a ohlížíme se i vzad. Někdo si léčí vřed, jiný bolesti zad. - Pak ty nutné peníze, peníze a zase peníze. K nim se pojí naše vize, jež povahy popíší ryze. - Život je také samá krize, pletichy, hříchy, práce. Rovnováha i kolize, v dění dlouze nebo krátce. - Hra, zájmy, zábava, pohroma, ale také štěstí. Jak kdo bere nebo dává a cestu si svoji klestí. - Život je přívod i vývod, únik a úsilí o vznik. Nikdy však není podvod, v mnohém pak bývá zvyk. - Staví se mu přehrady, ten se brání nápady. Často marné bývají rady, kde ladí se jejich vady. - Žíti znamená býti a býti žíti. Žíti pak to svoje bytí, v čem jsme čilí a hbití. |
|
- Co je lidské vědomí, vnímáme pravdu, nebo jen její klam? Zde skutečnost se s představou lomí, v objektivně-subjektivní záznam. - Jisté je, že mnohé vnímáme shodně, a něco rozdílně. Na obě strany toho hodně, v té naší mozkové dílně. - Ve snech tvoří se realita nová, s fantaskními vizemi. Naše vědomí již jinak se chová, zde nežijeme na zemi. - A máme-li bezesný spánek, nevnímáme nic. Jakoby nás odnesl vánek, a nejsme víc. - Co je skutečnost a co klam, je i předmětem našich sporů. Něco pravdou jistou, jiné podobá se hrám, takový kompakt, plný otvorů. - Vidíme, vnímáme, chápeme, nebo také opačně. Ode všeho něco, mnohé i jinak zveme, kde vzájemně se chováme akčně. - Zemře-li člověk, zmizí pravda i klam, ty ale přetrvávají živému. Pevností podobné skalám, ku obrazu svému. - Objektivní skutečnost tu zůstává, i kdyby člověka již nebylo. Ta vyšší pomyslná hlava, by vše dále v pravdě a klamu žilo. - Vidíme, slyšíme a chápeme, ale i nevidíme, neslyšíme, nechápeme. Jsme, nakonec i nejsme, ale přesto stále jsme. - Kdo tedy jsme i nejsme, na zemi a na nebi? Myšlenkou jen v komnatě mé, úsměvy mými i škleby. -  - |
|
- Jakou velikou moc má toto slůvko, co všechno dokáže a způsobí. Někdo tu mlčenlivý, jinému říkají mluvko, ve svém účinku se i násobí. - Pohladí, povzbudí, posílí i urazí, nadchne či poučí. Nástroj něhy, lásky, ale také srazí, vychovává a učí. - Zbraní vždy kazatele, politika, filosofa nebo slova umělce. Kde chápaná rozdílně etika, vyjádřená hlouběji či mělce. - Slovo dalo slovo a došli tak k vzájemné shodě. Jiní, byť stále zkoušeli to nanovo, nikdy nesešli se v pohodě. - Milenci něžně si vyznali lásku a došli tak ke splynutí duší. Jiní zase si nasadili masku a falešně slyšely jejich uši. - Radil jim dobře, pochopili to, proto poslechli. Neboť svá slova volil moudře, tak, jako kdyby je vdechli. - Mentor zase poučoval, proto nebrali ho vážně. Cosi cizího si vypůjčoval, což vyslechli jen vlažně. - Tyran slovem týrá, diktátor diktuje, učitel učí a mučitel mučí. Co jen těch významů různých tu je, a někdo raději mlčí. - "Líná huba holé neštěstí, a mlčeti nad zlato". Slovo znamenat může i štěstí, záleží pak na tom, jak je vzato. - Jakou velikou moc má slůvko "slovo", ty mluvko i ty spíše mlčenlivý. Jednou potěší, jindy jako olovo, vždy však to nástroj spolehlivý. -  Honoré Daumier, Zápas škol, 1855. - |
|
