|
- Byla půlnoc a nad protější kopec se vyhoupl měsíc. Byl tak velký a zvláštně z poloviny a zešikma ukrojený, že působil jako rozhoupaný. - Padl měsíc do mého okna, a vytvořil nevšední krásu. Ze skla obrázku pak do mého oka, jen tak v tichosti a bez hlasu. - Naděje, magické to znamení, vzešlého světla. I kouzelného mámení, jakoby nad obzorem kvetla. - Odbila právě půlnoc a já nemohl spát. Jaká to náhlá čarovná moc, z níž taková záře i mrazivý chlad. - Byl to symbol jasu, budoucího času. Tvořící nebeskou krásu, jen tak v tichosti, bez hlasu. - Znamení velkého světla, v temnotě té noci. Ani oblaka se nepletla, jako zjevení mi ku pomoci. - Povzbuzen tak na duši, pak ulehl jsem opět k spánku. A nato usnul, jak patří se a sluší i s nadějí ranních červánků. -
Napsáno 6.2.2018 - |
 - Povstal člověk ze země, vody a vzduchu, a rozhlížel se po světě. Žasnul pak, kolik ještě dalšího tu vzruchu, a zatoužil také po nějaké té metě. - I promluvil hlas shůry: Věz ty člověče, že živly vydaly tě, abys naplnil své poslání. V pravdě přesvědčení svého, nepokrytě, pro pochopení toho, komu a čemu kdo se klaní. - Ano pane můj, tvých rad já jsem si vědom. Vždyť ty lži jsou jako "hnůj", základem všech pohrom. - Drž se mých slov a měj vždy na paměti, že u mne zapomenut nebudeš. V tom lidském chaosu a změti, tak bezpečnou cestou půjdeš. - Děkuji ti pane můj, jsem tvým věrným služebníkem. Čeho potřeba mi přikazuj, pravdu neoklamu žádným trikem. - A znovu se ozval ten hlas: Ve mě doufej, ne v člověka, ten tě zradí a podvede. To je vůle moje odvěká, tudy i tvoje cesta vede. - Povstal člověk ze země, vody a vzduchu, a žasnul, kolik dalšího tu ještě vzruchu... -
 - Drž se každý pravdy své, a nechtěj pro sebe více. Abys nepropadl chloubě lživé, takto nerozpínej svoje plíce. - |
|
- Pane bože nade mnou, ochraňuj nás od temných sil. Neboť nejasnou mám předtuchu zlou, že bortí se mi, pro co jsem žil. - Co je to ta "černá díra", a kolem ní ta velká záře? Človíček pozemský zírá, jestli to není ze snáře. - I kdepak ze snáře, ozvalo se shůry. Máte mě za lháře, za tvůrce noční můry? - Mě se bát nemusíte, nedostává se vám dobra? Nemáte žaludky syté, nebo uštknula vás kobra? - Z čeho tedy máte strach, ze mne stvořitele? Vždyť jste jenom prach, ale ve mně máte přítele. - Já dávám tvůrčí schopnosti, k napravení nepravostí. A k tomu také ctnosti, jež mír a pokoj hostí. - A co je to ta "černá díra", a kolem ní ta velká záře? To je jen moje všehomíra, pro vidomé, ne již tak pro tmáře. -  - "Černá díra" galaxie, je její "černé oko". A co tu hvězdných akcí je, jako nebes "rokoko". - Jednou z nich je sluneční, jež nás hřeje na Zemi. To jsou hrdinové skuteční, kteří i tvoří zázemí. -  Interiér klášterního kostela v Ottobeuren, Bavorsko, 1737-1767 (Barok a rokoko, M.Kitson, Artia Praha 1972). - |
|
- Těm, kteří pějí píseň svou, vzletnou a okřídlenou. Těm, kteří žijí také hrou, tlačani silou řízenou. - Dobrý den, já jsem ten a ten, jeden z okřídlených pěvců. Já věčný svůj žiji sen, i jeden z udatných lovců. - Stále si pěji píseň svou a lovím její verše. Život nebývá jen prohrou, i o to nadpozemské křeše. - A létám si jako pták, mezi zemí a čistým nebem. Také lezu jako rak, živ vodou a prostým chlebem. - Ani ryby mi nejsou cizí, v manévrech mezi úskalími. Já hledám hodnoty ty ryzí, v souboji s vodami kalnými. - Padám a zase vstávám, ponížen a přehlížen. Na pozdrav i rukou mávám, nikdy však nepřetížen. - Koho, že mám rád nejvíce, z těch okřídlených pěvců? J. S. Bacha a jeho svíce, jednoho z těch velkých ševců. -  Petr Jan Brandl, uváděno jako Podobizna muže s bílou parukou Není toto ale podobizna J.S.Bacha? Ta velká podoba, paruka i odpovídající oděv, který Bach nosil! Tehdy bylo skladateli 45 let. - |
