Moje architektura

Korektně proč?

Konkrétně proto, že

tón o tom nejen lže

pěkně zřen, ale je i

dalek změn náhle.

Co se zrodí, jde pro

či proti, v touze hrou

sen hrotí, zrozen tmou

jen, zdrojem své pnouti.

O čem tón je?

O všem možném,

dobrém i zlém.

No ovšem,

o svém množném,

co problém smyslem.

Oděn z nouze snem,

do ozvěn písmen.

Špachtlí, štětcem

Špachtlí malbu i hrubější,

chtít tah pro hru, šalbu vnější,

však ctít vztah k dobru umnější.

Štětcem lazur, s citem k věcem,

ze snah nitrem, v čistém světce,

tak ve snách tlak snít, hlas i stvůr.

Dvoje

Nejkrásnější je to,

co je nejvlastnější.

Vnitřní svoje, dojem hezčí

jitří, vnější větou zlehčí

to, co do souboje zvenčí.

Ve vznětu touhou oboje,

ke vzletu hrou tou pro zdroje

tmou jasnější.

To dvoje, vjem nitrem veden

vně a jen s filtrem změn zve den.

Letní

Obloha blankytně světlomodrá

od boha, se skvělou září tou hra.

Slunce v její půlce v ráži vůdce,

naskytne klam a stráží své prudce.

Paprsky z dáli, hřejí až pálí,

avšak brzký atak přejí náhlý.

S nocí bouře letí k dohře mocí,

ve změti třeští vichrem v dešti.

Ráno pak tichem zváno v den skvoucí,

chladno změn, s pomocí strůjce věští.

Oblaka

Plují temná oblaka,

bují celou oblohou.

Jemná, oblá, dál jaká,

zjevná smělou polohou.

Plná kapek ve zmatek,

vlna zkratek v poznatek.

Bílá nesou z obrátek,

ta zbylá nejsou stratég.

Co se spěšně čekalo,

pouze deštěm lekalo.

Bouře

Blesky se křižovaly

nebesky,

že s lesky dnes kříž povalí.

Jen hromy a třesky,

sem tam stromy se ozvaly.

Padly v oběť větru z dáli,

z ran těch střetů odpověď.

Pak spěch kapek v prudký liják,

z dávek půtky, a ví i jak.

Vláha v dohře, dar zní zpráva,

snaha bouře, zmar s ní hrává.

Zvláštní věci

I ty obyčejné zvláštními,

jež obličej mají s vlastními

tvary a hájí to své běžné.

Skryty tají sen, v prostém bytí

jen, v němž hostem ten, kdo změn vidí.

Ti svědci jimi básní přeci,

kteří věří ve zvláštní věci,

svými dary se s nimi zasní.

Dnem

Na pořadu dne byl

jen ten jeden den,

však pozadu v něm předem

sen změn středem.

Vzhledem k obřadu snil zlem,

tak v plen změněn.

Báseň

Bázeň a kázeň

z nich vztah opora

vznik snah co shora.

Fáze ve snaze

hráze v odvaze

draze o váze.

Forma to strohá

tou dohra skrovná

formát dorovná.

Linka

Na blankytně modré obloze,

vzdorem zde bílá linka dlouze.

Ta výjimka zve, naskytne klam,

pouze jak čilá, tak zbylá tam.

V postupu vpřed a odzadu hned

jí pak ubývá z odstupu vzhled.

K odhadu ukrývá i svůj let,

vzorem jsi teď a v moudrém si pluj.

Všechno v pravý čas

Odpovědí na otázky,

kdy a jak se tmou zrodí jas.

Veden svazky, hrou nadsázky,

tou tvou hledí i vydá hlas.

Vše dnem zváno ve správný čas,

odpoví předem zprávy část.

Vdechnout pak tím dáno snáz či

obnoví stín a hlídá ráz.

Snová

Stále cosi hrozí

ve snech noci,

kde spěch emocí.

Jednou žalem prosí

kdosi v nouzi,

jindy málem kosí

mnozí bozi.

I jiný vzedmou vjem,

z moci vlídný sen,

jen ten zhlédnout.

Duch se vzpouzí horoucí

a probouzí vzduch z noci.

Vratce

I básně psát lze jasně,

z bázně krátce nehlasně,

o kráse snad, co vlastně.

V tichosti své bytosti,

jen s milostí změn hostit

verš, jenž nezveš lež, k zlosti.

A zase, jak ztracen v den

i sen jeden, že se přeš,

tak vratce veden strážcem.

Pád zrad

Jakpak vztah chápat?

Ach ták, tlak a pak

v snách lapat nápad.

Jak chvátá na krach

i pach v těch zradách,

tak pře spěch zadá

a přepadá strach.

V lad

Dokud myslíme, buďme,

pokud si nejsme jisti,

vzbuďme lež, než zjistíme,

že jsme čistí i bludně.

Dvě básničky o máji. První je inspirovaná první částí Máje K.H.Máchy (z 1.8.2023). Druhá je současná.

Máj

Slunce ke spánku se klonilo,

v oblacích kouzel a červánků.

Byl první máj, večer snů, plánků,

kdy již o lásce vše snilo.

Hrdlička, slavík zpěvem touhy,

ve vonném háji, v květech stromů.

Voláním svým po sletech domů,

máj tak vítal jménem mnohý.

I v bolu pláč tu slyšen tichý,

kde jezera šum, v křovích stinných.

Z jakých vidin, poví, že z vinných,

pro sen lásky, ztišen hříchy.

Májová

Májová nová snová hodnota,

co ta nota smlouvá v chod, to poutá.

Píseň tiše spíše slyšet z výše,

svůdce slunce, strůjce, vůdce říše.

Po roce porce, emoce světů

v letu či květů v louce, co jen tu.

V háji se mladí tají, jak v ráji,

máj tak mají rádi, sen i hrají.

Popřen

Tak pokořen,

avšak opřen

o kořen,

zrak doostřen,

znak podpopřen,

protože

pohřben prozřen.

Život

Příchod, chod, východ,

zrod pout od příhod,

proud výhod, podvod.

Mnoho pří, dohod,

touhou zřít obvod,

hrou tou klid, od-do.

Prestiž

Přibliž se jen blíž,

nejsi-li slepýš.

Nevíš-li, nepiš,

když si slevíš níž.

Ten tok

Co je to pokrok?

Tmou sen rok

sun krok

hrou o rozum.

Nová

Touha, věčná dohra

dlouhá.

Mnohá, pouhá prohra

vděčná.

novější článkystarší články

vypnout mobilní verzi

Jiristratil | Moje architektura