-

Rozum a cit

-

Rozum skýtá míru

rokům sčítá výhru

cit přidá i dvouhru

střídá-li si dohru

a vírou pospolu

silou tlak do sporů.

-

I to tvé nej

-

Co se zdálo

bylo málo

jen takt hrálo

a lákalo.

-

I to nej nej

tmou sen hřálo

v dílo zvalo

hrou se smálo

den si hledej.

-

Prach z něj zvedej

v práh své zadej

na tlak však dbej

a tak hřej vztah.

-

-

Vždyť já i ty,

každý jiné patříme vodě.

Není tu dáno nám, žíti ve shodě.

A také po jiné, byť téže chodíme zemi.

Já jinak věci vidím, a o nich zdává se mi.

Spím či bdím, přemýšlím, se slůvky si hraji.

Vznáším se, lehkostí i tíží, v žitém svém kraji.

Kam oko dohlédne a cit můj docítí, živou básní,

tam já v radosti, zpívám si a vše mi tak zkrásní.

Daleká je i cesta má, spletitá, plná zrady a bolu.

Země je kulatá, na ní pohyb snů nahoru a dolů.

Vše tu k zemi padá, tíhou svou, od pólu k pólu.

Vstáváme, podud se nevzdáme, a v ruce kříž.

Ve svém vzdoru, prorážíme tak pouta mříž.

Ty jdeš ale jinou cestou, v životní pouti.

A také i jinak tvoje srdce se rmoutí.

Každý roli své patříme a shodě,

také příhodě či náhodě.

Vždy já, i ty.

-

(18.1.2020, upraveno 18.5.2024)

-

Roční

-

Jaro léto podzim zima

starou větou prosím klima.

-

Jaro se plete

léto i smete

podzim pohrozí

zima hrou nouzí.

-

Jaro léto podzim zima

zradou vzlétnou bozi z mlýna.

-

V poli tiká

-

politika

v boji vzniká

podniká

vyniká

i vzlyká

-

dotýká se

potýká

proniká

a polyká

-

ta panika

-

své uniká

tichá etika

pleticha

i

poliklinika

pro viníka

či nika

hrobníka

-

-

Éterické

-

Slůvko jen tak do větru

znak pro větu o vzletu

sen pták i jak olůvko.

-

Zazní, avšak pak to tam

ten tlak, zpětnou větou klam

takto se pletou v kázni.

-

Lidské slovo popletů

s plochou dráhou doletu

prohrou, snahou etické.

-

Vina

-

Skrýše viny do čistoty

kde žádné dané jistoty

spíše činy zrádné plané.

-

Zvuky

-

Zvuky tóny a šramoty

ve snění hudby samoty

shluky ony zněním sudby.

-

Světlo

-

Odraz světla od temnoty

ve svitu tvarů dle hmoty

obraz světa mýtů darů.

-

-

Rád bych

-

Kdybych...

Co bys rád

jak jsi slíbil

kdysi mlád?

To snad

kdy snil si

i byl tak nad.

-

Dal bych

-

Kdybych...

Co bys dal

jak jsi slíbil

kdysi i dbal

toho rád

a pak zbyl si

touhou zrad?

--------------

Dilema

-

Proč jsi stále tak upjatý,

odvaž se a buď jak svatý.

-

Ano, volit z těchto dvou cest,

co je pro nás výhodnější:

-

Zdali jen zas zůstat vnější,

nebo se nechat rozvést.

--------------------------

Kdo jsme my lidé

-

snem v písni

to naše zázemí vlídné

kde plaše zní

co zdá se mi?

-

Hrou touto zve

i tísní v ní

dnem s nocí

v moci proměny

své odměny?

-

Pouto o štěstí

podél zdí.

Ti, kteří se lstí

pro ctnosti

neřestí měří

touhou cti.

-

(větší či menší pokrytci)

-

V říši změn

-

Píši pro sebe i do nebe

a oddáš-li se, také tobě,

který znakem krášlí v sobě

to, co povznáší.

-

Píši příběh i o zdech v lidech,

o tíži zemské, jež vše sníží,

směry v prohry, v pouhý povzdech,

nejen steskem,

-

kde též zve hezké.

-

V říši, v níž se hlučné ztiší

básní, ve společné radosti

stručně, v horečné žádosti,

jíž se zasní ten,

jenž vjem vlastní.

