-

Překroč hranici poznaného,

i otoč klíčem nezvaného.

Tak pootevři dvířka slavná,

a rozevři je do neznáma.

-

Kde ticho, čisto, vyvětráno,

a nejde o to, co ti přáno.

Tam v té mlze i pevný obrys,

tam-tam bubínek, tvůj je podpis.

-

Nedbej rad, jež ti klamem, zradou,

a nehledej, kde verše kradou.

Zde i fantazii rozehraj,

v pusté krajině si najdi ráj.

-

-

Verše si jen tak psát,

i s rýmem opačným.

Ve všem, pevným se stát,

příjmem soběstačným.

-

Lehce se dotýkat,

slůvkem, tvarem znělým.

Křehce i potýkat,

ostrůvkem smělým.

-

Duše, raduje se,

nebo také pláče.

Jednoduše, zase,

potřebou též hráče.

-

Bývá zadumaná,

ponorem do sebe.

Skrývá se, zadaná,

s otvorem do nebe.

-

Ty rýmy z obou stran,

opět v básni jinak.

Se svými tvary hran,

na pět strof i příznak.

-

-

Ach, můj prach,

ve tvých tmách,

i hvězdách.

-

Nejsem tvůj,

ani svůj.

Dál si pluj,

kormidluj.

-

Kráčím vpřed,

hledám střed.

Mám svůj vzlet,

i pohled.

-

A ještě kratší

-

Život krásný,

darem spásný,

proto krátký,

do obrátky.

-

-

-

Celkem vzato,

jedni na to,

co je zlato.

-

Jiní stříbro,

spatří výhrou.

-

Nebo i bronz,

či tentononc.

-

Také na to,

co je bláto.

-

Nač jsou lidé?

Jak to přijde.

-

Ne jen zlato,

nebo stříbro,

jitří dobro.

Také bronz,

i tentononc,

jako bláto.

-

-

Z prachu a bláta,

životem chvátá.

Rodí se souhra,

výhra i prohra.

-

Ze všeho něco,

avšak ne kdeco.

Ničeho příliš,

tak hledá se blíž.

-

Roste ve stonek,

list i úponek.

Zpevňuje kořen,

aby byl uzřen.

-

A rozvíjí květ,

pak zavírá zpět.

Ten, jak uvadá,

samá již vada.

-

A vrací se tam,

odkud byl zadán.

Splní svůj úkol,

těch života kol.

-

Též předává se,

v novém hlase.

Jenž opět chvátá,

z prachu a bláta.

-

-

Slůvko jako paprsek,

rychlostí světla letí.

Poselstvím k cíli úsek,

zdolává bez vypětí.

-

Pohladí a podepře,

potěší i povzbudí.

Také zradí či zapře,

nebo ze snu probudí.

-

Co všechno slůvko zmůže,

jakou silou působí.

Jednou tak, květem růže,

jindy trním ozdobí.

-

Jak paprsek sluneční,

překážkou též stíněno.

Ti činitelé věční,

působí i ozvěnou.

-

Co je tady rychlejší,

světlo, a nebo slovo?

V účinku svém vlivnější,

jak dopadem na koho?

-

-

-

V projevu byl úžasný!

A v čem konkrétně?

Konkrétně v ničem.

A nekonkrétně?

Ve všem.

A to je o čem?

O všem.

-

Mluvené slovo je zákeřné.

A myšlené ještě zákeřnější.

A co tak si nic nemyslet?

Ano, to není zákeřné.

-

Ale vždyť je to jenom pes, paní.

Ale jak mě poštěkal!

Buďte ráda, že vás nepokousal.

-

Umýt se, vyčistit zuby, vyčurat a spat, zavelí matka.

A próč, brání se synek.

Neodmlouvat!

Ale to je pořád stejně, nešlo by to jednou obrátit?

Spat, vyčurat, vyčistit zuby a umýt?

Nešlo!

A próč?

Pro slepičí kvoč.

Ale já nejsem kuře!

Ne, ty jsi prasátko.

A ty prase?

Tak dost!

A próč?

Plesk!!!

Pro moji zlost!

-

Pojď na mou hruď,

a svěže na ní buď.

Jemně se i přiviň,

obejmi, sevři míň.

Už sis oblékl tu novou košili?

Nějak ti to trvá, volá žena.

-

Jedna paní povídala.

A co povídala?

To nevím,

ale znělo to, jako la la la.

-

Prásk, bouchla dveřmi.

Jde za ní a ptá se, proč tak bouchá.

Třísk, rozbitý talíř!!!

Co to prosím tě děláš, zbláznila ses?

Mám tě už po krk!!!

A to myslíš jak, od paty ke krku, nebo od hlavy ke krku?

Obojí, od paty ke krku nestojíš za nic a od hlavy ke krku jen do pranic.

A není to spíš naopak, jak to právě dokazuješ?

Třísk, rozbitá váza!!!

Třísk, padla facka!!!

I vrhla se na něho a začala do něj bušit pěstmi.

Třísk, další facka!!!

