-

Slunce

-

Chvíli do očí,

opět do mraků,

zář i prosvítá,

do mého zraku.

Den mne tak vítá,

pohleď, poroučí.

-

Polooblačno,

slunce-mračno.

Hledá si nebe,

zlaté, pro sebe.

-

Oblaka plují,

jen jedním směrem,

plná i děravá,

různým poměrem.

Těžká, však hravá,

své pikle kují.

-

A zas oblačno,

slunce nalačno.

Nemůže sytit,

paprsek bytí.

-

Ve víru

-

Točím se zleva doprava,

a zprava směrem doleva.

Otočím oči nahoru,

a shůry pak sklopím dolů.

-

I dopředu či dozadu,

tak pohlížím všemi směry.

A vidím svět mnohých sporů,

tresty, odměny za zradu.

-

Já otevřu svou závoru,

i pro křehké vlastní vzpěry.

Hlava se snad nezatočí,

navrátí se cesta zdravá.

-

To vše

-

Báseň slov, verše hrou,

jen tak jednoduše,

i složitě z duše,

společnou souhrou.

-

Dále již beze slov,

ač tak napsat nutno,

pro své absolutno,

 vjemů bez obnov.

-

-

Tak mám ten plesnivý sýr, povídá Hurvínek, vyslaný Spejblem na nákup do prodejny s potravinami.

Říkal jsem ti plísňový!

V tom je nějaký rozdíl?

Ano, plísňový sýr je jedlý a dobrý a plesnivý jedovatý a odporný.

A jak to mám poznat?

Ne obalu je to napsané.

Na žádném obalu to nebylo napsané.

Chtěl jsem hermelín.

To jsi mi neřekl.

Tak ukaž, co to máš?

Nivu.

No, ta má také plíseň, a viditelnou i přes obal.

Tak, to já jíst nebudu, povídá Hurvínek.

Ale toto je také jedlý plíňový sýr.

Ale vždyť je plesnivý!

Je plesnivý jedlou plísní.

Ale říkals, že plesnivý je jedovatý a odporný.

Tak ho rozbalíme a ochutnáš.

Jé, ten je dobrý, tak co mi to povídáš taťuldo!

-

-

Kdy se nám vyplatí říkat pravdu a kdy je lépe lhát?

Pravdu říkáme, když nám nic jiného nezbývá, a lžeme, jako když tiskne.

-

Ptá se na jeho manželství:

Jaký je tvůj pravý smysl života?

Pravý nemám, mám jenom levý.

A to je jaký?

Ten pravý.

-

Jaký je rozdíl mezi překlepem a žbleptem?

Překlep je naše chyba a žblept naše jmění.

-

Je energetickým spotřebičem energetických spotřebičů.

-

Nááá pi pi pi, sype zrní kuřatům.

To jsou mi ale vtipy,

zakdáká slepise, a co já?

Ty budeš dnes na paprice.

-

Prababička jde s pravnoučkem na procházku, potká je známá a povídá:

No to je krásné, takový věkový rozdíl a stále rodina.

Otočí se na hošíčka a ptá se ho:

Kolik je ti roků?

On ještě neví, odpoví za něho prababička.

A kolik je vám?

A to já už nevím.

Šťastní to lidé, ještě dodá známá.

-

Sejde se básník s malířem a hudebníkem.

Básník povídá:

Já píši básně, jako bych maloval či hudbu hrál.

Malíř mu na to:

Já zase maluji, jako bych hudbu hrál i básně psal.

Hudebník:

A já hraji hudbu, jako bych maloval i básnil.

A opět básník:

Ale můžu jen psát a recitovat.

Malíř:

Já zase malovat.

Hudebník:

Já jen hrát a zpívat.

Tak pojďme kamarádi, sjednotíme se, támhle v té vinárničce.

-

Výraz "očitý svědek" je jazykově odvozen o podstatného jména "oči". Jde o vizuální svědectví.

Pokud se jedná o svědectví sluchové, je svědek odvozen od podstatného jména "uši".

Logicky tedy: "ušitý svědek", ale může být i "ušatý".

-

Člověk je tvor tak nejistý, až hrůza.

A ten, kdo je si příliš jistý, je spíše netvor.

-

-

Ty stromy nad hřebenem lesa,

co tam v dálce na kopci stojí.

Lesníkům vždy známá adresa,

i v proměnném tu jejich kroji.

-

Modříny nebo borovice,

na takovou dálku nepoznat.

Koruny již jen z polovice,

někde v lese, na pasece snad.

-

Avšak mají tam svůj majestát,

zvolené tak pro další vývoj.

I v mnoha dalších zkouškách obstát,

s větry, sněhy, blesky svádí boj.

-

Výstavky, stromy perspektivní,

tu ponechány na mýtinách.

Vybrány, jako selektivní,

tvorbou přírody a lidských snah.

-

-

Po celý život

-

To rozevláté mládí,

střední, střízlivější věk,

a uzavřené stáří.

-

Mládí však stále svádí,

vždy novou vlastní tváří,

ostatní za jejich vděk.

-

Být po celý život mlád,

a stárnout pomaleji.

Procházet svou alejí,

více se z něj radovat.

-

Báseň má denní

-

Svým způsobem i vázaná,

na snění, příběhy noční.

V nichž denní pravda takzvaná,

vždy fantazií emoční.

-

Den si tvoří data noci,

a ta opět nová pro den.

