Při řešení problému dostavby Staroměstského náměstí v Praze jsem hledal odpovědi na mnoho otázek.

Novou radnici? Ano, ale jak velkou, menší? Původně tam byla menší a hodila se tam lépe než ta pozdější velká budova.

Tak tedy menší radnici a zbytek proluky ke kostelu sv.Mikuláše doplnit připojenými domy tak, aby netísnily v pohledech natočené průčelí kostela, uplatňující se v obrazu rynku.

Jaký typ budov zvolit, tradiční nebo něco úplně nového? Po tom všem, co se zde vyzkoušelo, nejlépe zůstat u tradice.

Jaký architektonický styl těm domům dát, historizující nebo moderni? Asi obojí dohromady, ve stylu novém. To je ale velmi těžká věc, neboť v tomto místě není podobného příkladu. Tak se pokusit něco takového vytvořit, aby se to hodilo do náměstí a bylo to zde i přínosné.

Jak zastavět proluku? Tak, aby zbylo i dost místa (vedle komunikací) i pro zeleň a odpočivadlo s občerstvením. Rovněž, aby se pohledově zakryly nevzhledné dvorní fasády zdejších budov.

A co funkční využití navržených domů? Variabilní, částečně propojené interiéry pro co nejširší funkční možnosti (reprezentace, výstavy, kultura, kanceláře, učebny, občerstvení, prodej vhodného zboží).

Snaha byla velká a výsledek?

Jedná se o řadové domy, doplňující kompozici souboru budov západní strany Staroměstského náměstí. Hlavní architekturou jsou zde radniční věž a kostel sv.Mikuláše, dostavba by je měla podtrhnout a umocnit v jejich účinu. Tedy ne podobně jako Wiehlova radnice, která je zde další, horizontální i nepatřičně vysokou dominantou, a obě vertikály spíše sráží a v jejich vyznění oslabuje.

Tedy kompoziční vázanost staveb dle zásad a principů souladu a kontrastu tvorby tradičního urbanismu a architektury.

Vítězný, ale přesto nerealizovaný návrh arch.A.Wiehla ze soutěže v r.1909

(Srdce města, URM Praha 2008).

Opoziční návrh, řešící dostavbu čtyřmi domy, rovněž stylově historizujícími,

ale zároveň moderními.

-

Někdy "méně" může být "méně", jak se říká, nebo také "více". Nebo naopak "více" může být "více" nebo i "méně".

Zde jsem si dovolil srovnání domu, navrženého pro Staroměstské náměstí v Praze, s Gaudího domem Casa Battló v Barceloně. Obě budovy vycházejí svým architektonickým stylem z historických slohů, které rozvíjejí moderním tvůrčím vkladem.

Průčelí domu pro SN čerpá hlavně z renesance, baroka a funkcionalistické moderny a vytváří svůj celek v důsledně symetrickém, geometrickém rozvrhu architektonických článků a prvků. Vše je podřízeno racionálnímu, ale i výtvarnému řádu ve stavbě a gradaci kompozice. Průčelí není chudé, ale ani přesycené funkčními a výzdobnými prvky. Ty jsou zde nepostradalelné a nezastupitelné.

Naproti tomu Gaudího secesní dům je pojat výtvarně značně uvolněně a skulpturálně. Je velmi bohatý na výzdobné detaily, přitom však dílo neztrácí jednotný kompoziční řád a nepůsobí přezdobeně. 

Oba domy mají svůj odlišný styl, u prvního platí, že "méně" znamená "více" a u druhého, že "více" neznamená "méně".

Casa Battló by Antoni Gaudí; datum: 28.3.2013; zdroj: own photo; autor: Yair

Haklai; GNU Free documentation Licence; Creative Commons Attribution-Share

Alike 4.0 International (Wikimedia commons).

V tomto článku odbočuji od svým uměleckých témat a zabývám se filosofickými otázkami ohledně existence života ve vztahu k vesmíru. Vědní obory zkoumají fyzikální a chemické vlastnosti a zákonitosti přírody a rozlišují tak přírodu anorganickou a organickou.

