-

Vždyť,

-

o nic nejde

jen o všechno

a co to všechno je?

Nic.

-

Něco i navíc

co se kam vejde

všemu tak vstříc

přesto vdechnout.

-

Rýmovačka

-

Nepsat dlouze nebo z nouze,

také krátce pouze, stroze,

zahleděn jsa i k obloze,

v klamné touze namnoze.

-

Napsat zručně, smysl stručně,

z duše tiše, avšak zvučně,

něčím svým snad, ne poučně,

nebo také výlučně.

-

Jestli tak těch rýmů mnoho,

v zaznění tu, jak pro koho,

třeba s nimi nebýt dlouho,

pro mne jen na chvíli pouhou.

-

Volby

-

Ty má člověk každý den,

co si jak zvolit i zbylý sen.

Mnohé z toho z cizího světa,

s čím se setká, sblíží a střetá.

-

Zájmy mění, s náhodou denní,

také své plány k doladění.

Postaven zdáním i v dilema,

co snad dřive či dělat nemá.

-

Rozum a cit, odmění pocit,

nouze nutí o pomoc prosit.

Krize pak hnutí k rozhodnutí,

volit nově sílu pnutí.

-

-

O lásce

-

Nekonečné obrazce

štěstí i bolesti

poctivosti, neřesti

fám a zvěstí

ve věčné otázce.

-

Strup

-

Kdo je víc

já, a nebo nic?

Oba jsme si rovni

spalováni v ohni

jen já jsem líc

a ty můj rub.

-

V souboji

-

Báseň psát, ač nerad?

Čelem vzad, avšak snad

s ní se i poprat

a nemít pak zkrat.

-

Něco vážně, snažně

či jen jako hra.

Z klidu, též z vášně

by svým byla dobrá.

-

Srdce

-

Srdce bije v rytmu sekund,

chvíli jen, pak se odchýlí,

zrychlí či zpomalí svůj grunt.

-

Mění tep, jímž sdílí znění,

komu tak i čemu patří,

překlep v jeho rozechvění,

jenž se vinou opatří...

-

Tluče klidně, vzruchy silně,

v proměnných těch intervalech.

Stále pilně i v návalech,

s duší svojí nedílně.

-

-

Ano i ne

-

Ano, ve dne i v noci,

a snad je jí již méně,

touhy snivé horoucí,

čím bližší zdá se země.

-

Ano i ne, vzdorem sil,

soubojem s její tíhou.

Kso s ní strávil mnohých chvil,

stal se vlastně knihou.

-

Ano i ne

ráno, ve dne

v dojmech noci

horoucí.

-

Tam i zpět

-

Dvo kroky vpřed,

jeden i vzad,

pohled na střet,

za snadných rad.

-

Bez nich sen spát,

sněním svého.

Něco však snad,

zdání s něhou.

+/-

Krok do světla,

jako do tmy,

když se spletla

pravda, kam smí.

-

Úsečná

-

Pokrok světa

ta známá věta

točí se země

od léta do léta

kolem slunce

pekelné sémě

myjí se ruce.

-

-

Jaro si tu již tančí v kroji,

i ptačí píseň pěje svoji.

Úklady zima stále strojí,

ve střetu, kdo s koho v tom boji.

-

Jarní, zimní, aktéři vlivní,

v projevech svých též často divní,

více či méně atraktivní,

avšak slunce sílí v aktivní.

-

Občas ještě i mrazík ranní,

co je třeba, se před ním chrání,

aprílový to přechod zrání,

místo sněhu kvítek v stráni.

-

-

Zlý sen

-

Co vše člověk ve snu vidí

a také zažije.

Lidí, kteří po něm slídí,

jako i vlastní pašije.

-

Jsou to však jeho pouhé sny,

v reakcích na bdělý stav.

Očistný jen spánek běsný,

maják v bouři pro přístav.

-

Probouzí se ze snu zlého,

do bdělého času svého...

-

Na lidovou notečku

-

Kdo se směje naposled,

ten se směje nejlépe.