Jéééééééééééé, začala ječet!!!

Ježišmariáááá, to jsou dnes filmy v televizi, konstatují oba.

Není lepší se na to nekoukat a spíš se jít pomilovat?

No to víš, drahoušku, a naplnili svoji lásku.

-

Koho máš raději, mě nebo sebe, ptá se žena muže.

A ty?

Já? Ptám se tebe.

A já zase tebe.

Hele, nechme toho, nikdo nespadl z nebe.

Tak máš mě rád nebo ne!

A ty?

Já?

Jééé, už je to spálený!

A có?

Vajco, ty můj de..le!

-

Ti světoví hudebníci populární hudby podávají na svých koncertech až neuvěřitelné výkony.

To se nedivte, to je všechno pod vlivem drog.

Ale ve sportu se to trestá a v hudbě ne?

Ne, tam se ti hudebníci trestají sami.

Ve sportu se závodí, v populární hudbě nahání publikum.

-

Pán se míjí s jiným pánem, jenž vede na vodítku psa.

Ten z ničeho nic začne zuřivě štěkat.

Pán se ptá: Proč ten pes na mě tak štěká?

Nevím, asi se mu nelíbíte.

On mně taky ne!

Co se vám na mém pejskovi nelíbí?

Že je blbej, když tak na mě bezdůvodně štěká.

Cožé, vy jste blbej!

Já? Vy!

A pak následovaly další nadávky a nakonec i chytání pod krkem.

A pes?

Ten, jako moudřejší ustoupil.

-

Pene doktore, mně už to vůbec nemyslí, stěžuje si pacient.

To jste přehnal, kdyby vám to vůbec nemyslelo, tak ani nešpitnete.

A copak jsem škytl?

To ne, ale špitl.

Špicl?

Ne, špitl!

Co to je?

Do pytla...

Do čeho?

Do pr..le!

Sestra: Pane doktore, uklidněte se, vy jste tady lékař!

Cožé, na lože!

Sestra: Pane bože!

Pacient? Pane doktore, vám už to vůbec nemyslí!

Sestro, podejte mi nože!

Sestra: Ale vždyť to tady klouže!

A od čeho???

Od naší so...že!

-

Povídají si dva dědkové:

Kam se otočím,

a také vkročím,

tak se i smočím.

To já zas tak ne!

Kam se otočím,

a také vkročím,

se nepomočím.

-

Na světové super výstavě současných výtvarníků je dotazovám jeden návštěvník jedním z vystavujících umělců:

Jaký je váš názor na tuto výstavu?

Je to jen honička za lacinou, vnější originalitou, žádné duchovno.

A co je to, to duchovno?

H...o!

-

Už i uschlo, tak mi splň, co jsi mi slíbila!

A co jsem ti slíbila?

Že mi "dáš", až naprší a uschne.

Díky za připomenutí, tak ti dávám sbohem.

-

To je moc drahé, odmítá zákaznice balení toaletního papíru.

To víte, na tom je i daň z přidané hodnoty.

Z jaké přidané hodnoty?

To je na vytření a spláchnutí!

-

Učitelka 1.stupně ZŠ v Zapadlé Lhotě se ptá žáků:

Jek se jmenuje hlavní město České republiky?

Přihlásí se jeden žák a odpoví:

Zapadlá Lhota.

Jakže, a jak jsi na to přišel?

Protože tady bydlím.

Ale my jsme jen malá ves.

Ale náš nechcípl pes!

Nebuď drzý, nebo ti napíši poznámku!

To neznáte moji mamku!

Nebo dvojku z chování!

Táta je poslanec, paní!

No vidíš, a kde je poslancem?

V Zapadlé Lhotě!

Ale to né!

Ale ano, on tady také bydlí.

-

Paní učitelka napíše žákům na tabuli průzkumnou otázku:

Čím se nejdál dojde:

- poctivostí

- chytrostí

- ušlechtilostí

- pílí

- důsledností

- odvahou

- láskou

Potom je žádá, aby si vybrali z uvedených odpovědí.

Přihlásí se jeden žák a praví:

Podle toho, kam došel můj táta, který se stal milionářem a vysoce postaveným funkcionářem, tak bych vybral tu:

- chytrost

- píli

- důslednost

- odvahu

Pro ostatní stačí herecký talent.

-

Hrobník se zamyslí nad vykopaným hrobem:

Prý, kdo jinému jámu kope, sám do ní padá.

Zasmál se, napil rumu, zbalil vercajk a šel domů.

-

Prosím vás, velmi spěchám, nevíte kolik je hodin?

Čtvrtek.

Ale ptám se, kolik je hodin?

Odpoledne.

Dobře, ale máte hodinky nebo mobil?

Včera.

Co včera!

Byla středa.

A dnes?

Čtvrtek.

Ano, a zítra pátek, tak vám mockrát děkuji.

A za co?

Že už nemusím spěchat.

Nemáte zač,

vždyť ti, co spěchali, už jsou tam.

-

Kdo byl lepší boxer, Cassius Clay nebo Muhammad Ali?