Prožitkem tak ku pomoci,

by i nový vjem byl zrozen.

-

Bdělý den a očistný sen,

z vědomí do podvědomí.

I v denní znění probuzen,

jež vize fantaskní zlomí.

-

Snad přece

-

Nevím co psát, přesto píši,

vždyť se vše i něčím liší.

-

Každým stále okamžikem,

proměnná tu s otazníkem.

-

Vlastním pnutím a pohybem,

v pocitu sporu či libém.

-

Co se planě jen tak točí,

nebo z hloubi smyslem vkročí.

-

Témat těch již bylo mnoho,

se sdělením, jak pro koho.

-

Tato báseň nemá děje,

jen si takto veršem pěje.

-

Nevím co psát, přesto píši,

co je mi nyní nejbližší.

-

-

Básnění o ničem

-

Nemáš-li zrovna o čem psát,

ale chceš-li si, jen tak hrát,

piš o tom, co tě napadne,

a v mysli zní ti nápadně.

-

Nejvíce spíše o ničem,

kde také otočím klíčem.

Vstupte prosím, otevřeno,

zde vše i o nic opřeno.

-

To mi právě vyhovuje,

avšak přece něco tu je.

Ten hlas, jenž mne tady vítá,

do prádna, kde i svítá.

-

Vždyť jen tak se vypovídat,

na cestu nikam se vydat,

samo o sobě o něčem,

v prostoru tom našem vděčném.

-

O velké lásce

-

Slíbili si věrnost svatou,

přátelství a lásky štěstí.

Něhou, až v slzy dojatou,

by jim měly sloužit ke cti.

-

Těšili se, milovali,

pomocníky sobě byli.

Vzájemně se také zdáli,

spolu, jako jeden žili.

-

Vypravěč však něco tuší,

že příliš žádného bytí.

Co přemírou se i ruší,

citům rozum by měl svítit.

-

Lásky žár jim stále chladnul,

až z jednoho pak zbyli dva.

Zářivý květ sporem zvadnul,

rozvedli se, právní zpráva.

-

-

Střídají se v bolesti,

či radosti,

se vzájemnou dohodou.

-

Rozporem svým ve shodě,

podanou rukou, pěstí.

-

Střetem, v určitém bodě,

mísí se též podobou.

-

Obě ty komponenty,

mají tak vlastní význam.

-

K podpoře i obraně,

skrývané jen za plenty.

-

Negativ a pozitiv,

vždy do paměti vrýván.

-

Nezvaně či zvaně,

i vázaně na motiv.

-

Ctnost a neřest člověka,

povznáší, nebo leká.

-

-

-

Kyvná

-

Beze slov i se slovy,

bez básně, jako s básní.

S osnovou, bez osnovy,

se rozptýlit či zasnít.

-

Prchavá

-

Okamžik střídá jiný,

těkavý, ten oka mžik.

Jinak se cítí viny,

či nádech nebo i zvyk.

-

Změnou svou vše pokryto,

ve vývojovém čtení.

Okamžik, jako síto,

jež předchozí tak mění.

-

Prchavá i idea,

rozpouští se pro jinou.

Nikdy žádný ideál,

není to případ vinou.

-

Z básní do básní

-

Za který konec dohry vzít,

a navázat z něj počátek?

Výmluvněji, beze zkratek,

sdělit více, také pocit?

-

Kterýkoliv, jako motiv,

pro rozehrání nového.

Živého, jádrem prostého,

a ke všemu mít svůj obdiv.

-

-

Kavky letí

-

V hejnech, sem a tam,

i jednotlivé.

Hravé, jak děti,

za oknem vítám.

-

S pokřikem tklivě,

na zem si sedá.

Ta černošedá,

a zob svůj hledá.

-

Také po střechách,

kde odpočívá.

A pak zas divá,

dovádivá v hrách.

-

--------------------

-

Měňavka

-

V kolik pocitů,

člověk proměněn,

tolikrát i živ.

-

Jakost myšlenek,

staví na odiv.

-

Bývá tak hleděn,

i ve svém mýtu.

-

Spíše navenek,

nežli ve skrytu.

-

Změny pocitů,

vůlí smyšlenek.

-

Šumně

-

Jen, jak tenoučký hlásek,

tichounce v mé hlavě zní.

Tou jednotvárnou písní,

tónu, jakoby vlásek.

-

Ve vysoké frekvenci,

kmitočtem svým neznámým.

Spíše šum, zvuk tím samým,

narvových buněk věcí.

-

Jemný tak, že neruší,

plní tichou prázdnotu.

I v neurčitou notu,

zní mi šumně v uších.

-

-

Pokušitel

-

Ťuky ťuk a jsem tu,

však nenadělám hluk.

Jen radu chci ti dát,

jak se sám sebe vzdát.

-

Naslouchám, pozorně,

radíš i odborně.

Jenže ne tu pro mne,

v pozici mé skromné.

-

Vždyť v klam tak zrazuješ,

tím, čím se raduješ.

Já jsem jen ten, a sen,

ty bolesti osten.

-

Chtěl bych i právo své,

vlastní, jednoosé.

Ne, si klonit jiné,

klamně nevinné.

-

Kam

-

Kráčet světlem, tmou,

za tou svou známou.

-

Ohlížet se zpět,

a pohlížet vpřed.

-

Notou hrávanou,

tolikrát zvanou.

-

I ve snění dál,

zněním v chorál.

-