-

U lékaře a kněze

-

100 kg živé váhy,

tak, to už je moc.

Nabízím vám pomoc,

jeli vám život drahý,

brzy to s vámi sekne.

To se vám snadno řekne,

ale jak na ten tlak,

dieta, zní ta věta?

-

Chtělo by to provzdušnit.

Jak, zhluboka dýchat?

To ne, oduševnit,

do duše se vmíchat,

modlit a ducha volit.

-

Nedej své

-

Hledáš-li inspiraci

pro další práci,

hledej sil tam,

kam se srdcem vrací.

Kde nejsi zdrcen

přednesy falší.

-

Letem světem

-

Ví někdo víc, než ten něco?

Ne, kdo je to, i snivý nic.

Kdeco pletou, pravdou přesto,

tak jdou cestou si střetem vstříc.

-

-

Spory

-

Básní se zasnít i mýt,

ze stínů osvobodit.

Odít svou vinu vlastní,

v jistou vidinu činů.

-

Básní se zasnít i bít,

pří stínu vyprovodit.

Vyvodit vinu vlastní,

odít příčinu splínu.

-

Leden

-

Vzhledem

ke lstem

a všedním

vědním

zvěstem:

-

S deštěm,

bez sněhu

a ledu ještě.

-

Se sněhem,

ve vzhledu

i s ledem.

-

A to teplo,

príma

zima

mráz,

zas

se vpletlo.

-

Sníh,

jenž

se mění

v déšť,

též

pych

z nich

lední.

-

-

Tolika věcí

-

Vše je to jen tak nějak, jako tlak

nebo znak, jenž rozplyne se v oblak.

Zmizí-li z očí, mizí i v mysli,

je-li na cizím tlaku závislý.

-

Tolika přesto věcí a svědci,

také vědci, měřící své z klecí.

Co vzniká dnem po dni, zrakem, sní snem,

v petici o znaku vytouženém.

-

Křivý patník

-

Stály, v pravidelném odstupu,

vzorně, podél komunikace.

Rovně, v zranitelném postupu,

znaly roli mezníků v poli.

-

Jeden z nich, jak unikát, zrádce

se vymykal tím, že křivý byl.

Zvykal si tak unikat z práce,

z dáli i zřivý model zvolil.

-

Za ním pak dáno ještě vzniku,

takto dalším křivým patníkům.

Pro pozornost v cestě ze zvyku,

vzhledem k snazším, čtivým trikům.

-

Ty v zástup tam srovnány byly,

pro vzornost a pořádek dbalý.

By v masu, ne k hrám se tu kryly,

jako obranný řádek stálý.

-

-

Co to

-

Co tvou hlavou míří,

plíží se jak kanonýři,

kteří se tak na dno šíří

a měří s dravou zvěří?

-

Co tvou hlavou víří,

proti zemské tíži,

krotí ženské v kříži,

o to výš však vzhlíží?

-

Co život dal a dává,

zrakem tvým vždy přívod,

zadává sval, vývod,

pak s vrakem svým i svod.

-

Léčitelem

-

Jen tak lehce

se změnit v letce,

odpoutat od tíže země.

Znít na chvíli hlasem světce,

pohladit i rány jemně.

-

Ne, však s jasem vědce,

co tak léčit umí

svými výzkumy,

doktorem ran

dle norem hran.

-

Ve světle snění toho jmění,

léčitelem v souznění.

-

-

Pro milou

-

Opozdilou cestou, co zbylo

z toho sněného mýtu přesto,

v sítu času mírou zpětnou,

tvou dobou, z jasu směnného?

-

Dotek změn i to, co se skrylo

jen v koutek, s touhou vzletnou,

silou snění ve znění dohrou,

s tou svou zbylou, jako jmění.

---------------------------------

V sebeklamu

-

Zdárně nikdo neunikne,

v boji svém sám proti sobě.

-

Může se strojit,

s kýmkoli spojit

či láskou hojit,

tvořit a měnit,

bořit i členit,

avšak marně.

-

Bez výztuže svým se volí

a maskou tou klam vynikne,

jak se v kroji kroutí zlobě.

-----------------------------

Naše řeč, mysl, city

-

Naše řeč

-

Mluvíme v úrovni slovní,

kde den po dni

se rovná pod ni.