Domnívám se, že je to omyl, neboť právě živé organismy dokazují, že veškerá příroda, tedy i ta z našeho pohledu vesmírná, funguje v rámci organického systémového řádu, jenž "aktivuje" veškeré fyzikální a chemické vlastnosti a projevy hmoty. Bez této energetické "aktivace" by se hmota nemohla nijak projevovat a nemohla by existovat. Hmotu charakterizuje složení a pohyb jejích vnitřních struktur, v závislosti na působení vnějších vlivů. Zcela statická hmota, bez jakýchkoliv fyzikálně-chemických pohybů neexistuje.

Organismy jako je člověk a další jsou důkazem existence také vyšších, nadřazených systémů, v rámci jejichž organických funkcí dochází k veškerému pohybu hmoty ve fyzikálních a chemických reakcích.

Tak, jak věda vykládá vznik a vývoj vesmíru, jako projevy anorganické přírody (jako nějakého "perpetua mobile"), se nejspíš mýlí, neboť by něco takového, bez dodávané pohonné energie živého mechanismu, vůbec ani neexistovalo. Existence hmoty je závislá na svých fyzikálních a chemických projevech, které fungují v "motoru" jakéhosi organického pořádku, včetně i jeho "nepořádku", jakým je třeba vznik a zánik hvězd apod.

Že ty nižší živé organismy nic takového nedokazují? Ale jak dokazuje neživý vesmír existenci živých organismů? Nijak. Neopak chování člověkem pozorované malé části vesmíru napovídá svými vývojovými systémovými projevy, že pozoruje spíše malou fyzikální a chemickou "laboratoř" něčeho ještě mnohem většího a vyššího rovněž organického původu (posloupnost forem života).

Jak to funguje jako celek člověku není a nespíš nikdy nebude známo. Jistě tady fungují ještě další energetické vazby, lidskou vědou dosud nepoznané a nejspíš i celkově nepoznatelné.

Jakýsi nepatrný "velký třesk" a potom z něho tvorba a expanze hmoty do gigantických dimenzí? Jen tak sama od sebe? Věda samozřejmě sleduje a hodnotí co poznává a na základě svých zjištění poznatky prakticky aplikuje do reality a potřeb člověka. Více dělat nemůže.

Úvahy o organičnosti veškerého hmotného bytí, v němž se také nacházíme my, ale nejsou bezpředmětné, i když zatím nijak konkrétně lidskou hlavou a rukou uchopitelné.

Existence živých forem, jak je známe, dává tušit existenci dalších forem života, nejen třeba nám podobných na jiných planetách, ale i řádově vyšších, které neznáme nebo ani nemůžeme poznat, neboť žijeme jako jejich součást.

Anorganická příroda nejspíš žádná není, to se jen nám tak jeví, protože si neumíme vysvětlit reakce hmoty a jejich vzájemné souvislosti.

Toto jsou zde jen moje úvahy na toto téma, jež nejsou podloženy žádnými ověřenými vědeckými fakty.

Tito čtyři se potkali a hned si začali vyměňovat svoje názory na politiku. Z povzdálí je pozoroval a poslouchal ještě jeden neznámý.

-

První spustil politik:

-

Víte, politika je hlavně ekonomika,

a záleží na tom, pod jakým vedením a směrováním.

Z toho pak ostatní všechno vzniká,

tedy prozíravost s varováním.

-

Schopnosti a síla jedince,

jako vůdce národa.

To je ta lícní strana mince,

a naše morální obroda.

-

Vědec mu na to odpověděl:

-

Jistě, diktatur jsme tady již měli dost,

nyní tu máme demokracii.

Žádný takový k překlenutí most,

staro-nové časy se k nám vrací?

-

Připojil se i umělec:

-

Že by i nové slavné portréty,

v pózách vznešených?

Nebo i ty střety,

dle libosti v krojích nošených?

-

Přidal si svoje i sportovec:

-

Já cvičím, skáču a běhám,

a rozdávám rány v ringu.

I těžká závaží nad hlavou mám,

nikdy nehraji si na sfingu.

-

A zase ten politik:

-

Ona ta politika je něco jako sport,

nedáš ránu, dostaneš.

Nemorduješ, sám jsi mord,

a k dalšímu boji nevstaneš.

-

A ještě ten vědec:

-

Kde, že vy to pane žijete,

to je již starověk a středověk.

I jako Pilát Pontský si ruce myjete,

komu pak vyjádříte svůj vděk?

-

Poté k nim přistoupil ten pátý, neznámý a pravil:

-

Jak vás tak poslouchám, samá pleva,

nebude lépe si zazpívat?

