Moje architektura

Linka

Na blankytně modré obloze,

vzdorem zde bílá linka dlouze.

Ta výjimka zve, naskytne klam,

pouze jak čilá, tak zbylá tam.

V postupu vpřed a odzadu hned

jí pak ubývá z odstupu vzhled.

K odhadu ukrývá i svůj let,

vzorem jsi teď a v moudrém si pluj.

Všechno v pravý čas

Odpovědí na otázky,

kdy a jak se tmou zrodí jas.

Veden svazky, hrou nadsázky,

tou tvou hledí i vydá hlas.

Vše dnem zváno ve správný čas,

odpoví předem zprávy část.

Vdechnout pak tím dáno snáz či

obnoví stín a hlídá ráz.

Snová

Stále cosi hrozí

ve snech noci,

kde spěch emocí.

Jednou žalem prosí

kdosi v nouzi,

jindy málem kosí

mnozí bozi.

I jiný vzedmou vjem,

z moci vlídný sen,

jen ten zhlédnout.

Duch se vzpouzí horoucí

a probouzí vzduch z noci.

Vratce

I básně psát lze jasně,

z bázně krátce nehlasně,

o kráse snad, co vlastně.

V tichosti své bytosti,

jen s milostí změn hostit

verš, jenž nezveš lež, k zlosti.

A zase, jak ztracen v den

i sen jeden, že se přeš,

tak vratce veden strážcem.

Pád zrad

Jakpak vztah chápat?

Ach ták, tlak a pak

v snách lapat nápad.

Jak chvátá na krach

i pach v těch zradách,

tak pře spěch zadá

a přepadá strach.

V lad

Dokud myslíme, buďme,

pokud si nejsme jisti,

vzbuďme lež, než zjistíme,

že jsme čistí i bludně.

Dvě básničky o máji. První je inspirovaná první částí Máje K.H.Máchy (z 1.8.2023). Druhá je současná.

Máj

Slunce ke spánku se klonilo,

v oblacích kouzel a červánků.

Byl první máj, večer snů, plánků,

kdy již o lásce vše snilo.

Hrdlička, slavík zpěvem touhy,

ve vonném háji, v květech stromů.

Voláním svým po sletech domů,

máj tak vítal jménem mnohý.

I v bolu pláč tu slyšen tichý,

kde jezera šum, v křovích stinných.

Z jakých vidin, poví, že z vinných,

pro sen lásky, ztišen hříchy.

Májová

Májová nová snová hodnota,

co ta nota smlouvá v chod, to poutá.

Píseň tiše spíše slyšet z výše,

svůdce slunce, strůjce, vůdce říše.

Po roce porce, emoce světů

v letu či květů v louce, co jen tu.

V háji se mladí tají, jak v ráji,

máj tak mají rádi, sen i hrají.

Popřen

Tak pokořen,

avšak opřen

o kořen,

zrak doostřen,

znak podpopřen,

protože

pohřben prozřen.

Život

Příchod, chod, východ,

zrod pout od příhod,

proud výhod, podvod.

Mnoho pří, dohod,

touhou zřít obvod,

hrou tou klid, od-do.

Prestiž

Přibliž se jen blíž,

nejsi-li slepýš.

Nevíš-li, nepiš,

když si slevíš níž.

Ten tok

Co je to pokrok?

Tmou sen rok

sun krok

hrou o rozum.

Nová

Touha, věčná dohra

dlouhá.

Mnohá, pouhá prohra

vděčná.

Nevadí

Že pryč je naše mládí

i tak jsme plaše rádi

kde klíč jen straše svádí

a vítá své, jak v ráji.

Kde jsi i nejsi

Kde jsi, tam kdesi se mísí

i sen, vizí klam s nesmysly.

Píseň té směsi velící,

ví své k věci, si věřící.

Radar s vírou v jedné misi,

dar tvar mírou ve dne křísí.

Stanoven

Unaven davem,

upraven právem.

Otráven, ozdraven,

pozván v den ránem.

Ústa sen v novém,

pustá v plen slovem.

Úcta měn s bohem,

osten stanoven.

Klícka

Hřeje, laská, kde ve hře sázka,

přeje láska i pře své, třaská.

Ta lidská, pro niž sen jen získá,

když se skloní níž, vjem zlem jiskra.

Prázdno

Prázdno, kde vidět až na dno v pád

a snad v klad se i stydět vládnout.

Nejistota

Nikdy nevíš, čemu jsi nejblíž,

k dobrému či ke zlému svému,

i když hledíš k objemu všemu

a bdíš si, kdy ta nezní z pouta.

Čistota, jako nejistota,

zde ničeho příliš, dobrého

i toho zlého, ani všeho

málo, kde vidíš, co to stálo

touhou takto, slevou z moudrého.

V prestiž

Piš, co víš,

co nevíš

spíš, když

jsi myš

či hlemýžď,

blíž v svou skrýš.

Pomluva

Domýšlí si

ve své výši

co si kdosi

v hlavě prosí.

A pak trousí

kde se liší

hlavně cosi

co se nosí.

To ví s čísly

atak v mysli

nejistý si

nezní čistý.

Káně

Nad vrcholky stromů lesa káně kroužila

a k tomu sen jen sám, z kázně hrou tou ožila.

Lad v řád, žádné spolky, hnízdní revír množila,

snad zvládne soky, ve vír z toho vyzní čilá.

Z výše bylo slyšet i její hlas co praví,

spíše silou výraz znění, touhou svou dravý.

Rival

Jako děcko míval radost světskou,

pak s tou zíval svátost náboženskou.

Zkratkou i zpíval pro slabost ženskou

a takto sníval chrabrost slepeckopu.

Co všecko býval v pravost hereckou

či skrýval si v žádost spojeneckou.

Ztrátou rival se i dal svou stezkou

nad to, v příval prostou touhou hezkou.

V síti

Splétající naše bytí,

viděni i plaše skryti.

Sešiti nití k přežití,

v dění myti, své tající.

Ve tmách

Vkročí vztah

v očích strach

poroučí.

Tah ve snách

po ztrátách

snah pro krach

se loučí.

Po těch hrách

v patách prach

sen stočí.

Ve prospěch

zřen v zápach

jen končí.

novější článkystarší články

vypnout mobilní verzi

Jiristratil | Moje architektura