-
Rozum a cit
-
Rozum skýtá míru
rokům sčítá výhru
cit přidá i dvouhru
střídá-li si dohru
a vírou pospolu
silou tlak do sporů.
-
I to tvé nej
-
Co se zdálo
bylo málo
jen takt hrálo
a lákalo.
-
I to nej nej
tmou sen hřálo
v dílo zvalo
hrou se smálo
den si hledej.
-
Prach z něj zvedej
v práh své zadej
na tlak však dbej
a tak hřej vztah.
-
-
Vždyť já i ty,
každý jiné patříme vodě.
Není tu dáno nám, žíti ve shodě.
A také po jiné, byť téže chodíme zemi.
Já jinak věci vidím, a o nich zdává se mi.
Spím či bdím, přemýšlím, se slůvky si hraji.
Vznáším se, lehkostí i tíží, v žitém svém kraji.
Kam oko dohlédne a cit můj docítí, živou básní,
tam já v radosti, zpívám si a vše mi tak zkrásní.
Daleká je i cesta má, spletitá, plná zrady a bolu.
Země je kulatá, na ní pohyb snů nahoru a dolů.
Vše tu k zemi padá, tíhou svou, od pólu k pólu.
Vstáváme, podud se nevzdáme, a v ruce kříž.
Ve svém vzdoru, prorážíme tak pouta mříž.
Ty jdeš ale jinou cestou, v životní pouti.
A také i jinak tvoje srdce se rmoutí.
Každý roli své patříme a shodě,
také příhodě či náhodě.
Vždy já, i ty.
-
(18.1.2020, upraveno 18.5.2024)
-
Roční
-
Jaro léto podzim zima
starou větou prosím klima.
-
Jaro se plete
léto i smete
podzim pohrozí
zima hrou nouzí.
-
Jaro léto podzim zima
zradou vzlétnou bozi z mlýna.
-
V poli tiká
-
politika
v boji vzniká
podniká
vyniká
i vzlyká
-
dotýká se
potýká
proniká
a polyká
-
ta panika
-
své uniká
tichá etika
pleticha
i
poliklinika
pro viníka
či nika
hrobníka
-
-
Éterické
-
Slůvko jen tak do větru
znak pro větu o vzletu
sen pták i jak olůvko.
-
Zazní, avšak pak to tam
ten tlak, zpětnou větou klam
takto se pletou v kázni.
-
Lidské slovo popletů
s plochou dráhou doletu
prohrou, snahou etické.
-
Vina
-
Skrýše viny do čistoty
kde žádné dané jistoty
spíše činy zrádné plané.
-
Zvuky
-
Zvuky tóny a šramoty
ve snění hudby samoty
shluky ony zněním sudby.
-
Světlo
-
Odraz světla od temnoty
ve svitu tvarů dle hmoty
obraz světa mýtů darů.
-
-
Rád bych
-
Kdybych...
Co bys rád
jak jsi slíbil
kdysi mlád?
To snad
kdy snil si
i byl tak nad.
-
Dal bych
-
Kdybych...
Co bys dal
jak jsi slíbil
kdysi i dbal
toho rád
a pak zbyl si
touhou zrad?
--------------
Dilema
-
Proč jsi stále tak upjatý,
odvaž se a buď jak svatý.
-
Ano, volit z těchto dvou cest,
co je pro nás výhodnější:
-
Zdali jen zas zůstat vnější,
nebo se nechat rozvést.
--------------------------
Kdo jsme my lidé
-
snem v písni
to naše zázemí vlídné
kde plaše zní
co zdá se mi?
-
Hrou touto zve
i tísní v ní
dnem s nocí
v moci proměny
své odměny?
-
Pouto o štěstí
podél zdí.
Ti, kteří se lstí
pro ctnosti
neřestí měří
touhou cti.
-
(větší či menší pokrytci)
-
V říši změn
-
Píši pro sebe i do nebe
a oddáš-li se, také tobě,
který znakem krášlí v sobě
to, co povznáší.
-
Píši příběh i o zdech v lidech,
o tíži zemské, jež vše sníží,
směry v prohry, v pouhý povzdech,
nejen steskem,
-
kde též zve hezké.
-
V říši, v níž se hlučné ztiší
básní, ve společné radosti
stručně, v horečné žádosti,
jíž se zasní ten,
jenž vjem vlastní.