Kupředu levo-pravo-levá,

a nebudeme nad tím vším zívat.

-

Francois Rude, Odchod dobrovolníků, východní

průčelí Triumfálního oblouku v Paříži, 1836

(Umění 19. a 20.století, N.Lynton, Artia Praha, 1981).

-

-

Ve světle lamp a reflektorů,

stál si tu sám tak pro sebe.

Ještě dopravních slyšeti motorů,

jinak v pohlcení temného nebe.

-

V oknech žádný nevidno svit,

snad z druhé strany domu.

A pak posvátný již jen klid,

bez spílání "u sta hromů".

-

Stál si tu jen tak pro sebe,

avšak brzy jej přijdou přestavět.

V létě příliš teplo, v zimě zebe,

tak zní poslední jeho závěť.

-

I také zatékalo do něj

a slyšeti tu všeho.

 Nejeden pak dramatický děj,

často s přáním zlého.

-

Nyní však byl něčím jiným,

v tom umělém osvětlení.

A co ještě dalšího já o něm vím?,

byl to dům pro modlení i klení.

-

I nevolba je volba, neboť volbou někomu hlas přidáme, nebo naopak nevolbou ubereme. Takže to v té míchanici vychází vlastně nastejno, jen se mění poměr voličů a nevoličů.

-

Potkali se volič s voličem

a hned na sebe spustili:

Ty volit budeš, a o kom o čem,

by se které strany kterým mstily?

-

Já budu volit "moly",

neboť ti mi všechno zbaští.

Jsou nenápadní mezi póly,

ne jako ti, co síru kolem dští.

-

Já zase ty ostré hochy,

co rozumu mají více.

I ty, co naplňují lochy,

jak přetahují se tu v republice.

-

I přidal se k nim třetí volič,

v nerozhodném postoji.

Že prý je jen pouhý holič,

a žádný z nich mu za to nestojí.

-

Ti dva se pak do něj pustili,

koho že prý to holí.

Ty "ostré" nebo i ty "moly"?,

za to může dostat holí.

-

Ale vy dva volové,

já jsem jen pouhý kadeřník.

O jakém vy to pějete love,

čeho lepšího čekáte vznik?

-

A začala prudčí mela,

padly i nějaké ty facky.

A to je již ta epizoda celá,

kdy hospodou létaly tácky.

-

F.Gellner, politická kresba (detail),

Encyklopedie českého výtvarného umění,

Dr.E.Poche a kol., Academia Praha, 1975.

Jedním z hlavních ukazatelů a inspiračních zdrojů pro obnovu východního křídla Staroměstské radnice v Praze a pro dostavbu celé této proluky byla architektura jejího jižního křídla, aby vznikl jednotný urbanisticko-architektonický celek.

Zde přináším ještě jedno porovnání obou těchto stran zástavby v zalomeném směru od gotické radniční věže. Jedná se o ortogonální (kolmé) pohledy na průčelí, bez prostorového perspektivního zkreslení. U návrhu přitom nejde o pouhé kopírování, ale o tvůrčí počin, rozvíjející tyto inspirace novými ideami.

Staroměstská radnice vznikla dlouhodobým stavebním vývojem, není tedy dílem jednoho architekta. Jedná se o srostlici několika postupně přikupovaných domů, v promíšení historických slohů, které se vepsaly do její podoby. Vidíme tu v přestavbách od románského slohu vrcholnou i pozdní gotiku, renesanci, baroko i neoslohy 19.století.

Naproti tomu návrh nové zástavby je kompozičně a stylově jednotným dílem jednoho autora. Cílem však bylo to, aby se obě křídla ideovým obsahem i formou kontinuálně doplňovala. Členění štítovými domy je zde nutné také vzhledem k urbanistické situaci se sousedním kostelem sv.Mikuláše. Jakákoli rozměrná, průběžně vedená budova, vždy koliduje s jeho průčelím, natočeným k radnici.

Jižní křídlo Staroměstské radnice (archINFORM, Edition Lidiante GmbH).

Navržrná dostavba k severní straně radniční věže (západní strana Staroměstského náměstí).

Ty o dostavbě Staroměstské radnice v Praze by měly napomoci problému dořešení tohoto vzácného historického prostoru, ale jak to tak vypadá, budou tu jen tak samy pro sebe.

