Rodina Zubatých, F. Zubatý a M. Zubatá, jsem četl na jednom náhrobku jednoho venkovského hřbitova. A pak, že na hřbitovech nestraší a o půl noci nevstávají duše mrtvých z hrobů. Prošel jsem pracovně již mnoho lidských pohřebišť, která buď jen zaměřuji včetně hrobů (někde i se zpracováním nové evidenční dokumentace), nebo zde i navrhuji úpravy. Tato místa na mě vůbec nepůsobí smutně nebo depresívně, právě naopak. To zaměřování hrobů je sice namáhavá fyzická práce, často komplikovaná různými překážkami, ale na druhou stranu si zde i odpočinu se zesnulými. Panuje zde klid a již věčný mír a smír.

2000 hrobů.

-

Branka pro jeden obnovený hřbitůvek.

Dvě varianty pro nové oplocení venkovského hřbitova.

Úprava márnice s přidanou zvoničkou.

Nízké kolumbárium při obvodové hřbitovní zdi.

-

Skokan do dálky se rozběhl

a doskočil na rekord.

Avšak chybně k odrazu si naběhl,

jako šermíř na kord.

Fotbalista se řítí k brankáři,

ale pomezní hlásí ofsajd.

Hráč se vzpurně zatváří,

že prý to není ól rajt!

Řečník zvolil nevhodné slovo

a sklidil za to kritiku.

To ztěžklo mu jako olovo,

pro pokleslou etiku.

Motorista vjel na chodník

a porazil tu chodce.

Prý spěchal na jakýsi podnik,

 ...několika dětí otce.

Kráčel ne přípiš pozorně

a do čehosi šlápnul.

Podrážku měl řezanou vzorně,

v autobusu pozornost všech napnul.

Vstoupil na tenký led

a udělal krok vpřed.

Některých věcí přehlédl sled

a tak probořil se hned.

Na kytaru krásně hrál a zpíval,

ale náhle co to - falešné tóny.

Snad únavy to příval,

vloudila se do umělcovy zóny.

Tanečník vytáčel partnerku,

při tom přišlápl její nohu.

Neboť popletl si taneční směrku,

a v omluvě se modlil k bohu.

I přešlapy, přehmaty a přejezdy,

jsou součástí příběhu života.

Za ty se tu také platí mzdy,

dle toho, kam šlápne naše bota.

Toto jsou domy historického jižního křídla Staroměstské radnice v Praze, uvnitř propojené i s věží. V zalomení do hlavního prostoru náměstí stálo velké radniční křídlo, které bylo zničeno nacisty na konci 2.sv.války. Dodnes tam zeje proluka a ani devět soutěží, které probíhaly již od počátku 20.století na přestavbu tohoto křídla a potom po válce na jeho novou dostavbu, nepřineslo návrh vhodnějšího řešení, který by zde bylo možné realizovat. Bylo vyzkoušeno mnoho urbanistických a architektonických koncepcí, ale žádnou z nich toto komplikované místo nepřijalo. Moderna a postmoderna zde vyznívá ideově cizorodě a nepatřičně a obnova ještě starší zástavby již do nových podmínek náměstí nepatří. Tento návrh proto vychází ze stávající historické zástavby a doplňuje chybějící článek radnice o další čtyři domy, uvnitř částečně propojené. Urbanistická koncepce navazuje na jižní křídlo a architektura rozvíjí zdejší slohy o přínos moderny. 

-

Zde porovnávám navržené nové křídlo Staroměstské radnice se starým křídlem Novoměstské radnice v Praze.

Křídlo Novoměstské radnice na Karlově náměstí je již přibližnou rekonstrukcí jeho původní podoby z první poloviny 16.století. V letech 1905-6 je obnovili architekti Antonín Wiehl a Kamil Hilbert. Architektura byla již renesanční, s doznívajícími prvky pozdní gotiky.

