-

Tancuj, tancuj, vytáčej

-

Byl živý,

plný elánu,

i plánů.

-

Potom ho převlékli,

v čipovou realitu.

Pocit neživý a vleklý,

v hlemýždí ulitu.

-

Co naplat

-

Co naplat,

to napsat.

Snad plakat,

či se smát?

-

A pročpak,

to jen tak.

Do oblak,

letí pták.

-

Neboj se,

ve spáse.

Co zdá se,

i pasé.

-

Mnohé klam,

pro význam.

Jak je znám,

těm dohrám.

-

Přišel čas,

jeho hlas.

Tak naráz,

i odkaz.

-

-

Vroucí

-

Oslněn sluncem,

žhnoucím, jak prudce.

Více však srdcem,

sepjaté ruce.

-

Pohledem v prázdno,

přesto tak plným.

I poznal své dno,

jako anonym.

-

Slunce již v mracích,

srdce dál žhnoucí.

Ten, života mnich,

probdělých nocí.

-

Pnoucí

-

Jak jen rozpíná se,

rozechvělé v duši.

V touze své po kráse,

co vše je hned zkruší.

-

Jak by rozdalo se,

ve vstřícnosti vděku.

Darem velkoryse,

ryze, bez převleků.

-

Avšak i skrývá se,

za branou zranění.

Ozvěnami v hlase,

tóny jeho znění.

-

Pne se a rozpíná,

v touze nekonečné.

Stavem svým i vzlíná,

to srdce horečné.

-

Kdo jsi

-

Nic víc, než nic,

dané pouto.

I mnohem víc,

nekonečno.

-

Před, za a po,

od, směrem do,

tak na věčno.

-

-

Nač psát stále o hvězdách,

o slunci a měsíci.

Jaký to jen klamný vztah,

a dojem vnadný krycí.

-

Nač psát stále o duši,

bolu, také radosti.

O tom, co jí vše sluší,

ve ctnosti a přednosti.

-

Nač psát stále o lásce,

tváří rmutných zklamání.

Malovat si obrazce,

vysněných, lichých zdání.

-

O čem tedy ještě psát,

v pocitech těchto věčných.

O všem tom, i jen si hrát,

v tématech takto vděčných.

-

Hraji si též se slovy,

a co z nich vzejde, kdo ví.

Možná spadnou okovy,

tím, i co verše poví.

-

-

Jak nahý v trní

-

Otevři se,

velkoryse,

budeš sevřen,

i odepřen.

-

V křoví trní,

pobodá tě.

A poskvrní,

krev opratě.

-

Vstupuj zlehka,

opatrně.

Duše křehká,

uč se srně.

-

Přeskoč, vykluč,

či vynechej.

Jen se nemuč,

a nespěchej.

-

Opratě

-

Bez nich lépe je mi,

i dobré býti sám.

Sám sebou, na zemi,

svobodněji dýchám.

-

-

Podivný strach

-

Ze všeho i z ničeho,

zdánlivá ta předtucha.

Ne však nitra chorého,

jen tísněného ducha.

-

Vše, co tě obklopuje,

i neurčitou hrozbou.

Za sebe vždy lobuje,

právem svým, také dobou.

-

Co stát se má, se stane,

více věcí předvídat.

Co, v situaci dané,

možností je uhlídat.

-

Nečekáš-li, dostaneš,

naboť mnohé uniká.

Život cirkusu manéž,

kde stále nové vzniká.

-

Ze snu

-

Pohled něhy,

tvůj bezbřehý.

A bezelstný,

žádné ostny.

-

Netřeba slov,

jsme tu ostrov.

Tiše splynout,

zbaveni pout.

-

Jak mne hladí,

a nezradí.

Zcela oddán,

sluha, můj pán.

-

Pohled něhy,

ty příběhy.

Tvoje oči,

do mých vkročí.

-

V náruč spjati,

jako svatí.

Vše, to kolem,

jen vnější vjem.

-

Probuzení,

zdání změní.

Šálivý sen,

sobě hoden.

-

Příběh bdělý,

jinak znělý.

Již bez něhy,

spor o břehy.