Plné očekávání, že již konečně se stane ten zázrak, ale nakonec vždy končící dalším fiaskem, a to i tehdy, když se objeví i dobrý a vhodný návrh pro dostavbu. Nikdy však nebude tak "dobrý", aby uspokojil každého, a proto bude umlčen těmi, kteří očekávají ještě "mnohem více". To, že to ale očekávají z kulturního pohledu, ze kterého zde nikdy nic takového vzejít nemůže, to již něvědí. A tam, kde to dobré je, tam to nevidí nebo nechtějí vidět.

Ale většina je většina a již to není o stavění domů na Staroměstském náměstí jak to bylo kdysi, bez soutěžení. Ale pohleďme na tu rozmanitost pěkných domů, které ti naši předkové dokázali takto postavit.

Na dostavbu Staroměstské radnice proběhlo již 9 soutěží během 20.století a všechny zkrachovaly na omylnosti stavebního zadání a bezradnosti soutěžících. Tak těžký je to úkol. Ale budou se architekti stále jen soutěžně hubit? Toto již není cesta k cíli, ale způsob jak cíle nikdy nedosáhnout. Příliš mnoho zájmů, které jdou proti sobě a neuznávají se. Soutěže pro soutěže, ale co to stojí práce, času a peněz. Marné volání všech a žádné dovolání.

-

Soutěžit, soutěžit a soutěžit,

vždyť o to tady přece jde.

Zlato, stříbro i bronz vytěžit,

a stavět se nic nebude.

-

Že s poctivostí nejdál dojdeš?,

ano, to kdysi bejvávalo.

Dnes však vítězí lež,

a dobré je vždy málo.

-

(Foto: Srdce města, URM Praha, 2008)

Historické slohy + moderna v novém stylu, vhodném pro SN.

-

Pro současné modernisty příliš historizující.

Pro avantgardisty 21.století zpátečnické.

Pro konzervativní zastánce historismu příliš moderní.

Pro odpůrce jakékoli dostavby nežádoucí.

-

Je nejen nejstarším trhovištěm pražským, ale díky své záhadné proluce, o jejíž dostavbu marně usilovaly generace architektů po celé 20.století a statečně usilují dál, i nejsledovanějším a nejstřetovějším stavebním místem na světě.

Jen zkuste něco navrhnout a poznáte zuby ze všech stran, shora i zdola, prostě odevšad. Kolik různých zájmů se zde střetává, avšak jen v nekonkrétních či omylných představách. Konkrétní podobu tu dává jen současný provizorní stav, kterého se křečovitě drží také početný zástup obhájců.

Vše, čemu se tady dá nějaký nový tvar a podoba, je automaticky odsouzeno k zavržení, neboť proti jakémukoliv takovému návrhu se vždy zvedne lavina velkého odporu, která drzého opovážlivce smete z místa. A naopak, pro každé stavební nebo nestavební řešení proluky se vždy najdou zastánci a obhájci, ale nikdy ne v takové síle, aby odolali tlaku převahy odpůrců. Může to být opravdu cokoli, i sebelepší nápad a zhodnocení tohoto prostoru.

Všichni, kteří ostře sledují zdejší dění, chtějí být se svým zaručeně správným názorem úspěšní. Jelikož ale nikdy pravdu nemají, bohužel nemohou být úspěšnými. Ze své závisti pak označují za nesprávné úplně všechno, co kdo nově vytvoří. Chytají se čehokoli, i třeba toho, co bylo dávno odmítnuto, protože vědí, že se to již stavět nebude. Kdyby to navrhl někdo dnes, tak to jednoznačně odmítnou.

Staroměstské náměstí se tak stává se svým fantastickým problémem nejdůležitějším urbanisticko-architektonickým místem na světě a aspiruje dokonce na střed vesmíru. I kosmologové by měli zbystřit pozornost.

Ano "velký třesk" byl objeven a je právě tady. Kolik tu bylo již výbuchů, z nichž se vyvíjí vesmír.

Co blbnete,

dyť jsou tady lidi.

Nově ucelená zástavba Staroměstského náměstí s bezkolizním včleněním kostela sv.Mikuláše do jeho obrazu.