-
Básně číst
-
Nevím, nejsem si ničím jist
číst list,
svým lesem s jehličím.
-
Cizí líčí vlastní pasti,
vizí vzpříčí básní části.
-
Duší zruší, co tvé slouží,
odtuší to ploutve v louži.
-
Slevím v přízni, zpřísním tísní,
tím, čím básně vyzní jasně.
-
-
Ryba na suchu
-
Sedím sám na břehu řeky
a hledím k hrám do jejích vod.
Bezděky, také ve střehu,
kde vidím v nich i ryby plout.
-
Malé, větší, velké chybí,
plující tam všemi směry.
Slídím dbale, v mělčí, mělké,
hlubší vodě, ne udicí.
-
Jaké tu vjemy po proudu,
proti němu v pohyb smělý.
Co vše znakem k užší shodě,
tou hrou ryb, jak vodu plouti.
-
Tak to přijde k mému zraku,
pouze sen si zdát, z břehu svod.
V tlaku pak mi vyjde nouze,
snad jen k běhu dát se a hnout.
-
-
Pach prachu
-
Tak známý i plný strachu
a pomíjivých znaků,
avšak přesto je tím vším,
co nám dává vůni kvítím.
-
V proměně své dokonalé,
jak pro oko jen malé,
kde život změn povstává
a jeho pevná soustava.
-
Ta pak opět v prach se vrací,
ve všech těch vzácných znacích.
By ve vůni pach povstal
i svůdný obsah květ dostal.
__________________________
-
Snoubenci
-
Jaké jídlo máš nejraději?
-
Dobré.
A to jaké?
Zrakem.
Dobře
a dál?
To bych lhal
i čichem a chutí,
hříchem mě nutí
k polknutí.
Tak, co to je,
co tě svádí-to troje?
Tvoje tělo bílé i duše,
podobenství o víle,
v jaké se skví síle
i k předtuše.
A ta vůně,
čich můj stůně
či tvá chuť,
ach, tak mě nenuť.
-
A jaké jídlo máš nejraději?
-
Tu, boj smysly mé svádějí,
to záleží na kuchaři,
jak se mu dílo uvaří.
-
V těchto dvou trans-plošně prorýmovaných, dvouslokových básních je odlišný obsah jejich slok zdůrazněn pro ně specifickou formou. Ta zde proto není jednotná. První sloka básničky o čistotě svým učesaným veršováním vyjadřuje pevnost falešného, moralistního lpění na duševní čistotě, zatímco ta druhá svou určitou kolísavou nejistotou zase touhu po opravdové a upřímné, byť chybující čistotě. Druhá básnička o špíně v první sloce lapidárně vyčleňuje pojem lidské špíny a uvozuje tak druhou sloku, která v pevnější formě rozebírá podmíněnost a relativnost tohoto pojmu.
-
Čistota
-
Není jistota, to jen ta,
již hledají lidská pouta,
jejichž typická porota,
pří nečistá i dobrota.
-
Čím, jak duše rozkvétá,
znakem vším tím nejistá,
tak také při poruše,
snem svým se však netají.
-
Špína
-
Není hlína, to jen ta,
již zná lidská vina
a její klícka,
co kam patří
oko i spatří.
-
Lpění na znění,
jak se kdo přizná,
svého má pro klam,
čeho kde význam
či jde spíš o tlak,
co se dnem stlouklo.
-
-
U lékaře a kněze
-
100 kg živé váhy,
tak, to už je moc.
Nabízím vám pomoc,
jeli vám život drahý,
brzy to s vámi sekne.
To se vám snadno řekne,
ale jak na ten tlak,
dieta, zní ta věta?
-
Chtělo by to provzdušnit.
Jak, zhluboka dýchat?
To ne, oduševnit,
do duše se vmíchat,
modlit a ducha volit.
-
Nedej své
-
Hledáš-li inspiraci
pro další práci,
hledej sil tam,
kam se srdcem vrací.
Kde nejsi zdrcen
přednesy falší.
-
Letem světem
-
Ví někdo víc, než ten něco?
Ne, kdo je to, i snivý nic.
Kdeco pletou, pravdou přesto,
tak jdou cestou si střetem vstříc.
-