Kdo jen hloupě na pohled,

oči mívá slepé.

-

Na rande

-

Pro pána krále!

Pro koho?

Tak proboha!

Pro koho?

Tak pro tebe!

Cožé?

Tak pro sebe.

Já si jdu dále,

má touha,

ty jdi na lože!

-

-

Ze svého

-

Kdo svou pílí básně píše,

z hloubi tiše, z její skrýše,

v poctivé jen tvůrčí práci,

byť i ztrácí, zpět se vrací.

-

I bez nápadu

-

se dá psát, o čem přemýšlet,

komu, čemu co dát a rád,

v okraj, střed či si jen tak hrát.

-

Ta naše

-

Slova těžká, neohebná,

jak jen cit v nich těká, mešká,

a ta vstřícná nedohledná.

-

Přesto však jsou i tak jemná,

že k vyjádření postačí.

Básnivá a také zpěvná,

k vážnosti, v radosti, o pláči.

-

-

-

Rozhádaná báseň

-

Rozbít ji na pokusy,

co popsáno, že dáno?

-

I večer, jako ráno?

-

Ať si někdo zkusí,

po tom, co snem zdá se,

vzdorovat své kráse.

-

Rozladit ji pro slovo,

zradou cizí pomoci.

-

Poprat se snad kdo s koho,

zvítězit mermomocí?

-

Kdo si báseň rozbíjí,

stlouká však, jak rozvíjí,

a hledá v ní svůj soulad,

nalézá i poklad.

-

Ve spleti vjemů, hledat i ženu?

-

Čím blíže smrti,

tím více ví, že

jej pocit škrtí,

znamení kříže.

-

Pokoj svůj hledá,

přesadit kořen?

Ten se již nedá,

z hloubi, jak tvořen.

-

Clovek

-

taky uz umim psat

ja nejsem vas kat

i pravdu rikat

napriklad:

netece mi do bot

vzdyt su pan robot

na elektricky proud

vase dite

v co vyrostlo vite

budu vam pomahat

ze srdce sveho

elektronickeho

prava se domahat

ne jak vy lhat

vas kamarad

-

-

-

Hudbě, stavbám, také básním,

kde všechno jedním se zasní.

Hrál jsem, skládal, také nahrával,

jako architekt byl činný,

až i k veršům mne čas zavál,

byť ke všemu vždy čin jiný.

-

Návrh na dostavbu Staroměstského náměstí v Praze

(viz také blogy: květen 2018).

-

-

Naděje

-

Co máš na tomto světě nejraději?

Nebudeš mi věřit, ale naději.

-

Byť i v bolestech mne tu svírá pocit,

či ve strachu a tísni musím prosit,

v srdci mi ještě má naděje zbývá,

ta víra, jež životní sílu skrývá.

-

Takto odpoví radou na otázky:

-

Bez trestu tě nenechám, avšak z lásky,

ti pomohu a v poučení nechám,

i sděluji, že kráčet dále je kam...

--------------------------------------

-

V krajním případě se i klaním

-

Avšak při rozcvičce ranní,

deset dřepů, předklon, úklon,

záklon, kroužení pažemi,

se skláním, jak tělo káže mi.

-

-

Ztrácí se

-

Ve sledu dnešních všedností,

prožitků, vjemů i pojmů,

z nichž se stávají přednosti,

ze všech těch nabytých dojmů.

-

Pod nimi svou cenu zvedá,

v pojmech, v nichž se neztrácí.

Ve snaze však činům běda,

v roli jen spíše hledací.

-

K prasknutí

-

To tvá struna napjatá,

jak z neladu zní laděná.

By souzněla hlava, pata,

a k souboji i sváděná.

-

Umělá inteligence

-

Smíšené myšlenky, překotné,

jak ve víru se k sobě pojí,

jedna druhou i střetem protne,

o své místo ve volbě stojí.

-

Jen ta silná, svým smyslem jistá,

co sjednává si více místa,

vítězí a hloubkou získá,

prožitek i pravdu čísla.

-