-

Složnokvětá

-

Z mnoha drobných kvítků, v jednom lůžku,

kde jeden vedle druhého sedí.

V květenství zvaném úbor, tu snůšku,

promění pak ve chmýr bílý v šedi.

-

Ten rozvane vítr, všemi směry,

semínka, jak z prachového peří.

Každé jinam, pro svůj význam, který,

kdekoli snad i klíčivost změří.

-

Proměna květu, ze zlato-žluta,

do bělavé kuličky padáčků.

Po opylení jen krátká lhůta,

pro tento zázrak, jakoby z mráčků.

--------------------------------------

-

Vlny

-

Jako úder do prázdna,

či síla smysluplná,

bolest dohry bezuzdná,

a souhra cituplná.

-

Valí se i vracejí,

pravdou sporu svědectví.

Pomíjejí, ztrácejí,

v jiném vždy spojenectví.

-

Vlny proudů života,

v nárazech na pevnou zem.

Prohra, výhra, čistota,

i ten naplněný sen.

-

-

Mýtem snů se vyjádřil,

a celý projev zmařil.

Ve snaze všem vyhovět,

pohněval si soudný svět.

-

Plamennou řeč pronášel,

jak vysoko s ní zašel.

Chrlil libé myšlenky,

však led pod ním jen tenký.

-

Mluvil dlouze, nadšeně,

s citem k muži i k ženě.

Zapomněl pak na snů klam,

a tak usvědčil se sám.

-

Chtěl být boží, také svůj,

udržet se stůj co stůj.

Slibem svým tu skrýval se,

tím libozvučným hlasem.

-

(báseň není k nikomu konkrétně vztahována)

-

-

Sobě

-

Bez ohledu na okolí,

udělat si, co nebolí.

S radostí, jen sobě vlastní,

vyváznout tak z cizích pastí.

-

Tobě

-

Udělat ti, co nebolí,

k radosti, ne však cokoli.

Byť si i mnohé přejeme,

svojí krví se hřejeme.

-

Pocit štěstí

-

Jen okamžik a zas pěsti,

záblesk čehosi beze lsti.

Štěstím je i to, co není,

co se ztrátou v horší změní.

-

Zázraky

-

Ty se přece dějí stále,

i ty velké, ne jen malé.

Jsme-li, máme-li, víme-li,

to vše v žití, k bytí stmelí.

-

Predátor

-

Tím, do jisté míry každý,

vždyť jen pouhé jeho bytí,

bytím jiného se sytí,

pro vázanost soužití vždy.

-

Umělec

-

Není světec, ani vědec,

přesto se modlí, zkoumá věc,

zabloudí a nalézá se,

v lačné své touze po spáse.

-

Štěstí

-

Vyjít se ctí,

z klestí ve lsti,

jež se i mstí,

svévolností.

-

Nebylo mu do zpěvu, ale přesto si zazpíval:

-

Kde domov můj,

kde domov tvůj,

cizinců tu,

a ty jsi v potu.

-

-

Bizarní

-

Nebyl jsi, jsi a opět nebudeš,

toť stav, zvaný život míti.

Okénko z ničeho, do čeho to,

jen průhled věčnosti k žití?

-

Zrozen jsa, kousek cesty z ní ujdeš,

pak ji opouštíš nehotov.

Cosi tu i zaznamenáš,

pro sebe tak krátce, oč se ty přeš.

-

Proseb těch mnohých odříkáš věty,

v boji o to,  co máš - nemáš.

Jakoby hra, s předáním štafety,

kdo je pro koho, pane náš?

-

V přírodě

-

Rozkvetlé kvítí luční,

potoční, také polní,

nevonné i co voní,

s lesy, jež věkem tu ční.

-

Babočky, otakárci,

i ti drobní motýlci,

k tomu básníci snílci,

krásy krajiny dárci.

-

Náhle převislá skála,

potůček z ní pramení,

čistoty jak znamení,

a pěnice se smála.