|
- Vesmír jako velký cíl, úkolem dobývat a zkoumat. Zde nelitovat nasazených sil, avšak v úsilí nedostat mat. - Najít novou planetu, kde by možný život byl. Četné zprávy i na internetu, pro každé PC a chytrý mobil. - Dále zkoumat také Zemi, a její zdroje energií. Tepelný potenciál cenný, vrstvami, jež zemské jádro kryjí. - Obojí cesta do neznáma, do kosmu i hlubin Země. Jaké píše se tu drama!, pro veškeré lidské plémě. -  -
Řez zeměkoulí: 1. Vnitřní jádro žhavé, 2. vnější jen o něco méně. 3. Kolem pak opláštění tmavé, 4. a na něm kůra Země. - 5. Nad ní tenká atmosféra, a potom již černý vesmír. To je ta naše troposféra, a dále kosmický vír. - 6. Na obrázku i vrty k jádru, pro čerpání zemského tepla. Člověk i tady jak na vandru, jen, aby ho "pepka neklepla". - |
|
Zde pokračuji v návaznosti na předchozí články o rekonstrukci zámku ve Stárkově další částí tohoto dějství. - Zámek někdejší slávy zašlé, pod náměstím se tu krčí. I nové zde proměny se našlé, jež z ponížení jej postrčí. - Přestavován byl a devastován, pohrdán až téměř zničen. Za domy ostatními schován, pak nakonec byl o ničem. - Renesance, barok, klasicismus, secese i funkcionalismus. Socialistický brutalismus, a dokonce také "fanatismus". (pro vysvětlení: zámek byl v 21.století využíván podnikatelsky cele pro chov papoušků a byl takto velmi zdevastován) - Nyní povstává z mrtvých, ku slávě předků svých. By odčiněn byl starý hřích, a zaleskl se i v očích tvých. -  Foto z 50.-60.let.  Jedna z variant severního průčelí plánované rekonstrukce zámku.  Půdorys 1.nadzemního podlaží (stávající stav). - |
|
Vracím se opět ke svému mimosoutěžnímu návrhu na dostavbu Staroměstského náměstí. Toto téma je kulturně tak závažné, citlivé a tak dlouhodobě vleklé, že dnes již do něho mluví téměř každý. Ale běda, když nebude vyslyšen a respektován jeho názor. Jedni chtějí ponechat v proluce provizorní parčík a nic zde nového nestavět (zvyk je "železná košile"), jiní chtějí moderní stavbu 21.století, další zase návrat k některé z dřívějších historických podob zástavby. Proč se stále nedaří tento problém vyřešit? Z hlediska stavebních nároků a nákladů se nejedná o žádnou mimořádnou akci. Problém spočívá hlavně v té názorové různici a v protichůdných postojích k urbanismu a architektuře dostavby. Soutěže dostatečně ukázaly, jaké stavby do tohoto místa nepatří. Tuto osmdesátimetrovou proluku mezi gotickou radniční věží a barokním kostelem sv.Mikuláše nelze zastavět jedinou velkou budovou, ale několika k sobě přiřazenými domy, v souladu s urbanisticko-architektonickou typologií staveb ostatních stran náměstí. Čistě současná architektura zde vyznívá nevhodně a původní historické budovy jsou z hlediska změněných podmínek na toto místo již nevratné. Jako řešení se proto nabízí moderně historizující přístup k dostavbě, respektující jak staré křídlo Staroměstské radnice s její věží, tak také kostel sv.Mikuláše, který je natočený hlavním průčelím k radnici. Na návrhu pracuji již od roku 