- Vedli se za ruce v krajině hojnosti, naplněni radostí a svým štěstím. Tou krajinou, jež každého tu hostí, kdo nepřichází ve lsti. - Plnou květů a ptačího zpěvu, stromů, keřů i bublavých potůčků. Prostě, ve svém parádním oděvu, kde i domky doplňují poučku. - Na obloze sluníčko s bílými mráčky, opodál pak vyskočila srnka. Šli svou cestou, dle turistické značky, a hle, na struny tu někdo brnká. - To jiný pocestný si na kytaru hraje, jako doprovod těch ptačích hlásků. Píseň svěžesti, celého kraje, kde ti mladí si vyznali lásku. - A neměli s sebou ani mobil, v tu procházkovou neděli. Proč také, k čemu by jim byl, vždyť ten pohodu jen dělí. - Došli až k velkému rybníku, plnému rozkvetlých leknínů. Jenž hojnému životu dal vzniku, kde odpočinuli si ve stínu. - K večeru osvěženi se vraceli, a nakonec s polibkem loučili. A to je již tento příběh celý, v němž mnohým se i poučili. -  - |
|
Tam, kde je již nebe a ještě je i země. Tam, kde ještě není nebe, ale již není ani země. - Vidět ze země do nebe a z nebe zpět na zem. Ten prostor můj i pro tebe, plné tvary i jejich lem. - Kam jen oko dohlédne, země i nebe a nebe i země. V tajemství každého dne a plodného sémě. - Pohled v dáli upřený, vzápětí pak blízký. Na cokoli zaostřený, s nesčetnými zisky. - Tam, mezi nebem a zemí, kde je již nebe a ještě je i země. Tam já nacházím své zázemí, ve světle i temně. - Kde ještě není nebe, ale již není ani země. Kde teplo je a také zebe, sny zhmotňují se ve mně. - Den a vjem, promění se v sen. A ten prostor v něm, zemí nebem nasycen. -  - |
|
- Z betonu krabice veliká, toť typický panelový dům. Oko si pak na něj zvyká, kde vložen jen průmyslový um. - Prostý a šedý původně měl šat, a na nic většího si nehrál. To mu vytýkáno tolikrát, že nakonec z něj vyrostl i král. - Všemi rozzářil se barvami, aby upoutával pozornost. A každý něčím byl tak známý, vždyť těch nevýrazných bylo dost. - Ve velkém takovém sídlišti, jako v papouščím ráji. Pestrými barvami vše se blyští, i děti svůj dům tu mají. - Žlutý, červený, zelený, také modrý a vícebarvý. Ten šedý již není dovolený, pestrý motýl z každé larvy. - Z doby mdlé do doby barevné, poutavé a jásavé. Výtvarně však levné, nevkusné a nepravé. - ------------------------------- Z betonu krabice veliká, je i tento dům. Nechť trest svůj si tu odpyká, v barvách nepodobných snům. - Měl jsem záměr jemnější, vkusnější a vhodnější. Neprošel však mluvou zdejší, kulturou místní bleší. - Z šedé barvy béžovou, v zateplení obkladu. Já chtěl mu dáti novou, z původního záporu do kladu. -
  Praha, Zahradní Město: pohled z ulice Pražská na křiživatky ulic Švehlova, Jahodová a Jasmínová; autor foto cs:ŠJů, commons creative, volné dílo (Wikimedia commons). - |
|
- Jedni na pevné půdě rádi, jiní pouze vodomilní. Další se zase parádí, v letu vzdušném pilní. - Ze země též do vody, nebo z vody na zem. Někteří i mají kódy, z obojího v letu rázem. - A co na to člověk pán, vždyť ten mohl jen po zemi. Jaký kód byl jemu dán, že veškerá překonal území? - Na suchu, na vodě i v ní, ve vzduchu a ještě dál. V bádání sen naivní, nevěda již, co bůh mu dal. - Pánem tvorstva na Zemi, a dobyvačem vesmíru? Kde najde nová zázemí, válkami i ve smíru? - Člověk s člověkem, též sám proti sobě. Od starověku novověkem, průkopníkem v každé době. - Naučil se chodit, běhat, plavat a létat do daleka. Snaží se mít přesný odhad, by méně toho, co ho leká. - Staví na zemi, i pod ním hloubí, tak překonává jiné tvory. Dohromady schopnosti své kloubí, slézá hory, hlubinné nory. - Na souši, ve vodě, též na nebi, rušno je již dosti. Úsměvy života, také škleby, co domácích tu, nebo i hostí? -  Město budoucnosti, E.Hénard, 1910 (Slovník soudobého urbanismu, J.Hrůza, Odeon Praha, 1977). - |