-

-

PRAVDA VĺTĚZĺ

Zněl nápis.

A každý, kdo si jej přečetl, se podivoval, co je to za blbost.

Kdosi jej odstranil a nahradil nápisem:

LEŽ VĺTĚZĺ

A každý, kdo si jej přečetl, se podivoval, co je to za drzost.

-

Pekelně se soustřeď!

Snad rajsky né, vždyť se žením.

-

Po chodníku skáče pán snožmo.

Kolemjdoucí se podivují, co je to za blázna.

Až jeden z nich se ho ptá: Pane, vy neumíte chodit?

Už ne, už jsem z té politiky tak zmatený, že nevím, kterou nohou dřív vykročit.

Jestli levou, nebo pravou. Tak jsem se naučil skákat oběma zároveň.

-

A proč ne?

A proč ano?

A proč ne?

A proč ano?

A proč ne?

A proč ano?

Proboha, vypni už tu ohranou desku.

-

Pro co jsme se narodili, pro to i žijeme.

Ale pro co máme umřít?

Také pro to.

-

Máte štěstí, utekl jste hrobníkovi z lopaty, praví lékař pánovi.

A to jakpak to? Já na hřbitově vůbec nebyl!

No, vždyť to povídám, jste zcela zdráv.

-

Je orientovaný ultralevicově, nebo ultrapravicově?

Točí se po větru, ale nejvíce se vyprofiloval jako utralevý pravičák.

-

Ženáči radí kamarádovi, který je stále svobodný:

Hele, taky se ožeň!

Tak se ohnal rukou.

Ale né, aby ses ohnal jen jednou, aby ses oháněl pořád.

-

Inzerát:

Hledám ženu pro život věčný.

Zn.: svatou.

-

Povídají si o módě:

Nikde jsem se nedočetla, jaké byly ty císařovy nové šaty, když na sobě nic neměl.

-

Proč jsi ten mobil rozbil?

Protože se pořád vytahoval, že je chytřejší než já.

Tak jsem mu ukázal, kdo je chytřejší!

-

Už jsi to slyšel? A co?

Prý, čím jsou lidi blbější, tím jsou i chytřejší.

A jak to?

Protože mají drtivou převahu většiny.

-

Mezi lékaři:

Testy odhalily jen obyčejné nachlazení,

ale my budeme léčit nákazu virem covid-19.

-

Hele blázen!

Kde, já žádného nevidím?

Sama sebe nevidíš!

-

Pravda vítězí!

To je zajímavé, ale když někde nějaká zvítězí, hned je napadána a obviňována jako lež.

-

Do dveří kadeřnictví nahlédne mladá, vnadná dáma.

A hned je vybízena:

Račte vstoupit slečno sličná,

já jsem ten váš pravý holič.

Tak kadeřník nebo holič?

Obojí, účesem vás ozdobím i oholím.

A holit budete co?

Co budete chtít, třeba i vaši kapsičku.

A tím myslíte co?

Co budete chtít, od hlavy až po paty.

Óóóó!

Tak prosím, zavřete za sebou dveře.

-

Kdo hledá najde.

A našels?

Já nehledám a přesto jsem našel.

A cos našel?

Kašel.

-

Slečno, vy máte tak necudně krátkou sukni, a ty předklony!

Co od toho čekáte?

Víte, já jsem zběhlá řádová sestra a už jsem té řehole měla dost!

Ale na tohle si také dejte pozor,

to může být ještě tvrdší řehole!

-

Jez do polosyta,

pij do polopita,

a budeš žít dlouhá léta.

A co ty?

Já jím do polosyta,

ale piji do pita.

A co piješ?

Pito.

-

Jestlipak víš, Hurvajs, kdo objevil Ameriku?

Kolem bus.

Ale co to plácáš!

Tak autobus?

Přes moře a v té době?

Tak Airbus.

V 15.století?

Tak antabus.

Ten jsem objevil já, Hurvajs, kvůli tobě.

Tak se dám podat.

No přece Glóbus, to dá rozum.

Ano taťuldo, cha chá!

-

-

Kráčí po schodech,

a již u dveří.

Co mi tak svěří,

až, se tají dech.

