-

Jsem tvá hvězda

-

A padám,

přej si něco!

-

Co si přeješ,

proti vadám?

-

Ještě moment,

nevím co!

-

Pravdu či lež,

+ koment?

-

To, co zdá se,

snem i zveš,

ke spáse!

-

Už si přeješ?

Ano, vládni!

Nuže?

Nepadni,

do kaluže!

-

Jak se pozná?

-

Pěje-li se o lásce,

co vše i bývá v sázce!

Pokud to jen hra, v masce,

láká pro své obrazce.

-

"Láska" skrývaná za lež,

ta volává: za mnou běž!

Jak vábivě zní faleš,

a vtírá svoji manéž!

-

Kdo jen o ní sladce sní,

pokrývá ji zlacením,

sliby vítá, ocení,

dalek pravdy prozření.

-

Ach, ta snadná láska,

a klamné její svody!

Jak, v šalebnosti laská,

tak dočká se i shody.

-

Okýnko

-

Předností všednosti,

podle okolností,

kde se lidé prostí,

i vzálemně hostí,

jsou milosti.

-

Oběd

-

Na můj stůl

a modul:

-

I.

Stravu rybí,

výběr tříbí,

sýr a chleba,

dále třeba,

vliv i jiný,

zeleniny.

-

II.

Šunka, salám,

ty ke chválám,

tvrdé sýry,

co v nich díry,

houska, rohlík,

jeden, tolik,

vjem i jiný,

s vitamíny.

-

Zapít pivem,

v dojmu snivém.

-

Průvan

-

Vanoucí oknem v protější,

v náhlých, prudkých nárazech.

Bouchly dveře, úlek, nádech,

avšak svěží vzduch ostřejší.

-

Ten, vysoko nad ulicí,

a opačný ze zahrady.

Navzájem si vytknou vady,

úlevou pak v čistých plících.

-

-

Ta královna všech citů,

tak vzácná, pomíjivá,

něžná, vášnivá, snivá,

podnětem mnoha mýtů.

-

Náhle požár zažehne,

prosadí se sobecky.

Propuká i v pláč dětský,

shoří, popelem lehne.

-

Také však vstoupí tiše,

s otevřenou náručí.

Rozdává a nemučí,

pozvedá se do výše.

-

Čas ji zráním pozmění,

v rámci funkcí života.

Jinak zní její nota,

zůstává ale jměním.

-

Nebo z pouta vystoupí,

zamíří cíl na jiné.

Štěstí vezme, zahyne,

bolest ji i vykoupí.

-

-

Co vše

-

Básně jako zbraně,

v kulturní jen hraně.

-

Rozum, city i boj,

tu v provázaný spoj.

-

I ten lidový kroj,

sen a jeho závoj.

-

Být však i tak zvaně,

v politické straně.

-

A ohlížet se zpět,

žít, s výhledem vpřed.

-

Sny pro sny

-

Velké sny, touhy, přání,

vyhradí sobě místo,

právě jen v těch nočních snech.

-

A jak v nedobytných zdech,

pak probuzením zraní.

-

Vytratí se najisto,

promění ve zklamání.

---

Dny se opět rozplynou,

v marnosti služeb přání,

a ta vidina ztrácí.

-

K čemu klam, jenž sny vrací,

únikovou skulinou.

-

Jen směnou, pro cit hřání,

a pak prasklou bublinou.

---

Zpět do světa bdělého,

kam lest, lež i pravda smí,

což je to, čím se žije.

-

Obnaží, nebo skryje,

podpoří i smělého.

-

S trvalými prosbami,

snu, touhou utkvělého.

-

(rýmy: ABC - CA - BA)

-

-

Bílá

-

Kolik podob člověkem,

v sobě nosíš,

tolikrát i se vděkem,

o milost prosíš.

-

Černá

-

Kolik podob přetvářek,

v sobě nosíš,

tolikrát i o nářek,

si poprosíš.

-

Barevná

-

Kolik podob smíšených,

avšak ztišených,

tolikrát jsi člověkem,

se svým lidským vděkem.

-

Zprávy

-

Napsat báseň o čemkoli,

patřícím i do okolí.

Co dotýká se a pospíchá,

zraku, sluchu, do ticha.

-

Otevírá svoje skrýše,

stručně, hlučně, méně spíše.

Ať již pravdou nebo klamem,

setkává se se zájmem.

-

Zprávy proudí všemi směry,

opřené i bez opěry.

V zájmech různých pro různé,

vstřícné, lživé či hrůzné.

-

Den co den pří stále v novém,

proměnou, v podání slovem.

Co je čím a proč ne tak,

s názory vždy pro přetlak.

-

Ti flétnisté

-

Pěnice rozezpívaná,

krátkou, zvučnou melodií.

Její hlas, ne podívaná,

v korunách stromů zplodí ji.

-

Přezpívá i kosa pána,

ten pak zmlkne a naslouchá.

Když si on i ona z rána,

pějí jen sobě do ucha.