1991 a od samého počátku jsem o jeho vývojových fázích informoval Magistrát hlavního města Prahy. Řešení je poučeno urbanistickými a architektonickými omyly a chybami z minulých soutěží, jichž bylo v průběhu 20.století již 9. Proluka vznikla odstraněním zbytků vyhořelého velkého radničního křídla (neogotické Nobileho radnice z 19.století)), zničeného útokem nacistů na konci 2.světové války. Ale již od počátku 20.století se konaly architektonické soutěže na přestavbu této zde nevhodně postavené budovy. Jak tedy z tohoto bludného kruhu bezvýsledného úsilí a přesvědčování, když jakákoli dostavba by znamenala nesmiřitelný střet zastánců různých koncepcí řešení proluky? Když je z protichůdných stran označováno za nepřijatelné všechno, co se zde navrhne? To špatné i dobré snahy? A smířit se trvale se současným provizóriem radniční ruiny a ruiny Staroměstského náměstí?  Nobileho radnice.  Současná proluka.  Navržené domy. - |
|
Předbíhám roční období, ale to bude nejspíš tím, že zimní období není příliš mým. (napsáno 14. 4. 2017) - Bývá to jako zjevení ze snu, něco zcela běžného, ale v tu první chvíli nečekaného a úžasného. Zářivý kontrast krásy a něhy.  Pampeliško, v zelené trávě zářivá, v květu jak slunce na modrém nebi. Stvolem rovná či mírně křivá, někdo přesto, na tebe se šklebí. - Louky tu z jara poseté, spoustou zlatých sluníček. A co, jich tam vždy vykvete i jako ohníčků svíček. - Pastva pro včely medonosné, v kráse i vzácném užitku. Tak, za odpuštění ji prosme a litujme svých skutků. - Vždyť i významnou je léčivkou, někdo jen plevel v ní vidí. Hrdě vzpřímená, není křivkou, ale proti ní co zaujatých lidí. - A náhle další zázrak, v co zlatokvět se změní. Ne však, neklame nás zrak, nad tuto proměnu snad není. - Stříbrná ochmýřená kulička a vítr do ní fouká. Rozfouká její paraplíčka a zelená je zase louka. -  Atlas rostlin, Otto Ušák. - |
|
- Ci-ci-cirrrrrrr, ozval se zvonivý hlásek, teničký jako vlásek. Přes očičko tmavý pásek a na semínka hrrr. - Na stromě ho vidět není, avšak slyšet zdaleka. Svůj hlásek, často změní a mnohého se jistě leká. - Upoutává pestrým šatem, bříško též protkané zlatem. Nepokryté nikdy blátem i svým obratným hmatem. - Čepičku má modrou a také křidélka. Dovádivý bývá hrou, skoro 12 centimetrů délka. - V pohybu velmi čiperný, rychlým je i letcem. Své domovině věrný, starostlivou matkou, otcem. - Rodinka ptačí početná, vajíček bývá mnoho. Mláďata, záhy vzletná a myslím, že tu již stačí toho. - Hádanka to jistě lehká, pro milovníky ptáčků. Stvořeníčka zjevem křehká, jež prvotřídní mají značku. -  - |
 Toužíme po zvláštnostech, jež zpestřují náš všední život. Také po lidských ctnostech, ale nemáme k nim návod.  Ke každodenním běžnostem, my upínáme svoji vůli. Ty bývají i někdy mostem, či proměnou se půlí.  Směrem různým, k radostem, ale také k bolestem. Výjimečně i k situacím hrůzným, nebo v programu vítaném pestrém.   Ty obyčejnosti bývají k zlosti, ale vážíme si jejich ctností. Nic výjimečného sice nehostí, neboť přednostmi jsou zvyklosti. 
      - |
|
- Básnička malá, krásná, z novoročního rána. Oslava utichla halasná, stará komedie dohrána. - Vzešlo světlo nad krajinou i v mysli jiskérky naděje. Co vše dělo se a čí vinou, vstupuje do nového děje. - Po bouřlivé oslavné noci, posvátný novoroční klid. Víra pomáhá z temné moci, vzpřímeně a důstojně žít. -
 - |