U návrhu nového křídla Staroměstské radnice jde o podobný typ průběžného domu s uťatou boční štítovou stranou pro tzv. adiční připojení další budovy. V obou případech jde o řešení, reagující harmonicky na architekturu věže. Věž Staroměstské radnice má gotickou kapli, s bohatě zdobeným arkýřem, a orloj. Navazující křídlo proto kapli doplňuje jednodušší architekturou, ovšem také s náležitou výzdobou a s vhodným loubím. U Novoměstské radnice je tomu naopak. Věž je jednoduchá, a křídlo proto se složitější architekturou bohatě zdobených štítů.

-

Tvůrce:

Je to to, co toto místo potřebuje,

v souladu se svým okolím.

Ten, kdo jen opozičně lobuje,

promlouvá často slovem zlým.

-

Odpůrce:

Ale kdepak, nejde to již s naší dobou,

je to obnošená vesta.

Vždyť je to tu hrubou chybou,

takto svrchovaně tvůrce trestá.

-

Tvůrce:

Není, mýlíte se,

chybou bylo, co tu bylo.

Na špatné vy jste adrese,

a z nového nic nezvítězilo.

-

Odpůrce:

Kopírujete to staré,

a nového nic nevnášíte.

Jakési z historie paré,

které jen zdobíte a krášlíte.

-

Tvůrce:

Je to celé nové,

v sestavě domů i jednotlivě.

Dílo rozumu, ale také snové,

vše vyznívá tu živě.

-

V historické návaznosti,

propojením s modernou.

Širší uplatněné vědomosti,

bez útoků silou údernou.

-

I mnohé jiné se zde zkoušelo,

avšak v marném souboji.

Jen se to s tím zdejším přelo,

návrh tento i rány hojí.

-

Jiný odpůrce:

My nic stavět nechceme,

je tu kousek zeleně.

Jinak již to místo zveme,

a není to tu méně.

-

Tvůrce:

Je to zbouraný kus náměstí,

jen upravená proluka.

Dílo krutosti a zaťatých pěstí,

jež znamenaly velká muka.

-

Také na zeleň návrh pamatuje,

na odpočinek a občerstvení.

I mnoho dalších funkcí tu je,

jen pro cizí vstupy tu místa není.

-

Jižní křídlo Staroměstské radnice v Praze.

Vybourané východní křídlo SR na Staroměstském náměstí (zničené nacisty na konci války).

Stav po ostřelování a bombardování 6. a 8.května 1945 (celé

radniční křídlo vyhořelo a všechna podlaží se propadla).

Předchozí zástavba.

Návrh nové přístavby k radniční věži.

Domy jižní strany Staroměstského náměstí.

-

-

Buď, a nebo...?,

bývají dvě možnosti.

Pro rozhodnutí tebou,

i mezi neřestí a ctností.

-

Buď jak buď,

vypni svoji hruď.

Také se nermuť

a spravedlivě suď.

-

Buď, a nebo...buď,

abys byl a v pravdě žil.

Své cti si dobuď,

pro to, po čem jsi toužil.

-

Přitom si i pruď,

ale také s mírou k věci.

A v pravý čas se vzbuď,

ne, jako ten lev v kleci.

-

Být či nebýt,

toť rovněž někdy dilema.

Žít či snad nežít?,

zní Hamletovské téma.

-

Život učí rozhodovat

i mezi zlem a dobrem.

Jak užívat čeho, hodovat,

ne jen pro povrchový krém.

-

Buď tak, a nebo tak,

spočívá rozhodnutí na tobě.

Pro přijetí, nebo atak,

v každé životní tvé době.

-

Jak se rozhoduješ,

tak také žiješ.

Čemu holduješ

a jak se myješ.

-

Buď, a nebo...buď,

třeba jako rtuť.

Vždy z nečistot se vykruť,

  tak práva svého si dobuď.

-

-

No, to je ale hezké rčení,

takto být až šťastný.

Bez vlastního určení,

jen s pocitem slastným.

-

Zmizelo tělo, duše také,

v tom prudkém návalu radosti.