Co všechno může vyřešit tato dastavba SN? Kromě toho co tam je dnes (parčíková úprava se stánkovým občerstvením - zčásti) prakticky všechno, co jen toto místo může dát tomuto náměstí. A v plné síle, nikoli jen jako nějaké další provizórium.

Plnohodnotný urbanismus a architekturu na kulturní úrovni ostatních stran SN, vhodné všestranné využití nových budov (reprezentační síně, umělecké a propagační výstavy, kanceláře, kultura, prodej, občerstvení). Radniční křídlo jako součást Staroměstské radnice, další dva, případně všechny tři domy uvnitř propojené, interiéry pro variabilní využití a úpravy. Venkovní posezení v zeleni s občerstvením.

-

Rozmluva s "vyšším" prostřednictvím příslušných kapitol Starého Zákona Bible mi dává odpovědi na moje naléhavé otázky ve chvílích duševní oslabenosti.

-

Nyní je den odpočinku,

a věz, že v paměti své mám,

co dal jsem tobě do vínku.

Brzy otevřu tvůj žalář, i útěchu ti dám.

-

Neboj se a buď beze strachu,

neboť vše přichází v pravý čas.

I pozvednu tě z potupného prachu,

a do tvých očí vložím jas.

-

Nyní je den odpočinku,

kdy nových sil ti dodám.

Tvou křivku srovnám v přímku,

i pomocnou ruku podám.

-

Tato rozmluva přináší úlevu,

v povznesení na duši.

Avšak nepřipouští žádnou slevu,

jak patří se a sluší.

-

Ze starších zápisků:

-

Padl měsíc do mého okna,

a vytvořil nevšední krásu.

Ze skla obrázku pak do mého oka,

jen tak v tichosti a bez hlasu.

-

Naděje magického znamení,

vzešlého světla.

I kouzelného mámení,

jakoby nad obzorem kvetla.

-

Odbila právě půlnoc,

a já nemohl spát.

Jaká to náhlá čarovná moc,

z níž taková záře i mrazivý chlad.

-

Byl to symbol jasu,

budoucího času.

Tvořící nebeskou krásu,

jen tak v tichosti, bez hlasu.

-

Znamení velkého světla,

v temnotě té noci.

Ani oblaka se nepletla,

jako zjevení ku pomoci.

-

Již byla tma a nad protějším kopcem visel úžasný stříbrný kotouč. Byl nezvykle velký a symbolický.

-

-

Ta luna byla čarokrásná,

v tom temném poli oblohy.

I v obrysu kopce linka jasná,

se světýlkem domek mnohý.

-

Jaké poselství mi zvěstuje,

a jakého znamení je symbolem?

Že si oblohou jen tak pluje,

ve své záři kolem.

-

Avšak pocítil jsem posilu,

a měsíc ke mně promluvil:

Sesílám ti svoji sílu,

v pohlazení, i světýlek víl.

-

Kdo nezná takto východ luny,

neví, co je to měsíc.

V jeho písni na stříbrné struny,

není v chvíli této ničeho víc.

-

Křídlo Novoměstské radnice na Karlově náměstí v Praze je přibližnou rekonstrukcí jeho původní podoby z první poloviny 16.století. V letech 1905-6 je obnovili architekti Antonín Wiehl a Kamil Hilbert. Architektura byla renesanční, s doznívajícími prvky pozdní gotiky.

U návrhu nového křídla Staroměstské radnice jde o podobný typ průběžně vedeného domu, s uťatou boční štítovou stranou pro tzv. adiční navázání další budovy. V obou případech jde o řešení, reagující na architekturu věže. Věž Staroměstské radnice je vyzdobena gotickou kaplí, s bohatě dekorativním velkým arkýřem. Navazující křídlo proto kapli doplňuje "jednodušší" architekturou, ovšem také s náležitou výzdobou. U Novoměstské radnice je tomu naopak. Věž je jednoduchá a křídlo proto se složitější architekturou bohatě zdobených štítů.

Nové křídlo Staroměstské radnice s věží:

Křídlo Novoměstské radnice s věží:  

I malé děti si již vybírají svoji architekturu. Dětské hřiště by mělo být pro ně dostatečně zajímavé a přitažlivé, mělo by podněcovat jejich fantazii, hry a vynalézavost. Třeba takový dřevěný domeček vytvoří pocit domova na jejich úrovni a holčičky si zde mohou hrát s panenkami. Nebo domek, do kterého se vystoupí po schůdkách a na druhé straně sklouzne do pískoviště, je velmi vítaným prvkem na dětských hřištích. Také např. palisáda z pevně sražených špalků z tvrdého ohlazeného dřeva, s horní plošinkou a ocelovou korouhvičkou, může podněcovat kluky, rozestavěné kolem palisády, k soutěžení v rychlosti výstupu.

