Jiristratil | Moje architektura

-

U lékaře a kněze

-

100 kg živé váhy,

tak, to už je moc.

Nabízím vám pomoc,

jeli vám život drahý,

brzy to s vámi sekne.

To se vám snadno řekne,

ale jak na ten tlak,

dieta, zní ta věta?

-

Chtělo by to provzdušnit.

Jak, zhluboka dýchat?

To ne, oduševnit,

do duše se vmíchat,

modlit a ducha volit.

-

Nedej své

-

Hledáš-li inspiraci

pro další práci,

hledej sil tam,

kam se srdcem vrací.

Kde nejsi zdrcen

přednesy falší.

-

Letem světem

-

Ví někdo víc, než ten něco?

Ne, kdo je to, i snivý nic.

Kdeco pletou, pravdou přesto,

tak jdou cestou si střetem vstříc.

-

-

Tolika věcí

-

Vše je to jen tak nějak, jako tlak

nebo znak, jenž rozplyne se v oblak.

Zmizí-li z očí, mizí i v mysli,

je-li na cizím tlaku závislý.

-

Tolika přesto věcí a svědci,

také vědci, měřící své z klecí.

Co vzniká dnem po dni, zrakem, sní snem,

v petici o znaku vytouženém.

-

Křivý patník

-

Stály, v pravidelném odstupu,

vzorně, podél komunikace.

Rovně, v zranitelném postupu,

znaly roli mezníků v poli.

-

Jeden z nich, jak unikát, zrádce

se vymykal tím, že křivý byl.

Zvykal si tak unikat z práce,

z dáli i zřivý model zvolil.

-

Za ním pak dáno ještě vzniku,

takto dalším křivým patníkům.

Pro pozornost v cestě ze zvyku,

vzhledem k snazším, čtivým trikům.

-

Ty v zástup tam srovnány byly,

pro vzornost a pořádek dbalý.

By v masu, ne k hrám se tu kryly,

jako obranný řádek stálý.

-

-

Pro milou

-

Opozdilou cestou, co zbylo

z toho sněného mýtu přesto,

v sítu času mírou zpětnou,

tvou dobou, z jasu směnného?

-

Dotek změn i to, co se skrylo

jen v koutek, s touhou vzletnou,

silou snění ve znění dohrou,

s tou svou zbylou, jako jmění.

---------------------------------

V sebeklamu

-

Zdárně nikdo neunikne,

v boji svém sám proti sobě.

-

Může se strojit,

s kýmkoli spojit

či láskou hojit,

tvořit a měnit,

bořit i členit,

avšak marně.

-

Bez výztuže svým se volí

a maskou tou klam vynikne,

jak se v kroji kroutí zlobě.

-----------------------------

Naše řeč, mysl, city

-

Naše řeč

-

Mluvíme v úrovni slovní,

kde den po dni

se rovná pod ni.

-

Mysl

-

Myslíme, ne však si rovní,

jeden v ohni

či zrovna vodní.

-

City

-

Cítíme, jak jsme i hodní,

sen změn o ní,

skrovná se hodí.

---------------------------

Tam, ve lsti šumu

-

Co ti víří hlavou právě,

v mysli tlakem, věstí správně?

Kam to míří svými čísly,

v umu jakém jsi závislý?

-

Síto třídí, vstřícné čistí,

své si řídí, strunu jistí.

Více ne ve chvíli dané,

tvé i sílí, při tom zvané.

-

-

Jeho věci

-

Člověk snívá, obklopen tím,

jež mu vydá pocit libý.

-

Soutěž: prosit, smí dát a smím,

oloupen i pro vděk sliby.

-

Hledá se dary souznění

a tvoří pády s drohrami.

-

Noří své klady do snění

i zvedá sváry souhrami.

-

Znělá z těla

-

Za okamžik,

jenž k mrknutí

též zrak nutí,

zas oka mžik.

-

Co se slyší,

ucho sluchem,

to vše vzduchem

průchod liší.

-

Pravidelný

nádech-výdech

i vzdech v lidech,

praví sdělný.

-

Co k polknutí,

to donutí

svou hrou chutí

k prohnutí.

-

-

Změna, s pocity různými,

nadějnými i slibnými.

Ta směna, jak jen složitý

den, s jemnými či nuznými

všemi děními a s lidmi.

-

Tak se mění jeho cena,

vjemy roste, hledá prosté.

Zněním chtěná, něhou směnná,

tlak své nedá, není hostem,

až to denní spění mostem.

-----------------------------

Tato báseň není založená na klasických schématech koncových rýmů ve verších, jako jsou rýmy střídavé ABAB, sdružené AABB, obkročné ABBA, přerývané ABCB. Rýmování je tu smíšené, nepravidelné, čelní (rýmují se první slova veršů), vnitřní (rýmují se vnitřní slova veršů) a koncové (rýmují se poslední slova veršů). Také naše pocity, myšlenky a vše v našem životě je často smíšené.