A to překvapení, že bylo jaké?,

výhra miliónů, což více je než dosti.

-

Štěstím byl celý bez sebe,

až se mu náhle stalo zlem.

Pak peklo vzalo si ho, či nebe,

proměnou čarovným kouzlem.

-

Odešel tak za štěstím,

mimo tělo své i duši svou.

A zůstal po něm jenom  stín,

pro velikou výhru snovou.

-

Ničeho proto příliš,

zla, ale ani velké radosti.

Nikdy nevíš, čemu ty jsi blíž,

co tebe k čemu přemostí.

-

Je opakem "maximalismu", tj. mnohosti či přemíry věcí. V umění jsou to směry, vyznačující se úsporností ve vyjadřovacích prostředcích, kde ale jejich redukce má za cíl dosažení nového obsahu a významu.

-

Minimal art je také start,

nač přílišných tu slov.

Hudební zředěný part,

nebo výtvarných osnov.

-

Avšak neznamená málo,

v obsahu také bývá dosti.

Jak by třeba někomu se zdálo,

nejsou to jen kosti.

-

I nového bývá vysloveno,

a vztaženo k dané věci.

K vyznění plnému vždy zvoleno,

o to jedná se tu přeci.

-

Minimal art - zředěný part,

kde i pauza notou jest.

Umělecký hazard?,

ne, i touto cestou nech se vést.

-

Návrh nového menšího křídla Staroměstské radnice v Praze.

Velká radniční budova (Nobileho křídlo z 1.poloviny 19.století), zničená na konci 2.světové války.

Zbytek radnice při gotické věži, ponechaný ze statických důvodů.

-

-

Z temnot noci a pekla,

na světlo denní boží.

V touze, aby ani krev netekla,

a aby to nebylo jen pouhé zboží.

-

-

Očarování nocí temnou mocí,

při hledání tom génia loci.

-

-

Svítání do nového dne,

a jeho vítání.

Nechť padne, co jeví se zde vadné,

byť zaplaceno vysokou daní.

-

-

I barvy se probouzejí,

z těch kouzel temné noci.

Pilní oráči své zrno sejí,

avšak i zlí tu hrozí soci.

-

-

V ranním oparu,

ve svém boji proti zmaru.

Nově, ale také postaru,

při silném napětí a žáru.

-

Staroměstské náměstí v Praze - vybouraná západní strana.

-

-

Rčení: "z ničeho nic" je jen nic,

avšak pouhé nic být nemůže.

Vždy se jedná o něco víc,

co ničemu k něčemu pomůže.

-

"Z ničeho, že by povstalo něco"?,

 toť také logický nesmysl.

 Jen slovní hříčky pro kdeco,

jež tak přicházejí na mysl.

-

Naproti tomu: "z něčeho něco",

jako náhle a z čista jasna.

To zní tu již jako co?,

jako logika spásná.

-

A nakonec "z něčeho nic",

jen tak do tohoto kompletu.

Třeba do slovních pranic,

pro nějakého popletu.

-

"Z ničeho nic" se stal zázrak,

že tma byla náhle tmoucí.

To lunu stříbrnou zahalil mrak,

v té neprostupné noci.

-

-

Rčení: "kde nic tu nic" je také nic,

ale ne tak doslova.

Vždy tam bývá i o něco víc,

ta přidaná hodnota slova.

-

Naopak: "kde něco tam něco",

znamená třeba mnohem více.

A nebývá to ledasco,

někdy i větší pozice.

-

"Kde nic tam něco" se neříká,

ale i to má svoji logiku.

Zde jen takto psaná rétorika,

a záleží vždy na zvyku.

-

"Kde něco tam nic",

toť řečnický nesmysl.

A co dodat ještě k tomu víc,

již nepřichází na mysl.

-

Psáti o ničem jako o něčem,

i jak se nám to prolíná.

Působit vlídným slovem či mečem,

jako zdravé dřevo nebo pilina.

-

-