Tento návrh pochází z r.1998 a zobrazuje vlastní pojetí dostavby hotelu U Beránka na náměstí TGM v Náchodě. Na staré fotografii je zachycená pod zámeckým kopcem secesní budova Městského divadla Dr.J.Čížka a hotelu (arch.A.Čenský,1914) a vedle ní nízká zástavba z počátku 20.století. Jednopatrový dům s neorenesanční fasádou (třetí vlevo) byl přestavěn ve 30.letech a na počátku 80.let pak zbořeny oba malé domy. V této proluce byla v r.2005 provedena dostavba hotelu a v r.2009 přestavěn i zmíněný sousední dům. Ten měl alespoň zajímavý figurální reliéf v průčelí. Při budování hotelu však došlo k vážnému narušení jeho statiky, a proto musel být zbořen. Místo něj zde stojí nový objekt s uťatou střechou a červenou fasádou!

Proluku vedle divadla a hotelu jsem si také zkusil dostavět. Můj návrh je nižší, kontrastní a nenapodobuje secesní architekturu staré budovy. Nové domy zde působí kolizně a nepatřičně.

-

PROSBA

Pohled měl vážný, zamyšlený a trošku nepřítomný,

v očích beze smutku i radosti.

Pevný však, jasný a nezlomný,

pln očekávání učinění zadosti.

-

Upřený pak kamsi do dáli,

těkající v prázdnotě.

Čeho že ty oči se tak bály,

zahleděny k jaké notě?

-

Vzdorem proti klamu a falši,

i sebeklamu protivenství.

Pocity se odvíjejí další,

maje četná svoje podobenství.

-

V těch očích však bylo něco více,

s úpěnlivou prosbou.

K všemohoucímu, kde oporu svou hledajíce,

před prokletí nejasnou hrozbou.

-

Touha jako modlitba,

hovořící beze slov.

Tak, jak na ni vroucí srdce dbá,

bezpečný dá i krov.

-

HROZBA

To temné slovo nejistoty,

svírající v pomyšlení.

Tísní duši či ostří hroty,

smířlivého klidu není.

-

Přicházívá ze všech směrů,

ve skrytu i nahotě.

Plodem nejednotných poměrů,

s vděkem neladící notě.

-

Avšak k životu také patřící,

jako život k hrozbě.

Ta, jakkoli se tvářící,

vždy protiřečí prosbě.

-

-

Inu proč ne,

i to se dá nějak udělat.

Co z té ošklivosti počne,

obrat ze záporu v klad.

-

Buňka se rozvíjeti počala,

a lomenou dostala stříšku.

Nad ní v letu kvíčala,

jak snížila zvědavě výšku.

-

Také zahradní krb přibyl,

i nějaké to okýnko.

Aby domeček se líbil,

a mohlo popíjet se vínko.

-

Z jedné strany zídka,

pro rostliny pnoucí.

Přestavba žádná plytká,

k pobytu zde zvoucí.

-

Uvnitř v provedení jednoduchém,

s vodovodní přípojkou.

Také bez elektřiny vzduchem,

nejkratší zemní spojkou.

-

Zahradní domek "Buňka",

z té stavební krabice.

Pak za domečkem tůňka,

pro další tvůrčí ambice.

-

Přestavba stavební buňky na zahradní domek.

Jeden můj vzdálený příbuzný si marně lámal hlavu, jak uzavřít vstup do svého rodinného domu verandou. Tak jsem mu to namaloval a byl spokojený. Ještě jsem mu upravil architekturu průčelí sjednocením oken. Vždyť nemusíme za každou cenu vymýšlet nějaké "neotřelé" novinky.

Původní stav amatérsky stavěného domku:

Návrh úpravy:

Půdorys verandy:

Tento dvoubytový domek jsem si vymyslel celý sám, jen tak ze cvičných důvodů, proto je tak komplikovaný. Mám rád tichou romantiku životního prostředí.

Půdorys 1.NP:

Svislý řez: