Moje architektura

Nevadí

Že pryč je naše mládí

i tak jsme plaše rádi

kde klíč jen straše svádí

a vítá své, jak v ráji.

Kde jsi i nejsi

Kde jsi, tam kdesi se mísí

i sen, vizí klam s nesmysly.

Píseň té směsi velící,

ví své k věci, si věřící.

Radar s vírou v jedné misi,

dar tvar mírou ve dne křísí.

Stanoven

Unaven davem,

upraven právem.

Otráven, ozdraven,

pozván v den ránem.

Ústa sen v novém,

pustá v plen slovem.

Úcta měn s bohem,

osten stanoven.

Klícka

Hřeje, laská, kde ve hře sázka,

přeje láska i pře své, třaská.

Ta lidská, pro niž sen jen získá,

když se skloní níž, vjem zlem jiskra.

Prázdno

Prázdno, kde vidět až na dno v pád

a snad v klad se i stydět vládnout.

Nejistota

Nikdy nevíš, čemu jsi nejblíž,

k dobrému či ke zlému svému,

i když hledíš k objemu všemu

a bdíš si, kdy ta nezní z pouta.

Čistota, jako nejistota,

zde ničeho příliš, dobrého

i toho zlého, ani všeho

málo, kde vidíš, co to stálo

touhou takto, slevou z moudrého.

V prestiž

Piš, co víš,

co nevíš

spíš, když

jsi myš

či hlemýžď,

blíž v svou skrýš.

Pomluva

Domýšlí si

ve své výši

co si kdosi

v hlavě prosí.

A pak trousí

kde se liší

hlavně cosi

co se nosí.

To ví s čísly

atak v mysli

nejistý si

nezní čistý.

Káně

Nad vrcholky stromů lesa káně kroužila

a k tomu sen jen sám, z kázně hrou tou ožila.

Lad v řád, žádné spolky, hnízdní revír množila,

snad zvládne soky, ve vír z toho vyzní čilá.

Z výše bylo slyšet i její hlas co praví,

spíše silou výraz znění, touhou svou dravý.

Rival

Jako děcko míval radost světskou,

pak s tou zíval svátost náboženskou.

Zkratkou i zpíval pro slabost ženskou

a takto sníval chrabrost slepeckopu.

Co všecko býval v pravost hereckou

či skrýval si v žádost spojeneckou.

Ztrátou rival se i dal svou stezkou

nad to, v příval prostou touhou hezkou.

V síti

Splétající naše bytí,

viděni i plaše skryti.

Sešiti nití k přežití,

v dění myti, své tající.

Ve tmách

Vkročí vztah

v očích strach

poroučí.

Tah ve snách

po ztrátách

snah pro krach

se loučí.

Po těch hrách

v patách prach

sen stočí.

Ve prospěch

zřen v zápach

jen končí.

Poryv

Skokem hrou, jak vítr fouká,

tokem sílí či se tlumí.

Svou to umí i trn sdílí

a cílí na tlak do oka.

Mírný, prudký poroučí se,

smírný skutky točí v ose.

Pobyv, že jen tak si hraje,

zlem pokouší, ne sen z ráje.

Inflační

Shora souhra

chorá.

Zdola zvolá

zprava zleva

zpráva z práva

zdravá strava

správná sleva.

Euforická

Kázeň, jak v lad zdá se mi,

báseň nálad v zázemí.

Fáze zadat, hráze v řád

a blaze si zdávat snad.

Snít ve stavu bez tíže,

představu mít prestiže.

Obrácen zrakem k jasu,

odvrácen vláknem času.

Klícka, ve směru lidská,

věru euforická.

Skloňování

(1. - 7. pád)

Kdo, co je pouto?

Touha bez koho,

čeho, jen prohra

toho svého, lest

pouhá snového.

Ke komu domů,

k čemu sen, k tomu

jen svému stromu?

Koho, co dojme,

touho vzbuď to mé

a suď i pojmem.

O kom, o čem, s kým,

s čím vším hrou o tom?

Se svou dobou tou.

Zrak

Jak však své oči stočí,

tak i zlato se mění tlaky

a ztrátou nato skončí

v zapomnění.

Takto vidí obrazce,

z proměn vzato k otázce.

Za to sklidí v nadsázce,

odměn snad či poradce.

Jen tak zlehka

Jak vánek s tebou se setká

a z dálek zvané své vetká

i slovo setbou obtéká

hrou svou, touhou do daleka.

Jen tak lechtá, víc tě nechá,

nespěchá a pak zas vane,

kde je psané, vstříc i dané

to, co zvládne a neleká.

Volba slůvek

změn se leká

hloubá skutek

jen sen svléká

ostrůvek ten

jenž zaostřen

v plen obtéká

mělká řeka.

Rande s DNA

Jeho Déená a její Déená,

dospělých v záměru změn,

dospěly k závěru,

že to, co něhou chtějí,

žel o jeden den se jedná.

Vynikající

viník kající se

i hájící své,

viní, haní sice,

stíní lhaní více.

Prostá

Všude straší

klidu není

co tu naši

dobu mění.

Chudé snáší

lidu jmění

notu krášlí

zlobu znění.

Lidsky

Prakticky nic

a teoreticky?

Teror etický

fakticky víc.

Vrstvy

Hromadí své, pro život duše

od mládí množí plod k poruše.

Skrz ty vrstvy se rodí úspěch,

pláč, co vše soudí, úcta i hněv,

ač sen loudí to ustát v úsměv.

Slovo dalo slovo

Vzniká sousloví, pak věta

a souvětí, jež osloví

i vzlyká, avšak odvětí,

jak v atak lžeš, že zakletá.

novější článkystarší články

vypnout mobilní verzi

Jiristratil | Moje architektura