-

Opodál v křoví šramot,

to srnka z něj tu skáče,

ve větvích volá ptáče,

v pestrém tom ději samot.

-

Po nebi krouží káně,

v potoce pstruh se mihne,

kamení hbitě vyhne,

a člověk kráčí zvaně.

-

-

Moucha

-

Vletěla velká moucha,

krást, otevřeným oknem.

A bzučí stále do ucha,

byť i neviděna okem.

-

Již je vidět, jak se motá,

a marně hledá únik.

Létá z kouta do kouta,

kde jen byl ten průnik!

-

I slitoval se nad ní vztekem,

a počal ji zpět nahánět.

Ta však bláznivým úlekem,

nehodlá se mu klanět.

-

Směje se jeho manévrům,

a uhýbá jim skvěle.

Nakonec pak jeho darům,

odpoví a mizí bděle.

-

Dny a noci

-

Střídají se mermomocí,

z moci sluneční pomoci.

-

Země, v otáčkách však sama,

byž i hvězdná pouta má.

-

Oddaně slunce obíhá,

mateor se kolem míhá.

-

A člověk tu, ve dne, v noci,

vlastní jen svou bezmocí,

sleduje a hlídá jevy,

co má přijít, nikdy neví.

-

Vždyť těch jevů součástí,

kde život tvořen i pasti.

Co mu dáno, lstí je samo,

osudem tak nazváno.

-

Láska II

-

Ta mocná čarodějka,

stranící cti i hříchům.

Pro radost, bolest, smíchu,

dárkyně, jak zlodějka.

-

Podělí sny každého,

přídělem vždy na míru,

jenž zahrne víru,

předem si i najde ho.

-

Rozdá právem, promíjí,

ozdobí se v proměnách.

Či jen, jak zvířený prach,

pohltí, pak pomíjí.

-

Štěstí v klidu, pokoji,

zní tak smysl předností.

Ti činitelé prostí,

v příjmu však pod obojí.

-

Ta pravá, obrazem snů,

jež ideály žije.

Život i zlořečí je,

mírou daru krásnu.

-

-

Jsem tvá hvězda

-

A padám,

přej si něco!

-

Co si přeješ,

proti vadám?

-

Ještě moment,

nevím co!

-

Pravdu či lež,

+ koment?

-

To, co zdá se,

snem i zveš,

ke spáse!

-

Už si přeješ?

Ano, vládni!

Nuže?

Nepadni,

do kaluže!

-

Jak se pozná?

-

Pěje-li se o lásce,

co vše i bývá v sázce!

Pokud to jen hra, v masce,

láká pro své obrazce.

-

"Láska" skrývaná za lež,

ta volává: za mnou běž!

Jak vábivě zní faleš,

a vtírá svoji manéž!

-

Kdo jen o ní sladce sní,

pokrývá ji zlacením,

sliby vítá, ocení,

dalek pravdy prozření.

-

Ach, ta snadná láska,

a klamné její svody!

Jak, v šalebnosti laská,

tak dočká se i shody.

-

Okýnko

-

Předností všednosti,

podle okolností,

kde se lidé prostí,

i vzálemně hostí,

jsou milosti.

-

Oběd

-

Na můj stůl

a modul:

-

I.

Stravu rybí,

výběr tříbí,

sýr a chleba,

dále třeba,

vliv i jiný,

zeleniny.

-

II.

Šunka, salám,

ty ke chválám,

tvrdé sýry,

co v nich díry,

houska, rohlík,

jeden, tolik,

vjem i jiný,

s vitamíny.

-

Zapít pivem,

v dojmu snivém.

-

Průvan

-

Vanoucí oknem v protější,

v náhlých, prudkých nárazech.

Bouchly dveře, úlek, nádech,

avšak svěží vzduch ostřejší.

-

Ten, vysoko nad ulicí,

a opačný ze zahrady.

Navzájem si vytknou vady,

úlevou pak v čistých plících.