-

Kos má větší repertoár,

ta, byť menší, silnější hlas.

K vábení her, takový dar,

aby je družky našly snáz.

-

-

Z viny

-

Vše se ohledí,

novými pohledy,

oposlouchá,

i jako porucha.

-

Co nedomyslí,

s pocity, smysly,

se přetváří,

i mnohé zmaří.

-

Jedno přes druhé,

také okruhem,

klade své vrstvy,

i nad bratrství.

-

Jak stéblo trávy

-

Tenké, křehké, zranitelné,

přesto silou vzdorující,

obnovou vždy bojující,

i zráním viditelné.

-

Posekané, pošlapané,

ze země se zvedající,

na svou chloubu dbající,

byť jak prohru chápané.

-

Samotné, jen plevel v trávě,

rovnané pak do trávníku,

kde tam má i místo vzniku,

v té společné vřavě.

-

-

Vůně máje

-

Ovívá mne větřík vlahý,

prosycený vonným květem.

Úspěšné již hlavní snahy,

od zimy tak k létu letem.

-

Taplé slunce, občas deštík,

stromy a keře v zeleni.

Každým rokem i vřelý dík,

za obnovu, nad niž není.

-

Ta vůně a svěžest jarní,

oslavná vždy píseň máje.

Příroda ji sama ztvární,

hraje si, jak plodem zraje.

-

Nech je plout

-

Zabolelo u srdce,

prosbou sepjaté ruce.

Oči pohled do dálky,

v mysli, na ty obálky.

-

Ať otevře, kterou chce,

spíše, nežli ovoce,

jen a jen v nich otázky,

pro nasazené masky.

-

Odpočiň si, nech je plout,

odepni se ze svých pout.

Co darováno, dáno,

jak to cizí nazváno?

-

Tak přestalo jej bolet,

vždyť větší má i dolet.

Otevře se, oprostí,

do šíře též rozhostí.

-

-

Vzpomněl si na radovánky,

dětské a pozdějších lásek.

Ty staré již, zašlé stránky,

plné her, ale i masek.

-

S úsměvem dnes, nad tím kvasem,

v mladistvém tom dospívání.

Kdy vše, jako sen jen zdá se,

životní boj dobývání.

-

Naše ceta, jak léta jdou,

plná mála i mnohého.

Prožitá však pílí každou,

bděním, života snového.

-

To všechno tak vždy jednou je,

pro stálý pohyb v proměnách.

A pak to, co se zdvojuje,

jiným spíš, odraz v ozvěnách.

-

-

Naproti nám tu kvete javor,

celý v chomáčcích - žlutých květů.

Svátečním svým se chlubí šatem,

listem až po něm, ne ve střetu.

-

Pastvou včelám, ze zimních závor,

na nektaru a pylu zlatém.

Z větvoví slyšet i pěnici,

tu zpěvnou, zvučnou směsici.

-

Tak v typickém času dubnovém,

ještě zimně, předjarně jarním.

Již s radostí přírodních námluv,

v boji smělém, takto parádním.

-

Každým rokem ve zrodu novém,

dle výše daného řádu smluv.

S obdivem my řídíme se jím,

okouzleni i jeho spěním.

-

(rýmy: ABCB - ACDD)

-

Wikimedia Commons, Ahorn bluehend, autor

Welleschik, licence 3.0 Unported (CCBY-SA3.0)

-

-

Obranná i ta útočná,

ve sporech kladů - záporů.

Vahou svou úhybná točna,

ústupná, se silou vzdoru.

-

V té či oné roli dané,

cenou míry rovnováhy.

Kde nitky, k sobě spřádané,

výsledek pak tvoří drahý.

-

Ta strategie života,

těch hledajících se hodnot.

Jak i rozladěná nota,

a útrpný, spásný porod.

-

-

Spornému

-

Kdo, komu, proč a jak,

projeví i atak,

byť, jen jako náznak.

-

Kdo?

Značen

do-

tlačen.

-

Komu,

v moci

dojmů

emocí?

-

Proč?

Sám

otoč

klam.

-

Jak?

Přidat

znak

a vídat.

-

Stopy života

-

Mnoho ran a po nich jizev,

dopadů i hraných bitev.

Pro něž sémě stále vzchází,

přímou volbou sebe razí.

-

Rozrůstá se, máli z čeho,

toho svého určeného.

Stonek sílí, tlak jej křiví,

jak z mnohých stran jasnozřivý.

-

Ohýbá se a zas rovná,

i varování výslovná!

Prochází vším tím dějištěm,

hercem, divákem hlediště.

-

S otazníky, vykřičníky,

se zániky pro své vzniky.

Mnoho ran a po nich jizev,

vyhraných, prohraných bitev.

-

Soumrak

-

Oblak,

pták...

-

Znak,

maják...

-

Atak,

vrak...

-

Voják,

tank...

-

Padák,

vabank...

-

Zrak,

mrak...

-