Ptá se profesor v hodině tělocviku.

Přihlásí se jeden student a odpoví:

Ali, protože měl víc sil a zkušeností než Clay.

Ano, a střetli se někdy v souboji?

Střetávali se pořád, protože se oba viděli jeden v druhém.

Jak to?

Clay byl Ali a Ali Clay.

Jak jsi na to přišel?

Cassius Clay se později přejmenoval na Muhammad Ali.

-

-

Jak ze světla, tak i ze tmy,

zpět převahou vždy v obojí.

Dotekem hloubi či letmým,

s dohrami stínů se pojí.

-

By radostem bylo přáno,

stavům všem, také bolesti.

A to, co nastřádáno,

naukou člověku ke cti.

-

Ty věčné obraty v duši,

s proměnami i v ozvěnách.

Kde jedno druhé poruší,

v těch denních a nočních směnách.

-

Jako dělníci života,

službou obojímu stavu.

Kde tvořená je novota,

ve svém vydobytém právu.

-

-

Zdá se nám, že rychle běží,

v pocitu, jak jej vnímáme.

Co dáno tak, však změnit stěží,

života běh zráním klame.

-

Z části jej také zaspíme,

a ve dne na něj není čas.

Nocí i ve snu zkrátíme,

rychleji stárne každý z nás.

-

Život je nám pro okamžik,

těch člověku dáno mnoho.

Nehledě na ten vteřin tik,

i též možností, co z toho.

-

Jednohubky

-

Ano?

Ne!

A proč ne,

má panno?

-

Buď, a nebo,

 nebo buď i nebuď.

Tak se probuď,

a nebuď labuť!

-

Ne a ne,

milý pane.

City oddané.

-

-

Jak čerstvě napadaný sníh,

ještě bez doteku viny.

I všech těch pozdějších pletich,

očistit svůj odraz stinný.

-

Alespoň jen na okamžik,

pocítit záři čistoty.

Utišit ten veškerý křik,

a pevné nabýt jistoty.

-

To bych se musel vločkou stát,

i s mnohou další spojit.

Společně pak z nebe padat,

jen tak, k naplnění dojít.

-

Přece tu však chvilky jasné,

pro setřený dotek viny.

A pocity víry spásné,

kdy člověk se vidí jiný.

-

-

-

Pro čistý list

-

A již první slůvka psaná,

jej obsahem svým zatíží.

Jednou vážná, jindy hraná,

též, jak se na ně nahlíží.

-

Psát si verše, jen tak zlehka,

s nádechem i pro potěchu.

Slůvka jejich volit křehká,

s úsměvem a bez povzdechu.

-

Básně nejsou stará vrba,

do níž se jen šeptá v bolu.

Nebo také slova hrubá,

stavem duše směrem dolů.

-

Vložit lehký, sotva dotek,

něco, jako pohlazení.

Vlídností si nastavit lék,

pro list čistého vyznění.

-

Předjarní ptáci

-

Za oknem kavky krouží,

výjimečně poštolka.

Mlha, trochu také mží,

slyšet hrdličku, jak lká.

-

Opět se ochladilo,

a hrdlička umlká.

I jinak naladilo,

předjarní ta pomlka.

-

Ozvala se sýkorka,

ještě jen tak nesměle.

Potravou stromů borka,

v níž broučky loví skvěle.

-

Také tu přeletěl kos,

též vidět bylo straku.

Sněhu tvoří se nános,

vločkami, letem z mraků.

-

Za oknem kavka letí,

třepotá se poštolka.

V té hravé vloček spleti,

i jiných ptáků toulka.

-

-

Kdo?

-

Kdo si hraje,

a neprosí,

rozdává se,

vírou v hlase.

-

I neptá se,

po své spáse,

jen píše si,

skrytý kdesi.

-

Co myšleno,

ta napsáno,

cítěno,

i podáno.

-

Střepy

-

Hlava v tříšti myšlenek,

v duševní své slepotě.

Jak, v rozladěné notě,

střepů rozbitých sklenek.

-

Jež překotně doráží,

a v naléhavém tlaku.

Či jen v kusém náznaku,

tak v proměnlivé ráži.

-

Jedna skáče přes druhou,

ve směsici chaosu.

Hledající vlastní osu,

aby jí byla vzpruhou.

-

A pak se hlava zklidňuje,

v ústupu těch myšlenek.

Příboj ztiší do vlnek,

i nával vylidňuje.

-

Útlak přechází v atak,

porážkou té slepoty.

Naladěním do noty,

letem, jak svobodný pták.

-

Prskavky

-

Jak jen popsat slovy,

jež věčně chybějí.

I úpěnlivěji,

stav pocitu nový.

-

Vždyť každý okamžik,

jej promění v jiný,

a zbaví též viny,

rejstřík, pro krátký zvyk.

-

Světýlka prskavky,

letem všemi směry.

Hájí své poměry,

odměřují dávky.

-

Tak i ty pocity,

výhrami a v prohrách.

Dodají klid či strach,

ovlivňují city.

-