-

-

Ta královna všech citů,

tak vzácná, pomíjivá,

něžná, vášnivá, snivá,

podnětem mnoha mýtů.

-

Náhle požár zažehne,

prosadí se sobecky.

Propuká i v pláč dětský,

shoří, popelem lehne.

-

Také však vstoupí tiše,

s otevřenou náručí.

Rozdává a nemučí,

pozvedá se do výše.

-

Čas ji zráním pozmění,

v rámci funkcí života.

Jinak zní její nota,

zůstává ale jměním.

-

Nebo z pouta vystoupí,

zamíří cíl na jiné.

Štěstí vezme, zahyne,

bolest ji i vykoupí.

-

-

Co vše

-

Básně jako zbraně,

v kulturní jen hraně.

-

Rozum, city i boj,

tu v provázaný spoj.

-

I ten lidový kroj,

sen a jeho závoj.

-

Být však i tak zvaně,

v politické straně.

-

A ohlížet se zpět,

žít, s výhledem vpřed.

-

Sny pro sny

-

Velké sny, touhy, přání,

vyhradí sobě místo,

právě jen v těch nočních snech.

-

A jak v nedobytných zdech,

pak probuzením zraní.

-

Vytratí se najisto,

promění ve zklamání.

---

Dny se opět rozplynou,

v marnosti služeb přání,

a ta vidina ztrácí.

-

K čemu klam, jenž sny vrací,

únikovou skulinou.

-

Jen směnou, pro cit hřání,

a pak prasklou bublinou.

---

Zpět do světa bdělého,

kam lest, lež i pravda smí,

což je to, čím se žije.

-

Obnaží, nebo skryje,

podpoří i smělého.

-

S trvalými prosbami,

snu, touhou utkvělého.

-

(rýmy: ABC - CA - BA)

-

-

Bílá

-

Kolik podob člověkem,

v sobě nosíš,

tolikrát i se vděkem,

o milost prosíš.

-

Černá

-

Kolik podob přetvářek,

v sobě nosíš,

tolikrát i o nářek,

si poprosíš.

-

Barevná

-

Kolik podob smíšených,

avšak ztišených,

tolikrát jsi člověkem,

se svým lidským vděkem.

-

Zprávy

-

Napsat báseň o čemkoli,

patřícím i do okolí.

Co dotýká se a pospíchá,

zraku, sluchu, do ticha.

-

Otevírá svoje skrýše,

stručně, hlučně, méně spíše.

Ať již pravdou nebo klamem,

setkává se se zájmem.

-

Zprávy proudí všemi směry,

opřené i bez opěry.

V zájmech různých pro různé,

vstřícné, lživé či hrůzné.

-

Den co den pří stále v novém,

proměnou, v podání slovem.

Co je čím a proč ne tak,

s názory vždy pro přetlak.

-

Ti flétnisté

-

Pěnice rozezpívaná,

krátkou, zvučnou melodií.

Její hlas, ne podívaná,

v korunách stromů zplodí ji.

-

Přezpívá i kosa pána,

ten pak zmlkne a naslouchá.

Když si on i ona z rána,

pějí jen sobě do ucha.

-

Kos má větší repertoár,

ta, byť menší, silnější hlas.

K vábení her, takový dar,

aby je družky našly snáz.

-

-

Z viny

-

Vše se ohledí,

novými pohledy,

oposlouchá,

i jako porucha.

-

Co nedomyslí,

s pocity, smysly,

se přetváří,

i mnohé zmaří.

-

Jedno přes druhé,

také okruhem,

klade své vrstvy,

i nad bratrství.

-

Jak stéblo trávy

-

Tenké, křehké, zranitelné,

přesto silou vzdorující,

obnovou vždy bojující,

i zráním viditelné.

-

Posekané, pošlapané,

ze země se zvedající,

na svou chloubu dbající,

byť jak prohru chápané.

-

Samotné, jen plevel v trávě,

rovnané pak do trávníku,

kde tam má i místo vzniku,

v té společné vřavě.

-