-

Mysl

-

Myslíme, ne však si rovní,

jeden v ohni

či zrovna vodní.

-

City

-

Cítíme, jak jsme i hodní,

sen změn o ní,

skrovná se hodí.

---------------------------

Tam, ve lsti šumu

-

Co ti víří hlavou právě,

v mysli tlakem, věstí správně?

Kam to míří svými čísly,

v umu jakém jsi závislý?

-

Síto třídí, vstřícné čistí,

své si řídí, strunu jistí.

Více ne ve chvíli dané,

tvé i sílí, při tom zvané.

-

-

Básnivá duše

-

Co ta sama zná, ví, zmůže,

za chaosu sen vnadných slov.

Vázaná jen na výztuže,

na svou osu a nad ní krov.

-

Hledá se i vzletná slova,

vkládá znak do souhry větné.

Předá své, ta zpětná smlouva,

padá tak, jak dohry přetne.

-

Venušino dílko

-

To světýlko v kopci u lesa,

co tam i malý hotel stojí.

V noci nad obcí si tu plesá,

z dáli, podél polí se strojí.

-

Svitem bodu, s paprskem kolem,

jako ta nebeská Venuše.

Mýtem zrodu, vždy brzké vzdorem,

jak to i městská směna zmůže.

-

V tom místě se jen jedno třpytí,

s poselstvím přísným do daleka.

Tmou čisté, bledou září bytí,

kouzlem svým jistým nepoleká.

-

-

Jeho věci

-

Člověk snívá, obklopen tím,

jež mu vydá pocit libý.

-

Soutěž: prosit, smí dát a smím,

oloupen i pro vděk sliby.

-

Hledá se dary souznění

a tvoří pády s drohrami.

-

Noří své klady do snění

i zvedá sváry souhrami.

-

Znělá z těla

-

Za okamžik,

jenž k mrknutí

též zrak nutí,

zas oka mžik.

-

Co se slyší,

ucho sluchem,

to vše vzduchem

průchod liší.

-

Pravidelný

nádech-výdech

i vzdech v lidech,

praví sdělný.

-

Co k polknutí,

to donutí

svou hrou chutí

k prohnutí.

-

-

Sníh se sype a mírný mráz

jej brání, by hned neroztál.

Zimní jen to již milý ráz,

kdy podzim svůj sled nedostal.

-

Klidné ráno, vločky řídnou

a pak opět v letu houstnou,

jako hračky rolí střídmou,

ve střetu tak i s radostnou.

-

Krajina své bíle halí,

však sněžení zas ustává.

Mění se též dění z dáli

a slunce důraz udává.

-

-

-

Změna, s pocity různými,

nadějnými i slibnými.

Ta směna, jak jen složitý

den, s jemnými či nuznými

všemi děními a s lidmi.

-

Tak se mění jeho cena,

vjemy roste, hledá prosté.

Zněním chtěná, něhou směnná,

tlak své nedá, není hostem,

až to denní spění mostem.

-----------------------------

Tato báseň není založená na klasických schématech koncových rýmů ve verších, jako jsou rýmy střídavé ABAB, sdružené AABB, obkročné ABBA, přerývané ABCB. Rýmování je tu smíšené, nepravidelné, čelní (rýmují se první slova veršů), vnitřní (rýmují se vnitřní slova veršů) a koncové (rýmují se poslední slova veršů). Také naše pocity, myšlenky a vše v našem životě je často smíšené.

-

Okřídlená

-

Odpoutám se od země,

jen tak lehce, jemně.

A to jak, v letadle

či v balónu?

Ále,

v tu dáli onu

vzduchem duchem.

To chceš umřít,

co pak uzřít?

Jako živý snivý,

tělo nechám doma

a letím ke hvězdám.

Neprodělám kóma,

sám sobě se tak zdám.

-

-

Skladem

-

Mnoho toho spí ladem,

co v skrytu tělo nosí

a čím se nehonosí.

-

Mnoho toho spíš chladem,

co v mýtu duše hostí

a příčin zkušeností.

-

Skladem i mnoho touhou,

tvarovat ze sněného

do směrného, dle svého.

-

Málo toho pro koho,

čin darovat se něhou,

z věrného do ctěného.

-