-

Básně číst

-

Nevím, nejsem si ničím jist

číst list,

svým lesem s jehličím.

-

Cizí líčí vlastní pasti,

vizí vzpříčí básní části.

-

Duší zruší, co tvé slouží,

odtuší to ploutve v louži.

-

Slevím v přízni, zpřísním tísní,

tím, čím básně vyzní jasně.

-

-

Ryba na suchu

-

Sedím sám na břehu řeky

a hledím k hrám do jejích vod.

Bezděky, také ve střehu,

kde vidím v nich i ryby plout.

-

Malé, větší, velké chybí,

plující tam všemi směry.

Slídím dbale, v mělčí, mělké,

hlubší vodě, ne udicí.

-

Jaké tu vjemy po proudu,

proti němu v pohyb smělý.

Co vše znakem k užší shodě,

tou hrou ryb, jak vodu plouti.

-

Tak to přijde k mému zraku,

pouze sen si zdát, z břehu svod.

V tlaku pak mi vyjde nouze,

snad jen k běhu dát se a hnout.

-

-

Pach prachu

-

Tak známý i plný strachu

a pomíjivých znaků,

avšak přesto je tím vším,

co nám dává vůni kvítím.

-

V proměně své dokonalé,

jak pro oko jen malé,

kde život změn povstává

a jeho pevná soustava.

-

Ta pak opět v prach se vrací,

ve všech těch vzácných znacích.

By ve vůni pach povstal

i svůdný obsah květ dostal.

__________________________

-

Snoubenci

-

Jaké jídlo máš nejraději?

-

Dobré.

A to jaké?

Zrakem.

Dobře

a dál?

To bych lhal

i čichem a chutí,

hříchem mě nutí

k polknutí.

Tak, co to je,

co tě svádí-to troje?

Tvoje tělo bílé i duše,

podobenství o víle,

v jaké se skví síle

i k předtuše.

A ta vůně,

čich můj stůně

či tvá chuť,

ach, tak mě nenuť.

-

A jaké jídlo máš nejraději?

-

Tu, boj smysly mé svádějí,

to záleží na kuchaři,

jak se mu dílo uvaří.

-

V těchto dvou trans-plošně prorýmovaných, dvouslokových básních je odlišný obsah jejich slok zdůrazněn pro ně specifickou formou. Ta zde proto není jednotná. První sloka básničky o čistotě svým učesaným veršováním vyjadřuje pevnost falešného, moralistního lpění na duševní čistotě, zatímco ta druhá svou určitou kolísavou nejistotou zase touhu po opravdové a upřímné, byť chybující čistotě. Druhá básnička o špíně v první sloce lapidárně vyčleňuje pojem lidské špíny a uvozuje tak druhou sloku, která v pevnější formě rozebírá podmíněnost a relativnost tohoto pojmu.

-

Čistota

-

Není jistota, to jen ta,

již hledají lidská pouta,

jejichž typická porota,

pří nečistá i dobrota.

-

Čím, jak duše rozkvétá,

znakem vším tím nejistá,

tak také při poruše,

snem svým se však netají.

-

Špína

-

Není hlína, to jen ta,

již zná lidská vina

a její klícka,

co kam patří

oko i spatří.

-

Lpění na znění,

jak se kdo přizná,

svého má pro klam,

čeho kde význam

či jde spíš o tlak,

co se dnem stlouklo.

-

-

U lékaře a kněze

-

100 kg živé váhy,

tak, to už je moc.

Nabízím vám pomoc,

jeli vám život drahý,

brzy to s vámi sekne.

To se vám snadno řekne,

ale jak na ten tlak,

dieta, zní ta věta?

-

Chtělo by to provzdušnit.

Jak, zhluboka dýchat?

To ne, oduševnit,

do duše se vmíchat,

modlit a ducha volit.

-

Nedej své

-

Hledáš-li inspiraci

pro další práci,

hledej sil tam,

kam se srdcem vrací.

Kde nejsi zdrcen

přednesy falší.

-

Letem světem

-

Ví někdo víc, než ten něco?

Ne, kdo je to, i snivý nic.

Kdeco pletou, pravdou přesto,

tak jdou cestou si střetem vstříc.

-