-

Stále však ticho,

vzrušení roste.

Srdce mi posté,

odbíjí příchod.

-

Stojí, neklepe,

ani nezvoní.

Jak to jen voní,

co zvolit lépe?

-

Či to mé zdání,

a tam nikoho?

Pocitů mnoho,

otázek ptaní.

-

Odvahy není,

více tu strachu.

Z náhlého krachu,

jenž mi vše změní.

-

Opět ty kroky,

avšak se schodů.

Nacházím shodu,

pro zralé roky.

-

Otevřu rázně,

a co nevidím!

Spím snad, nebo bdím,

vstoupím do lázně?

-

Tam, přelud ženy,

podoben snění.

Pro život jmění,

jak zahalený!

-

Vycházíš pozdě,

říká mi tiše.

Odcházím spíše,

ale ne v pomstě.

-

Měl jsi otevřít,

a dát mi vstoupit.

Štěstí se chopit,

slepotou prozřít.

-

Neotevřel jsem,

neb jsem i věděl.

Jaký jsi předěl,

vábným svým hlasem.

-

Navržená do soukromé zahrady pro sezónní pobyt, v rekreačním, kopcovitém a lesnatém území. Rozměrem 5 x 4 m, s jednou místností a podkrovím. Je celkově dřevěná, na betonovém základu. Hlavní vstup má prosklenou pevnou a posuvnou část, zadní dveře jsou plně dřevěné, otočné. Okna otevíravá i sklopná, také v bočních průčelích chatky. Konstrukce bude vyplněná mezi vnějšími a vnitřními obkladovými palubkami tepelněizolační hmotou, s parotěsnou fólií. Střešní krytina je navržená plechová, speciální. Přitápění za chladnějších dnů řešeno el. topnými tělesy a také krbem v přízemí. Zde se nainstaluje rovněž menší kuchyňská linka. Sprcha a WC mimo chatku. Podkroví je určeno jen k nocování za příznivých klimatických podmínek. Za velmi teplých letních dnů bude možné nocovat jen v přízemí chatky, na rozkládacím lůžku či matracích. Zde přikládám jen hlavní průčelí chatky, které má dvojité obklady palubkami a vysunutý rámující portálek.

-

Do kterého vzorníku,

ustájené ohrádky?

Kde roníš slzy vzlyků,

pro život stavem vratký?

-

Kde tvoříš i obrátky,

radosti a úsměvů.

Také nesčetné zmatky,

hrubosti, svoji něhu?

-

Polykáš i oplátky,

ran, jež si hojíš v jizvy.

Nebo též pocit sladký,

láskyplné odezvy?

-

Hledáš, ztrácíš, nacházíš,

ve svém vlastním prostoru.

V němž pak stále narážíš,

na zdi jen, bez otvorů?

-

Každý v jiné ohrádce,

odkud nemá úniku.

Žije dlouze, či krátce,

darem hranic mezníku.

-

-

To ne

-

Hra na lásku,

na tu krásku?

Ta, vždy buď je,

a miluje,

nebo není.

-

Hrát si na ni,

nemá znění.

-

To ano

-

Chvěním z duše,

sytý city.

Bez výztuže,

rozum skrytý.

-

Láska slepá,

velkolepá.

Avšak křehká,

dýchá zlehka.

-

Takto vzácná,

nebojácná.

Zranitelná,

i smrtelná.

-

Tíseň

-

Ticho ve směsi,

i hlukem děsí.

-

Musí vždy přijít,

a něco si smýt.

-

Myšlenky a city

-

Myslíš,

a nic nedomyslíš.

-

Cítíš,

a nic nedocítíš.

-

Věříš,

a doufáš v naději,

že ty, pro něž hoříš,

k plnosti dospějí.

-

I rozdáváš se,

jak v poločase.

Svým vstřícným hlasem,

a ptáš se: Kdo jsem?

-

Hledáš se,

v myšlenkách a citech.

I toužíš po kráse,

tak máš stále naspěch.

-

Ve službách čistoty,

naladěné noty.

Pro sebe i tebe,

s pohledem do nebe.

-

(minimalistická poezie)

-